Bourne Trilogy

Posted: 20. 7. 2009 in DVD

První díl bourneovské trilogie jsem svého času zavrhnul jako nudnou pitomost, dvojku jsem prvně viděl během cesty vlakem z Ostravy do Prahy, v kterýchžto podmínkách se v mé paměti následně usadil jenom výtečná automobilová honičky a třetí díl mi vzhledem k obrovskému nadšení, jež jej provázelo, přišel velice nadhodnocený. Teprve nyní, po dlouhém odkládání, jsem si konečně vyhradil tři volná odpoledne na důkladné zhlédnutí všech tří filmů na DVD. Přišel čas přehodnotit svá stanoviska.

Následující texty počítají se znalostí filmů a obsahují řadu spoilerů!

Agent bez minulosti ***

Seznámení s aktéry, o něj běží v pozvolnějším prologu trilogie zejména. Na začátku potkáváme vyjukaného mladíka, který nás v závěru opouští jako elitní tajný agent s vražednými „skills“.

Povětšinou zamlklý Matt Damon zvládl tuto proměnu přesvědčivě. Psychologické věrohodnosti jeho postavy s bezpočtem falešných identit (Jason Bourne je jméno v prvním pasu, na který narazí) pomáhá milostná linie s Frankou Potente, dle mého mínění linie hlavní.

Oběma je společná nezakotvenost – buď nedokáží nebo nemohou pobýt na jednom místě delší dobu. Jsou to však protiklady, které je skutečně spojují. Dvojí přístup k řešení téhož problému obohacuje jednoho i druhého. Tyto scény – diplomacie v hotelové recepci x hrubá síla při otevírání dveří – patří k těm nejvtipnějším, resp. k těm jediným vtipným v celém filmu.

Brnkání na romantickou a rodinnou notu odpovídá lehce klišovitá úloha malého dítěte coby brzdy Bourneova zabijáckého počínání i silně klišovitý závěr, připomínající slzopudné finále laciné romance ještě více ve verzi, která nakonec nebyla použita (k vidění na DVD).

Otázka, jak může člověk bez paměti začít milostný vztah, jak může člověk bez paměti vůbec něco začít, se prolíná celým filmem a autorům se při hledání odpovědí nejen daří vyhýbat plytkosti, ale zaplňování prázdných míst Bourneovy paměti současně zvládají propojovat s klasickou thrillerovou zápletkou.

Díky šikovnému řazení scén jsme stále o krok před Bournem a zatímco on jen tuší, mi již víme. Víme především, jaké mu hrozí nebezpečí, čímž sílí napínavost. Akčními scénami není plýtváno, ovšem neakční mi Agent bez minulosti díky jejich rozmístění po celé délce filmu nepřišel.

Právě akční scény bohužel také poukazují na nezkušenost režiséra s jejich natáčením. Nedůslednost ani rychlý střih ještě nevadí tolik jako několikerá inspirace nikoliv realitou, nýbrž hloupějšími akčními filmy („mrtvý“ padouch vstávající ze země, skok ze schodiště).

Realismus si přitom nárokuje být doménou bourneovské série, k niž Agent bez minulosti navzdory snaze o pevně uzavřený konec (mnoho informací zůstává nezodpovězených: pozadí projektu Treadstone, původ čipu s číslem účtu) patří. Jenom ve společnosti Greengrassových počinů působí jako bratranec, kterému to zapaluje trochu pomaleji.

Bournův mýtus ****

Na dlouhé proslovy nebyl čas ani v Agentovi bez minulosti, Mýtus v tomto zachází ještě dál. Strohé věty, umění zkratky, schopnost vměstnat co nejvíce informací do jediné scény. Paul Greengrass tohle zvládá jedna báseň. Pár stručnými záběry nám dává vědět, kde jsme a o co běží. Jason Bourne běží o život.

Snaží se uniknout nepříjemné minulosti, kterou nám v úvodu filmu připomíná Mariino listování novinovými výstřižky a útržkovitými poznámkami. Sotva je tato nejvýraznější ženská postava celé trilogie odklizena ze scény (ironicky krátce poté, co naznačí, že existuje i jiná, méně divočejší cesta, jak žít) a Jason na příznačně malém ohníčku spálí vzpomínky na pár uplynulých měsíců, Greengrass přeřazuje na vyšší rychlost.

Není pochyb, kdo má tentokrát navrch, zarputilého zabijáka žene osobní msta. A opět zde máme vnitřní rozpor – Jason ví, že byl vrah, ale od té doby se mnoho věcí změnilo, jeho myšlení zejména. Jak potlačit zabijáka v sobě?

Kromě Jasona přechází do druhého dílu také Nicky a právě ona plní onen iniciační význam. Kdo jiný by měl hlavního hrdinu zasvětit do příčin dění, když nikoho jiného nezná? Do popředí se dostává také Abbott, šéf projektu Treadstone, který, zdá se, definitivně neskončí, dokud bude Jason živ.

Díky tomu před námi vyvstává těžko napadnutelný koncept, jenž lze využít pro nekonečné množství pokračování. Objeví se osoba znalá Treadstonu (z těch nám známých zbývá Nicky) a nedokonale odstraněné stopy nějaké předchozí mise. Jejich odstraňování vrátí Jasona do hry.

Hlavním lákadlem druhého a třetího dílu jsou bezesporu grandiózně vygradované akční scény. Radost sledovat plynulý přechod o nedění k dění zběsilému a lidským okem v plné parádě sotva zaznamenatelnému. Rychlost akce, zde zejména bitky muže proti muži a závěrečné automobilové honičky, nemá obdoby.

Greengrass šetří videoklipovými střihy, některé záběry jsou naopak nezvykle dlouhé díky tomu násobí autenticitu. Z ní série těží nemálo a krom jízdy notně pochroumaným taxíkem jsem si jedinkrát neřekl, že by se něco takového nemohlo v reálu stát. Napomáhá tomu Bourneova „jakože“ improvizace (toustovač, alkohol) i věrohodnost prostředí (Němci mluví německy, Rusové rusky).

Bournův mýtus má stejně jako Agent bez minulosti uzavřený konec a pravděpodobnost pokračování se v závěru, kdy hrdina dokonce zví své skutečné jméno, zdá být velice nízká (v ultimátu je toto vyřešeno přímo šalamounsky).

Jakkoli říká vše podstatné, neříká toho dost, moderní dynamický thriller s inteligentním hrdinou, konspirační zápletkou a párem extrémně adrenalinových scén zůstává perlou svého žánru, nikoliv dílem kinematograficky významným, jak to o mnoho let dříve dokázal například William Friedkin s Francouzskou spojkou. A o pár let později Paul Greengrass s Bourneovým ultimátem.

Bourneovo ultimátum *****

Zatím závěrečný díl (zatím) trilogie je utahováním šroubů. Zvíme chybějící střípky informací, dochází k zacelení (nerušivé) díry z Bourneova mýtu a hlavně společně s Jasonem objevíme ztracenou identitu.

Film předpokládá dobrou znalost předchozích dvou dílů, neboť ta usnadňuje bezproblémovou orientaci v poněkud komplikovanějším příběhu. Stejně jako si Bourne v jistých situacích vybavuje útržkovité vzpomínky na minulost, nelze díky jasným odkazům nevzpomenout na dříve viděné filmové okamžiky: povídání na benzinové pumpě, vlakové nádraží Gare du Nord, vyjevený výraz Nicky poté, co Bourne zpacifikuje soupeře, barvení vlasů, zakončení automobilové honičky s policejním autem namísto taxíku atd.

Jsme tedy s Bournem na stejné lodi, akorát se kvantum našich vzpomínek omezuje na znalosti pochycené v rámci diegeze. Struktura vyprávění, kdy se děj neustále žene vpřed a dochází k opakování známých motivů, připomíná spirálu. Poslední scéna, upomínající k úplnému začátku (voda) ovšem asociuje spíše uzavřený kruh.

Inovační pojetí akce tkví v pohybu, zejména pak v pohybu prostorem. Z velké dálky, sofistikovanými metodami a proto neustále pronásledovaný Bourne je v pohybu prakticky nonstop. A s ním také celý film, který není – což jsem si uvědomil teprve při druhém sledování – sérií několika špičkových akčních scénách, nýbrž nepřetržitou, nikdy nepolevující akcí.

Dokonce i dialogové scény vyvolávají dojem pohybu – někde mimo záběr. Zastavit se znamená dát všanc svůj život. Díky nepřetržitě strhujícímu tempu trvalo Ultimátum v mém případě slabých šedesát minut psychického času.

Pohyb prostorem a prostor samotný si krom nadhledů a podhledů uvědomíte i díky tomu, že postavy často neběží z levé strany doprava nebo naopak, ale přímo proti kameře či pryč od ní. Nejvíce o promyšlené práci v rozmanitém terénu prozrazuje honička v Tangieru, kdy dochází k neustálým přechodům mezi spodní a horní úrovní a jejich prolnutí nastává po Bourneově troufalém skoku ze střechy rovnou do otevřeného okna, přičemž kamera skáče s ním! My také.

U Bourneova ultimáta si víc než u předchozích dílů uvědomíte relativitu úhlavního nepřítele. CIA Bournea pronásleduje, protože z něj má oprávněné obavy – sám se nechal vytrénovat ve stroj na zabíjení. Bezpečnost národa má přednost před životem jednotlivce. Počínání pronásledovatelů znepokojuje hlavně ignorací příčin a bezohlednou likvidací následků.

Jediný, kdo nakonec dokáže proniknout k jádru problému a snad jej (v sobě samém) i vyřešit, je Bourne. Nové objevení vlastní identity vede k jejímu kritickému přehodnocení.

Opět potěšil důraz kladený na autenticitu. Hrdinovo vzpamatování po ohlušující explozi NENÍ okamžité, bitka dvou speciálně vycvičených borců tělo na tělo JE syrová. Bourne navíc jakoby v tušení blížícího se cíle preferoval rychlost před opatrností, kvůli čemuž dělá více chyb (nedokáže zachránit Danielsův život, Vosenovi prozradí svou pozici a následně je málem dopaden).

Jestli chcete vidět akční film, který je opravdu akční a zároveň ne hloupý, Bourneovo ultimátum, film o pohybu, vás nemůže zklamat.

DVD bonusy: všechny tři film doplňují poutavé komentáře režisérů, vystřižené scény (občas jsou zajímavé, ale nejspíš by filmy zbytečně brzdily) a krátké dokumenty o natáčení, často konkrétních scén (informačně výživnější v případě druhého a třetího dílu).

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s