Nouzový východ *****

Posted: 17. 2. 2009 in film týdne

Film týdne (103)

rr

Romance a cigarety

Režisér Sam Mendes odstartoval svou kariéru oslnivou černou komedii z amerického předměstí Americká krása (1999). Černou kapitolu z dějin Spojených států připomnělo (pouze) solidní gangsterské drama Road to Perdition (2002) a zatím nejrozporuplnější dojmy vzbudil nudný Mariňák (2005) o nudě v Saudské Arábii. Adaptací románu Richarda Yatese Nouzový východ (vyšel také česky) uzavírá Mendes, překvapivě anglický rodák, první cyklus své kariéry, zkoumající z různých úhlů pohled na život v USA a co to obnáší. Jeho další snímek, Away We Go, by již měl být komedií prostou všech temných podtónů (uvidíme…). Při sledování Východu hlodá mysl podezření, jestli Sam tentokrát tak trochu nesázel na jistotu. Každopádně mu ta sázka vyšla.

Předměstí Connecticutu, rok 1955. April a Frank Wheelerovi jsou perspektivou jejich známých a sousedů z ulice Revolutionary Road (odtud původní název filmu) sympatickým mladým párem, kterému nic nechybí ke štěstí. Realita tak růžová není. Snahy obou o seberealizaci opakovaně končí nezdarem, což ústí v nepříjemně otevřené hádky. Frank hledá východisko z nudné práce a uměle udržovaného manželství v nevěře, April (zatím) jenom v cigaretách. Právě ona přichází s troufalým nápadem, jak dostat rezivějící loď ze souše do rozbouřených vod okolo proudícího života. Plán prodat dům, podat výpověď a odplout do Paříže, zní až příliš revolučně, ale jiná než zásadní změna by jim nejspíš nepomohla. Nebo ano?

Nejdříve ostýchavě, posléze odhodlaně přijatá vyhlídka kompletně jiného života dostává povážlivé trhliny s mimořádně lákavou nabídkou pro jednoho z manželů. Přijmout ji by znamenalo zůstat věrný americkému pragmatismu, získat peníze, úspěch a jistotu, zároveň však ztratit možná poslední šanci vybřednout z všepohlcující maloměšťácké šedi. Být jako ostatní, nic nezkusit a na smrtelné posteli se proklít. Řešení nelehkého dilematu znamená jenom další hádky, které nejenže nic nevyřeší, ale navíc mohou vést ke ztrátě těch pár stávajících jistot.

Důvod, že tak excelentní dramatický materiál nebyl zpracován již dříve (román vyšel počátkem 60. let), bych spatřoval v jeho neaktuálnosti. Potřeba markantní změny ubíjejícího životního stylu má samozřejmě stále čím oslovit, ale její podání ve filmu je úzce spjaté s upjatostí padesátých let. S postupující ženskou emancipací si lze dnes těžko představit manželku podobně závislou na svém živiteli. Kariéristé byli, jsou a budou nadále, stejně tak lidé smíření s očekávanou průměrnosti, ba ani nepřemýšlející nad úžasnými příležitostmi, jež čekají za humny. Řekněme, že přesah filmu do současnosti je minimální (vím, že mnozí s tím souhlasit nebudou), což ale nijak nedegraduje sílu emocí, jež vyvolává.

Přítomnost sebejistého režiséra, který ví, čeho a jak chce dosáhnout, nevnímáme ani tolik za jednotlivými záběry, jako za jejich sériemi, které tvoří důrazně gradující scény. Jsou jako krátké divadelní výstupy, prostorově zpravidla omezené jedinou místností. A nejde jenom o snahu zapůsobit na diváka, každá konfrontace dvou a více postav nám o zúčastněných prozrazuje něco nového a zmenšuje prostor pro otázky vyvstanuvší s nečekaně otevřeným koncem. Po dlouhé době jsem navíc u nějakého filmu, u komorního dramatu snad vůbec poprvé, měl dojem, že trvá podstatně kratší dobu, než uvádí stopáž.

Výstavbě dramatu, vystupňovaného s děsivě dokonalou plynulostí k (bez)východnému, bez přehánění deprimujícímu finále, pomáhá postupné odtajňování zásadních skutečností. (Například až po třiceti minutách filmu zvíme, že mají Wheelerovi dvě děti, což nutí k přehodnocení některých domněnek.) Neděje se tak ovšem za cenu neustálého představování nových postav, scénář maximálně využívá potenciálu od začátku přítomných.

K nejzdařilejším patří konfrontace Wheelerových s jejich známými. S rigidními sousedy (jimi oceňované hodnoty jsou patrné z Frankovy neopatrné sebechvály na pláži), s manžely Givingsovými a jejich synem nebezpečným hlavně svou upřímností – John (na Oscara nominovaný Michael Shannon) je vůči okolnímu světu netečný, cítí, že do něj nepatří, proto si dovoluje říct o něm pravdu na plná ústa. Zároveň ho můžeme vnímat jako ústředního hybatele děje, nevede právě jeho krutá (ale pravdivá) poznámka April k jejímu zoufalému činu?

Akademické přesnosti napomáhá kamera Rogera Deakinse, dnes jednoho z nejtalentovanějších mužů svého oboru, i hudba Thomase Newmana, jenž chytře variuje hlavní motiv Americké krásy. Přesvědčivé herecké výkony díky Titanicu dobře sehrané dvojice vdechují v jiných ohledech chladně perfektnímu snímku život. Díky přiblížení jeho minulosti jsou lépe srozumitelné motivace DiCapria, Winsletová by zase mohla vyjádřit spoustu svých tužeb skrze vztah k dětem, kdyby ty nebyly neustále odsunovány na vedlejší kolej – nejspíš pro vyjádření paralely s chováním rodičů vůči nim.

Jsou dramata těžká (většina evropské, především severské tvorby) a jsou dramata lehká (hlavně americká), Nouzový východ si z obou skupin bere to lepší. Necháte-li se jim dobrovolně ovládnout, nebudete řešit praktické detaily a pominete absenci výrazné druhé vrstvy, schované pod tou první, dostanete bez potíží stravitelné sousto, které vám ještě dlouho bude ležet v žaludku. A že jde jenom o samoúčelnou exhibici talentu několika extra nadaných osobností? Copak to vadí, když vás dokáže stáhnout jako málokterý „hlubší“ film?

Nouzový východ (Revolutionary Road, USA/VB 2008)
délka 119 minut

režie: Sam Mendes; scénář: Justin Haythe podle romána Richarda Yatese; kamera: Roger Deakins; hudba: Thomas Newman; hrají: Kate Winslet (April Wheeler), Leonardo DiCaprio (Frank Wheeler), Michael Shannon (John Givings), Kathy Bates (paní Givingsová)

90%

jak hodnotí jinde: ČSFD (84%), IMDb (7.8), RT (71%)

tržby

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s