Patrola na iDNES

Posted: 9. 11. 2012 in co píší jiní

V nové rubrice blogu bych se chtěl tak trochu metakriticky věnovat konkrétním projevům české filmové publicistiky. Recenzím, analýzám i novinkovým článkům. Není mým cílem hledat vynášet na světlo výhradně to špatné, bavit se nad bídným a jen málo reflektovaným stavem psaní o této kulturní oblasti (možná je na tom oproti jiným oblastem ještě relativně dobře, nemohu srovnávat). Budu pokud možno bez předsudků psát o tom, co mne překvapí, pobaví, potěší nebo prostě jenom zaujme. Půjde spíše o stručné glosy než dlouhé dekonstrukcem, ač věřím, že určité množství sesbíraného důkazního materiálu pomůže odhalit nejvarovnější symptomy a stanovit přesnější diagnózu, čím české psaní o filmu trpí.

Na úvod mi padla do oka recenze Mirky Spáčilové na Patrolu, zveřejněná dnes zde.

Po přečtení perexu (nebo už jde o úvodní odstavec?) k recenzi Ayerovy Patroly by jeden mohl nabýt dojmu, že půjde o lehkou komedii s dvěma sympatickými poldy. Komedii z neurčitého rodu „buddies“ (autorka zřejmě myslela „buddy movies“). Hned v prvním odstavci jsou ovšem fakta uvedena na pravou míru – půjde o „profesní román všedního dne“. Kategorizace sice nezvyklá, neboť používána především v literatuře, nicméně dobře vystihující příběhové vymezení filmu.

Jestli jsou Gyllenhaal a Peña hollywoodskými idoly nechám k posouzeni jiným, stejně tak, mohou-li se dva parťáci rasisticky popichovat, aniž by se uráželi, rozhodně ale nesouhlasím s tím, že je Patrola natočená bez sentimentu. Kdo ji uvidí až do konce, pochopí. Recenze neřeší, proč bylo zvoleno nervní snímání z ruky, reaguje-li volba tohoto vizuálního stylu na určité trendy v současné kinematografii, ani nakolik důsledný film v dodržování tohoto postupu je (moc ne – subjektivní záběry se neomezují na některé postavy nebo místo, jsou nesmyslně přítomné po celý film). Autorka přitom připouští, že ozvláštněním povědomé látky je právě zvolená forma. Proč ji tedy odbývá všehovšudy dvěmi souvětími? Při chválení věrohodného vykreslení nezlomného přátelství ústřední dvojky už v textu nezbyl prostor na upozornění, že oni pánové občas jednají dost přes čáru a příslušník libovolné etnické menšiny si ve filmu dvakrát rozmyslí, jestli jim uštědří zlý pohled. V tom podle mne spočívá závažný rozpor filmu, který by chtěl i s lehce psychopatickými protagonisty policejní složky adorovat.

Svou stylistikou recenze nevyvolává dojem náročné práce. Vůbec jako kdyby šlo o textík narychlo „sfouknutý“ krátce před odchodem z redakce. Jako kdyby si podobná žánrovka bez masivní propagace větší prostor a pozornost nezasloužila. Zarážející jsou dvě věty (resp. souvětí a věta) začínající spojkou „ale“ – domníval jsem se, že tohle se mezi profesionálními publicisty pokládá za prohřešek. Tuším, že divit se budu během příštích týdnů a měsíců ještě mnohokrát.

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s