Po přečtení spalte ****

Posted: 20. 1. 2009 in recenze

Inteligence a humor jsou relativní

burn

Zatím každý film bratrů Coenových, kam jen má paměť sahá, byl úzce spjat s americkým kontinentem. Někdy to dával najevo již svým názvem (Potíže s Arizonou, Fargo), jindy žánrem, který hezky po Coenovsku „přepisoval“ (gangsterka – Millerova křižovatka, čern(ošsk)á komedie – Lupiči paní domácí). Téměř každý z těch filmů poskytnul majoritní nebo minoritní prostor postavě velmi americké a současně velmi, velmi … nebystré, ať nejsem politicky nekorektní. Po přečtení spalte (dále PPS) ani jiným postavám prostor nedává, navíc zahrnuje osoby vysoce postavené – či mající k těm vysoce postaveným blízko – a svou tupostí tedy vyvolávající podobně jízlivé úšklebky jako hrdinové Kubrickova Dr. Divnolásky. Protože studená válka skončila, nepředstavuje PPS tak radioaktivní materiál, ale současně je v jiných ohledech materiálem mnohem odvážnějším, než jaký by si za studené války kdo dovolil napsat/natočit.

V prvním záběru špiónská kamera bezostyšně proniká všemi vrstvami atmosféry až k ústředí CIA, kde právě dostává vyhazov jeden druhořadý analytik prověrky třetí úrovně (koho zajímá nějaký Balkán). Kdyby tak šéf CIA, nebo přinejmenším šéfovi CIA blízký (J.K. Simmons) tušil, jakou pohromu vykopnutím Ozze Coxe (John Malkovich) odstartuje. Ozz počínaje daným okamžikem není jenom alkoholikem, kterého podvádí manželka (Tilda Swinton), nýbrž alkoholikem, který nemá práci a podvádí ho manželka. A proti takovému stavu hodlá bojovat! Sepsáním memoárů. Tahle snůška nostalgického vzpomínání mizivé informační úrovně by mohla být nebezpečná leda v rukou extrémně neprozíravých individuí. Co čert nechce (resp. čert asi ano), disk s nijak citlivými daty právě do takových rukou padne. Zaměstnanec posilovny HardBodies Chad (Brad Pitt) chce nález samaritánsky vrátit, čekaje odměnu, která by, patřičně navýšená vyděračským nátlakem, mohla zaplatit sérii plastických operací Chadovy uvadající kolegyně Lindy (Frances McDormand). Plány všech zmíněných navíc naruší ozbrojený zaměstnanec ministerstva zahraničí Harry (George Clooney), jenž za dvacet let své služby vynikl pouze tím, že jedinkrát nevystřelil. Ještě bych mohl podotknout, že Harry má ženu a k tomu milenku, ve skutečnosti manželku na samém začátku tohoto odstavce uvedeného analytika. Jste ještě v obraze?

Nenechte se odradit přeplácaností, tkví v ní jedna z potěch sledování PPS. Výše uvedené je totiž pouhý nástin prvních dvaceti minut, kdy jsem, maje jenom letmé povědomí o ději, s radostí dítěte čekal, k čemu dalšímu dojde. Jelikož lze postavy dělit v zásadě na blázny neškodné, blázny nebezpečné a magory, ubírá se zápletka směrem notně nevypočitatelným. Důmyslná a postupně stále těsnější propojenost jednotlivců, nikoliv geniální sevřenost celku, zajišťuje zábavnou podívanou. I když svým balancováním na hraně humoru morbidního a šibeničního (pro někoho už nehumoru) sem tam připomene raného Tarantina. Jednou šokantní scénou určitě. Vtipné je PPS především zásluhou herců, jimž byly role údajně psány na tělo. Nyní, po zhlédnutí, si pro duo „inteligentů“, kteří rádoby-Top Secret dokumenty (ne)prozíravě odnesou rovnou na ruskou ambasádu (kam bych je mimochodem zanesl taky, nezkusit před tím použít hlavu), nedokážu představit nikoho vhodnějšího než Pitta a McDormandovou. Kdyby ta nebyla ženatá (za škodolibého Joela Coena), hledám v postavě zoufalé obrážečky internetových seznamek její karikaturu.

Vyspělou úrovní všeho okolo kontrolovaně nedospělých herců dosahují bratři prapodivné vnitřní polarity. Fraškovitá komedie zrežírovaná jako ten nejmodernější thriller o tajnostech tajných jakoby ironicky odrážela závažný stav světa ovládaného lidmi tragikomicky (ne)mocnými. Skvělá je buď ve zlotřilém přítmí skrytá, nebo naopak velmi doslovná kamera Emmanuela Lubezkiho, jehož příjmení na rozdíl od Litzke, Pfarrer a Krapotkin nevymysleli Coenovi. Skvělá je okázale velevážná hudba deseti dřívějšími filmy prověřeného Cartera Burwella. A skvělá je samozřejmě také samotná režie a scénář, díky němuž jako diváci víme vždy přesně tolik, abychom byli spokojeni a zároveň chtěli vědět více.

Nabízí se otázka, kdo je dnešnímu světu vlastně nebezpečný. Hlupák řídící hlupáka, hlupák řízený hlupákem, nebo hlupák jednající na vlastní pěst? Budete-li chtít, drazí milovníci konspiračních teorií, jistě mezi řádky probíraného filmu vyčtete odpověď. Aniž bych vás chtěl ovlivňovat, domnívám se, že nebezpečnou variantu představuje moudrý člověk ovládaný člověkem nemoudrým a ještě nebezpečnější člověk nemoudrý ovládaný člověkem moudrým. A jestli měl pravdu Nietzsche, jakože asi měl, každý prozíravější jedinec chce být mocný, tedy někoho ovládat, nebo mít alespoň pocit, že je ovládán tím správným, ale tohle už je vážně dost mimo diskurz PPS.

Vyvážená dokonalost Země, která nebyla pro starý, mne nutí k cinefilsky-labužnickému úsměvu i mnoho měsíců po zhlédnutí. Při vzpomínce na jisté scény PPS mi bezpochyby též nebude líto zaměstnat mimické svalstvo, ale za tím úsměvem se toho rozhodně nebude skrývat tolik. Prostě jenom pobavení. Té nejvyšší z dnes dostupných jakostí.

Po přečtení spalte (Burn After Reading, USA 2008)
délka: 96 minut

režie a scénář: Ethan a Joel Coenovi; hudba: Carter Burwell; kamera: Emmanuel Lubezki; hrají: John Malkovich (Osbourne Cox), Brad Pitt (Chad Feildheimer), Frances McDormand (Linda Litzke), George Clooney (Harry Pfeffer), Tilda Swinton (Katie Cox), J.K.Simmons (vysoce postavený člověk v CIA)

80%

jak hodnotí jinde: ČSFD (72%), IMDb (7.4), RT (78%)

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s