Kiss Kiss Bang Bang *****

Posted: 7. 2. 2009 in klasika, recenze

Film, který stojí za připomenutí

Druhořadý newyorský zlodějíček Harry Lockhart (Robert Downey Jr.) právě se svým parťákem z nesobeckých pohnutek prošmátrává regály zavřeného hračkářství, když jsou lapeni při činu. Nesystematický útěk přináší svou oběť i své ovoce. Harry se jako zázrakem ocitá na opačném pobřeží USA, přímo ve zkaženém jádru Los Angeles, v Hollywoodu. Na večírku jakéhosi bohatého páprdy, zajímají-li vás detaily. Zde potkává neodolatelnou Harmony Lane (Michelle Monaghan) a odolatelného Perryho von Shrikea (Val Kilmer). Možná bude hrát ve filmu a možná přijde i kouzelník. Ten vlastně již přišel a odešel, začarovaný do úplně prvních minut jako sladká odměna pro pozorné diváky. Hlavně těm vychází režijně debutující Shane Black vstříc, no a ti ostatní… těm bych asi měl osvětlit, kdo Shane Black vlastně je.

Do Hollywoodu, který i v Kiss Kiss Bang Bang s chutí shazuje, se tehdy dvaadvacetiletý Black vetřel díky myšlence na film o věčně sebevražedně naladěném poldovi. Ten polda dostal jméno Martin Riggs a udělal superhvězdu z Mela Gibsona. Ten film dostal jméno Smrtonosná zbraň a vydělal slušné peníze. Producentům náhle přišlo jako bezva nápad postavit vedle sebe dva neslučitelné živly a nechat diváky sledovat jejich handrkování, na čemž je založena Smrtonosná zbraň, její kvalitní druhý i méně kvalitní třetí a čtvrtý díl, ale také celá řada epigonů (Mizerové, Křižovatka smrti). Ti nefungují z jednoho prostého důvodu – scénář k nim nenapsal Shane Black, mistr černého slovního humoru. Jeho obliba mezi lidmi, kteří nečtou v titulcích jenom jména herců a režiséra, rapidně vzrostla díky Poslednímu skautovi, jenž krom laviny hlášek, infiltrovaných dnes do běžné mluvy (-Vyliž mi. -Už jsem snídal.), nabídl Joea Hallenbecka. Jestli ho znáte, nepotřebujete vědět víc. Jestli ho neznáte, dobře vám tak.

Zpět k příběhu; takže tady máme „ještě-před-vteřinou-kriminálníka“ Harryho, nyní aspiranta na filmovou roli, kterou dle mínění protřelejšího Perryho stejně nedostane. Protřelejší Perry, známými familiérně nazývám Buzík Perry (v přesvědčování okolí, že ke čtyřprocentní menšině nepatří, není moc přesvědčivý), pracuje jako soukromý detektiv a příležitostný poradce těch, kteří si na detektivy jenom hrají. Jako člověk, který ví, co dělat, když vám v koupelně leží nechtíc pomočená mrtvola (nebo se tak přinejmenším umí tvářit), dostává na krk Harryho. Během první společné sledovačky si vzájemně vymění fůru hořlavých hlášek a jako bonus jsou seznámeni s mrtvolou. Před chvíli vytaženou z kufru auta. Shozeného dvojicí grázlů do jezera. Jak ví nejen Harmony, ale i další vášniví čtenáři brakových detektivek Johnnyho Gossamera, zločiny je vždy třeba řešit ve dvou. Myšleno dva zločiny, vyšetřovatelů nechť je kolik chce.

Druhý případ kvapem následuje, zahrnujíc Harmoninu sestru, která do Hollywoodu přijela někoho hledat a ten někdo hodně souvisí s Johnnym Gossamerem a asi nikdy neviděl Čínskou čtvrť. Začíná se nám to pěkně zamotávat, přičemž zbývá zmínit, kdo vlastně je Harmony a jak její osud souvisí s osudem Harryho a kdo komu a proč pojede po krku, ale nebudu vás dále otravovat svým mizerným vypravěčstvím. Od vyprávění je zde ostatně Harry, který s oblibou a ironií poučeného filmového fanouška baví příležitostného posluchače/diváka nad rámec vypravěčových povinnosti. Jelikož se zároveň vydává za autora příběhu, často nám zároveň poskytuje komentář ke svému průběžně vznikajícímu dílu. Občas si dovolí dovysvětlující flashback, nebo nás ujistí, že viděl Pána prstenů a nemusíme se tudíž bát stejně rozplizlého finále. Většina hollywoodské produkce by akutně potřebovala stejně uvolněného a věčně nad věcí jsoucího vypravěče.

Neoficiální kmotr „buddy movies“ se nezapře – dějové linky spojují a popohánějí hlášky ostřejší než břitvy Sweeneyho Todda. Odrážení vtipných výroků provádějí postavy, jež jsou navenek tak nadreálně cool, že vás ani moc nemrzí jejich podpovrchová nedomrlost. Z valné většiny je tvoří to, co říkají a jak to říkají, na nějakou vnitřní rozpolcenost a příliš logické jednání se zde nehraje. Ač se vlastně hraje neustále a naplno. Robert Downey Jr, jedoucí díky valiu a kokainu pár let po vedlejších kolejích, právě tady započal svůj famózní výstup na vrchol nejvyšší (následoval Zodiac, Iron Man, Tropická bouře). Skoro mám podezření, že z něj léčba z drogové závislosti ukovala mnohem lepšího herce, než jakým kdy byl. Doslova září, hláškuje o život a hravě si vás dokáže získat svým nenapodobitelným „ležérním“ šarmem. Velmi vděčnou roli dostal po létech druhořadého béčkaření také Val Kilmer. V mnoha momentech jsem mu jako Buzíkovi Perrymu dokonce věřil, že je vlastně skvělým hercem. Aby toho nebylo málo, za klíčovou roli své kariéry může Blackovi poděkovat také Michelle Monaghan. Role krásných, byť nezlomných křehulinek zopakovala v chytrých žánrovkách M:I 3 a Gone, Baby, Gone.

Ani modernizace formy vyprávění nepřiměla většinu diváků k pomyslnému návratu do časů, kdy byl mimořádně zábavným i film s rozpočtem pod 100 milionů dolarů a postavený na vybroušeném scénáři. Krom jiného s geniální přímočarostí pojmenovaná pocta detektivkám, jimiž by si intelektuál nanejvýš podložil stůl, Kiss Kiss Bang Bang, je právem označována za neprávem nejpřehlíženější film roku 2005. Nakonec jde o další důkaz, že ve své složitosti nesmírně jednoduché věci mají mnohdy největší moc vyvolat složité emoce. Pokud jejich tvůrci nechybí talent. Pointa? Tenhle film prostě miluji!

Kiss Kiss Bang Bang (USA 2005)
délka 99 min

další info

95%

jak hodnotí jinde: IMDb (7.9), ČSFD (75%), RT (83%)

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s