Výměna ****

Posted: 12. 1. 2009 in film týdne

Film týdne (100)

changeling

Cena za pravdu

„Los Angeles, březen 1928. Je svěží sobotní ráno a v útulném domku na předměstí se svobodná matka Christine Collins (Angelina Jolie) před odchodem do práce loučí se svým devítiletým synem Walterem. Netuší, že ho možná vidí naposledy. Po návratu z práce totiž čelí asi největší noční můře každého rodiče – zmizení dítěte. Navzdory usilovnému pátrání státních orgánů se nepodaří zachytit jedinou stopu ztraceného chlapce. Uběhne pět měsíců a najednou, jako blesk z čistého nebe, udeří šťastná novina. Walter se našel a losangeleská policie, která si potřebuje napravit pošramocenou pověst, zaviněnou četnými skandály, ho s velkou pompou před zraky novinářů předává přešťastné matce. Moment nadšení záhy vystřídá další vlna zoufalství. Nalezený chlapec není její Walter.“ část oficiálního textu distributura, převzato z ČSFD

Nejsem matkou a kvůli jistým fyzickým predispozicím jí nikdy nebudu, proto nemohu zodpovědně napsat, že vím, co taková matka zažívá, když přijde o dítě. Rovněž vím, že vyzní hloupě, když napíšu, že mi Výměna dané pocity zprostředkovala, ale v nějakém omezeném rámci filmových emocí nejspíš skutečně ano. Rovným dílem se o to zasloužili Clint Eastwood a Angelina Jolie. Zmíněný pán tvoří v posledních letech jedno bravurně vybalancované drama za druhým (Million Dolar Baby, Dopisy z Iwo Jimy) a má vysoká očekávání nezklamal. Zmíněnou paní si spojuji s rolemi akčních bohyň (Mr. a Mrs. Smith, Wanted) a má opatrná očekávání hravě předčila.

Eastwood zakládá svou režii na úspornosti stylu, ač při oživování dobových reálií nešetřil. Film budí navzdory spíše komornímu podání většiny důležitých scén (trochu rušivou výjimku představuje pár efektních hororových výjevů) výpravný dojem. Tramvaje v ulicích Los Angeles, staré fordky i prostě střižené šaty doplňují zprvu nepostřehnutelné detaily rozeseté v mizanscéně. Skutečnost, že se nacházím ve Spojených státech amerických těsně před vypuknutím/během Velké hospodářské krize jsem nevnímal jako něco rušivého, co by se neustále vnucovalo, ale jako prostý fakt.

Herectví Angeliny Jolie by mohl limitovat reálný předobraz její postavy a s tím spojená přehnaná pieta. Herečka však hrdinku pojala coby vcelku normální, chybující rozvedenou ženu, jež teprve pod zdrcujícím tlakem okolností přechází z pozice ubrečené oběti do pozice bojovnice, ctíc přitom dvakrát zopakované heslo „Nikdy se s nikým nebij, ale pokud si nezačneš, bojuj až do konce.“ Sice získá spojence v osobě reverenda Briegleba (skvěle manipulátorský John Malkovich), ale ten pouze hledá argumenty pro své předem vytvořené závěry. Morálně nezávadné je tedy jenom zápasení samotné Christine. Marnost jejího boje zdůrazňuje a sílu vyvolávaných emocí násobí zdánlivá nedotknutelnost nepřítele, jemuž čelí. Ten může libovolně pozměňovat skutečnost, vydávat absurdní lži za pravdu a neztrácet přitom víru ve svou nenapadnutelnost, postavenou na nečinnosti mas. Nejen, že lidé systém tvoří, ale stejně tak jej mohou přetvořit. Risknou-li jeho dočasné opuštění.

Ústřední boj jedince proti bezpráví svým silným humanistickým nábojem připomíná snímky Franka Capry. Krátce před koncem mu Eastwood dokonce vzdává přímý hold zakomponováním komedie Stalo se jedné noci (1934), tedy filmu, který ve své době symbolizoval totéž, co pro protagonistku autentické vyprávění, jež vyslechne těsně před závěrečnými titulky. Rozuzlení na sebe nechává poměrně dlouho čekat, což je dáno nutností posbírat do jednoho koše ovoce všeho druhu. Témat bylo na můj vkus – a po údernějším zážitku z mnohem jednoduššího Million Dolar Baby – přespříliš, především těch opravdu těžkých, která by vystačila na samostatný film. Masové vraždění, podmínky v psychiatrických léčebnách, trest smrti, korupce, moc prezidenta… Na rozdíl od jiných bych v tom nehledal Eastwoodovo pachtění se za Oscarem – výstižný názor na ně ostatně nechybí („Nafouknutá bublina“).

Vyjma Jeffreyho Donovana (seriál Burn Notice) v roli zákeřně zlého (nebo jenom myšlence oddaného?) policejního kapitána nikdo nehraje černobílý charakter, v čemž se odráží režisérův celkový přístup ke kategorickým soudům. Rezolutně se jim vyhýbá. Ať odmítnutím trestu smrti přes jeho naturalistické zobrazením nebo hrdinčiným finálním smířením s neznalostí jisté podstatné informace. Nezíská jistotu, ale něco cennějšího.

Nový film Clinta Eastwooda svou poctivou dramatickou výstavbou a pomalým budováním atmosféry (za vydatného přispění nostalgických tónů samotného režiséra) sice spadá do staré dobré filmařské školy, ale zároveň se většině klasických žánrům vymyká. Detektivně-vyšetřovací část zabírá marginální prostor, romantická podzápletka úplně chybí a soudní dohra je spíše sestřihem těch nejzajímavějších okamžiků. Od každého zde vlastně naleznete něco, dokonce i ten přesah do současnosti. Nebo snad dnes má více lidí odvahu říct pravdu, která nebude spoustě jiným, spoustě mocným po chuti? Nejskeptičtější pravda Výměny je, v duchu velké pravdy pískem ošlehaného kovboje se smyslem pro humor, současně tou nejprostší a ve svém filmovém kontextu nejúsměvnější – lidé se nemění.

Výměna (Changeling, USA 2008)
délka 140 minut

režie a hudba: Clint Eastwood; scénář: J. Michael Straczynski; kamera:Tom Stern; hrají: Angelina Jolie (Christine Collins), John Malkovich (reverend Gustav Briegleb), Jeffrey Donovan (kapitán J.J. Jones)

85%

jak hodnotí jinde: ČSFD (90%), IMDb (8.1), RT (59%)

Reklamy
Komentáře
  1. Lenka napsal:

    Ahojky, byla jsem v kině a od tohoto filmu jsem moc neočekávala, ale velice mile me překvapil. Prostě luxus, doporučuji

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s