Zlatá šedesátá

Posted: 6. 8. 2009 in klasika, různé, žebříčky

Rád bych se ještě jednou, naposledy a formou závěrečného shrnutí vrátil k nejzáslužnějšímu počinu České televize za poslední roky (společně s Procesem H), ke Zlatým šedesátým.

Od ledna až do července téměř každou sobotu v exkluzivním čase 20:00 jeden z filmových tvůrců (spolutvůrců) povyprávěl o svém životě a díle. Způsob, jakým svou „zpověď“ každý/á z oslovených pojal/a nemálo vypovědělo o něm/ní samé(m) a filmech, jež daná osobnost natáčela či stále natáčí. Neuvadající půvab Formanova lidového vypravěčství tak mohl vyniknout ve stejném pořadu, kde si lehce zafilozofoval Zdeněk Mahler a kde se Karel Vachek nerozpakoval být nekriticky kritickým.

Absence ucelené formy bohužel v některých případech vedla k redukci nosných informací na naprosté minimum. Vícekrát jsem byl vyveden z omylu, že povídání o filmech nemůže být nezáživné (Drahomíra Vihanová, Igor Luther).

Na kvalitě výsledné epizody se pokaždé podepsala kvalita a zejména kvantita doplňujícího obrazového materiálu. Někdy jako by dlouhé ukázky z filmů ředily nedostačující množství použitelného „rozhovoru“. Některé záběry (srpen ’68) se pro změnu opakovaly s pravidelností jarního tání. Měly snad ony – společně s víceméně pravidelnou zmínkou o prvním/zásadním zhlédnutém filmu – dodat seriálu jakýs takýs jednotný charakter?

Velmi odbité bylo kratičké (na obrazovce k přečtení navíc velmi krátce ponechané) textové info o dalších, nejednou mnohem zajímavějších krocích dané persóny. Vzhledem k nepravděpodobnosti podobně rozsáhlé televizní mapace let sedmdesátých, případně osmdesátých by přesah za „zlatá“ šedesátá nebyl na škodu.

Za největší nedostatek považuji nepřítomnost odborníků přes filmovou teorii, jejichž zasvěcený – a přednostně z nespolehlivé paměti netěžící – úvod mohl uvést jisté věci na pravou míru. Když už ne k jednotlivým epizodám, alespoň jako hodinové seznámení s faktory, které měly na vznik podmínek pro všechny vysílané filmy největší vliv, něco podobného vzniknout mohlo. A možná vznikne. Přesně tenhle nadosobní přesah totiž slibuje celovečerní film Československá nová vlna. Dobrý střihač a smysluplný komentář a možná i ve zdejších poměrech vznikne něco jako Bezstarostní jezdci, zuřící býci (2003) nebo přinejmenším A Decade Under the Influence (2003).

Za největší přínos Zlatých šedesátých zatím považuji odvysílání obdivuhodně dlouhé řady filmů poukazujících, co všechno zde šlo v příhodných podmínkách zrealizovat. Od nenákladných historických látek (Kladivo na čarodějnice), přes postapokalyptické sci-fi podobenství (Konec srpna v hotelu Ozon) k sugestivnímu psychologickému dramatu (Pasťák). Šlo. Půjde ještě někdy?

Kdo chybí. I při obsáhlosti Zlatých šedesátých nezbyl prostor pro všechny české a slovenské tvůrce, kteří své nejlepší filmy mohli natočit právě v 60. letech. Někteří se již bohužel odebrali do filmařského nebe, ale není zrovna tohle další důvod poskytnout prostor filmovým historikům?

  • Vratislav Blažek (scénář Starci na chmelu, Světáci
  • Jiří Brdečka (scénář Limonádový Joe aneb Konská opera, Až přijde kocour)
  • Zbyněk Brynych (…a pátý jezdec je Strach, Transport z ráje)
  • Pavel Juráček (Postava k podpírání, Případ pro začínajícího kata)
  • Jan Kadá, Elmar Klos (Obchod na korze, Smrt si říká Engelchen)
  • Karel Kachyňa (Noc nevěsty, Kočár do Vídně)
  • Jiří Krejčík (Svatba jako řemen, Čintamani & podvodník, Polnočná omša)
  • Antonín Máša (Bloudění, Hotel pro cizince, Ohlédnutí)
  • Jaroslav Papoušek (Ecce homo Homolka)
  • Evald Schorm (Návrat ztraceného syna, Každý den odvanu, Farářův konec)
  • Zdeněk Sirový (Smuteční slavnost)
  • Peter Solan (Kým sa skončí táto noc, Boxer a smrť)
  • František Vláčil (Ďáblova past, Údolí včel, Marketa Lazarová)
  • Jozef Zachar (Zmluva s diablom)

Abych dal prostor své úchylce na žebříčky malého významu a velkého rozsahu, ukončím stylově jedním takovým i tento příspěvek, ale jak už jsem předeslal – svým neinvenčním viděním světa pro mne byly podnětné všechny zhlédnuté tituly.

  1. Spalovač mrtvol (1968) – mrazivě dokonalé
  2. Intimní osvětlení (1965) – neobyčejně obyčejné
  3. Démanty noci (1964) – na vlastní kůži
  4. Muž, ktorý luže (1968) – hravé
  5. Ostře sledované vlaky (1966) – světově hořkosladké
  6. Sedmikrásky (1966) – nekompromisní
  7. krátké filmy Jana Švankmajera (Historia naturae (1967), Zahrada (1968), Byt (1968), Picknick mit Weismann (1969), Tichý týden v domě (1969), Kostnice (1970)) – pokaždé jedinečné
  8. Konec srpna v hotelu Ozon (1966) – svůdně nedivácké
  9. Den sedmý – osmá noc (1969) – ponuré
  10. Slnko v sieti (1962) – pěkná práce se symboly
  11. Černý Petr (1963) – ze života (bez „jako“)
  12. Pasťák (1969) – syrové
  13. Nikdo se nebude smát (1965) – příliš dlouhá povídka
  14. Kladivo na čarodějnice (1969) – nepříjemné
  15. Zabitá neděle (1969) – pocit zbytečnosti
Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s