Nejlepší horory

Posted: 2. 9. 2009 in žebříčky

Napsat, že hororové filmy nevyhledávám, lžu. Pravda, nereprezentují můj oblíbený žánr, ale se zvrhlou potěchou jeden dva měsíčně rád zhlédnu. Jen tak, pro strach, pro emoci, které se mi v normálním životě tolik nedostává. Bohudík. Právě míra strašidelnosti byla hlavním kritériem při výběru desítky nejlepších hororů. Stejně jako každý jiný žebříček je tento zcela subjektivní, možná ještě víc než u jiných žánrů, neboť v případě hororů hrají mnohdy významnou roli okolní podmínky, včetně těch povětrnostních. Sledovat některé z níže uvedených za denního světla a se skupinou lidí, kteří jsou vůči filmovému děsu imunní, bude efekt jistě slabší. Protože si uvědomuji, že absenci mezníků žánru v TOP 10 mohou hororoví fandové vnímat jako dráždění jedovatého hada pravou bosou nohou, zařazuji pár z těchto filmů pod čaru (a nejspíš to bude vnímáno jako provokace mnohonásobně větší).

1. Osvícení (1980): Jedním slovem dokonalé. Více slovy horor, který je geniálně promyšlený od prvního do posledního záběru a exceluje v něm Jack Nicholson, v tomto případě snad vážně posedlý ďáblem. Tajemství obestírající zápletku (slavný poslední záběr) vás navíc nutí se k Osvícení neustále vracet a vymýšlet nové teorie okolo Jackova šílenství.

2. Spalovač mrtvol (1968): Obrazovou a zvukovou složkou bezpochyby horor, ale hláškami také mrazivě černá komedie a výkonem Rudolfa Hrušínského „hloubkové“ psychologické drama. Jenom vypsání scén, které se staly legendami by zabralo pár odstavců. Vhodné pro milovníky věnečků i rakviček.

3. Upír Nosferatu (1922): Ten film trochu zestárl a některé scény dnes vyvolávají chechot zlomyslných diváků, ale pořád obsahuje dostatek hororové materiálu, abyste si uvědomili, že tady někde začínají kořeny žánru.

4. Suspiria (1978): Dodnes jediný film, který jsem nedokázal sledovat potmě. Enormní napětí mne po pár desítkách nervydrásajících minut přinutilo rozsvítit. Šlo o ukázkový příklad projekce ve správný čas (dlouhá prosincová noc) a na správném místě (prázdný byt). Zatím jsem nenabral odvahu zhlédnout Suspirii znovu a případně s racionálním odstupem změnit své rozklepané hodnocení.

5. Sirotčinec (2007): Společně s Těmi druhými Alejandra Amenábara nejlepší příklad moderního atmosférického hororu, při němž jste napjatí tím více, čím méně vám je ukázáno. Vzorová práce s kamerou a obehranými hororovými klišé (stejně sebou ucuknete). A fantastický příběh, v něčem připomínající Faunův labyrint, také není k zahození.

6. Úsvit mrtvých (2004): Klasický táhlý zombie horor nečekejte, zdejší zombíci by udělali konkurentem Usaina Bolta i toho, komu z hodin tělocviku naskakovala ošklivá vyrážka. Zack Snyder natočil film akční, hodně krvavý a neskutečně natřískaný šílenými nápady, přesto ve své podstatě hororový.

7. Deník mrtvých (2007): Slovy Františka Fuky by nejspíš šlo o „meta-cosi“ horor. Důkaz, že praotec zombie subžánru George A. Romero nezamrzl v pozdních šedesátých letech a rád si pohraje i se současnými technologiemi. Film se pohybuje na rozmezí mediální satiry, teen vyvražďovačky a mystifikace, což neznamená, že by v něm chyběly momenty čiré hrůzy. Jestli před sledováním hororů preventivně odkládáte intelekte ve foyer, vícevrstvý Deník mrtvých vás usvědčí z podceňování.

8. [Rec] (2007): Nejenom nelítostným vyzněním dosti krutá španělská „reality show“. Podobně jako Deník mrtvých (nebo Monstrum) je celý film jakože natáčený nefilmovou kamerou v rukou jedné či více postav. Nepříjemně stísněným dějištěm je od okolního světa odříznutý barák, servírují se bolestivá úmrtí doprovázená chlístanci krve a jako bonus několik scén (zejména ta na půdě), kdy jsem musel odhodit masku slušňáka a sprostě zaklít.

9. Ring (1998): Strach má šikmé oči. Děsu po asijsku se děsím nejvíc, možná proto jsem zatím neviděl tolik japonských, jihokorejských, ale třeba taky thajských hororů. Mají-li všechny stejně jako Ring charakter zátěžové zkoušky kardiostimulátoru, možná dělám dobře. Už teď si plánuji, jak budu své děti odrazovat od přílišného sledování televize povídáním o jisté černovlasé dívence. Chválený americký remake podle mne zdaleka nedosahuje síly originálu.

10. Šestý smysl (1999): Bohužel jsem dopředu znal opravdu zásadní pointu, což zas až tolik nemění na působivosti i v jiných ohledech unikátního filmu. Zatímco mnozí očekávali další ukázky indické filmové magie, ukázalo se, že šlo o začátek Shyamalanova konce (ač sám považuji Vesnici i Ženu ve vodě za odvážné a inteligentní hrátky s divákem).

_________________________________________________________________

Výběr „unterTop10“ hororů, jejichž kinematografický význam respektuji, ale mezi své oblíbené filmy je pravděpodobně nikdy nezařadím; řazeno od nejlepšího: Martin (1977), Moucha (1986), Věc (1982), Ptáci (1963), Texaský masakr motorovou pilou (1974), Halloween (1978), Vymítač ďábla (1973), Přichází satan (1976), Poltergeist (1982), Pátek třináctého (1980)

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s