Poctivá práce s fakty – Všichni prezidentovi muži

Posted: 31. 10. 2015 in recenze

Mám slabost pro snímky o investigativní žurnalistice (Sladká vůně úspěchu, Vysíláme zprávy, Dobrou noc a hodně štěstí, Zodiac) a tohle je jeden z nejlepších. Lopotné kutání hluboko ukrytých informací hájí, ale neidealizuje. Připouští, že tahle práce je šílená dřina, časově náročná, vyčerpávající a monotónní (film nevypouští ani tu méně zábavnou část vyšetřování, například dlouhé přesuny na vzdálená místa, zbytečné návštěvy a nikam nevedoucí telefonáty), nechává však na divákovi, aby posoudil, zda výsledky pátrání stály za to (film končí před publikováním klíčového článku).

V oddanosti Pakuly, Goldmana a Redforda (který do výroby hodně mluvil) detailům je cosi až nezdravě fanatického a jestli sami nebýváte lačni po sběru a analýze nových a nových informací, možná budete pro hrdiny filmu těžko hledat pochopení. Oba dva jsou charakterizováni právě skrze odlišný styl práce. Jinak než při práci je ani nepoznáme. Soukromí jde pro ně minimálně po dobu vyšetřování stranou. Ostatní lidé jsou pro ně přednostně chodící zdroje informací (dotazování se kolegyně na jejího bývalého přítele) a tak taky ve vyprávění fungují. Žádná vedlejší vztahová linie, žádná osobní traumata. Pouze tvrdá (intelektuální) dřina.

Strohý, ale pečlivě promyšlený styl filmu je rovněž podřízen prezentaci dat a vyžaduje od nás typ spoluúčasti, která v něčem připomíná práci investigativních novinářů. Pomineme-li naše mimofilmové znalosti, nikdy nevíme více než Woodward s Bernsteinem. V dlouhých, do hloubky komponovaných záběrech z redakce akce často probíhá paralelně ve více plánech, různé vizuální a audiální informace si konkurují a zůstává na nás, na co zaměříme svou pozornost. Některé rétorické figury pak výstižně ilustrují podstatu investigativního vyšetřování. Například scéna z knihovny, ve které jsou Woodward a Bernstein zachyceni jako nepatrné součástky obřího soukolí produkujícího informace – přechod od detailu k velkému celku odpovídá postupu při induktivní analýze dat od konkrétních jedinců k větším institucionálním strukturám (podobná figura je posléze zopakována během jízdy autem, tentokrát s celým městem namísto knihovny).

Šestiminutová scéna-sekvence, ve které kamera neuvěřitelně pomalým vycentrováním telefonujícího Woodwarda přejde od celku k detailu, pro mne pak shrnuje, o čem opravdová investigativní žurnalistika a posedlost fakty vlastně je: ponořeni ve štosech papírů, zavaleni horami knih a fascinováni novými objevy, přestáváte vnímat okolí a ztrácíte se ve svých myšlenkách.

Třebaže bývají Všichni prezidentovi muži společně s Rozhovorem nebo Třemi dny Kondora řazeni mezi paranoidní thrillery, reflektující nedůvěru v systém, sami systém ve výsledku nezpochybňují. Důsledkem odhalení učiněného Woodwardem a Bernsteinem byla rezignace muže, který chtěl pravidla obejít. Lhář byl potrestán, pravda zvítězila, systém prokázal svou funkčnost. (Vizuálně tomuto souznění se zásadami amerického demokratismus odpovídá barevné řešení redakce Washington Post – zastoupeny jsou převážně barvy americké vlajky, červená, modrá a bílá.) Co bychom u jiného filmu mohli vnímat jako propagandu, je však tady – také díky maximálně věcnému přístupu – zejména projevem úcty k historickým faktům. Právě práce s nimi mne na Všech prezidentových mužích zas a znovu fascinuje.

All the President’s Men, USA 1976, 138 min, r.: Alan J. Pakula, s.: William Goldman.

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s