The Wire – 1. série

Posted: 25. 4. 2009 in tipy, TV

STAY FREE

Jak moc jiný seriál si dnes mohou televizní tvůrci dovolit stvořit, aniž by odradili diváky? The Wire lze hodně zjednodušeně označit za odmocninu všech možných odnoží CSI a ač neměl srovnatelnou sledovanost, udržel se na televizních obrazovkách po celých pět sezon a získal během nich dlouhou řadu příznivců. Již po první zhltnuté sérii se k nim rád připojím. Důvod? Dokonalosti dosáhnout nejde, ale můžete se k ní přiblížit, jako tvůrci The Wire.

„Hrdiny“ seriálu jsou obyčejní looserští poldové, kteří usilují pročistit baltimorskou drogovou scénu. Nejsou žádnými ukázkovými slušňáky, naopak jim není cizí sáhnout po dosti nekalých prostředcích – aby chytili spravedlnost, tu kluzkou potvoru. Řeší problémy mezi sebou navzájem a také problémy s nadřízenými. Zatím v žádném kriminálním filmu ani seriálu jsem neviděl tak přesvědčivé vykreslení hierarchického modelu, jenž bezesporu velmi podobným způsobem funguje také v reálu. Nemůžete prostě jít a nainstalovat odposlechy. Je potřeba vzít to oklikou přes soudce a návladního. Nikdy přitom nemáte jistotu, že váš případ shledají dostatečně důležitým a prokáží vám žádanou službu. Podlézání, přesvědčování, dlouhé a nesnadné, navíc neblaze ovlivněné osobními antipatiemi.

Dobře jsem si uvědomil jednu věc: nic není okamžitě. Všechno nějakou dobu trvá. Vůbec to neznamená, že by se jednotlivé, okolo hodiny dlouhé epizody táhly. Neustále se něco děje, děj však neuhání kupředu rychlostí splašeného koně, ale raději volí spoustu drobných, uvážených kroků. Vtažení je pomalé, ale těžko se mu ubráníte. Místo videoklipového střihu a šílených průletů lidskými útrobami čekejte delší záběry a neustále se pohybující kameru, jež postavy často zabírá zblízka (větší dramatický efekt) a akci z větší dálky, což odpovídá klíčovému motivu sledování (a odposlouchávání).

Dobrých 90% díla tvoří brilantně napsané dialogy. Jejich hlavní autoři, David Simon (taky Generation Kill) a Ed Burns (neplést s Edwardem) buďto hodně dlouho studovali prostředí a lidi, kteří se v něm pohybují, a(nebo) mají práci scénáristů v genech. Neopomíjejí humor, nebojí se obecnějších úvah (aniž by sklouzávali k banalizování) a chování postav umí podložit nějakým tím psychologickým roštím. Při průřezu velkoměstem postupují od těch nejvýše trůnících k chudákům, na které se mnohdy nabalí všechna špína. Postavám kladným i záporným dávají rovnoměrný prostor a místy to dokonce vypadá, že straní spíše těm hodnějším z gangsterů nežli zkorumpovaným senátorům.

Jestli jen zlomek informací, s nimiž seriál pracuje, vychází z praxe – a na rozdíl o jiných počinů nevidím nejmenší důvod jim nevěřit – náleží tvůrcům můj hluboký respekt za prokázanou odvahu. Kvůli pravdě a větší autenticitě se zřekli mnoha berliček „normálních“ současných seriálů. Nejedna scéna zůstává otevřená, bez pointy, cliffhanger na konci epizody není pravidlem, shrnutí minulé epizody vzhledem k množství děje žádoucí, přesto absentující (nutí k větší pozornosti a tréninku paměti), hudba nevycházející z nějakého objektu v mizanscéně je užita pouze v závěru třináctého dílu (a její užití vás rozcupuje).

The Wire žádá trochu trpělivosti a za odměnu nabízí jeden z nejvíce znepokojujících (protože s realitou pevně sešněrovaný) příspěvků do diskuze nad zákonem a pořádkem, zločinem a trestem. Buďte však připraveni, že tíha komplikovanosti toho všeho na vás tvrdě dopadne.

100%

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s