Americké století Olivera Stonea

Posted: 16. 10. 2014 in recenze

S ročním odstupem jsem podruhé zhlédnul dokumentární sérii The Untold History of the United States. Inspirovala mne k napsání následujícího textu.

Hned v úvodu svého bezmála desetihodinového povídání nám Oliver Stone sděluje, že jeho cílem bylo nalézt logiku amerických dějin. Promlouvá přitom z pozice člověka, který již určitou logiku našel a rozhodl se jí podřídit výběr i prezentaci veškerých historických fakt.

Jak napovídá název, pod kterým sérii uváděla ČT (Americké století očima Olivera Stonea) a jak je patrné také z častého používání osobního zájmena „já“ a jeho tvarů, nejde o snahu vyložit dějiny jednoho národa objektivně, ale právě naopak o výklad vedený z určité ideologické pozice, s kterou nemusíte souhlasit, ale můžete se nad ní zamyslet.

Zamýšlení ovšem ztěžuje kadence, s jakou jsou informace dávkovány. Jde o podobně vysilující estetiku excesu, s jakou Stone na diváka útočí ve svých nejdravějších filmech. Téměř každá minuta každé epizody naplňuje anglický výraz „overblown“ svou nadmírou sbíhajících se tematických linií i zapojených obrazových, zvukových a textových pramenů, navozujících (falešný) dojem polyfonie.

Stone se nezastavuje, aby se nadechl a dal nám vydechnout. Hypertextově, trochu po vzoru oblíbeného dějepiseckého hesla „všechno souvisí se vším“, ale nikoli bez rozmyslu, přeskakuje mezi tématy, dějišti i historickými epochami. Sledovat nit jeho vyprávění dá zabrat dost na to, abyste stíhali ještě vyhodnocovat, co říká. Zamýšlet se a dohledávat si informace z jiných zdrojů však můžete po skončení, což je ostatně výzva přímo či nepřímo artikulována v každé epizodě.

Přiznanou subjektivitou je Stoneův přístup upřímnější než v případě sériově vyráběných historických dokumentů, které ČT a mnohé specializované doku kanály dennodenně nasazují do vysílání jako nevinné a v zásadě politicky neutrální zboží.

Jenomže každé pojednání o minulosti je z podstaty věci diskursivně omezenou interpretací, naplňující určitý dějinný příběh a sloužící něčím zájmům. Přijde mi fér, že Stone nepředstírá opak a nebojí se vystupovat z myšlenkového mainstreamu, napravovat obecné mínění, upozorňovat na (raději) zapomenuté kapitoly a hájit nepopulární stanoviska. Oproti ideologicky zastřenějším dokumentárním seriálům nenechává ani ty diváky, kteří neznají jeho paranoidní, anti-autoritativní filmovou tvorbu, na pochybách, podle jakých kritérií si vybírá fakta.

Má-li smysl Stoneově monumentálnímu a mimořádně hodnotnému počinu něco vytýkat, pak ne zřetelnou levicovost pozice, z níž autor na dějiny nahlíží (nikoli ovšem dogmaticky, bez ochoty připustit, že také sociálně smýšlející, vojensko-průmyslový komplex podrývající státníci měli své mouchy), ale překonanost konceptu, na němž svou konstrukci dějin zakládá.

Třebaže hlavně v pozdějších fázích připouští vliv různých poradců a průmyslových koncernů, v zásadě Stone historii USA předkládá jako příběh silných individualit a jejich zlomových rozhodnutí (stejně zjednodušující jsou metodologicky překonané Dějiny amerického národa od Paula Johnsona, který ovšem hájí přesně opačné ideové pozice než Stone – např. démonizuje Kennedyho a snaží se očistit Nixona).

Pracuje s redukcionistickými černobílými opozicemi, jež jinak sám kritizuje (Henry A. Wallace jako hrdina, Harry S. Truman jako padouch), spekulativně hledá logiku v událostech, které spolu nijak souviset nemusely (Wallace a Kennedyho sesadili titíž lidé). Zajímá ho přednostně zahraniční politika země (na které může přešlapy jednotlivých administrativ snáze kritizovat), méně dějiny americké každodennosti.

Režisérova snaha definovat americkou společnost prostřednictvím vnějších nepřátel je sice plausibilní (protože na vymezování se vůči „cizímu“ vědomí společného národa stojí), ale nelze se omezovat pouze na ni.

Proti většině uvedených výtek ale lze uvést protiargument, že se Stone těchto zjednodušení dopustil právě kvůli tomu, aby výsledný konstrukt vyhovoval jeho představě o americkém národě (morální lidé prosazující dobro ve světě) a mechanismech, jimiž je americký dějinný vývoj řízen (zahraniční intervence jako projev strachu z konfrontace s národní identitou). Kritika vedená tímto směrem by tudíž opět byla kritikou určitého názoru a značila by nepochopení Stoneova uchopení látky, které je esejistické, nikoli historiografické (proto mu taky můžeme odpustit nadužívání spojky „kdyby“, která do dějepisu nepatří).

Schopnost vyvolat polemiku formou i obsahem je na této vzorové ukázce angažované filmařiny, která je ukázkou všeličeho, jenom ne lhostejnosti, koneckonců tím nejcennějším.

 

Níže uvádím výběr v různé míře diskutabilních, více i méně ověřených (a ověřitelných) názorů seriálem prezentovaných. Ne pro to, že s nimi souhlasím, ale pro to, že je pokládám za nosné náměty pro další diskuzi.

  • J. Robert Oppenheimer byl zakladatelem militaristického státu, přesto se později jako kritik vodíkové pumy octl v nepřízni Harryho S. Trumana.
  • Cenou za americkou pomoc evropským státům během druhé světové války se mělo stát poválečné uspořádání světa.
  • Henry A. Wallace odjel z chicagského sjezdu demokratů v roce 1944 jako poražený kvůli zákulisním intrikám, korupci a manipulaci.
  • Z Velké Británie se po válce stal mocný sociální stát díky miliardám dolarů od vlády Spojených států.
  • Teprve v reakci na Trumanovu doktrínu začali v Evropě tvrději postupovat také Sověti.
  • Cílem Marshallova plánu byla výroba hospodářsky mocných satelitů v Německu, Japonsku, Francii a Británii.
  • Expanze ropných koncernů do Evropy mohla posloužit jako zástěrka pro tajné operace CIA.
  • Ředitel CIA Allen Dulles, ředitel FBI J. Edgar Hoover a Výbor pro vyšetřování neamerické činnosti přispěli v 50. let k eliminaci politické diskuze, která je dodnes na velmi nízké úrovni.
  • Kdokoli chtěl ve své zemi během studené války něco změnit, byl onálepkován jako komunista a zneškodněn, aby nedošlo k narušení pořádku.
  • Možnou příčinou atentátu na JFK mohla být skutečnost, že z fiaska v Zátoce sviní (kam odmítl poslat vojenské posily) vinil CIA a sbor náčelníků americké armády. Jeho vražda pak nebyla uspokojivě vyšetřena možná z toho důvodu, že Warrenovu komisi vedl Dulles, kterého právě Kennedy odvolal z vedení CIA.
  • Události 60. let (atentáty, válka ve Vietnamu) se staly zdroji dodnes trvajících úzkostí americké společnosti.
    Spojené státy jako národ strachem pronásledovaných přistěhovalců vychovávaných v mýtu o vlastní výjimečnosti.
  • Investice do armády musely být opakovaně ospravedlňovány vytvářením obrazu mocného a nebezpečného nepřítele.
  • Podpoření pravicového vojenského převratu v Brazílii za prezidenta Goularta prohloubilo v zemi sociální propast.
  • Typickou americkou slabostí je strach z neúspěchu.
  • Američané se chtějí vidět jako morální lidé prosazující dobro ve světě.
  • Nixona volili hlavně vystrašení bílí konzervativci, kteří toužili po společenském klidu.
  • Sedmdesátá léta byla vinou snahy vymazat Vietnam z historického povědomí dobou zmatení americké identity a z toho plynoucího uvolnění mravů.
  • Po Watergate se zostřil útok konzervativců na liberální média, která již nikdy neměla takovou moc.
  • Reaganova podpora armády namísto podpory sociálního systému vedla k oslabení střední třídy. Stimulace akciového trhu ve stejné době přispěla k tomu, že se USA proměnily z věřitele v dlužníka.
  • George H. W. Bush ve své volební kampani vsadil na rasismus voličů a strach ze zločinnosti.
  • Oslavování veteránů druhé světové války v 90. letech bylo motivováno snahou vytěsnit z veřejného diskursu zmínky o spolupráci průmyslových koncernů s nacisty.
  • Nastolení nového světového řádu v Iráku po válce v Perském zálivu mělo vytěsnit vietnamské trauma.
  • Podle Stonea americká armáda v zahraničí nezajišťuje stabilitu světového řádu, ale kořistí podobně jako středověcí nájezdníci.
  • Za vlády George W. Bushe došlo k obnovení neokonzervativní hegemonie. Modelem jeho jednání (útok namísto diplomacie) byl kromě Reagana militarismus starého Říma. Za vlády Bushe mladšího, přesvědčeného, že plní boží poslání, si Spojené státy začaly ve světě dělat to, co se jim zachtělo.
  • Obama, zvolený s podporou velkých společností z Wall Streetu, pokračuje ve vykonávání doktríny národní bezpečnosti. Stejně jako dřívější prezidenti, ani on neřídí armádu, ale řídí se armádou.
Reklamy
Komentáře
  1. babca Olca napsal:

    Hmm, dobre postrehy, suhlas – filmove dojmy z toho, co som videla su podobne, rychle strihy, premiera informacii, vsugerujuce komentare, dalo by sa debatovat o tom, komu a comu je poplatna historia kazdeho naroda, kazdej spolocnosti (akej ideologii) a o narodnej (obcianskej) identite toho umelo vytvoreneho americkeho naroda – na niecom musi byt postavena, musi sa identifikovat oproti ty inym…!

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s