Chaos Theory ****

Posted: 26. 1. 2009 in recenze

Když už jednou žiješ, tak koukej, abys žil

Podél nejfrekventovanější silnice zámořské krajiny filmů vede cesta ne přímo druhé třídy, každopádně cesta vyhrazena lehčím vozidlům. Mezi nimi si to sem tam šine napohled ledva pojízdná kára, ovšem kára s motorem, který by dal do pohybu přepravní aeroplán. Není čas nakouknout každé mašině pod kapotu, proto nezbývá, než doufat v šťastnou ruku při vlastním výběru, nejlépe zúženém dojmy druhých.

Od Teorie chaosu, vypuštěné právě na tuhle komunikaci druhé třídy, jsem mnoho nečekal, ale přitom se z ní vyklubal moc fajn film. Neduživá fráze moc fajn film vám toho asi moc neřekne, takže si ji dovolím rozvést. Nadbytečný mravoučný rámec vyprávění tvoří vdávání dcery hlavního hrdiny Franka Allena (sympatický Ryan Reynolds), který se rozhodne oblažit svým mudrlantsvím snoubence. Zákeřnou (ovšem předvídatelnou) lstí přiměje nastávajícího zetě poslouchat jeho životní příběh hezky od píky, přesněji od prvního setkání se Susan (sympatická Emily Mortimer).

Začátek se vleče, scénář cpe do popředí jeden second-handový vtípek za druhým a není vůbec jasné, čím má být Frankův příběh natolik zásadní. Zásadní je však odhalení (XXY), k němuž pak dojde. Díky němu by se všední romantická komedie klidně mohla změnit ve strašlivě smutné drama, ale změní se „pouze“ v komedii nevšední, resp. všední mnohem méně (to pokud víte, že něco podobného řeší 80% současné americké nezávislé produkce).

Frank začne od základu překopávat svůj život, braný dosud příliš vážně a limitovaný časem (o jehož efektivním využívání přednáší) a všudypřítomnými seznamy toho, co musí stihnout. Řekne si „dost!“ a do dosavadního pevného řádu vnese chaos, aby zjistil, na čem mu skutečně záleží a že není rozumné podřizovat život jakékoliv teorii (včetně této).

Marcos Siega není, jak napovídá jeho neznámost, debutujícím režisérem, na kontě má kromě celovečerních filmů spousta videoklipů a dost seriálů (včetně brutálníhoDextera a True Blood). Režírovat tedy umí, což je poznat. Dovoluje si opakovaně měnit perspektivu, z níž dění vnímáme (Frank, jeho dcera, kámoš Buddy), zvládá vybalancovat tragiku s komikou a byť dokáže diváka rozbrečet, nikdy za cenu přílišného tlačení na pilu. Myšlenka filmu je jasná a sympatická stejně jako obsazení, kde sympatického Reynoldse a sympatickou Mortimerovou doplňuje nečekaně sympatický Stuart Townsend, jenž by mohl být potenciálně jedinou zápornou postavou. Ale není, tenhle sympatický film si vystačí bez ní.

75%

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s