Mamma Mia! ***

Posted: 13. 12. 2008 in recenze

Letní komedie (třeba) na Vánoce

mamma mia

-Máte ráda vlahé letní večery?
-Ano, proč?
-Jen tak, kvůli houbám.

(Eva tropí hlouposti)

Mohli jste se bránit sebevíc, ale stejně si vás to našlo. K tanci podněcujícímu popíku ABBY nemožno uniknout. Minimálně ty největší hity znají pro jejich vlezlé refrény (gimmegimmegimme, honeyhoney, moneymoneymoney) všichni kulturou políbení: mladí i staří, Norové i Řekové, milovníci folku i metalu. Z popularity písní slavného švédského kvarteta nejdříve vytěžil maximum divadelní muzikál Mamma Mia!, uvedený premiérově roku 1999 v londýnském West Endu. Poté, co byl s velkým úspěchem uveden takřka na všech kontinentech, někoho trklo, kolik Money! Money! Money! by mohlo kápnout z filmové verze téhož. A tak se stalo. No… Staly se i horší věci.

Prostinkou zápletku, v podstatě jenom jakousi prchavou esenci filmové zápletky v pravém slova smyslu, dává do pohybu dvacetiletá Sophie (Amanda Seyfriedová). Jedna z obyvatelek geograficky přesně nezařaditelného, nicméně zcela určitě řeckého a pohádkové idylického ostrova. Za doprovodu svého nasládlého pění – a za nepřítomnosti matky Donny (Meryl Streepová), jež vědět co dcera činí, pění – vhazuje do poštovní schránky tři obálky určené jejím třem potenciálním otcům, které tímto pozývá na svou brzkou svatbu. Zázrakem filmového střihu ponecháváme hrdinku v osidlech vlahého letního večera a jsme svědky rychlého transportu trojice mužů, jež nejspíš již zdolali krizi středního věku. V New Yorku si své saky paky pakuje dobře situovaný architekt Sam Carmichael (Pierce Brosnan). Ze Stockholmu by byl býval přicestoval věčný dobrodruh a příležitostný spisovatel Bill Anderson (Stellan Skarsgård), nebýt zrovna kdesi na cestách. A ruch Londýna ochotně opouští bankéř Harry Bright (Colin Firth). O těchto pánech se mnoho nedovíme. Dokonce ani není dle nepsané muzikálové tradice každému z nich věnována sólo píseň, takže nezbývá, než luštit mezi řádky a tvorbou nepřítomných flashbacků zaměstnávat vlastní imaginaci. Nebude-li vám jejich minulost lhostejná, což nejspíš bude, protože nedostanete důvod, aby nebyla.

Sam, Bill a Harry tedy shodou okolností, jež nemá smysl řešit rozumem, naráz připlují na zmíněný-nezmíněný ostrov, kde mezitím v plném nasazení probíhají předsvatební přípravy. Před kadencí štěbetání kamarádek dceřiných i matčiných zatím bůhvíkam prchlo mužské osazenstvo tohoto nevelkého kousku země, aby v potřebných okamžicích zase bůhvíodkud přitančilo. Tak je to ve filmu se vším. Doporučuji neřešit. Muži jsou na ostrově, matka neví, že jsou muži na ostrově, ale možná ví, který z nich je Sophiiným otcem. Sophie ví, že jsou muži na ostrově, ale nechce, aby to věděla matka, jakkoli sama touží zjistit, kdo je jejím otcem. Po této expozici by měl následovat nějaký vývin děje libovolným směrem. Nenásleduje nic. Zabedněné, k důraznějšímu nakopnutí vybízející postavy během první hodiny filmu všehovšudy zjistí, co divák dávno ví, následně se tomu chvíli diví, aby z toho nakonec nic nevyvodily. Všichni si povídají o věcech, které běžně vycpávají prázdný prostor laciných romantických filmů, do toho občas někdo „legračně“ zakopne, ale co je hlavní – celý ten nelogický patvar bezvadně pasuje na písně od ABBY. Doporučuji neřešit.

Muzikály mám rád, dokonce hodně rád, poslech ABBY u mne ošklivé alergické reakce nevyvolává (přinejhorším nic, co by nešlo spravit pár minutovým poslechem Zeppelinů) a rád vegetuji u pohodových letních filmů. Mamma Mia! mi přesto nepadla do noty. Možná z důvodu, že je příliš dobře naladěná.

Určitě znáte tu sortu věčně dobře naladěných, afektovaně žoviálních lidí, kteří vstupem do místností půlku přítomných otráví po zbytek dne a půlku přimějí k tanci. Mamma Mia! je takovou osobou přetransformovanou do filmu a já jsem člověkem, který bude patřit do první z výše uvedených půlek (posílaje zmíněného mezi půlky). Mohl bych zahořkle napsat „moje chyba“ a „dobře vám tak, tančící polovino“, ale už z principu nechci být zlý a raději zkusím zjistit, kde přesně došlo k chybě. Mamma Mia! nijak neskrývá svou prostomyslnost, což prospívá věci nanejvýš prvních dvacet minut, ale brzy nato mne napadlo „OK, vyblbnuli jste se, teď by přišel vhod svědomitější přístup“. Alespoň jedna myšlenka, jež vydrží déle než sněhová koule při pokojové teplotě. Nic, ani ťuk. Od debutující Phyllidy Lloydové, mimochodem režisérky původní divadelní verze, bych čekal osobitější vklad, ne jen otrocké zrežírování scénáře slepě kopírujícího verzi z jeviště (včetně titulkového „bonusu“), kde celá šou nejspíš fungovala právě proto, že to byla šou. Ale film je film a žádá jiný přístup.

Herci můžou zpívat a tančit o duši (ne, že by tak skutečně zpívali a tančili), ale pořád budou jenom aktéry – v momentě sledování – neživého filmu, jemuž navíc chybí jim samotným tolik proklamovaná spontaneita. Její nahrazování absurdním humorem, jehož smysl je skrýván za adjektivum „řecké“, nezabírá. Až na pár (pravděpodobně) nechtěných zaškobrtnutí a výkon Meryl Streepová (viz níže) působí vše velmi vyumělkovaně, jako opatrně ukovaný stroj na peníze. Stroj splnil svou funkci na výtečnou, mluví se o nejvýdělečnějším filmovém muzikálu všech dob. Touha hnout svou línou kostrou, vstát a tančit a přitom s každým nadechnutím cítit, že žiju, však absentovala. Na rozdíl od Vlasů, Bohémů, Zpívání v dešti, Moulin Rouge, Šumaře na střeše a řady dalších. K čemu je muzikál s kasou namísto srdce? Že bych si pro jednou mohl tyhle sentimentální žvásty odpustit? Tak fajn.

O popularitě ABBY (a výši nabídnutých částek) svědčí řada obsazených herců, jež si snad ještě mohou vybírat role i podle kvality a podle toho, jestli jim sednou. Třem mužským protagonistům třeba nesednou vůbec. K nevýraznému zpěvu a vzhledu Angličana Firtha a Ira Brosnana přidává navíc Švéd Skarsgård bonus v podobě výrazu „kde jsem se to u Thorova kladiva se svým holým zadkem octnul?“ Vyznění filmu nejlépe pochopila Američanka Meryl Streepová, předvádějící po stopadesátéosmé, jak fenomenální herečkou je a jaký problém jí dělá zahrát s lehkostí a přesvědčivostí jakoukoliv postavu: vůbec žádný. Právě během sledování jejího upřímného „blbnutí“ mne nejvíce mrzelo, že mi falešnost „blbnutí“ všech ostatních znemožňuje inhalovat plnými doušky onu jindy a jinde rozmilou muzikálovou náladu.

Kdyby byl Mamma Mia! The Movie malinko horší, či lépe malinko lepší, šlo by u něj parádně vypnout. Nemít potřebu řešit, o nakolik bezobsažnou hloupost jde, proč se všichni chovají naprosto nesmyslně a říkají tak obehrané fráze. On je to příjemný film, když jej posloucháte, méně, když se na něj díváte a ještě méně, když nad ním přemýšlíte.

Mamma Mia! (USA, VB 2008)
délka 110 minut

režie: Phyllida Lloyd; scénář: Catherine Johnson; kamera: Haris Zambarloukos; hudba: Benny Andersson a zbytek ABBy; hrají: Meryl Streep (Donna Sheridan), Pierce Brosnan (Sam Carmichael), Colin Firth (Harry Bright), Amanda Seyfried (Sophie Sheridan), Stellan Skarsgård (Bill Anderson)

70%

jak hodnotí jinde: ČSFD (72%), IMDb (6.9), RT (53%)

Reklamy
Komentáře
  1. srakyi napsal:

    No vidis, to nam treba tenhle film naprosto sedl. Mozna proto, ze jsme na nej sli do kina v bande ktera byla cela naladena pozitivnim smerem, mozna kvuli necemu uplne jinemu (ze by vino? 🙂 Pravdou ale je, ze jsme z predstaveni odchazeli s usmevy na rtech a chuti jit si nekam na ABBU zatancit 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s