Zločin v souvislostech – Jedna noc

Posted: 11. 9. 2016 in recenze, TV

Zatím nejlepší letošní seriál z produkce HBO je neo-noirově laděným mixem krimi, dramatu vězeňského a dramatu soudního, v němž mají výroky typu „Tohle je svobodná země“ hořce ironický nádech.

Doporučuji číst až po zhlédnutí všech epizod.

Orientovat se ve kvantech informací, kterými jsme dennodenně zaplavováni, je stále obtížnější. Neboť nemáme čas a trpělivost jít do hloubky, kloužeme po povrchu a mnohdy činíme ukvapené závěry. Nedávno uvedené seriály Making a Murderer, The People v. O. J. Simpson a Jedna noc na tento trend reagují informační ofenzívou. Krok za krokem, z různých perspektiv a do nejmenších detailů rozkrývají na ploše mnoha hodin kriminální případy, který by jinak vydaly na dvouhodinové drama. Realitu oproti dnešním médiím nezjednodušují. Naopak ukazují, že je někdy natolik spletitá, že přes sebevětší snahu o její převedení do srozumitelného narativu nelze nabídnout uspokojivé odpovědi. Silně ambivalentní pocity vyvolávající závěr Jedné noci toto odmítnutí zpřehledňujících schémat vyjadřuje zdrcujícím způsobem.

Osmidílná minisérie spisovatele Richarda Price (mj. The Wire) a scenáristy Stevena Zailliana (Mission: Impossible, Muži, kteří nenávidí ženy, Moneyball) je založen na první řadě britského seriálu Criminal Justice (2008). Zatímco v ní ztvárnil naivního mladíka obviněného z vraždy Ben Whishaw, v americké verzi připadla hlavní role anglickému herci pákistánského původu Rizu Ahmedovi (Slídil, Jason Bourne), což tvůrcům umožnilo doplnit široké spektrum témat o otázku rasy a náboženství. Nasir Khan, jak se (zprvu) vyjukaný vysokoškolák jmenuje, je znevýhodněn již barvou své pleti, která jej v očích svědků i policistů předurčuje k páchání zločinů. Pochopení nachází Nasir, většinou postav familiérně nazývaný „Naz“, u vyhaslého právníka Jacka Stonea, který je podobným outsiderem jako on.

Zatímco v jiných dramatech o kdysi respektovaných odbornících, kteří ztratili motivaci a důvěru okolí, se hrdina vypořádává s alkoholismem (viz např. Rozsudek, s nímž bývá Jedna noc srovnávána), Stoneovým prokletím je ošklivý ekzém na nohách (dokonce namísto skupiny anonymních alkoholiků navštěvuje terapeutickou skupinu lidí s různými vyrážkami). Právníkova zoufalá snaha najít účinný lék funguje nejen jako funkční running gag, ale zároveň Stonea pomáhá zlidštit a neustále nám připomíná neoddělitelnost osobních a veřejných životů postav, potažmo psychosomatickou neoddělitelnost těla od mysli, neboť Stoneovy kožní problémy zjevně souvisejí s jeho úzkostí a stresem. Pro komplexnost série je pak klíčové, že propojenost jednotlivých úrovní se netýká jenom jednotlivců, ale celého odlidštěného systému spravedlnosti.

Od znamenité pilotní epizody, sledující hodinu po hodině, k čemu během titulní noci došlo (aniž bychom se ovšem dozvěděli, kdo vraždil), je zřejmé, že Zaillian a Price americké pojetí práva a spravedlnosti nebudou přibarvovat. Doslova, neboť vyšisovaný obraz s převahou nevlídných chladných barev nemá daleko k černobílé. Černobílé oproti tomu není vykreslení postav, zejména Naze, který prodělává podobně fascinující charakterovou proměnu jako Walter White v první řadě Breaking Bad. Z mladíka nezkaženého světem, který neví, jak se chovat k dívce, natož, jak se chovat v base, se mění v prvotřídního mukla, jehož postava i pohledy budí respekt spoluvězňů a u diváků i obhájců vyvolávají pochyby o jeho nevině, průběžně sílící a trvající i po doběhnutí titulků poslední epizody. Deziluzivní pointa seriálu by mohla spočívat v poznání, že pokud s vámi druzí budou apriorně zacházet jako se zločincem, nakonec se jedním stanete.

Nelze přijmout pravidla divočiny, jak vězeňský mikrosvět vnímá Nazův vězeňský patron a čtenář Jacka Londona Freddy (Michael Kenneth Williams, kterého všichni diváci The Wire okamžitě identifikují jako Omara), aniž byste se proměnili z kořisti v šelmu. Paralelně s bojem za očištění Nazova jména sledujeme srovnatelně bezradný boj o lidskou důstojnost, potažmo o svou identitu a individualitu. Rozhodovat sám za sebe a být sám sebou, nikoliv tím, za koho vás mají druzí, je ovšem v některých situacích nemožné. Z postav seriálu svou pozici dokáže s jistými výhradami uhájit pouze Stone, kterého ovšem také nelze označit za zosobnění lidskosti v její nejskvělejší podobě (jeho pomoc není nezištná a některé jeho metody jsou za hranou zákona). V Jedné noci obecně platí, že byť postavy navenek zastupují známé typy (obávaný kriminálník, vyděšený zelenáč, vyhaslý právník), nejsou schematické. Stejně jako se hrdina může stát antihrdinou, chová-li se někdo nepříjemně a má předsudky, nemusí tomu tak být až do konce.

Naz a Stone coby dvě ohniska vyprávění tvůrcům umožňují sledovat paralelně vyšetřovací i vězeňskou linii, které se posléze spojí v linii soudní. Vyprávění ovšem dál ubíhá dvěma protichůdnými směry – Stone se snaží přesvědčit porotu o Nazově nevině, zatímco mi sledujeme Nazovu proměnu ve zločince. Kromě jejich počínání jsme v omezené míře informováni také o aktivitách protřelého, jen už poněkud unaveného seržanta Baxe (Bill Camp) nebo o snaze Nazova otce (Peyman Moaadi) získat zpět jeho taxík, který mu byl zabaven v rámci vyšetřování a který nezbytně potřebuje k živobytí. Hlediska ovšem nejsou střídány stejně často jako v The Wire a seriál je sice méně komplexní, ale také vypravěčsky sevřenější. V provázanosti jednotlivých linií napomáhá také užívání grafické návaznosti záběrů. Hladké přechody mezi různými prostředími na stylistické rovině přispívají k výše zmíněnému dojmu propojenosti jednotlivých složek celého soukolí.

Postava Turturrova právníka seriálu sice obohacuje o humor (byť jde mnohdy o trpký smích z bezradnosti), ale pořád jde společně s Mr. Robotem o nejtemnější televizní drama posledních měsíců (nejen vizuálně). Fikční svět je zalidněn osamělými postavami (jejich odtrženost od vnějšího světa znásobují kompozice záběrů, jež mi připomněly Hopperovy malby osamělých lidí), které nezapadají do okolního světa a jsou posedlé prací, která jediná dává jejich životům smysl a směr (proto Baxe nijak netěší, že musí odejít do důchodu). Dělají chyby, pijí nadměrné množství alkoholu, jedí nezdravá jídla a jejich drobná vítězství buď netrvají dlouho, nebo ve skutečnosti vítězstvími v pravém slova smyslu nejsou (viz závěr poslední epizody, naznačující, že podobnou zkušenost si v sobě chtě nechtě ponesete po zbytek života).

Spáchání zločinu není věcí jednoho člověka, ale přinejmenším celé jeho rodiny. Výsledek soudního líčení určují emoce a váš zevnějšek, ne fakta. Relevantní důkazy, které nezapadají do vzorce, mohou být opomenuty. Abyste odhalili pravdu, občas musíte lhát. Abyste dosáhli spravedlnosti, občas musíte obejít zákon. O svou poctivost dříve či později přijdete. Nejsou to věci, které byste chtěli slýchávat každý den, ale je užitečné nepodléhat demagogickému zjednodušování a připomínat si je. Jedna noc v tomto ohledu plní podobnou úlohu jako postupně mizející poctivá žurnalistika. Zanedlouho nás možná bude do jednoznačně neuchopitelné reality, ve které záleží na souvislostech více než na výsledku, navracet namísto denního tisku kvalitní seriálová produkce.

The Night Of, USA 2016, Richard Price, Steve Zaillian, HBO.

Reklamy
Komentáře
  1. […] vězeňské a soudní drama, seriál, který nedělá složité věci jednoduchými, více zde. London Spy – trochu jiná špionážní britská minisérie, vyvolávající pozoruhodně […]

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s