Muži, kteří nenávidí ženy

Posted: 7. 8. 2010 in recenze

Před pár lety byla za povinnou položku knihovničky považována Šifra mistra Leonarda, dnes připadá „must have“ (nebo alespoň „must read“) statut detektivní trilogii Milénium. Rozebírání knih a jejich předčasně zesnulého autora Stiega Larssona v kulturním kamrlíku každého deníku a týdeníku už je poněkud otravné, ale nikoliv marné. Jinými slovy: taky jsem podlehnul.

První díl, Muži, kteří nenávidí ženy, představuje napínavý thriller s širokým tématickým rozpětím (nacismus, žurnalismus, náboženský fanatismus, finanční podvody, násilí na ženách, problém opatrovnictví). Larsson čtenáře od začátku zahlcuje informacemi, někdy trochu nad rámec spisovatelských „povinností“, ale zároveň nám neprozrazuje tolik, aby detektivní pátrání ztratilo na napínavostí.

Narozdíl od Dana Browna, autora Šifry, Larsson věděl, o čem píše a je poznat, že jako poctivý investigativní novinář rešerše nijak neodfláknul. Malinko nezvládnutý je konec – zbytečně roztahaný, do prázdna vyznívající a navíc uzavřený, takže nemáte bezprostředně po dočtení potřebu sáhnout po druhé knize.

Natahovaný konec je jedním z neduhů, které tvůrci filmové adaptace dokázali nenásilně odstranit. Dojezd je kratší, lépe vygradovaný a flashbacky vypůjčené z druhé knihy lákají na pokračování.

Výrazně zredukováno bylo zabijácké množství kávy, které do sebe literární postavy vylijí (tímhle byla kniha nechtěně směšná). Úbytek sexu pak souvisí s mírným pozměněním Mikaelovy charakteristiky. Z bodrého svůdníka je smutný, zamlklý muž. Menší problém vzhledem k tomu, že zamlklá je povětšinou též Lisbeth. Díky charismatickým hereckým představitelům (Michael Nyqvist a Noomi Rapace) mne však jejich troušení úsečných vět bavilo. Humoru ovšem celkově ubylo.

Záběry nejsou napěchovány dějposunujícími informacemi, zůstává v nich prostor k vytvoření atmosféry. Někdy se prostě jen pár vteřin mlčí, nebo kamera vysoko z oblaků zabírá auto jedoucí švédskou krajinou a do toho hraje pochmurná hudba. Zkrátka švédká depka jak se patří. Nejbrutálnější scény nejsou oproti knize moc mírněny (k tomu nejspíš dojde až v plánované americké verzi). Naše nenávist pociťována vůči titulním mužům si tak v ničem nezadá s nenávistí, jež oni muži chovají vůči ženám.

Zatímco Mikaelovým psychickým pochodům bylo věnováno péče méně, počínání Lisbeth jsem chápal lépe než v knize. Za jejími činy tušíte zřetelnou vnitřní motivaci.

Vše do sebe hladce zapadá, film je sevřenější. Vedlejší dějové linie byly osekány na nezbytné minimum, informace jsou distribuovány v jiném sledu, pokaždé ve prospěch diváckého napětí. Chybí zdlouhavé dialogy, neduh mnoha knižních adaptací. Nápaditě byly do vyšetřování zapojeny pohyblivé obrázky (Henrik Mikaelovi pouští dokumentární snímek z „onoho“ dne), které by zase nefungovaly na papíře.

Chybět přítěž v podobě elementárního thrillerové klišé – padouch rozebírá své zločiny v okamžiku, kdy by měl jednat – nevím, co bych filmu v rámci žánru vytknul. Takhle by se měly adaptovat knihy!

Advertisements
Komentáře
  1. OLA napsal:

    Tlste romany uz nemam rada a co sa filmu tyka, ta svedska krajina je uchvatna… no sto ludi sto nazorov a to je dobre, ze sme vsetci odlisni, nie?

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s