Povolení zabíjet 007×016

Posted: 27. 10. 2011 in recenze

James se konečně zcela bez legrace naštval. Tentokrát poteče krev.

Dodnes nejnásilnější bondovka začíná pěkně zostra. Jsme vhozeni rovnou do akce, která navíc probíhá paralelně se svatbou Bondova kámoše z CIA Felixe Leitera. Oprávněně si můžeme klást otázku „co se to kruci děje?“. Na vysvětlování není čas ani po úvodních titulcích, kdy namísto obvyklého brífinku pokračuje v prologu rozběhnutý děj.

Stávající mise nejenže má pro 007 silně osobní charakter, více než jindy také vychází z reálných dobových zločinů. Obchod s drogami i policejní korupce jsou prezentovány bez megalomanské nadsázky, se strohostí ne nepodobnou De Palmově Zjizvená tváři. Tvůrci snahu dohnat ujíždějící vlak tentokrát malinko přehnali a popoběhli dále, než bylo nezbytné.

Zločinec je na standardy bondovského univerza až moc reálný, svým odporným sadismem ubližuje nejen vlastním poskokům, ale i únikovému faktoru série. Hrdina z říše fantazie vstoupil do reálného světa a z bondovky se stala hard-boiled detektivka naočkovaná thrillerem o pomstě, dávající svou příslušnost k řadě předchozích filmů nejvíce najevo četnými aluzemi (Bondova dřívější svatba, „šokantní“ smrt).

Prudký úhybný manévr, nerespektování zaběhnuté trasy, Glenovi paradoxně umožnil natočit film napínavější a lépe zacílený. Povolení zabíjet ubíhá stále vpřed, není rozkouskován do obvyklé sady scén, pročež například dialog s M a výpomoc ze strany Q probíhá za běhu a nedochází ke zpomalení dravého tempa.

Mimo CIA i mimo MI6, pomáhá si Bond jak umí. Padouchovi nejde po krku přímo, ale mazanou oklikou, kdy sabotuje činnost drogových kartelů a jednotlivé záporáky štve proti sobě, aby v explozivním, mistrně vygradovaném finále „jen“ vykonal osobní mstu. Úplné sám na své intrikaření není, pomáhá mu netuctově (použil bych „prakticky“, nevnímat podivnost této slovní kombinace) sexy Carey Lowell, pro mne prozatím, svým vzhledem i svými schopnostmi, bondgirl číslo jedna. Spíše než rozkošnou kratochvílí je Bondovi parťačkou jako z buddy movie (inspirace komerčně úspěšnou Smrtonosnou zbraní nepřekvapuje).

Bond musí v plné kráse projevit schopnost improvizace, stejně tak slovní diplomacie. Neboť dialogů je ve filmu ještě více než násilí a jsou dlouhé (a někdy bohužel i poněkud vyprázdněné), jeví se Povolení zabíjet utahanější, než doopravdy je. Na bondovku film skutečně neobsahuje moc akce, natož humor, který v zásadě chybí, ale když akceptujete jeho výlučnost a připravíte se na jiný, na atrakcích méně založený typ zábavy, dá velmi pomalý rozjezd vyniknout velkolepému, ve více ohledech velmi uspokojivému závěru. Za něj a za Carey Lowellovou scénáři odpouštím jeho vodnatost i přílišné spoléhání na náhody a Povolení zabíjet řadím mezi napůl úspěšné pokusy zkusit neměnného hrdinu radikálně změnit.

DVD
Dokument Inside Licence to Kill zaujme povídáním o „prokletém“ natáčení závěrečné akční scény, jinak celkem šeď.

Padouch: 6
Úvodní song: 5
Padouchova pravá ruka: 6
Hračičky: 6
Bondgirl: 8
Hlášky: 2

Film: 75%

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s