Filmy pro rok 2014

TOP 10

12 Years a Slave: McQueenovi vděčím za nejintenzivnější filmové zážitky posledních let, tohle by mohlo být drama, které o zvrácenosti otrokářství přesvědčí i zatvrzelého jižanského rasistu.
Gone Girl: psychologický thriller podle knižního bestselleru, v režii člověka nejpovolanějšího.
The Grand Budapest Hotel: Andersonova poetika mne zdaleka nejvíce okouzlila ve Fantastickém panu Lišákovi. Tenhle film bude mít zřejmě blíže k jeho předchozím filmům, ale minimálně stylizovanými hereckými výkony a hyperstylizovaným vizuálem by zklamat neměl.
Her: herci, citlivě uchopený příběh o dnešní „bezkontaktní“ společnosti.
Inside Llewyn Davis: Coeni v období, jež je jim blízké, ač prý – bohužel – bez humoru, pro který je mám rád.
Interstellar: i po slabším završení batmanovské trilogie pevně věřím, že Nolan dokáže natočit odvážně složitý a přitom přehledný blockbuster, z něhož půjde (minimálně ve dvou významech) hlava kolem.
The Monuments Men: už nedoceněnými Leatherheads, nejlepší novodobou screwball komedií, Clooney předvedl, že dokáže hravě natočit film, který je zároveň důstojně starosvětský i velmi sofistikovaný. A navíc – to obsazení!
A Most Wanted Man: Corbijn režíruje Hoffmana a McAdamsovou v adaptaci le Carrého – splněný sen milovníků stylově elegantních špionážních thrillerů.
The Wolf of Wall Street: tuším, že půjde o film roku (letošního i příštího, neboť bych jej měl vidět na Silvestra).
X-Men: Days of Future Past: mám obavy, aby se tvůrcům ambiciózní spojení původních a rebootovaných X-menů nevymklo z rukou. Nepřestávám však doufat, že by mohlo jít o dospělejší odpověď na rozverně nezodpovědné Avengers.

Mohlo by zaujmout

August: Osage Country: obsazením, scénářem i krkolomným názvem by mohlo jít o oscarový film, nepřesvědčivé je pouze jméno režiséra.
Captain America: The Winter Soldier: starosvětsky naivita jedničky mě bavila, snad se dvojka nebude brát příliš vážně (jak dvojky bohužel mají ve zvyku).
Dallas Buyer’s Club: Matthew McConaughey mě poslední dobou baví čím dál víc. Tohle by mohla být další z jeho životních rolí.
Dawn of the Planet of the apes: jsem zvědavý, zda budou i tentokrát digitální opice hrát lépe než lidé.
Edge of Tomorrow: Emily Blunt.
Exodus: Scottův biblický epos, který slibuje být epičtějším než všechno epické, co jsme doposud viděli.
Grace of Monaco: dost se bojím, že z toho bude další Diana. Na Nicole Kidman v drahých šatech je každopádně vždy radost pohledět.
The Hobbit: There and Back Again: že by konečně hobití film, který bude být řádný konec? Masivní Bitva pěti armád by jej zajistit mohla.
Labor Day: Jason Reitman, který zatím nezklamal, poprvé opravdu vážně (a překvapivě podle vlastního scénáře). Navíc se zaručeně procítěným hereckým výkonem Kate Winslet.
The LEGO Movie: ptákovina, snad zábavná, se slibným hlasovým obsazením (takže dabovaná verze nepřichází do úvahy).
Need For Speed: Jesse Pinkerman v rychlé a zběsilé adaptaci mé oblíbené videohry.
Noah: bude to velké.
Only Lovers Left Alive: upírská romance, která necílí jenom na emo teenagery.
RoboCop: věřím, že se do filmu kromě akce dostane také dobře zacílená černohumorná satira. Už tady dlouhá žádná nebyla.
Sabotage: Arnold možná konečně v plnohodnotné roli.
Snowpiercer: originální multižánrovka s problematickou produkční (resp. exhibiční) historií.
Transcendence: trailer nepřesvědčil, tak snad nezklame alespoň ta kamera.
Under the Skin: divný film s mimozemským výkonem Scarlett Johansson. „Ženský“ remake Muže, který spadl na Zem?

Filmový rok 2013 – to nejlepší

Abych ušetřil svá slova pro potřebnější texty a váš čas pro bohulibější činnosti, omezím letos komentáře k nejvýraznějším filmovým zážitkům za uplynulých (skoro) dvanáct měsíců na slovo jediné. (1)

TOP 10 filmů, které byly letos premiérově uvedeny do široké distribuce (kino i DVD/BD)

1. Gravitace (2013): nadpozemské.
2. Stoker (2013): morbidní.
3. Vedlejší účinky (2013): dospělé.
4. 30 minut po půlnoci (2012): analytické.
5. Lincoln (2012): filmovost.
6. Dredd (2012): multimediální.
7. Mistr (2012): (sebe)zničující.
8. Velká nádhera (2013): elegance.
9. U konce světa (2013): nerdi.
10. Život Adele (2013): vtahující.

 

TOP 10 filmů různého stáří, které nebyly do české distribuce uvedeny letos (pokud vůbec někdy)

1. Smrt pana Lazaresca (2005): klinické.
2. Berberian Sound Studio (2012): zvuky.
3. Final Cut (2012): vyčerpávající.
4. Dead Right (1993): nadšení.
5. Vrah zůstal po škole (2011): postmoderna.
6. Malý krámek hrůz (1985): zubař.
7. Reality (2012): satira.
8. The Wicker Man (1973): mystika.
9. Johnny Guitar (1954): transgender.
10. Dodookdeul (2012): žánrovka.

 

TOP 5 scén z filmů, které se nedostaly do TOP 10 (pouze filmy z kina)

1. Spring Breakers: Everytime.
2. Nespoutaný Django: Bye Ms. Lara.
3. Iron Man 3: Tony Stark potkává Mandarina.
4. Osamělý jezdec: závěrečná akční sekvence s hudbou z Viléma Tella.
5. Pád Bílého domu: americká vlajka.

 

TOP 10 u nás vydaných blu-ray disků (2)

1. Hobit: Neočekávaná cesta (prodloužená verze)
2. Argo (prodloužená verze)
3. Lincoln
4. Bídníci (DigiBook)
5. Nevědomí
6. Stoker
7. Nespoutaný Django
8. Legenda o Mulan
9. Aladin
10. Pacific Rim

_____________________________________________

1) Mé obsáhlejší komentáře k mnohým z nich si můžete přečíst na ČSFD.
2) Vybíral jsem primárně disky, jež se svou výbavou (obraz, zvuk, bonusy) rovnají edicím vydaným v jiných zemích a ani v zahraničí je tudíž nepořídíte v poctivějším provedení.

Hobit: Šmakova dračí poušť – první recenze

Zatímco diváci čeští si na další epickou výpravu do Středozemě počkají minimálně do středy (ČSFD projekce) a diváci z jiných končin světa až do pátku (světová premiéra), již nyní si lze z dostupných recenzí udělat přibližnou představu o kvalitách prostřední části masivně medializované hobití trilogie (1). Šmakova dračí poušť, jak zní podtitul filmu, sice cílí zejména na fanoušky Tolkienova světa a fantasy obecně, ale prvotřídní zábavu by měla dopřát všem, bez ohledu na žánrové preference. Navíc, kdyby film samotný ničím neoslnil, jeho projekci má předcházet první plnohodnotný trailer (1 minuta a 43 vteřin) na nový film Christophera Nolana, sci-fi Interstellar.

Příběh odehrávající se 60 let před událostmi z Pána prstenů by měl navázat přesně tam, kde Neočekávaná cesta skončila, čili před sestupem družiny do Temného hvozdu. V něm už si na čerstvé maso brousí klepítka obří pavouci. Pavoučí sekvenci věnují dostupné texty překvapivě málo pozornosti, měla by nicméně nést nejvýraznější otisk spoluautora scénáře, monstrofila Guillerma del Tora. Téměř žádný recenzent oproti tomu neopomenul vyzdvihnout kinetickou „sudovou“ akční pasáž, ve které se Bilbo a trpaslíci řítí dolů řekou, vyhýbajíc se ranám skřetů i šípům elfů, kteří se mezi sebou navzájem mydlí. Tahle dravá akce má být jednou z více záruk, že se u Šmaka nebudeme nudit.

Prudší spád je prý hlavním vylepšením oproti expoziční Neočekávané cestě, považované mnohými za nejslabší článek Jacksonovy série tolkienovských adaptací. Tentokrát bychom měli být ušetřeni zpívajících, nádobí umývajících trpaslíků, dlouhých záběrů na postavy, které někam jdou i rozvláčných dialogů. Našlo se nicméně i pár kritiků, kteří zběsilé tempo a vyprávěcí schéma typu „od akce k akci“ považují za největší slabinu filmu, jenž je tak ve výsledku ostudně prázdný, nijak neprohlubuje charakteristiku postav a vlastně ani nikam neposouvá vyprávění. Čili ne hromada vycpávkových scén, ale pouze jedna velká vycpávka.

Dravé tempo vyprávění by podle kladných recenzí neměly zdržovat ani nové charaktery, ať už jde o Medděda (prý výborný Luke Evans, který má podle mne tvář a charisma modela z reklamy na luxusní parfém), starostu Jezerního města (Stephen Fry, o jehož slizce zábavné kreaci naopak nepochybuji) nebo o staronového Legolase (Orlando Bloom po dlouhé době ve filmu, z něhož si ho možná někdo zapamatuje).

Vypadá to nicméně, že hlavním scenáristickým triumfem je speciálně pro film vymyšlená elfí bojovnice Tauriel, údajně nejlépe „propsaná“ postava obou dvou dosavadních dílů trilogie (osobně mi na základě fotek a její charakterizace z úst Evangeline Lilly, která ji hraje, lehce připomíná pixarovskou Rebelku). Jak se lze z recenzí dočíst, její vnitřní boj a čistá povaha, kontrastující s egoistickými cíli většiny okolních samců, emocionálně prohlubuje jinak po povrchu běžící a skrznaskrz mužský příběh. Skutečnost, že je směr vyprávění udáván výhradně muži, byl ostatně přiznaným důvodem, proč scenáristé Tauriel napsali, ačkoli se tím dopustili neodpustitelné hereze ve vztahu k Tolkienovi, jehož knihy emancipovanými hrdinkami vskutku nepulzovaly, natož abychom v nich narazili na milostnou zápletku. Ve Šmakovi by mělo jít rovnou o mezirasový milostný trojúhelník.

Plusové body jsou na Jacksonovo konto nepřekvapivě přičítány za finále filmu, souboj důvtipu mezi Watsonem a Sherlockem, tj. mezi Bilbem a drakem Šmakem, kterého konečně uvidíme v plné nádheře a uslyšíme, jak mu do tlamy pasuje hluboký bas Benedicta Cumberbatche. Půlhodinový dialog mazaného hobita s psychopatickým šupinatcem přesto údajně zanechává rozporuplnou pachuť, neboť končí dost neférovým cliffhangerem, na jehož vyústění si oproti televizním seriálům nepočkáme týden, nýbrž rok.

Šmakova dračí poušť by v souhrnu měla být více pohlcující, svižnější a lépe zacílená než Neočekávaná cesta, ačkoli se jí podle recenzentů stále nedaří vyvolat pocit, že jsou ve hře stejně vysoké sázky jako v Pánovi prstenů (což, myslím, ani nebylo cílem). Jde tudíž hlavně o přímočarou akční jízdu, pokračující v linii kdysi oživené Indianou Jonesem (a ještě dříve započaté zřejmě dobrodružnými filmy s Douglasem Fairbanksem). Ne, že by mi nastíněné nepřišlo dost atraktivní, věřím ovšem, že film bude mít ve skutečnosti podstatně více vrstev a potvrdí, že Jackson nejenom bravurně zvládá režisérské řemeslo, ale že má také Tolkiena zažitého dost na to, aby se při jeho převodu na plátno dopustil urážlivého zploštění mimořádně komplexního fikčního světa.

___________________________________________________

1) Předkládaný výtah vznikl na základě 14 recenzí, na které bylo k dnešnímu odpoledni odkazováno z RottenTomatoes.