Pražský koncert Woodyho Allena

Posted: 21. 12. 2008 in osobnost, událost

Jak bylo uvedeno v předposledním Reflexu, během budapešťského natáčení Lásky a smrti (1975) měl Woody Allen volný víkend, pročež zavítal do Prahy. Dál než na ruzyňské letiště se však nedostal. O třiatřicet let později se do Čech vrátil. S celým jazz bandem.

V rámci přípravy na sobotní vystoupení v Kongresovém centru jsem zhlédnul dokument Wild Man Blues (1997), natočený během evropského turné v roce 1996. Následně jsem viděl v podstatě totéž, co ve filmu, ale naživo.

Do velkého sálu jsem dorazil s mladickým předstihem, tudíž mne trochu překvapilo, kolik lidí s předstihem nedorazilo. Pohodlně usazen v dostatečně blízké sedmé řadě jsem alespoň mohl sledovat pozvolné zaplňování spousty volných míst. Tipnul bych si, že spíše jméno Woodyho Allena, nežli reprezentativní vzorky neworleanského jazzu 20. let, přilákalo tak rozmanitou paletu diváků/posluchačů. Přicházeli mladí, staří, těhotní, vzhledově rockeři i milovníci klasiky, neslavní i slavní (musel jsem skrčit nohy před režisérem Ostře sledovaných vlaků, který se o chvíli později zdravil s režisérem Spalovače mrtvol).

Asi deset minut po sedmé byla podstatná část míst obsazená, vchodové dveře zavřené, hlavní světla zhasnutá. Na pódium postupně přišlo všech 7 hudebníků, přičemž největší aplaus dle předpokladu sklidil ten nejmenší. Woody je v reálu opravdu ještě drobnější než ve svých filmech. Jeho klarinet doplnili: Eddy Davis – bandžo (oficiální lídr kapely), Conal Fowkes – piano, Simon Wettenhall – trumpeta, Jerry Zigmond – trombón, Greg Cohen – basa a John Gill – bubny (osobně by mi úplně stačila kombinace bandža, piana, bubnů a basy). Všichni krom Woodyho a Cohena navíc také zpívali minimálně jednu píseň.

Na zbytečné řeči nebyl prostor. Woody akorát po pár skladbách přivítal přítomné, popřál pěkný zážitek a dál se věnoval tomu, kvůli čemu absolvoval tak dalekou cestu. Neuposlechl tedy v dokumentu zaznamenané rady své sestry, ani své manželky Soon-Yi Previn, aby více mluvil, neboť právě kvůli tomu mnozí přišli. Těm, kteří se opravdu přišli bavit Woodym Allenem, nejspíš nestačilo mistrovo časté měnění hubičky (doufám, že jde o správný výraz) klarinetu.

Vrchol příjemnou rychlostí plynoucího a s milou ležérností pojatého (manšestráky nemohly chybět) večera přišel v závěru. Mohutný aplaus přilákal – na nějakých 15 minut – zpět nejen kapelu, ale také Woodyho dcerku Bechet (pojmenovanou podle jazzového hudebníka Sidneyho Becheta), která po krátkém tanci stydlivě prchla do zákulisí. Takovou spoustu lidí nejspíš nečekala. A Woody dle jeho závěrečného poděkování také ne. Byli to ostatně právě Allena-chtiví diváci, kteří se postarali o hezky spontánní zakončení. Jejich natlačení k pódiu znemožnilo výhled z prvních řad, pročež se ty, ale postupně také mnohé ostatní řady musely postavit. Ti, kteří měli tu možnost, začali bezstarostně fotit a natáčet, ochranka prakticky neměla šanci zasáhnout. Ale proč taky zasahovat do něčeho tak vydařeného. Tímto absurdním způsobem byl tedy večer zakončen snem nejednoho umělce, potleskem ve stoje.

První české vystoupení Woodyho Allena stálo za to (za „to“ si doplňte poměrně vysokou sumu peněz). Sice se ze mne nestal příznivec jazzu, ale bylo balzámem pro duši i pro uši, uniknout na hodinu a půl před předvánočním nákupním šílenstvím. A navíc mám dojem, že svého nejoblíbenějšího režiséra znám o chlup lépe a o stejný chlup více si proto rovněž vychutnám každý jeho film.

Advertisements
Komentáře
  1. srakyi napsal:

    Jo jo, tyhle „zivaky“ jsou vzdycky uplne o necem jinem nez poslech z mp-trojky .. verim ze to musel byt opravdu supr zazitek.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s