Poslední kovboj – Americký sniper

Posted: 7. 4. 2015 in recenze

Od svého narukování k americkému námořnictvu v roce 1999 do propuštění ze služby o deset let později absolvoval Chris Kyle čtyři turnusy v Iráku, kde podle potvrzených údajů zabil 160 lidí. V roce 2013 ho během programu pomáhajícího vojákům v návratu do civilního života zastřelil jeden mariňák. Americký sniper je Kyleovým životopisem.

Podle některých nese film sdělení protiválečné, podle jiných proválečné a jsou i tací, podle kterých nejnovější režijní počin Clinta Eastwooda nesděluje vůbec nic. Podobně jako v případě procedurálního thrilleru 30 minut do půlnoci vyvolaná kontroverze každopádně proměnila film samotný v diskuzní platformu. Vyhrocená debata polarizovala americkou veřejnost a odhalila, nakolik živým tématem zůstává vojenská intervence na Středním Východě. Pravda leží tradičně někde mezi krajními ideovými pozicemi.

V kontextu Eastwoodovy předchozích filmů (jako herce i režiséra) považuji za nejvíce obohacující sledovat Amerického snipera jako charakterovou studii kříženou s westernem.

Ze strany Clinta Eastwooda a scenáristy Jasona Halla bylo smělým kromem učinit z člověka, který o sobě a svých emocích tak nerad přemýšlel, ústřední postavu filmu. Vyjma posledních minut se jim přitom daří vytvářet nejednoznačný portrét muže, který je sice svými kolegy označován za hrdinu, ale volené stylistické prostředky této jednoznačné charakterizaci nevycházejí vstříc (jeho vojenské úspěchy jsou zaznamenány zcela nepateticky, syrově a v téměř bezbarvých scénách, zlověstné hudební tóny z 11. září se například vracejí, když je Kyle v Iráku ve stresu, abychom pochopili, že se něco temného skrývá také v něm).

V takřka ironicky zkratkovitém úvodním flashbacku vidíme, jak Kyle vyrůstal v nábožensky silně založené, tradičně patriarchální rodině s jednoznačně rozdělenými rolemi (muž pracuje, žena se stará o domácnost). Posvátná hodnotová trojice republikánů Bůh, vlast a rodina zde ovšem nejsou automatickou zárukou toho, že z Kylea vyroste charakterově bezchybný spasitel národa. Sklony k nepřiměřené agresivitě má již zásluhou otcovy výchovy a dílo zkázy dokoná výcvikový brainwashing u námořnictva.

Ikonografie filmu se zakládá na jednoduché dualitě dobro versus zlo a Chris Kyle je vzorovou kovbojskou figurou (resp. se jí chce stát minimálně od okamžiku, kdy mu první přítelkyně vyčte „Nejsi žádnej kovboj“), které její černobílé vidění světa neumožňuje lépe pochopit, kdo jsou vlastně „ti druzí“, které se v touze ochránit civilizaci vydává zabíjet. Sám sebe vnímá jako bojovníka za spravedlnost boží. Nepřipouští si vlastní chyby, o svém jednání nepochybuje a nad jeho politickými aspekty nepřemýšlí.

Tento světonázor je od začátku natolik pevně vázán na Kyleovův specifický osud a jeho subjektivní perspektivu (zrakovou i sluchovou), že by bylo zavádějící označovat celý film za obhajobu americké agrese a rasové stereotypizace ve vztahu k muslimským národům. Není například pravda, že by film vytvářel spojnici mezi 11. zářím a válkou v Iráku, natož obhajoval americkou intervenci – Kyle, k politice po celou dobu lhostejný, zkrátka jede válčit tam, kde ho zrovna vlast potřebuje.

Pozice hrdiny mezi rodinou a divočinou po vzoru westernů vytváří napětí a ovlivňuje směr zápletky. Žena symbolizuje alternativu k násilí a tedy hrozbu pro mužovu nejpřirozenější formu sebevyjádření. Akceptovat roli otce a manžela by znamenalo přijmout porážku (podprahová obava z „feminizace“ je skryta i v hrdinově automatickém předpokladu, že zplodil syna). Strohé rodinné sekvence bez uspokojivé pointy (končí dost do prázdna) pouze vyplňují prostor mezi dlouhými akčními sekvencemi, které nabízejí alespoň dílčí vojenské úspěchy.

„Divočina“, hned při prvním turnusu popsána jako „nový Divoký západ“, hrdinu postupně pohltí do té míry, že již není schopen žít v civilizaci, kde nemá tolik možností, jak dát průchod své agresivitě, jak kanalizovat stres. S manželkou zpočátku ještě dokáže komunikovat stejně uvolněně jako se svými spolubojovníky, ale s každým dalším absolvovaným turnusem ji víc a víc děsí svým nepřítomným pohledem, neschopností být sám sebou a ne strojem na zabíjení (jeho proměnu pro větší srozumitelnost shrnují Tayiny poznámky „mám cizího chlapa v ložnici“, „I když jsi tady, tak tady nejsi“ a „Potřebuju, abys byl zase člověk“).

Podobně jako v revizionistických westernech z 60. a 70. let zde navíc hájení amerických hodnot nekončí triumfální porážkou nepřítele (dříve Indiáni nebo mexičtí bandité, dnes muslimové) a vřelým přivítáním hrdiny v jeho domově. Když Kyle manželce do vysílačky sděluje, že je připraven vrátit se domů, slyšíme hlas zlomeného muže na pokraji psychického zhroucení. Scéna vyznívá spíše tak, že je Kyle připraven na symbolickou smrt své válečné minulosti. První okamžiky po návratu ale ukazují, že své dřívější, agresivnější já pohřbít nedokázal. Válka mu stále běží v hlavě, dál zůstává kovbojem a ze svého syna se nepoučitelně snaží vychovat stejného lovce, jakým ho učinil jeho vlastní otec.

Mnozí diváci mají problém s tím, že Eastwood proměnu Chrise Kylea v mašinu na zabíjení neodsuzuje. Při již zmíněné důslednosti, s jakou film dodržuje hledisko protagonisty, který sám nebyl schopen kriticky zhodnotit své jednání, by ovšem šlo o zpronevěření se vypravěčskému konceptu. Film nás situuje do pozice Kylea (užití zvukové subjektivity, zohledňující různou vzdálenost výstřelů a explozí od místa, kde se Kyle nachází, hlediskové záběry, nervně roztěkaný střih, připomínající nám neustále, že jsme uprostřed válečné zóny, kde můžeme kdykoli odkudkoli schytat výstřel cizího snipera) a scény násilí nijak nepřikrášluje. Desaturovaný obraz z válečných výjevů vysává veškerý život a sentimentalitu nahrazuje syrovým realismem.

Pro Eastwooda charakteristická jednoduchost a účelnost užitých výrazových prostředků vzdaluje válečné scény jakékoli glorifikaci. Válka v Americkém sniperovi není, oproti tupým náborovým akcím, vzrušující únik do jiného světa, nýbrž cesta k nervovému zhroucení a citovému odcizení s nejbližšími (Kyle nadřazuje válku civilnímu životu, že při jízdě autem málem „zakecá“ porod své manželky).

Eastwood Kylea navenek nehájí ani nezatracuje, prostě ho sleduje. Nijak přitom nezastírá, že byl Kyle xenofobní rasista (Iráčané jsou pro něj „barbaři“), kterého zabíjení současně přitahuje (jeho přímočarost mu vyhovuje) i psychicky vyčerpává, jak je patrné mimo také ze stále vyhaslejšího výrazu tváře Bradleyho Coopera.

Fiktivní Chris Kyle je člověkem, pro kterého se násilí stalou dominující formou komunikace, což ho odcizilo jeho nejbližším. Ještě předposlední scéna stvrzuje, že Kyle ani po návratu z Iráku nebyl schopen opustit svou kovbojskou sebestylizaci a plně se začlenit do civilního života. Nekritičnost a laciné citové vyděračství na úrovni nejprimitivnější propagandy je vlastní teprve epilogu filmu z února 2013. Částečným vysvětlením této radikální změny směru může být fakt, že přípravné práce na filmu začaly ještě v době, kdy Kyle žil. Na doladění závěru nebylo moc času a lze předpokládat, že byl upraven pod bezprostředním dojmem z tragické události a navíc lidmi, kteří Kylea osobně znali.

Jakkoli významově neslučitelné jsou poslední minuty se zbytkem filmu, diváci, kteří chtějí Kylea vidět jako hrdinu, budou z kina odcházet dojati a spokojeni. Jak potvrzují rekordní zisky filmu, z komerčního hlediska šlo o brilantní tah. Film otevřeně nezpochybňuje správnost Kyleova zabíjení a žádným dialogem nevyvrací, že zabíjel pouze ty „zlé“. Je proto velmi snadné a svůdné, zvlášť pod vlivem několika závěrečných minut, dezinterpretovat jej jako republikánskou propagandu, jejíž zhlédnutí představuje vlasteneckou povinnost. Ve skutečnosti jde o mnohem důmyslnější a nejednoznačnější zpochybnění westernového mýtu.

American Sniper, USA 2014, 133 minut, r.: Clint Eastwood, s.: Jason Dean Hall

Advertisements
Komentáře
  1. OLA napsal:

    Deda Clint sa drzi dobre, skoro ako Vudik alebo Martin…

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s