Tvrdé palice *****

Posted: 4. 10. 2008 in recenze

Kapitán, na kterého je spoleh

V prvním Clooneyho filmu (Milujte svého zabijáka) bylo všeho hodně a bylo to dobře, v druhém Clooneyho filmu (Dobrou noc a hodně štěstí) bylo všeho málo a bylo to dobře, ve třetím Clooneyho filmu je všeho tak akorát a… zase je to dobře. Jakkoliv velkou porci si naloží, dokáže z ní na talíři vytvarovat jedno krásně konzistentní sousto. Potěšujícím faktem rovněž je, že George rád výzvy. Příběh typu „bylo nebylo, ale spíše nebylo“ věnovaný zpopularizování amerického fotbalu láká jen při letmém seznámení se synopsemi více nežli konverzační souboj televizního reportéra a zákeřného senátora, každopádně nejde o látku, po níž by hned každý skočil s vidinou velkého komerčního úspěchu. Ten při rozpočtu 58 a celosvětových tržbách 40 milionů dolarů vskutku nedokvačil, což jenom potvrzuje, jak těžký dnes mají úděl chytré filmy.

Pokud nic neumíte, jak jste mohl posledních dvacet let žít?

Profesionální fotbal v Americe počátku 20. století má podobné postavení jako nějaká vesnická fotbalová liga v Česku současnosti. Hráčům v apartních kožených helmách nechybí nadšení, ale nikdo je nebere vážně. Mnohonásobně větší pozornost přitahuje vysokoškolská verze téže hry. Mimo jiné zásluhou válečného hrdiny mezi hráči Cartera Rutherforda (John Krasinski). Málokdo dokáže jako on na stadion přitáhnout 40 tisíc diváků. Jimmy ‚Dodge‘ Connelly (George Clooney), kapitán skomírajícího profi týmu Duluth Bulldogs, si to uvědomuje. Když jej jeho dosavadní – a přiznejme si to, příliš pohodlná – obživa přestane živit, dává vale myšlení pozitivnímu a začíná myslet obchodně. Národní hrdina neznamená jenom šlechetné činy, ale také hromadu peněz.

Ich Gebe Auf!

Ženský element do tohoto striktně mužského, nedžentlmensky tvrdohlavého zápasu vnáší emancipovaně nepoddajná reportérka Lexie Littletonová (Renée Zellweger). S vidinou postu zástupce šéfredaktora a velkého sólokapra je odhodlána zjistit, jak to vlastně bylo s tím Carterovým udatným činem ve francouzských zákopech. Zjištění pravdy je ovšem jedna věc, druhá věc je ochota široké veřejnosti přijmout ji. Nehledě na finální verzi „pravdy“, nikdy nebudou spokojeni všichni a kdokoliv prohraje, zvítězí vždy ten nejmocnější. Mnohem dál k poslání novináře má klíčící vztah mezi Lexie a Jimmym, jehož svodům nejspíš nedokáže ocelový štít před ústy udatné reportérky vzdorovat věčně.

Příběhy se časem zvětšují

Čas obrušuje hrany mnohdy nelibé skutečnosti. Je jenom na nás, jaký příběh si domyslíme k fotografiím bez popisků, nakolik se bude lišit od článků v dobovém tisku, který může koneckonců být stejně lživý. Lidem těžko zabráníte, aby k různým věcem nepřistupovali subjektivně, pod vlivem vlastních sympatií a antipatií. Svoboda tisku je fajn, ale stejně jako všechno ostatní má vícero tváří, takže sladké vítězství se rázem ukáže být vítězstvím pyrrhovým. Míšení dvou chutí, hořké a sladké, dělá z Tvrdých palic atypickou, někdy až cynickou screwballovou komedií, což je moc dobře. Moc dobře fungují také gagy založené na tom, že někdo legračně spadne, skočí, zakopne. Dopředu snadno odhalíte, k čemu dojde, ale díky přesnému načasováni se stejně přinejmenším uchechtnete.

-Slečno Littletonová, jste nejlepší?
-Chcete, abych na to odpovídala?

Svým poklidně unáhleným tempem se film řadí po bok nejsvižnějších komedií Billyho Wildera. Jiskření mezi pohlavími velkou měrou napomáhají dvojznačné dialogy a perfektní sehranost Clooneyho a Zellwegerové. Zatímco on marně skrývá svou závislost na druhých, ona si přisvojuje dominantní roli soběstačné ženy, která dokáže věci měnit na vlastní pěst. Kdybychom ji coby novinářku vnímali zároveň jako vypravěčku, dali by se i při vší té chlapské tvrdohlavosti (když souboj, tak pěstní) hovořit o ženském filmu. Nic není neměnné a změny k lepšímu nikoho nebaví, proto si Jimmy, který tak trochu zaspal dobu, až příliš pozdě uvědomí naivitu svého navenek šlechetného počínání (za vším jsou peníze). Lexie si zase díky němu uvědomí spoustu jiných věcí a nakonec se možná i smíří s tou rolí domácí puťky. Smutné.

Clooney si dává záležet při aranžování dvacátých let minulého století. Neopomíná dobové písně ani prohibici. Nic přitom nevytahuje před světla reflektorů jenom pro parádu. Všechno dává smysl samo o sobě i v širším kontextu. Nejucelenější filmařinou se blýská závěrečný zápas, bez něhož nemůže žádný sportovně založený film dosáhnout cíle. To krátké zaváhání před „teď jim to natřeme“ okamžikem s tvářemi hráčů, které jakoby se tázaly „zač hrajeme?“, z něj tuhne v žilách krev. A pak ta „čistá“ hra, během níž jsou všichni celoplošně zablácení – je toho mnoho a je dobře vědět, že ještě zcela nevymřeli režiséři, jež cokoliv natáčejí, natáčejí to inteligentně.

Tvrdé palice (Leatherheads, USA 2008)
délka 114 minut

režie: George Clooney; scénář: Duncan Brantley, Rick Reilly; kamera: Newton Thomas Sigel; hudba: Randy Newman; hrají: Renée Zellweger (Lexie Littleton), George Clooney (Jimmy ‚Dodge‘ Connelly), John Krasinski (Carter Rutherford)

90%

jak hodnotí jinde: IMDb (6.2), RT (52%)

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s