Strážci – Watchmen *****

Posted: 18. 3. 2009 in film týdne, recenze

Film týdne (105)

comedian

„Cílem moci je moc“

(George Orwell)

Text obsahuje informace, jež by někteří mohli považovat za spoilery!

Jak nemůžu napsat, kolik jsem přesně přečetl knih nebo viděl filmů, s určitostí mohu uvést číslo přečtených komiksů: 0. Neberu v potaz Garfielda, Dilberta ani Red Meat, ale výhradně velké, vícesvazkové tituly. Ne, že bych daným médiem opovrhoval – nepochybuji, že mezi komiksy lze nalézt řadu děl vysoké umělecké kvality, jenom jsem tyhle atraktivně podané papírové příběhy nikdy aktivně nevyhledával. Po Strážcích (což mi přijde schůdnější než gramaticky záludné „Watchmenech“) začínám seriózně uvažovat, že bych jeden komiks přece jen mohl načnout.

O výjimečných kvalitách také do češtiny přeloženého, dvanáctidílného komiksu Alana Moorea (Liga výjimečných, Z pekla, Top 10) píší jiní, o genezi jeho filmové verze též, což mi umožňuje přejít k meritu věci, tedy k nástinu obsahu tak, jak jsem jej pochopil z viděného. Za sebe mohu zároveň potvrdit, že absolutní neznalost zápletky není na závadu: můžete si díky ní do dna vychutnat každý zvrat, nevypočitatelný stejně jako chování Komedianta.

Lidský život začíná početím, Mooreův komiks smrtí. Osmdesátá léta minulého století, Spojené státy americké; během nostalgicko-drastické bitky je zmlácen a následně z hodně vysoko situovaného okna vyhozen postarší muž. Nám sledování jeho smrti zpříjemňuje song Unforgettable Nat King Colea. Krásná smrt, slova nestačí. Tomu muži přezdívali Komediant (Jeffrey Dean Morgan). Kdysi byl členem již rozpuštěné skupiny Strážců, superhrdinů, jejichž činnost víceméně zakázala Nixonova vláda. Není to žádný jiný Nixon, než tušíte. Prezident, zdiskreditovaný v reálu aférou Watergate, se v alternativní historii stále drží u moci mimo jiné zásluhou Komedianta (zabil pro něj novináře Woodwarda a Bernsteina, ale to je teďvcelku irelevantní), jehož smrt hodlá vyšetřit jistý Rorschach (Jackie Earle Haley). S Rorschachovým testem užívaným v psychologii má společnou tvář, tvořenou dle stávající nálady jednou z oněch deseti notorických inkoustových skvrn. Smrt jednoho ale pozbývá významu při hrozbě smrti miliard.

Vztahy mezi USA a Sovětským svazem jsou obzvlášť vypjaté, atomová válka může každou chvíli smazat lidstvo z povrchu zemského. Tímto problémem se dlouhodobě zabývá Dr. Manhattan (Billy Crudup), dle potřeby různě vysoký modrý polobůh, který díky nešťastné příhodě z minulosti volně cestuje prostorem. Čas jako takový pro něj má pramalý význam a problémy lidstva shledává pošetilými. Druhou osobou schopnou spasit svět je nejchytřejší a (díky tomu) pravděpodobně i nejbohatší muž planety Ozymandias (Matthew Goode). Vedlejší role prozatím náleží Hedvábnému přízraku II (Malin Akerman) a Sůvě II (Patrick Wilson). Ty římské dvojky za jmény značí, že jde o potomky „jedniček“, na které v tomto těžko uchopitelnému kolosu rovněž zbyl prostor. Teď možná čekáte představení arcizlosyna, egoistického magora, kterému půjdou zmínění po krku. Ve skutečnosti jsou egoistickými magory všichni výše uvedení a největší trable mají se sebou samými, mezi sebou samými, případně s lidstvem samým.

Souvisle vyprávěný příběh… Strážci mají, ale cesta k němu není snadná. Celé je to o postavách. Postavy nejlépe poznáte skrze jejich minulost. Minulost každá z nich odhaluje způsobem jí blízkým.

Komediant, v civilu Edward Blake, zemře jako první a kým byl, zvíme z útržkovitých vzpomínek ostatních. (Flashbacky tvoří v souhrnu dobrých třicet procent filmu.) Ze všech jeho vlastností jsem mu záviděl jenom upřímnost. Nebojí se říct (a Moore s ním), že vyzývavé oblečky superhrdinek mají za cíl znásobit mužskou sexuální žádostivost, což následně předvede v praxi. Zkusí znásilnit matku Hedvábného přízraku II. Nebojí se říct, že lidi jsou nevděčná sebranka, kterou je třeba držet zkrátka a, není-li zbytí, trochu jim upravit fasádu. Třeba plamenometem.

Rorschach, málokdy užívaným civilním jménem Walter Kovacs, neměl pěkné dětství. Vlastně ho nemohl mít o moc horší, proto není divu, že se z něj stalo, co se z něj stalo. Zachmuřený, buď smrtelně vážný nebo brutálně cynický. Jako vzorový detektiv z filmu-noir prochází deštivým městem, píše si deník (většího významu, než je nejprve patrné) a občas někomu zpřeláme pár kostí. Nejspíš největší psychopat ze všech se nakonec projeví jako osoba nejpevnějších morálních zásad.

Dr. Manhattan, před „proměnou“, k níž se vrací pozoruhodně roztříštěnými flashbacky (ach, ten relativní čas), známý jako Jon Osterman, je až příliš povznesen nad starostmi všedních dní. Někdy doslova – rád medituje na Marsu. Někteří lidé jej považují za Boha či stvoření Bohu velmi blízké a zpohodlněle věří, že za ně svou nadlidskou mocí vyřeší všechny starosti. Představuje prototyp nietzscheovského nadčlověka (takže nakonec spíše „Bůh je mrtev“?), což s sebou zdaleka nenese samé výhody. Jeho zaujetí výhradně tím pro něj podstatným jej stojí blízké přátelství s mladším Hedvábným přízrakem aka Laurie Jupiterovou, sympatickou, ale citově deprimovanou dívkou. Laurie zkouší najít východisko z nešťastného vztahu ve zprvu jenom vzpomínkově-pokecových schůzkách s Danem Dreibergem (Sůva II), ordinérním tloustnoucím týpkem.

Kromě Dr. Manhattana vyniká pouze jeden další ex-superhrdina jinou výjimečnou schopností než mimořádnou silou či mrštností, Adrian Veidt (čili Ozymandias) dokáže být rychlý. Hodně. O něm, velmi důležité postavě, toho z vyprávění jeho či druhých až do konce víme překvapivě málo, zároveň však není těžké si domyslet, proč zrovna on se svou inteligencí zvolil zvolenou cestu.

Vskutku to nejsou lidé ctnostných vlastností, ale mé sympatie si získali přesně takovým chováním, jaké by nejspíš bylo typické pro normální smrtelníky, kdyby oplývali stejnou výjimečností. Zábrany stranou, můžu někomu dobře mířenou ranou vyrazit dech a všechny zuby k tomu, tak proč toho nezneužít…

Z letmého prolistování komiksu bych si troufl usoudit, že vizuální věrnost předloze je vysoká. Zack Snyder (Úsvit mrtvých, 300) zároveň otrocky „nepřekresluje“ (viz Sin City) a nevzdává se svého trademarku ze Třístovky. Barevně promyšlené, prakticky neustále zpomalené – takže si každý záběr můžeme užít podobně jako políčko komiksu – akční scény jsou miniaturními oslavami animálního násilí. Lidé umírají sice bolestivě, ale stylově. Pár nejbrutálnějších scén už trochu zavání provokací („teď těm zpropadeným rádoby-liberálům vytřu zrak“), k filmu, kterému není nic svaté, to však patří. Stejně jako sex bez lásky, navíc zdůrazňující fetišistickou zálibu v latexu.

Maximálně „vytuněné“ akční scény jdou plně vstříc nejširší divácké skupině a nejsou ničím víc než pastvou, na kterou můžete párkrát vypustit své zrakové a sluchové receptory. Film by bez nich mohl klidně existovat, jenom by nebyl tak neskutečně cool a oslovil by výrazně nižší procento mladých diváků, s nimiž Snyder i po čtyřicítce a navzdory komplikovanosti narace a obsahu nadále duševně souzní. Popkulturní odkazy do nás hustí počínaje první scénou (300), plynule pokračuje dlouhou titulkovou smrští (zhuštěné dějiny 20. století neopomínají Andyho Warhola, Trumana Capoteho ani Fidela Castra), aby v průběhu celých sto šedesáti minut prověřoval naší pozornost nenásilně zakomponovanými odkazy ke známým filmům (Dr. Divnoláska, Apokalypsa…) či novodobým architektonickým skvostům (Veidtův mrakodrap připomíná budovu Shanghai World Financial Center). Pestrý soundtrack mísí interprety, jež osloví posluchače napříč generacemi (Bob Dylan, Jimi Hendrix, Leonard Cohen), ale vesměs jsou to songy příliš profláklé, abychom Snyderovi, podobně jako jindy Tarantinovi, děkovali za neznámé pecky, které pro nás objevil.

Strážci porušují, nebo úplně ignorují vícero zásad klasických superhdinských filmů, jsou více filmem antihrdinským, nikoliv vhodným pro obdivovatele toho, co činí Supermana Supermanem. Dělení na hodné a zlé je ponecháno výhradně na našem subjektivním názoru. „Hrdinové“ jsou úplatní, sebestřední a, což mi přišlo nejzajímavější, občas svým chováním signalizují, že ví, v jakém pošahaném (komiksovém) světe se to octli. Krom sebereflexivních poznámek typu „Nejsem žádný komiksový padouch“ značí uzavření ve světě, z něhož chtějí uniknout, kupříkladu údery Laurie přímo do kamery, do jakési tušené skleněné bubliny – uzavřeného komiksového políčka (ve skutečnosti buší do podivné konstrukce). Nápadně často jsou postavy také snímány přes sklo, znesnadňující přiblížení a následné ztotožnění s hrdiny.

Obdiv zasluhuje nikterak plytké rozpracování určitých filozofických a psychologických otázek, z nichž valná část řeší vztah člověka k moci, potažmo naší podvědomou touhu nechat se řídit někým mocnějším, naoko vševědoucím. Iracionální víru v Boha, případně někoho jako Dr. Manhattan, v závěru – za cenu vpravdě nemalou – dočasně pohřbívá diskreditace vyšší mocnosti, ale zároveň dochází k posílení neméně nebezpečného antropocentrismu. Neděje se něco podobného v cyklech již pár staletí?

Moore při své obdivuhodné erudici (dle vzhledu bych ho tipoval spíše na spolu-autora Satanské bible) neopomíjí ani roli médií a politiků. Média jsou vtipně, bohužel výstižně připodobněna ke zbrani hromadného ničení. Za všechny proradné politiky vystupuje svým pragmatismem proslulý Nixon s legračně rypákoidním nosem, u nějž jen čekáte, kdy, stejně jako ten Pinocchiův, nevydrží nápor lží a o pár centimetrů povyroste. Vše příznačně, a vzhledem ke stáři předlohy nečekaně aktuálně směřuje k totalitní společnosti. Ne náhodou jedna z obrazovek za Ozymandiasovými zády ukazuje slavnou Scottovu reklamu na Macintosh ve stylu 1984. Ke lži, akceptované nakonec (některými) jako nutné zlo v rámci „vyššího principu“, zbývá dodat „Válka je mír. Svoboda je otroctví. Nevědomost je síla.“ Učiněný Mount Everest ambivalentních závěrů.

Jestli Moore skutečně vychází z myšlenek Friedricha Nietzscheho, bohužel přejímá také filozofovy antifeministické názory. Jestli ne, je to prostě sexista. Jedna ze dvou ženských hrdinek nachází potěchu ve znásilnění, druhá sleduje od určitého momentu jenom ukojení vlastního chtíče. Na druhou stranu, uposlechnete-li porůznu rozeseté pobídky, abyste brali celé Strážce jako temnou komedii (likvidace Vazouna), stačí úsměv a mávnutí rukou. Na rozdíl od reálného světa vám ten filmový umožňuje pohlížet na veškeré dění očima Dr. Manhattana.

Úsměvné, s velkou pravděpodobností neúmyslně, jsou některé hlášky. Podivnými výrazy zahlcené vysvětlování fyzikálních jevů připomíná The Big Bang Theory a jisté dialogy už jste v jiných filmech mohli slyšet tolikrát, že lehko odhadnete reakci druhého mluvčího (–Teď poslouchejte –Ne, vy poslouchejte). Herci se s nimi vypořádávají po svém. Malin Akerman (Těsně vedle) ani Patrick Wilson (Jako malé děti) by u Stanislavského nezabodovali. Pravděpodobně by ani neprošli do užšího výběru, ale charismatický Jeffrey Dean Morgan (Chirurgové) nejspíš a Jackie Earle Haley (taky Jako malé děti) určitě ano. Síla Haleyho osobnosti a barva jeho hlasu vás přesvědčí, že má jako Rorschach vždy pravdu, přesněji: odradí vás od pouhého pomyšlení, že pravdu nemá.

Po Bourneově ultimátu a Temném rytíři jsou Strážci další hollywoodskou žánrovkou, jež vyniká obrovskou komplexností, aniž by rezignovala na lákadla běžných komerčních snímků. Nároky na diváka jsou opět o stupeň vyšší (ale možná za tím stojí jen má neznalost předlohy), což se negativně odráží na tržbách, pevně ovšem věřím, že fanoušci Snyderův nejambicióznější režijní počin podrží (velké zisky lze očekávat z ohlášené 220-ti minutové DVD verze). Bylo by hrozně smutné, kdyby natolik nadčasové dílo neuspělo kvůli něčemu tak pomíjivému jako jsou peníze. 🙂

Strážci – Watchmen (USA 2009)
délka 163 minut

režie: Zack Snyder; scénář: David Hayter, Alex Tse podle grafické novely Davida Gibbonse a Alana Moorea (v titulcích na vlastní přání neuváděn); kamera: Larry Fong; hudba: Tyler Bates; hrají: Jackie Earle Haley (Walter Kovacs / Rorschach), Billy Crudup (Dr. Manhattan / Jon Osterman), Jeffrey Dean Morgan (Edward Blake / Komediant), Malin Akerman (Laurie Jupiter / Hedvábrný přízrak II), Matthew Goode (Adrian Veidt / Ozymandias), Patrick Wilson (Dan Dreiberg / Sůva II), Carla Gugino (Sally Jupiter / Hedvábný přízrak)

95%

jak hodnotí jinde: IMDb (8.1), RT (64%), ČSFD (83%)

tržby…

Reklamy
Komentáře
  1. OLA napsal:

    Tak na toto asi ozaj nepojdem, to nie je moja salka kavy…

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s