Jen osamělost je absolutní – Scény z manželského života

Posted: 15. 10. 2016 in recenze
Tagy:

Marianne (Liv Ullmann) a Johan (Erland Josephson). Manželství, nevěra, rozvod, přátelství. Věčná otázka o dlouhodobé udržitelnosti lásky dvou lidí.

Jeden z globálně nejsrozumitelnějších filmů Ingmara Bergmana existuje ve dvou verzích. Ta kratší trvá necelé tři hodiny, byla promítána v kinech, je koncentrovanější a dusivější, ale také více divadelní (protože ze vztahu vybírá primárně vyhrocené okamžiky). Delší má šest dílů a necelých pět hodin (vč. rekapitulací toho, co se událo posledně a „wellesovských“ čtených závěrečných titulků s relaxačními záběry ostrova Fårö), byla původně určena pro švédskou televizi, je uvolněnější a její konec, kdy rozvedení manželé konečně nacházejí vzájemné porozumění, působí přirozeněji.

Text věnovaný jak filmu/seriálu, tak vztahům jako takovým, jsem psal se znalostí obou verzí.

„Jsme citoví analfabeti.“

Scény z manželského života jsou neuhýbavou kronikou vztahu dvou inteligentních dospělých lidí, kteří idyličnost svého soužití neberou za samozřejmost. Křehkost pocitu bezpečí a jistoty je naopak jedním z leitmotivů, který film otevírá i uzavírá. Marianne a Johan jsou oproti hrdinům romantických komedií a melodramat schopní vést otevřený dialog a čelit bolestivé realitě.

Jeden ze základních konfliktů filmu je pojmenován hned v odpovědích manželů na první otázku reportérky. Když má muž popsat sám sebe, vyjmenovává všechny své úspěchy a přednosti. Žena se oproti tomu popisuje jako manželka, matka a dcera. Než se stačí rozhovořit o své práci, je přerušena kvůli fotografování.

Životní role Marianne jsou odvozeny od druhých. Neustále musí pro někoho někým být. Přímo do kamery vyjadřuje Liv Ullmannová svou touhu nemuset hrát tolik rolí. Sledujeme ještě Marianne, herečku přecházející stejně jako protagonistka vyprávění z role do role nebo prostě ženu hledající pochopení u diváka? (K jinému odstranění čtvrté zdi, resp. k rozostření hranice mezi hercem a postavou, dochází, když vidíme skutečné fotografie z dětství Ullmannové a Josephsona.)

Marianne žije podle přání a potřeb druhých. Kým je sama o sobě, se snaží dobrat během celého filmu. Z její perspektivy jsou Scény z manželského života příběhem o nelehké ženské emancipaci a nenaplněné potřebě sebevyjádření (za klíčovou lze považovat scénu, ve které Marianne čte vzpomínky na události, které ji formovaly v jejím dětství s takovým zaujetím, že nepostřehne, že Johan mezitím usnul).

Ironií osudu je to teprve rozchod, který Marianne nečeká a kterému se snaží zabránit, jenž ji naučí stát na vlastních nohou.

Oproti americkým „realistickým“ vztahovým dramatům (Kdo se bojí Virginie Woolfové?) si Scény vystačí bez neotřelých záběrových kompozicí i bez nervního cassavetsovského snímání á la home video (Žena pod vlivem). Také poté, co se idyla začne hroutit a kvantita jízlivých poznámek začíná narůstat (předzvěstí tohoto stádia a prvním náznakem, že vyprávění bude založené na odcizování, nikoli sbližování ústředního páru, je chování pozvaných přátel v první kapitole), vyhýbá se Bergman z větší části přehnaným emocím. Zásadní životní poznatky, příjemné i nepříjemné, dokáže sdělovat s úsporností mistra.

Tématem filmu je pro Bergmana vztah. Na něj redukuje celý život Marianne a Johana. Nic jiného jej nezajímá. Podobně jako většinu západní společnosti počínaje lety poválečné prosperity. Žijeme v takovém blahobytu, že se o nic jiného než sami o sebe zajímat nemusíme. Scény z manželského života ovšem nejsou ani obhajobou, ani obžalobou nadvlády eg. Jen upřímnou výpovědí tvůrce, který něco zažil a dokáže to poutavě sdělit ostatním.

Rozumět si jednoduše znamená mluvit společným jazykem.

Mizanscéna, jejíž minimalismus hraničí s abstrakcí (téměř žádný nábytek, často jen černé/bílé pozadí). Téměř výhradně pouze stísňující interiéry, dusivé stejně jako některé vztahy. Není kam uniknout (stejně jako nemůžete opustit vlastní mysl a na chvíli se přestat trápit třeba tím, že milujete, ale nejste milováni). Několikaminutové záběry-sekvence s kamerou buď zcela nehybnou, případně pouze reagující na pohyb herců (každopádně k sobě, vyjma zoomování, podtrhujícího některé emocionální zásahy, nestrhává zbytečnou pozornost).

Složité emoce a změny nálad vyjádřené bez pomocí střihu, s hereckou přesvědčivostí navozující dojem, že sledujete dokumentární záznam reality. Odpozorované akce a reakce. Napětí a uvolnění, lhostejnost a závislost. Láska skrze nenávist. Schopnost dobrat se skrze konkrétní obecného.

Kdo byl někdy v dlouhodobějším vztahu (ne nutně v manželství trvajícím deset let), mnohé scény pro něj budou bolestivě pravdivé a zároveň mu umožní to, oč od začátku filmu usilují Marianne a Johan – pochopit a pojmenovat své rozporuplné emoce.

Přesvědčení jednoho z partnerů, že je vše v pořádku, zatímco ten druhý hledá nouzový východ. Zpravidla nepřiznaná závislost déle běžícího vztahu na určitých rituálech a vnějších skutečnostech (namísto vnitřního přesvědčení, že jsme s tím pravým a jednáme správně). Přiživování naděje na nápravu, ve kterou ve skutečnosti nevěříme (neboť víme, že by se vše zanedlouho vrátilo do starých kolejí), ale příliš se bojíme samoty. Sebestředná víra, že nám budou odpuštěny chyby, které jsme sami odpustit nedokázali.

Nikdo nás nenaučí, jak funguje lidská duše a nikdo nás nepřipraví na moment, kdy se svět sdílených vzpomínek, do něhož nemá přístup nikdo třetí, začne rozpadat, kdy k nám partner bude v lepším případě pociťovat pouze lítost a kdy budeme – jako Marianne – čelit ještě donedávna nepředstavitelné otázce:

„Kam se poděla všechna ta radost a láska?“

Určitě se ale hodí znát pro to, co jste zažili nebo zrovna zažíváte, ta správná slova. Jedinečnost Scén z manželského života spočívá právě v jejich schopnosti přeložit do univerzálně srozumitelného jazyka zdánlivě nepojmenovatelné stavy a nabídnout alespoň drobnou útěchu. Někdy holt musíme ztratit jeden druhého, abychom našli sami sebe.

Scener ur ett äktenskap, Švédsko 1973, 169/283 min, režie a scénář Ingmar Bergman.

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s