Nikdy neříkej nikdy 007×00?

Posted: 10. 9. 2011 in recenze

-Celého jsem vás zamokřila
-Ale moje Martini je stále suché

Štáb neoficiální bondovky viditelně nevěděl, jak udělat bondovku… a tak napodobuje a když už neví, jak napodobovat, dělá si z „pravého“ Bonda, z jeho nepatřičnosti v 80. letech, legraci. Někdy úspěšně, jindy méně, v zásadě ale bokem „oficinální“ MGM produkce nevznikl výrazně horší film, než v jakých ve svých slabších chvilkách hrál Moore.

Film obsahově až na neněžné nakládání s něžným pohlavím překvapivě málo připomíná Thunderball, s nímž sdílí příněhovou kostru. Neboť jsem nečetl předlohu, nemohu posoudit, zda-li se jí tento ponor do týchž vod drží věrněji. Bond není cyničtější ani krutější, spíše tak nějak taťkovštější, což ale přisuzuji věku představitele.

Connery si svou životní roli vychutnává jako za starých zlatých (goldfingerovských) časů, což by vzhledem k dvanáctiletému posunu mohl být problém, nemít ten chlap pořád neuvěřitelné charisma. Takže ať své povolení zabíjet a hláškovat uplatňuje v teplákové soupravě nebo v trenclích, na Bahamách nebo v Monte Carlu, stále je zábavný už jen tím, že je.

Na Bondův věk je zpochybňováním jeho kondice upozorňováno častěji a s menší úctou k protagonistovi než v pozdních mooreovkách. Krátce poté, co si odbude další ze svých fingovaných smrtí, je Bond poslán na rehabilitaci, aby ze svého těla dostal volné radikály, škodlivé látky vytvořené agentovými nerozlučnými přáteli tabákem a alkoholem.

Upozorňování na absurditu bondovského univerza prostupuje celý film, jen někdy není zřejmé, jde-li o legraci záměrnou a škodolibou (ze závisti?), či mimoděčnou. Nadsazenosti protentokrát unikl padouch, kterého Klaus Maria Brandauer podává jako lahůdkově bezcitného psychopata, v jehož pokřiveném charakteru lze nalézt kus čehosi autentického.

Sexismus Nikdy neříkej nikdy budí podezření, jestli film nevzniknul dlouho předtím, než byly ženám přiznaná volební práva. Likvidací šílené feministky, nutící Bonda napsat doznání, jak skvělý sex mu nabídla, je buď lacinou parodií neemancipovanosti v bondovkách jako takových, nebo jednoduše špatně odhatnutým vtipem. Větší míra nahoty a lascivnosti v erotických scénách současně svědčí o schopnosti reflektovat posuny v zobrazování erotiky na plátně, k čemu se paralelně běžící mooreovská série neměla.

Snaha modernizovat starého Bonda současně minimálně v jednom ohledu – Bond jako pařan – zachází příliš daleko. Ale chtějte od režiséra nejlepší epizody Star Wars, aby do svého dalšího velkorozpočtového filmu nepropašoval žádné lasery. Třebaže s Bondem v titulní úloze, působí Nikdy neříkej nikdy zvláštně nebondovsky, přesněji nebondocentricky. Varovně mnoho dlouhých scén si vystačí bez agenta 007. Jako kdyby byl prostor vyklízen někomu jinému. (1)

Některými motivy mladistvá, samozřejmostí prováděného sexu a násilí archaická, v jednotlivých, někdy neprofesionálně chabě pospojovaných akčních scénách živá, celkově ale zoufale negradující – taková je tato rozporuplná nebondovka o zbytečnosti bondovek.

Padouch: 5
Poskok: 5
Hračičky: 5
Bondgirl: 5
Hlášky: 5

Film: 65%

________________________________________________________________________
(1) Že by potrhlému poskokovi Rowana Atkinsona, pozdějšího představitele Bondova zesměšnitele Johnnyho Englishe?

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s