Boj pokračuje – filmy roku 2017

Posted: 29. 12. 2017 in tipy, TV, žebříčky

„We’re going to win this war not by fighting what we hate, but saving what we love!“

Dobu a společnost, ve které žijeme, ze všech filmových žánrů zřejmě nejlépe odrážejí horory (vznikl o tom i vynikající dokument Nightmares in Red, White and Blue). Letos to potvrdila zejména síla, s jakou rezonoval režijní debut Jordana Peeleho Uteč. Téma rasismu a předsudků rovněž zpracovává a k hororu chvílemi taky nemá daleko Detroit od Kathryn Bigelow, jeden z nemnoha politicky vyhraněných amerických mainstreamových filmů (ještě pronikavější analýzu historických kořenů stávající situace nabídly dokumenty I Am Not Your Negro a O.J.: Made in America).

S hororem nápadně koketuje silně znepokojivé Zabití posvátného jelena (jež nenabízí monstrum, které by bylo možné zničit) a v horor se v závěru zvrhává i brutální vězeňský thriller Brawl in Cell Block 99, který společně s Nikdys nebyl, matkou! a Dobrými časy řadím mezi nejnaléhavější vyjádření frustrace nad tím, co se dnes děje (nejen) ve Spojených státech. Svět je v těchto filmech matoucí místo bez jakýchkoliv jistot (stejně jako je plné nečekaných  odboček a zvratů vyprávění Nikdys nebyl a Dobrých časů), prostoupené bolestí a násilím, v němž za lásku k bližnímu často zaplatíte vlastním životem. Ve společnosti plné nenávisti není možné milovat bez důsledků. Namísto sebedevražedného útoku je proto možná lepší zvolit ústup, přeskupit síly a pořádně se připravit na rozhodující střetnutí v budoucnu (Dunkerk, Star Wars: Poslední z Jediů). Namísto definitivního konce takto může přijít nový začátek.

Vystoupit ze své komfortní zóny (Čtverec), navázat s někým kontakt (O těle a duši) a vést s ním vzájemně obohacující dialog (Vnitřní slunce) se zdá být stále obtížnější. Úlevný eskapismus nenabídnul ani muzikálový La La Land, ve skutečnosti deziluzivní příběh o lidech unikajících do smyšlených světů, kteří jsou pak zaskočeni realitou (jako byli lidé po zvolení Trumpa v USA a Babiše v ČR nebo po brexitu). Nádech sociálního dramatu kritického vůči kapitalismu v sobě měla i krimikomedie Loganovi parťáci, které oproti jiným filmům tohoto typu skutečně záleží na postavách, zastupujících příslušníky tzv. white-trash (podobně jako vloni American Honey).

Jiný návod, jak se vypořádat s krizí (než provést loupež), nabídlo Místo u moře, ukazující poměrně věrohodně život s depresí a připouštějící, že bolest může trvat věčně a pokud to nechcete zabalit, nezbývá vám, než ji přijmout (za dětskou variaci téhož lze považovat Volání netvora: Příběh života). Něco podobného v mnohem popovějším pojetí tvrdí T2 Trainspotting, tematizující nejen citovou prázdnotu jednotlivců, ale také vyprázdněnost kultury, založené na opakování a přepisování toho, co již známe (nejhorším příkladem tohoto trendu z letošní produkce je pro mne zbytečný Alien: Covenant), nic moc nového nenabízejících hraných verzích kvalitních animovaných filmů (Ghost in The Shell, Kráska a zvíře), případně natáčení na jednom na plakátě dobře vypadajícím nápadu založených filmů (Atomic Blonde, Zabiják & bodyguard).

Těžko říct, jaká je pravděpodobnost, že komerční úspěch dvou originálních žánrovek, netěžících z nostalgie po sedmdesátých či osmdesátých letech, Dunkerku a Baby Drivera, podnítí odvahu investovat do původních nápadů také v dalších letech. Se společnostmi jako Netflix nebo Amazon, které budou chtít svou značku stavět na spolupráci s výraznými autorskými osobnostmi (viz kontrakt Netflixu se Scorsesem), je šance na původní žánrovou tvorbu možná o něco vyšší než v minulosti. Rok 2017 byl ovšem zároveň bohatý na velmi dobrá pokračování (nejen filmová, ale také seriálová), ať už šlo o vycizelovanou dvojku Johna Wicka, solidní druhé Strážce Galaxie nebo třetího Thora, nejvtipnější ze všech marvelovek, naznačující, že angažování výrazných (a svérázných) autorských osobností může i v Hollywoodu nést ovoce.

Vedle stále vtipnějších a pestřejších (hrdiny před kamerou i režiséry za ní) marvelovek vznikl i jeden přesvědčivý argument proti tvrzení, že komiksové filmy nijak nevypovídají o současnosti. Logan: Wolverine dokládá po Nolanovu Batmanovi znovu v plné síle, že tento žánr může být myšlenkově stejně nosný a v pojmenovávání dobového zmaru srovnatelně přesný jako kdysi film-noir či westerny. Důležitou mimo-filmovou diskuzi dokázala svým mimořádným úspěchem iniciovat Wonder Woman, doklad toho, že ženy mohou (s jinými ženami před kamerou) natáčet divácky atraktivní, v práci s ženskými postavami ne zcela zkostnatělé blockbustery (oproti Mumii, Pobřežní hlídce, Lize spravedlnosti nebo (ne)záměrně sebeparodickým Transformers). Rovněž nejvýdělečnější film tohoto roku, Kráska a zvíře, nabídl poměrně výraznou a schopnou hlavní hrdinku.

Zájemci o subverzivnější uchopení feminity či maskulinity, nespočívající pouze v přesazení hrdinek do filmu s „klučičím“ námětem (Holky na tahu) se nicméně také letos museli spolehnout na evropskou a nezávislou produkci – Oklamaný, Raw, Thelma, Western. Příjemným pokusem o oživení žánru romantických komedií bylo civilní Pěkně blbě s lehkým přesahem k melodramatu, ale bohužel také s poměrně schematickou ženskou hrdinkou. Velmi důležitými a zároveň divácky relativně přístupnými příspěvky k LGBQT+ tematice byla chilská Fantastická žena a francouzských 120 BPM, upozorňující současně naléhavým i povznášejícím způsobem (podobně realistickou a poetickou polohu kombinuje oscarový Moonlight), že některé boje ještě zdaleka nebyly vyhrány, že možná naopak začínají nanovo, v čemž by mohlo spočívat také hlavní poučení z letošních filmů, kdybychom mermomocí chtěli nějaké hledat – úspěchy temné strany síly by neměly oslabit naši víru, že má smysl hájit to, co považujeme za správné. Bez ohledu na výsledek.

ad tuzemská tvorba

Z 45 celovečerních filmů, které soutěží o Ceny české filmové kritiky, jsem jich viděl 34. Krátké shrnutí: není to tak hrozné. Sice by to chtělo víc než jednoho Křižáčka, tedy víc než jeden obrazově uhrančivý film neobyčejné vypravěčské odvahy, jehož tón a kvalita jsou na domácí poměry nadstandardně konzistentní, ale vedle Václava Kadrnky máme i další tvůrce, kteří se nebojí riskovat. Jako absolvent filmové vědy jsem ocenil myšlenkově podnětnou filmovou esej Tomáš Svobody Jako z filmu, líbila se mi hravost v lecčem problematických 8 hlav šílenství, nesmírně si vážím snahy Terezy Nvotové a Barbory Námerové otevřít Špínou diskuzi o znásilnění.

Osvědčené režisérské osobnosti (Hřebejk, Sláma, Svěrák, Václav) letos neměly šťastný rok, ale věřím, že ve všech případech jde jen o krátkodobou krizi, nikoliv doklad celkové vyčerpanosti a absence lepších námětů a nových nápadů. Podobně jako v hrané tvorbě, také v té dokumentární mne více než osvědčená jména (Klusák, Sommerová, Třeštíková), točící stále podle stejných šablon, potěšily nové osobnosti, jmenovitě Hana Ludvíková s empatickou časosběrnou sondou do životů několika dospívajících Sbohem děcáku a Miro Remo s nekompromisním, nejen pravidla slovenského šoubyznysu obnažujícím portrétem vyhaslé hvězdy (Richard Müller: Nepoznaný).

Na druhou stranu jsou to byly opět domácí filmy, v nichž jsem zaznamenal nejvíc urážlivých genderových stereotypů a sexistického nakládání s ženskými postavami. Naprosto odpudivě chlípná je v tomto směru zejména romantická komedie Miluji tě modře, Michalinu Olszańskou jako krásný objekt zneužívající Muzzikanti a reálným světem netknutá lifestylová zhovadilost Všechno nebo nic, jejíž autorky zřejmě vycházely z přesvědčení, že divačky romantických komedií jsou stejné „pipiny“ jako hlavní hrdinky. Podobně by možná bylo lepší namísto animovaných filmů jako Lajka o nadržených zvířátkách ve vesmíru, která zpívají písničky se strašlivými texty, nebo Hurvínek, jenž je v podstatě jen nesouvislou sérií groteskních akčních scén, investovat vynaloženou energii do něčeho třeba kratšího, ale vkusnějšího a soudržnějšího (jako je např. nádherný desetiminutový animák Plody mraků).

Teď už k žebříčkům…

Nové filmy (2016-2017)

  1. Dunkerk – podrobně jsem o něm psal tady
  2. Ztracené město Z
  3. Vnitřní slunce
  4. Star Wars: Poslední z Jediů
  5. Bratři Lumiérové
  6. Loganovi parťáci
  7. Fantastická žena – podrobněji jsem o ní psal tady
  8. Logan
  9. Případ Sloane – více zde
  10. matka! – moje recenze pro Indiefilm
  11. Detroit
  12. Mlčení – moje recenze pro Lidové noviny
  13. Místo u moře – moje recenze pro Cinepur
  14. Nikdys nebyl
  15. Oklamaný – moje recenze pro Cinepur
  16. Dobrý časy
  17. Thor: Ragnarok
  18. Baby Driver – více zde
  19. I Am Not Your Negro
  20. La La Land – více zde
  21. Brawl in Cell Block 99
  22. T2 Trainspotting 2
  23. Uteč
  24. Glory (2016)
  25. John Wick 2
  26. 20th Century Women
  27. Lekce (2017)
  28. Křižáček
  29. Nemilovaní
  30. Paddington 2

(vynikající filmy Call Me By Your Name a The Battle of the Sexes jsem viděl „po uzávěrce“, budu na ně myslet při sestavování žebříčku příští rok)

Starší filmy, které jsem letos viděl poprvé

  1. Margaret (2011)
  2. Akira (1988)
  3. Stop Making Sense (1984)
  4. The Furious Gods: Making Prometheus (2012)
  5. Říkali mi Džigu (2015)
  6. Dny vína a růží (1962)
  7. Salesman (1968)
  8. Tenkrát v Číně (1991)
  9. The Ruling Class (1972)
  10. Backcountry (2014)
  11. 28 Up (1985)
  12. Čtyřikrát (2010)
  13. A Married Couple (1969)
  14. Turínský kůň (2011)
  15. Noc a město (1950)
  16. Našim láskám (1983)
  17. Velké rozčarování (1983)
  18. Play (2011)
  19. 9 Souls (2003)
  20. Bytost (1982)
  21. Pianistka (2001)
  22. Vražda (1991)
  23. Kicking and Screaming (1995)
  24. Barking Dogs Never Bite (2000)
  25. Arbor (2010)
  26. Maniak (2012)
  27. Veselý rozvod (1934)
  28. Palio (2015)
  29. Sanjuro (1962)
  30. Take This Waltz (2011)

 

Nejlepší seriály (2016-2017)

  1. Mindhunter – pár poznámek tady
  2. Twin Peaks: The Return – moje recenze pro Indiefilm
  3. Pozůstalí III
  4. O.J.: Made in America
  5. Top of the Lake II
  6. Doktoři
  7. Search Party II
  8. Mr. Robot III
  9. 13 Reasons Why
  10. Catastrophe III
  11. Sedmilhářky
  12. Girls VI
  13. Master of None II – napsal jsem o něm pro A2, příp. také sem
  14. The Marvelous Mrs. Maisel
  15. Stranger Things II
  16. Rick and Morty III
  17. Better Call Saul III
  18. American Vandal
  19. Příběh služebnice
  20. Svět podle Putina

 

Nejlepší herecké výkony (abecedně)

  • Casey Affleck (Místo u moře)
  • Mahershala Ali (Moonlight)
  • Juliette Binoche (Vnitřní slunce)
  • Alexandra Borbély (O těle a duši)
  • John Boyega (Detroit a Star Wars: Poslední z Jediů)
  • Cameron Britton (Mindhunter)
  • Rachel Brosnahan (The Marvelous Mrs. Maisel)
  • D’Arcy Carden (The Good Place)
  • Carrie Coon (Fargo III a Pozůstalí III)
  • Laura Dern (Twin Peaks: The Return a Star Wars: Poslední z Jediů)
  • Eili Harboe (Thelma)
  • Nicole Kidman (Oklamaný, Sedmilhářky, Top of the Lake II a Zabití posvátného jelena)
  • Elisabeth Moss (Čtverec, Příběh služebnice a Top of the Lake II)
  • Meinhard Neumann (Western)
  • Bob Odenkirk (Better Call Saul)
  • Robert Pattinson (Dobrý časy a Ztracené město Z)
  • Joaquin Phoenix (Nikdys nebyl)
  • Florence Pugh (Lady Macbeth)
  • Tessa Thompson (Thor: Ragnarok)
  • Daniela Vega (Fantastická žena)

 

Nejlepší knihy o audiovizi, které u nás letos vyšly

  1. Továrna Barrandov (Petr Szczepanik)
  2. Světy na pokračování (Radomír D. Kokeš)
  3. Umění počítačových her (Helena Bendová)
  4. Sběrná kniha (Pavel Kosatík a Helena Třeštíková)
  5. Bresson o Bressonovi (editovala Mylène Bressonová)

(nečetl jsem Mezi-obrazy)

Filmy a seriály s nejlepšími soundtracky

  • 13 Reasons Why
  • Baby Driver
  • Blade Runner 2049
  • Dobrý časy
  • Dunkirk
  • Kráska a zvíře
  • La La Land
  • Master of None II
  • Moonlight
  • Pozůstalí III
  • Sedmilhářky
  • Strážci Galaxie Vol. 2
  • T2 Trainspotting
  • Thor: Ragnarok
  • Twin Peaks: The Return

 

Nejlepší filmové momenty

  • 120 BPM – první scéna „útoku“ s falešnou krví
  • Atomic Blonde – několikaminutová akční scéna v několika patrech jednoho baráku
  • Baby Driver – úvodní loupež

  • Čtverec – Terry Notary jako opičí muž
  • Dunkerk – prvních cca pět minut filmu
  • Fantastická žena – Marina se odpoutává od země
  • A Ghost Story – Rooney Mara jí koláč
  • John Wick 2 – přestřelka v muzeu moderního umění

  • La La Land – úvodní jednozáběrová taneční sekvence

  • Loganovi parťáci – Jimmyho dcera zpívá písničku Johna Denvera
  • Místo u moře – flashback vystupňovaný v rytmu Albinoniho Adagia
  • Okja – honička ulicemi Soulu
  • Oklamaný – „bon appetit“
  • T2 Trainspotting – Rentonova revize „choose life“ scény z jedničky

  • Star Wars: Poslední z Jediů – viz citát v úvodu tohoto článku + souboj v červené místnosti
  • Strážci Galaxie Vol. 2 – titulková sekvence s tančícím malým Grootem

  • Thor: Ragnarok – Matt Damon hraje v divadelním představení Lokiho
  • Vetřelec: Covenant – Fassbender učí Fassbendera hrát na flétnu (never forget)
  • Wonder Woman – země nikoho

  • Zabití posvátného jelena – jistá scéna, ve které má Colin Farrell zavázané oči a pušku v ruce
  • Ztracené město Z – poslední záběr filmu

Největší filmové urážky

  1. Miluji tě modře
  2. Muzzikanti
  3. Teorie tygra
  4. Všechno nebo nic
  5. Rande naslepo
  6. Rock’n Roll
  7. Obávaný
  8. La Corrispondenza
  9. Ochránci
  10. Padesát odstínů temnoty

(neviděl jsem Bajkery)

Reklamy
Komentáře
  1. Ola napsal:

    za mna asi Miesto pri mori

  2. mar napsal:

    Chybí mi zde Blade Runner 49 … což?? /-:

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.