Na odstřel *****

Posted: 31. 5. 2009 in film týdne

Ne každý publicista je novinář

state of play

/* Style Definitions */
table.MsoNormalTable
{mso-style-name:“Normální tabulka“;
mso-tstyle-rowband-size:0;
mso-tstyle-colband-size:0;
mso-style-noshow:yes;
mso-style-parent:““;
mso-padding-alt:0cm 5.4pt 0cm 5.4pt;
mso-para-margin:0cm;
mso-para-margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:10.0pt;
font-family:“Times New Roman“;
mso-ansi-language:#0400;
mso-fareast-language:#0400;
mso-bidi-language:#0400;}

S tištěnými novinami je to nahnuté. Internet salámovou taktikou přebírá vedoucí úlohu, ale krom zoufání, že v nedlouhém časovém horizontu přijdeme o vysoce mobilní médium (či minimálně o ty kvalitnější zástupce na trhu), mnoho nezmůžeme. Nanejvýš zoufat, že přijdeme také o excelentní thrillery jako Na odstřel.

Přirovnání ke Všem prezidentovým mužům (Alan J. Pakula, 1976) má svou logiku. Kevin Macdonald stejně jako Alan J. Pakula – a na rozdíl od naprosté většiny současných kolegů – nenadužívá akčních scén (ačkoliv právě „vtahující“ akční scénou Na odstřel začíná). Třicetiletý časový posun je na tempu filmu vidět, průměrná délka záběrů ovšem převyšuje dnešní hollywoodský standard a herci mají tím pádem větší prostor prokázat, co v nich vězí. Nezapomenutelná je v souhrnu několikaminutová kreace Jasona Batemana, jenž coby chodící mocnina slova „egoismus“ zrcadlí všechny neduhy kapitalismu.

Když už jsem takto zkraje nakousl herecké výkony, jedním dechem musím dodat, že Macdonald měl až na jedinou výjimku šťastnou ruku při výběru herců. Ostříleného novináře (nikoliv publicistu!) obdařil svou medvědí elegancí Russel Crowe, suverénně dokazující svou způsobilost hrát autenticky role „starých“ harcovníků s rukávy plnými rad a trefných postřehů. Minimálně novináři budou jeho postavu zbožňovat. Calova dlouholetá praxe by tolik nevynikla, nebýt nezkušenosti Delly Fryeové, zastupující horlivou internetovou generaci. Půvabně křehká Rachel McAdams svým pragmatickým – a šéfredaktorce v podání britsky odměřené Helen Mirren plně vyhovujícím – přístupem (vyšší náklady především) i díky otevřenému konci (za čím ti dva odchází?) nebudí znepokojení, ale sympatie.

Předchozí Macdonaldův film, Poslední skotský král (2006), ztrácel body kvůli prapodivnému chování hlavního hrdiny. V Na odstřel spadla role blbečka do klína Bena Afflecka v roli bohudík vedlejší, přesto nesmírně důležité. Jeho kongresman se po většinu času jeví jako velmi dobře čitelný, aby za pět minut dvanáct bez předchozích náznaků předvedl, jak špatně čitelný vlastně byl. Špatné herectví, nebo záměr ke zmatení diváka?

Nehezkých vplutí do vod nerealistického filmu skýtá Na odstřel více. Abych nespoileroval, vyjádřím jenom své zklamání ze zbytečné a krajně nepravděpodobné romantické podzápletky, která měla nejspíše učinit vztahy mezi postavami komplikovanějšími, ale místo toho upozorňuje na vykonstruovanost některých segmentů vyprávění. Postava kongresmanovy manželky (výborná Robin Wright Penn) do jinak důkladně promyšlené struktury nepasuje, nadbývá a mne odrazuje od záměru pochválit redukci nepochybně velkého množství postav z původního seriálu na nezbytné minimum.

Zamilované klábosení a pár patetických zaškobrtnutí vesměs chytrého a vtipného scénáře (mj. autor Michaela Claytona Tony Gilroy) ubírají filmu na nádherné přímočarosti, kdy se děj s vervou buldoka, klasicky lineárně (tzn. bez zbytečných flashbacků) valí vpřed. Atmosféra mnohých scén tento neduh staví do pozadí. Macdonald si výtečně osvojil křížový střih, takže párkrát musíme držet palce několika postavám zároveň, v závěru napětí navíc graduje užitím časové limitace (deadline).

Jako poučený produkt mediálního světa dokáže Macdonaldův film postupy médií využívat, stejně tak je ironizovat – krom slovního humoru třeba „převrácená“ cesta informace přes všechny možné televizní kanály až k osobě, které se bezprostředně týká. Případnou souvislost mezi politickou linií, kdy ten, kdo je oslavován jako hrdina hrdina, může být ve skutečnosti akorát mocným zbabělcem, prokáže teprve čas. Originální název State of Play již teď zasáhl cíl. Od filmařů asi nikdo nečekal něco objektivnějšího, nestranícího všemocným médiím, vedle nichž je každý politik jenom bezmocný žabař. Následkem je pak samozřejmě i nadhodnocování těchto filmů novináři či lidmi majícími k novinařině vřelý vztah. 🙂

Na odstřel bude na delší dobu, dokud někdo nevymyslí, jak natočit poutavé drama o webových „novinářích“, posledním filmem novinářského sub-sub-žánru, v podstatě odnože politických thrillerů. Bez obav bych zde užil výrazu „pomník“, vždyť posuďte sami: Posunování uzávěrky připomíná komediální Noviny (R. Howard, 1994), když si k tomu přidáte nezanedbatelný význam komplexu Watergate a obsazení Jeffa Danielse, naposledy zářícího v Dobrou noc a hodně štěstí (G. Clooney, 2005), dramatu o moci médií v pozitivním slova smyslu, je prakticky nemožné se ubránit nostalgii. Ti citlivější ctitelé původního významu slova „žurnalistika“ pak budou během titulkové cesty napsaného textu od odeslání až k vytištění na starý dobrý papír horko těžko skrývat slzy dojetí. Navíc ten font titulků jako ze 70. let… Nádhera! Něco končí, jen aby něco stejně nosného začalo.

90%

jak hodnotí jinde: ČSFD (78%), IMDb (7.6), RT (85%)

tržby

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s