Vyhlídka na vraždu 007×014

Posted: 25. 9. 2011 in DVD

„Byl to dědečkův popel, ale on se vždycky rád pral“

Důstojným rozloučením bych Mooreovo poslední laškování s rolí Jamese Bonda vážně nenazýval, třebaže cosi důstojného v mluvě a pohybech (přesněji chůzi) onoho postaršího pána, který ženě v ohrožení nabídne namísto pomocné ruky jenom hasičskou hadici (1), nalézt lze.

Vyhlídka selhává ve vícero ohledech. Počínaje přestřelenými akčními scénami, vydatně vyztuženými zadní projekcí. Pokračuje jalovým scénářem, který sice s megalomanií bondovským padouchům vlastní reaguje na tehdy aktuální boom křemíkových čipů (zatopíme Silicon Valley, muhahahaha!), ale děj posunuje vpřed i na bondovky prapodivně komplikovanými oklikami (jako když Zorin nechá Bonda, namísto aby ho jednoduše zastřelil, jakože spáchat vraždu, „zaseknout“ ve výtahu a uhořet). Konče padouchem, bělovlasým (2) steroidním dítětem, kterého nadsazená psychopatie by zapadla do Pytlákovy schovanky, nikoli do v jádru seriózního akčňáku z roku, kdy v čele Sovětského svazu stanul Michail Gorbačov.

Jako kdyby tvůrci svou tvůrčí nouzi namísto skutečně tvůrčí činnosti řešili násobením osvědčeného (3), přičemž současně museli brát ohledy na věk hlavního herce a nereálnou akci proto prokládají předlouhými dialogovými scénami. Bondovo neakční rozkrývání zlosynových zločinů připomíná činnosti spíše novinářskou nežli špionážně-tajně agentskou. Zvlášť těžko by scenáristé před tribunálem pro nedějový balast obhajovali „parťácké“ scény Moorea s Patrickem Macneem ze slavné televizní série The Avengers. Pánové, spřízněni věkem i suchostí preferovaného humoru, se během natáčení nejspíše bavili. Háček je v tom, že divák sám nemá, čím by se zabavil.

Nejsme-li mi, bytosti film sledující, opomíjení, je s námi nakládáno jako s pacienty právě probuzenými z dlouhého kómatu. Vtipy jdou přímo k věci, bez snahy o dvojznačnost. Důležité informace jsou pro jistotu několikrát zopakovány. Nač to komplikovat. Velmi americký, velmi nebondovský přístup.

Zatímco v Chobotničce ujížděl vlak pouze Bondovi, tady viditelně dochází dech celému týmu. Pomalé tempo, dané opakováním známých informací a nadmírou vatových záběrů (a vedlejších dějových linií), obzvlášť vynikne po srovnání s dravými, nejen osmdesátkovými akcemi. Už jenom automobilová honička z Bullitta (rok výroby 1968) působí dnes svižněji a svěžeji než kterákoli z akčních scén – rovněž do Frisca situované – Vyhlídky na vraždu.

Kritici alergičtí na Bondův sexismus by mohli konstatovat, že více než ženy jsou tentokráte zneužíváni koni. Když je nouze, možno i v podobné skutečnosti nacházet důvod k úsměvu. Nebo spíše k hořkému úšklebku.

DVD
Krátký dokument The Bond Sound: The Music of 007 připomíná mnohé zpěváky a zpěvačky, kteří pěli za peníze Bondových producentů, přínosnější jsou ovšem komentáře hudebních skladatelů několika generací.

Titulní píseň: 5
Bondgirl: 4
Padouch: 5
Padouchova pravá ruka: 5
Hračičky: 4
Hlášky: 3

Film: 50%
__________________________________________________________

(1) A když ji posléze snáší na zádech po žebříku, je scéna prezentována jako heroický výkon, na který by si netroufnul ani Spider-Man.
(2) Zřejmě, aby vynikl kontrast s tmavou barvou kůže jeho společnice.
(3) Bond řídící celé auto? Zapomeňte. Auto bez střechy? Kdeže. Bond řídíci půlku auta!

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.