Archive for the ‘DVD’ Category

„Máte na sobě krásné nic. To vám schvaluji“

Lazenby do dalšího kola neprošel, John Gavin utřel dřív, než stačil pronést „Jmenuji se Bond… James Bond“, a tak Connery mohl se svou typickou ležérností sfouknout poslední bondovskou prácičku. Jakoby mu již o mnoho nešlo. Stejný dojem budí celý film.

Snad proto, že se celé natáčely ve Spojených státech, obsahují Diamanty méně britského šarmu a více americké frivolnosti (-Hi! I’m Plenty -But of course you are). Las Vegas je sice podáváno jako město vulgární a obscénní, nezdá se ovšem, že by s tím měl Bond nějaký problém.

Hromadění vtípků, záměn identit a akčních scén přebíjí velmi vratkou zápletku, která dostává jakýs takýs smysl až za pět minut dvanáct, s objevením skutečného Whytea, postavy inspirované excentrickým miliardářem Howardem Hughesem. Explozivní finále na ropné plošině do děje zapadá stejně neobratně jako automobilová honička ulicemi města hříchů.

Dojem z natahovaného konce naštěstí spravuje labužnický dovětek, během kterého si trošku tělesných prostocviků užijí i dva nápadně homosexuální masoví vrazi.

Svou náklonnost k sexuálním menšinám projevují scenáristé také na jiných místech. Bond zblízka poznává stehna dvou lesbických akrobatek a Blofeld v okamžiku nouze sahá po apartním dámském kostýmku. V předchozích bondovkách by transvestitivní vsuvka rušila, zde bezproblémově zapadá do lehkovážného celku.

S podivnou samozřejmostí jsou zabíjeny vedlejší postavy, nad nimiž nikdo neprojevuje žádnou lítost. Dokonce i pohřbívání je redukováno na stisk několika tlačítek. To byla sedmdesátá léta vážně takhle cynická?

Lehčího tónu nezůstal ušetřen ani tradiční motiv Bondovi smrti, dovedený zde na hranici parodie. Bond nejprve zabije sebe samotného („Právě jste zabil Jamese Bonda“), poté se octne ve spalovací peci a do třetice je zahrabán pod zem, kteréžto undergroundové dobrodružství agent Jejího Veličenstva glosuje nejvtipnější a zároveň nejabsurdnější hláškou filmu o venčení krysy.

Diamanty nejsou věčné, jsou hlavně zábavné. Splní svůj účel a rychle vyšumí. Nová, Mooreova krev byla nezbytná.

DVD
Za pozornost stojí BBC rozhovor s Connerym, který nezastírá, že už mu na Bondovi dvakrát nesejde.

Padouch: 5
Bondgirl: 5
Titulky: 6
Poskoci: 8
Hlášky: 7
Vychytávky: 4

Film: 70%

Bond se zamiloval. Tentokrát doopravdy. Po krátkém rozehřívacím intru a zdvořilostním „Jmenuji se Bond. James Bond“, naběhnou úvodní titulky s motivem přesýpacích hodin a ženských těl. Stylový začátek nejvíce femininní bondovky.

Lazenby není vůbec tak špatný Bond, jak se traduje. Jako Australan sice nemá dokonale britský akcent (stejně jako Skot před ním nebo Velšan a Ir po něm), ale vzhledem k nulovým hereckým zkušenostem, na modela, kterého si tvůrci vybrali mimo jiné (ale především) pro jeho aroganci… slušný výkon.

Zároveň asi první Bond, který si s chutí prohlíží Playboye a pod skirtem nenosí trencle (ne, slipy taky ne). Přesto jeden z nejvážnějších a nejdospělejších Bondů. Jednak dočasným vyeliminováním hračiček od Q, jednak seriózní milostnou linií, která musí mít logicky tragické vyústění (show must go on).

Suchý humor je sice opět štědře dávkován, avšak nemění film na komedii. Oproti předchozím třem filmům je tento vážnější, uhlazenější, něžnější v zacházení se ženami, což platí i pro Bonda.

Někomu asi přijde film pomalý a Bond zženštilý, osobně mi více dialogů a méně akce vyhovovalo. Skromněji zastoupené akční scény jsou přitom velkolepé, zejména sjíždění hor.

James Bond vysoké alpské vršky sjíždí výhradně na jedné lyži, přičemž unisono oblečené padouchy nechává daleko a vysoko (protože na stromech) za sebou – dneska se těžko ubráníte úsměvu, ale nejspíš vám dojde, že to v době svého vzniku bylo něco „mega“. Obdivuhodná je práce kameramana, zavěšeného pro účely leteckých záběrů na spodku vrtulníku.

Odvážně dynamický střih logicky nese stopu tentokrát režírujícího Petera Hunta, který nový způsob stříhání prvně použil v Dr. No. Na rozdíl od „jen na skok“ režisérů byl Hunt dobře obeznámen s bondovským stylem a namísto základů řízení se mohl věnovat pokročilejším finesám.

Z dosavadních bondovek se Ve službách Jejího veličenstva jeví jako ta řemeslně nejpreciznější. Přesným střihem, nákladnými dekoracemi (Hunt chtěl víc třpytu, víc „glamour“), volenými úhly kamery i prácí s barvami. Škoda, že ani Lazenby, ani Hunt nebyli – zejména kvůli nižším ziskům – k další bondovce připuštěni. Moc by mne zajímalo, jakým směrem by se v jejich režii série ubírala.

DVD

Především zásluhou životem poučeného Lazenbyho nejvíce pobavil dokument Inside On Her Majesty’s Secret Service, z něhož se navíc dozvíte vše podstatného o průběhu natáčení.

Padouch: 7
Bondgirl: 7
Titulky: 5
Poskoci: 5
Hlášky: 5
Vychytávky: 1

Film: 80%

Žiješ jenom dvakrát 007×005

Posted: 28. 8. 2010 in DVD, klasika

„Nejdřív z vás musíme udělat Japonce“

Další bondovka začínající smrtí protagonisty. Tentokrát byla lež dotažená nejdál. Connery v průběhu natáčení navíc veřejně prohlásil, že s Bondem končí, což úvod filmu činí obzvlášť znejišťujícím. Bondovo následné vynoření z hlubin má pak hned dvojí symbolický význam – po předchozím dobrodružství, z velké části podvodním, nyní vodu opouští. Nejokázalejší akční scény se kontrastně odehrávají vysoko v oblacích, či rovnou ve vesmíru. Vesmírné triky lehce připomínají filmy Karla Zemana, což by mohla být pochvala, ale ne u akční velkoprodukce, která má být brána alespoň trochu vážně.

Třebaže je tahle bondovka z první pětice vážná nejméně a ani by mne tolik nepřekvapilo, kdyby v ní Blofelda nakonec hrál Jan Werich, přeobsazený pro svůj dobrácký výraz po pár natáčecích dnech. Na bizarních nápadech, z nichž ten nejbizarnější zahrnuje šikmookého Bonda, bezesporu nese podíl autor scénáře a řady vtipných knížek Roald Dahl.

Žiješ jenom dvakrát se z 95 procent odehrává v Japonsku, zemi dostatečně exotické, aby měla západní publikum a agenta 007 po celé dvě hodiny čím fascinovat. Bondova fascinace přitom trochu tlumí jeho agentské schopnosti. Dvakrát o chloupek uniká smrti, neobelstí spřáteleného Tigra Tanaku, borce sobě rovného, natož znepřáteleného Blofelda. A ta největší blamáž – ve slabší chvilce do se obrátí i siamskou vodku.

Do popředí je opakovaně stavěna japonská technologická vyspělost, na níž oddělení Q odpovídá dodáním hi-tech helikoptéry Malá Nellie, jejímž hlavním smyslem je rozpoutat naprosto zbytečnou akční scénu.

Oproti předchozím dvě filmům je tento opět více špionážní, zejména ve své první půli, v té druhé tvůrci zcela podlehli okouzlení z tehdy obzvlášť populární japonské kultury (a mimořádné popularitě se v Japonsku na oplátku těšil Bond).

Fanoušky japonských bojových filmů asi zklame, jak málo brutální jsou zdejší souboje oproti krvákům se Sonnym Chibou, v zacházení se ženami Bond-san naopak nijak nezaostává. Když je mu sděleno, že ženy jsou v Japonsku vždy až na 2. místě, reaguje projevem prvojakostního šovinismu „Možná se sem odstěhuji na penzi“. Potěšilo ale, že v této hlášce, stejně jako v celém filmu, bylo méně vážnosti než v předchozím Thunderballu, kde mne nakládání se ženami dosti iritovalo.

DVD
Z tradiční bonusové nabídky se nejvíce vymyká dvacetiminutovka věnovaná bondovským úvodním titulkům Silhouettes – the James Bond Titles, nejde moc do hloubky, ale je to jediný mi známý dokument věnující se tomuto upozadňovanému procesu filmové tvorby.

Padouch: 7
Bondgirl: 7
Titulky: 5
Poskoci: 5
Hlášky: 6
Vychytávky: 7

Film: 85%

Thunderball 007×004

Posted: 18. 8. 2010 in DVD, klasika

„Poprvé jsem ochutnal ženu“

Young ovlivnil Hamiltona, Hamilton Younga. Thunderball pokračuje ve hravém duchu Goldfingera, je možná dokonce ještě odpočinkovější. Pro diváky i pro Bonda, překvapivě taky smrtelníka, který právě díky pobytu na léčebné klinice získá malý náskok před Blofeldem.

Ještě více prostoru dostaly hračky pro velké kluky, místy jako vypůjčené z laciného sci-fi, ale faktem je, že třeba tryskové vznášedlo opravdu existovalo a opravdu fungovalo.

Hlavním tahákem Thunderballu jsou scény natáčené pod vodou a zabírající celou čtvrtinu více než dvouhodinové stopáže. Dnes možná úsměvné, ale třeba si uvědomit, že ačkoliv podvodní, nebyly natáčeny podvodně. Ano, Thunderball shrábnul Oscara za vizuální efekty, ale ty v roce 1965 nebyly zdaleka na takové úrovni, abyste na kompjůtru mohli vytvořit digi-žraloka a následně ho šoupnout mezi živé herce.

Adjektivum „adrenalinové“ se nemusí stydět, bude-li spojováno s akčními scénami tohoto typu – šlo v nich skutečně o život.

Zatímco dříve mne Thunderball za všech bondovek okouzlil nejvíc, po letech mne místy iritoval, hlavně chováním agenta 007. Stále souloží ostošest, což bych mu, ulpívaje zrakem na Lucianě Paluzzi a Claudine Augerové skoro odpustil, ale ztratil zbytky respektu k živým bytostem. Ženy kolem něj umírají, muže zabíjí sám a na pozoru aby se před ním měla i zvířata („Zabij toho žraloka“).

Lítost? Bond nezná lítost. Chápu, že tohle k Bondovi patří, ale nezbytně v takovém množství a takto podané? Jsem zvědav, co bude dál, je trochu nemilé sledovat bondovku, v níž je vám sympatičtější padouch než Bond.

DVD

Typ polo-hraného propagačního materiálu, jaké se dnes již netočí (důraz je naopak kladen na autentičnost různých virálních videí) představuje sedmnáctiminutovka A Child’s Guide to Blowing Up a Motor Car. Narozeninový dárek otce synovi má podobu návštěvy natáčení nové bondovky. Infantilní, ale pár informací se z toho pochytit dá.

úvodní titulky: 7
bondgirl: 6
padouch: 8
padouchovi poskoci: 6
vychytávky: 7
hlášky:5

film: 80%

Goldfinger 007×003

Posted: 5. 8. 2010 in DVD, klasika

„Auric Goldfinger. Jako francouzský lak na nehty.“

Bond si po vyčerpávajících pozdravech z Ruska dopřává odpočinku, který ale nemá dlouhého trvání. Prázdninová atmosféra končí se smrtí Jill. S přemístěním děje z Miami do Londýna film ztemní doslovně i obrazně, ale ne natrvalo.

Goldfinger je podstatně odlehčenější bondovkou než obě předchozí. Padouch si po většinu děje nehraje s Bondem, ale Bond s padouchem… a režisér s divákem: opakovaně nám předkládá falešnou stopu (úmysly Tilly Mastersonové, nebezpečnost plynu vypouštěného nad Fort Knoxem).

Hravost se promítá také do obsahu – hrají se karty, hraje se golf a Goldfinger sám je hračička (laser, model pevnosti, jemuž k dokonalosti chybí jenom vláček projíždějící okolo). Radost, s jakou Bond zkouší v praxi technické vychytávky z laboratoře Q (především nadstandardní funkce automobilu Aston Martin DB5), nelze pak nazvat jinak než radostí klukovskou.

Zesílil Bondův pragmatický přístup k ženám: jednu z nich se neštítí využít coby štítu a nepodmanit si Pussy, těžko určit, jak celá akce dopadne. Šovinismus v bondovkách nachází živnou půdu, jak jinak, když třeba zrovna Goldfinger začíná vynořením protagonisty, který má, přeložte si to jak chcete, ptáka na hlavě.

Změna režiséra není nijak citelná. První důkaz, že styl udaný Terencem Youngem dokáže žít vlastním životem.

DVD

Nejznámější bondovka je poměrně slabě zásobena bonusy. Zaujala jedenáctiminutová historie „veřejných výstupů“ Bondova auta On Tour with the Aston Martin DB5.

úvodní titulky: 6
bondgirl: 5
padouch: 8
padouchovi poskoci: 7
vychytávky: 7
hlášky: 6

film: 85%

„Neměla otevírat pusu.“

Jak učinit začátek druhé bondovky atraktivním? Zabitím Jamese Bonda. Tento znejišťující trik (víme, že je nesmrtelný, ale co kdyby…) byl zde použit poprvé, ale ne naposled – například Thunderball začíná záběrem na rakev s iniciály JB.

Poprvé také titulkové sekvenci předchází tzv. teaser, který by nás měl navnadit na to, co bude následovat. A následovat bude nejšpionážnější z filmů o Jamesi Bondovi.

Je vidět snaha o přímější návaznost na předchozí film, zmiňuje se smrt doktora No, Bond si opět krátí čas (se) Sylvií Trench, přílet do Istanbulu řazením záběrů nápadně připomíná přílet na Jamajku… .

V pozadí Srdečných pozdravů stojí okolnosti studené války, ale Sověti překvapivě nejsou za ty největší zloduchy, děj opět uvádí do pohybu zločinná organizace SPECTRE, z jejíhož šéfa Ernsta Blofelda zatím nic moc neuvidíme. Dostatečně uspokojující pro nás musí být likvidace padouchových pohůnků, lesbické sadistky a dvoumetrového blonďáka (Robert Shaw z Čelistí).

Právě bitka v Orient Expressu s druhým uvedeným je jednou z nejlepších svého druhu (tělo na tělo). Hmatatelnou fyzičností si v ničem nezadá s bojem muže proti muži v Bourneově ultimátu. Dvě následující akční scény (z nichž byla první inspirovaná tou nejslavnější z North by Northwest) v knize absentují a byly připsány speciálně pro film, který je kvůli nim v závěru trochu nahuštěný, ale zároveň takto po méně akčním průběhu strhujícím způsobem graduje.

Srdečné pozdravy jsou poučné z hlediska Bondova zacházení se ženami, minimálně s těmi bondovskými, tj. mimořádně krásnými a svolnými. James se rád dívá (Tániny nohy, souboj cikánek), neprotiví se mu trojka a nezdráhá se ženu uhodit. Vlastně zjednodušená definice výrazu „macho“.

Aby v tom 007 nebyl sám, přiznávám, že jedním z neopominutelných důvodů, proč jsou Srdečné pozdravy blízké mému srdci, je Táňa (kterou mimochodem hraje italská modelka).

DVD

Nejvíce potěšila série krátkých bonusů, v nichž vystupuje nejpůvodnější Bondův autor Ian Fleming. Dva z bonusů jsou sice jenom zvukovými záznamy rozhovorů (jeden z nich s Raymondem Chandlerem), ale dovíte se mnoho zajímavé o tom, jak a proč Bond vzniknul a proč s nim Fleming v knihách nakládá tak, jak s ním nakládá.

úvodní titulky: 5
bondgirl: 6
padouch: 3
padouchovi poskoci: 7
vychytávky: 4
hlášky: 4

film: 85%

Dr. No 007×001

Posted: 17. 7. 2010 in DVD, klasika

Není záměrem těchto návratů k jedné z nejslavnějších postav filmové historie podat nějaký „definitivní“, analytický pohled na bondovky (což ostatně učinil Radomír D. Kokeš na aktuálně), půjde jenom o mé osobní kydy a postřehy, vycházející z opětovného zhlédnutí filmů (v remasterované kvalitě) a prvního zhlédnutí DVD bonusů k filmům náležících. Texty budu zveřejňovat tak, jak uvidím filmy, tzn. chronologicky a případně je upravovat s přihlédnutím k filmům pozdějším. Začínám psát z pozice diváka Bondem nijak přehnaně nadšeného (mladistvá fascinace již dávno vyprchala), ale nezaručuji, že neskončím jako oddaný bondofil. Jestli bude čas a nálada, rád bych následně navázal texty o filmech a seriálech, které z bondovek vycházejí, nebo si z nich tropí legraci (Casino Royale, The Prisoner, Get Smart).

Dr. No

„Jmenuji se Bond… James Bond.“ Znáte stylovější vstup do dějin kinematografie?

Dr. No je dosti seriózní, pozvolně plynoucí detektivkou, ve které ale nechybí až tolika bondovských atributů, jak by se s odstupem mohlo zdát. Laškování se slečnou Moneypenny, polosuché Martini, protřepané, nemíchané, suché hlášky po likvidaci záporáků („Myslím, že zrovna jeli na pohřeb“), SPECTRE, walther PPK, Dom Pérignon a samozřejmě bondgirl.

Na zrození švýcarské Venuše Ursuly Andress si ale musíme počkat skoro hodinu. Ještě o dvacet minut déle na sebe nechává čekat hlavní padouch, v rámci série jeden z těch slabších. Není hoden, aby se po něm jmenoval celý film.

Vhodnějším názvem by bylo prozaické „James Bond“, protože o jeho uvedení na plátna kin běží především. Je to trochu jiný, neotesanější agent, než jakého známe z pozdějších bondovek. Holduje hazardu, manipuluje se ženami, nikdy nevynechá příležitost k vypití skleničky tvrdého alkoholu, nijak se neomezuje ani v kouření a nedělá mu problém chladnokrevně odstřelit člověka schopného vraždit (nikoliv vraha).

Takhle nějak Bonda ostatně vykreslil Ian Fleming, který byl natáčení často přítomen, neboť část filmu vznikala na Jamajce, kde Fleming ve svém Zlatém oku žil. V obohacení příběhu o další cizokrajné lokace tvůrcům bránil nízký rozpočet (1 milion dolarů). Chybět měl původně i akční klimax, ale díky dodatečné stovce tisíc dolarů nakonec nějaká ta miniatura exploduje.

Jako ve všech bondovkách, je i v této viditelně přítomen duch doby. Raketová krize byla z Kuby přemístěna do jiné středoamerické země, ve vzduchu visí radioaktivní nebezpečí, jamajská kultura se osamostatňuje a nad každým Bondovým krokem bdí v osobě Felixe Leitera CIA. Dr No není nejlepší bondovkou, ale je tou první, což se u takto milované série počítá. Ten pocit, že vše co později tak zklasičtělo, bylo zde představeno poprvé, je vzrušující.

DVD
Neboť skladba jednotlivých DVD Ultimate Edition je velmi podobná, namísto nudného popisu obsahu zkusím vždy vyzdvihnout jeden nejzdařilejší bonus. Pokud se týče kvality zvuku a obrazu – úžasná. Proč, to se dozvíte z jedenáctiminutové featuretty (existuje nějaké české synonymum?) 007: Licence to Restore, který mi přišel informačně výživnější než třičtvrtěhodinové making of, překrývající se z části s komentářem k filmu, což jsou ve skutečnosti sestříhané odpovědi režiséra a ostatních strůjců Dr. No.

Na závěr všemi milované číselné hodnocení

úvodní titulky: 7
bondgirl: 6
padouch: 3
padouchovi poskoci: 4
vychytávky: 1 (ten skvěle padnoucí oblek)
hlášky: 4

film: 80%

K bezpočtu stánkových DVD edicí, jež v nevyzpytatelných intervalech z nás, filmuchtivých individuí vábí peníze, včera přibyla další, nazvaná CINEMA CLUB Indies. Cena 99,-. Prvním vydaným je jeden z divácky nejoblíbenějších filmů bratrů Coenových Big Lebowski (vyšší procentuální hodnocení nemá na ČSFD žádný jejich film, pouze Fargo je hodnoceno stejně).

Následovat by měly tituly Bokovka (ta jíž zítra?!), Barton Fink, Sedm, Zběsilost v srdci, Magnolia, Darjeeling s ručením omezeným a Kult hákového kříže. S výjimkou Lynchovy Zběsilosti žádný z vpravdě kvalitativně nadprůměrných filmů dříve v trafikách k dostání nebyl. Čili bude těžké odolat, sám minimálně Sedmičkou a Magnolií nepovrhnu.

DVD je uvelebeno v elegantním digipacku, což vítám, neboť všechny stojany pro klasické plastové krabičky už jsou obsazené a odmítají přijímat nové členy. Problematická je ale nadprůměrná výška obalu, zhruba 5 centimetrů nad normál. Na zadní straně tak zůstává nesmyslně mnoho volného místa, které – nezaplněné textem ani obrázky – kazí celkový dojem. Po otevření se vše zdá být v pořádku. Velký Dude a připravované tituly na jednom „křídle“, text Michala Šobra (velmi milé překvapení) na druhém „křídle“ a DVD uprostřed. Jen kdyby se pod ním nekrčila reklama. Naštěstí na film a ne na čistič sprchových koutů.

Největší zklamání ale přichází po vložení disku do mechaniky a zjištění, že obal bohužel nelže, co se týče technické (ne)vybavenosti. Pouze dvě zvukové stopy, jenom jedny titulky a úplná absence bonusových materiálů. Nechápu proč, je to snad takhle levnější? Tak uvažuji, jestli ten pocit ošizení a neúplnosti stojí za těch pár ušetřených korun (plnohodnotnou verzi lze pořídit od 173,-) a slušivý papírový háv. Mno, přinejmenším je to takto ekologičtější…

Bourne Trilogy

Posted: 20. 7. 2009 in DVD

První díl bourneovské trilogie jsem svého času zavrhnul jako nudnou pitomost, dvojku jsem prvně viděl během cesty vlakem z Ostravy do Prahy, v kterýchžto podmínkách se v mé paměti následně usadil jenom výtečná automobilová honičky a třetí díl mi vzhledem k obrovskému nadšení, jež jej provázelo, přišel velice nadhodnocený. Teprve nyní, po dlouhém odkládání, jsem si konečně vyhradil tři volná odpoledne na důkladné zhlédnutí všech tří filmů na DVD. Přišel čas přehodnotit svá stanoviska.

Následující texty počítají se znalostí filmů a obsahují řadu spoilerů!

Agent bez minulosti ***

Seznámení s aktéry, o něj běží v pozvolnějším prologu trilogie zejména. Na začátku potkáváme vyjukaného mladíka, který nás v závěru opouští jako elitní tajný agent s vražednými „skills“.

Povětšinou zamlklý Matt Damon zvládl tuto proměnu přesvědčivě. Psychologické věrohodnosti jeho postavy s bezpočtem falešných identit (Jason Bourne je jméno v prvním pasu, na který narazí) pomáhá milostná linie s Frankou Potente, dle mého mínění linie hlavní.

Oběma je společná nezakotvenost – buď nedokáží nebo nemohou pobýt na jednom místě delší dobu. Jsou to však protiklady, které je skutečně spojují. Dvojí přístup k řešení téhož problému obohacuje jednoho i druhého. Tyto scény – diplomacie v hotelové recepci x hrubá síla při otevírání dveří – patří k těm nejvtipnějším, resp. k těm jediným vtipným v celém filmu.

Brnkání na romantickou a rodinnou notu odpovídá lehce klišovitá úloha malého dítěte coby brzdy Bourneova zabijáckého počínání i silně klišovitý závěr, připomínající slzopudné finále laciné romance ještě více ve verzi, která nakonec nebyla použita (k vidění na DVD).

Otázka, jak může člověk bez paměti začít milostný vztah, jak může člověk bez paměti vůbec něco začít, se prolíná celým filmem a autorům se při hledání odpovědí nejen daří vyhýbat plytkosti, ale zaplňování prázdných míst Bourneovy paměti současně zvládají propojovat s klasickou thrillerovou zápletkou.

Díky šikovnému řazení scén jsme stále o krok před Bournem a zatímco on jen tuší, mi již víme. Víme především, jaké mu hrozí nebezpečí, čímž sílí napínavost. Akčními scénami není plýtváno, ovšem neakční mi Agent bez minulosti díky jejich rozmístění po celé délce filmu nepřišel.

Právě akční scény bohužel také poukazují na nezkušenost režiséra s jejich natáčením. Nedůslednost ani rychlý střih ještě nevadí tolik jako několikerá inspirace nikoliv realitou, nýbrž hloupějšími akčními filmy („mrtvý“ padouch vstávající ze země, skok ze schodiště).

Realismus si přitom nárokuje být doménou bourneovské série, k niž Agent bez minulosti navzdory snaze o pevně uzavřený konec (mnoho informací zůstává nezodpovězených: pozadí projektu Treadstone, původ čipu s číslem účtu) patří. Jenom ve společnosti Greengrassových počinů působí jako bratranec, kterému to zapaluje trochu pomaleji.

Bournův mýtus ****

Na dlouhé proslovy nebyl čas ani v Agentovi bez minulosti, Mýtus v tomto zachází ještě dál. Strohé věty, umění zkratky, schopnost vměstnat co nejvíce informací do jediné scény. Paul Greengrass tohle zvládá jedna báseň. Pár stručnými záběry nám dává vědět, kde jsme a o co běží. Jason Bourne běží o život.

Snaží se uniknout nepříjemné minulosti, kterou nám v úvodu filmu připomíná Mariino listování novinovými výstřižky a útržkovitými poznámkami. Sotva je tato nejvýraznější ženská postava celé trilogie odklizena ze scény (ironicky krátce poté, co naznačí, že existuje i jiná, méně divočejší cesta, jak žít) a Jason na příznačně malém ohníčku spálí vzpomínky na pár uplynulých měsíců, Greengrass přeřazuje na vyšší rychlost.

Není pochyb, kdo má tentokrát navrch, zarputilého zabijáka žene osobní msta. A opět zde máme vnitřní rozpor – Jason ví, že byl vrah, ale od té doby se mnoho věcí změnilo, jeho myšlení zejména. Jak potlačit zabijáka v sobě?

Kromě Jasona přechází do druhého dílu také Nicky a právě ona plní onen iniciační význam. Kdo jiný by měl hlavního hrdinu zasvětit do příčin dění, když nikoho jiného nezná? Do popředí se dostává také Abbott, šéf projektu Treadstone, který, zdá se, definitivně neskončí, dokud bude Jason živ.

Díky tomu před námi vyvstává těžko napadnutelný koncept, jenž lze využít pro nekonečné množství pokračování. Objeví se osoba znalá Treadstonu (z těch nám známých zbývá Nicky) a nedokonale odstraněné stopy nějaké předchozí mise. Jejich odstraňování vrátí Jasona do hry.

Hlavním lákadlem druhého a třetího dílu jsou bezesporu grandiózně vygradované akční scény. Radost sledovat plynulý přechod o nedění k dění zběsilému a lidským okem v plné parádě sotva zaznamenatelnému. Rychlost akce, zde zejména bitky muže proti muži a závěrečné automobilové honičky, nemá obdoby.

Greengrass šetří videoklipovými střihy, některé záběry jsou naopak nezvykle dlouhé díky tomu násobí autenticitu. Z ní série těží nemálo a krom jízdy notně pochroumaným taxíkem jsem si jedinkrát neřekl, že by se něco takového nemohlo v reálu stát. Napomáhá tomu Bourneova „jakože“ improvizace (toustovač, alkohol) i věrohodnost prostředí (Němci mluví německy, Rusové rusky).

Bournův mýtus má stejně jako Agent bez minulosti uzavřený konec a pravděpodobnost pokračování se v závěru, kdy hrdina dokonce zví své skutečné jméno, zdá být velice nízká (v ultimátu je toto vyřešeno přímo šalamounsky).

Jakkoli říká vše podstatné, neříká toho dost, moderní dynamický thriller s inteligentním hrdinou, konspirační zápletkou a párem extrémně adrenalinových scén zůstává perlou svého žánru, nikoliv dílem kinematograficky významným, jak to o mnoho let dříve dokázal například William Friedkin s Francouzskou spojkou. A o pár let později Paul Greengrass s Bourneovým ultimátem.

Bourneovo ultimátum *****

Zatím závěrečný díl (zatím) trilogie je utahováním šroubů. Zvíme chybějící střípky informací, dochází k zacelení (nerušivé) díry z Bourneova mýtu a hlavně společně s Jasonem objevíme ztracenou identitu.

Film předpokládá dobrou znalost předchozích dvou dílů, neboť ta usnadňuje bezproblémovou orientaci v poněkud komplikovanějším příběhu. Stejně jako si Bourne v jistých situacích vybavuje útržkovité vzpomínky na minulost, nelze díky jasným odkazům nevzpomenout na dříve viděné filmové okamžiky: povídání na benzinové pumpě, vlakové nádraží Gare du Nord, vyjevený výraz Nicky poté, co Bourne zpacifikuje soupeře, barvení vlasů, zakončení automobilové honičky s policejním autem namísto taxíku atd.

Jsme tedy s Bournem na stejné lodi, akorát se kvantum našich vzpomínek omezuje na znalosti pochycené v rámci diegeze. Struktura vyprávění, kdy se děj neustále žene vpřed a dochází k opakování známých motivů, připomíná spirálu. Poslední scéna, upomínající k úplnému začátku (voda) ovšem asociuje spíše uzavřený kruh.

Inovační pojetí akce tkví v pohybu, zejména pak v pohybu prostorem. Z velké dálky, sofistikovanými metodami a proto neustále pronásledovaný Bourne je v pohybu prakticky nonstop. A s ním také celý film, který není – což jsem si uvědomil teprve při druhém sledování – sérií několika špičkových akčních scénách, nýbrž nepřetržitou, nikdy nepolevující akcí.

Dokonce i dialogové scény vyvolávají dojem pohybu – někde mimo záběr. Zastavit se znamená dát všanc svůj život. Díky nepřetržitě strhujícímu tempu trvalo Ultimátum v mém případě slabých šedesát minut psychického času.

Pohyb prostorem a prostor samotný si krom nadhledů a podhledů uvědomíte i díky tomu, že postavy často neběží z levé strany doprava nebo naopak, ale přímo proti kameře či pryč od ní. Nejvíce o promyšlené práci v rozmanitém terénu prozrazuje honička v Tangieru, kdy dochází k neustálým přechodům mezi spodní a horní úrovní a jejich prolnutí nastává po Bourneově troufalém skoku ze střechy rovnou do otevřeného okna, přičemž kamera skáče s ním! My také.

U Bourneova ultimáta si víc než u předchozích dílů uvědomíte relativitu úhlavního nepřítele. CIA Bournea pronásleduje, protože z něj má oprávněné obavy – sám se nechal vytrénovat ve stroj na zabíjení. Bezpečnost národa má přednost před životem jednotlivce. Počínání pronásledovatelů znepokojuje hlavně ignorací příčin a bezohlednou likvidací následků.

Jediný, kdo nakonec dokáže proniknout k jádru problému a snad jej (v sobě samém) i vyřešit, je Bourne. Nové objevení vlastní identity vede k jejímu kritickému přehodnocení.

Opět potěšil důraz kladený na autenticitu. Hrdinovo vzpamatování po ohlušující explozi NENÍ okamžité, bitka dvou speciálně vycvičených borců tělo na tělo JE syrová. Bourne navíc jakoby v tušení blížícího se cíle preferoval rychlost před opatrností, kvůli čemuž dělá více chyb (nedokáže zachránit Danielsův život, Vosenovi prozradí svou pozici a následně je málem dopaden).

Jestli chcete vidět akční film, který je opravdu akční a zároveň ne hloupý, Bourneovo ultimátum, film o pohybu, vás nemůže zklamat.

DVD bonusy: všechny tři film doplňují poutavé komentáře režisérů, vystřižené scény (občas jsou zajímavé, ale nejspíš by filmy zbytečně brzdily) a krátké dokumenty o natáčení, často konkrétních scén (informačně výživnější v případě druhého a třetího dílu).

Ve vzduchu něco visí. Blíží se soumrak DVD. Nanejvýš za dva roky podle mého mínění BR disky odsunou DVD na vedlejší kolej. Také z toho důvodu v současnosti provádím jakousi „finalizaci“ své DVD-téky – doplňuji klasiku a s novými tituly čekám na BR (21. července ve Státech např. vychází DC Watchmenů). Objevování, čím vším mám zaplněné stojany, mne přivedl na myšlenku udělat si přehled v bonusových materiálech, přesněji: vybrat ty nejlepší.

Ben Hur (4 DVD)
Ben-Hur: A Tale of the Christ (1925) – málokdy představuje bonus celovečerní film a ještě řidší jsou případy, kdy je onen film stejně kvalitní jako tento pozapomenutý němý klenot. 140 minut beze slov mne dokonce bavilo více než samotný čtyřhodinový Ben Hur.

Blade Runner (2 DVD)
Dangerous Days: Making Blade Runner (2007) – na vypočítání všech existujících verzí Scottova noirového sci-fi byste potřebovali prsty jedné ruky. Zdejší končiny sice obešla pětidisková verze, ale dvoudiskový Final Cut taky není k zahození, zvlášť, když na něm nechybí takřka čtyři hodiny dlouhý (210 minut!) dokument o komplikovaném vzniku filmu. Maso.

Bohémové (2 DVD)
No Day But Today: The Story of ‚Rent‘ (2006) – collector’s edition Bohémů u nás budete hledat marně, ale jestli se pokládáte za fanoušky tohoto muzikálu, určitě vám nebude líto připlatit si za tuto verzi nějaké to Euro (je k dostání třeba v Německu). Skoro dvouhodinový dokument o vzniku projektu jménem „Bohémové“ za to stojí.

Cesta do fantazie
Making of – od japonského anime nelze čekat všední pohled do zákulisí, v tomto budete mimo jiné svědky toho, jaké dobroty Hayao Miyazaki vaří členům svého štábu. Ale těch informací (i užitečných) je v těch 45-ti minutách podstatně víc a ocení je nejenom začínající animátoři.

Jackie Brown (2 DVD)
Jackie Brown: How It Went Down (2002) Rozhovor s Quentinem Tarantinem – Quentina Tarantina s vystupováním nevyzpytatelného maniaka a erudicí vysokoškolského profesora filmových studií je pokaždé radost poslouchat, když zde navíc chrlí informace týkající se filmu, který od něj mám nejradši, není co řešit.

Kmotr (5 DVD)
The Godfather Family: A Look Inside (1991) – o hodně dobrých filmech zřídkakdy vznikne mizerný dokument, právě naopak. 73 minut moc není, ale těch informací moc je.

Matrix (10 DVD)
Matrix: Nová návštěva (2001) – krom tří filmů (+ Animatrix) přetékají DVD bonusovými materiály různé úrovně i délky, tento dokument je z nich asi nejvydatnější.

Monty Python a Svatý grál (2 DVD)
Co jenom vybrat? Ptákovinu jako titulky k Shakespearovu Jindřichovi IV.? Nebo Svatý grál s postavičkami z LEGA? Či snad návod na výrobu koňských kopýtek z kokosových ořechů? Na tomto neskutečně zábavném DVD buď shledáte zábavným každičký drobek, nebo budete jenom nechápavě hledět, čemu se někteří lidé dokáží smát.

Monty Pythonův smysl života (2 DVD)
The Meaning of Making ‚The Meaning of Life‘ (2003) – ze záplavy bonusů stejně vtipných a skoro stejně hojných jako v předchozím případě mne nejvíce pobavila hodina mluvení všech žijících ex-pythonů. Mluvení vtipného a ujetého stejně jako jejich skeče.

Příběh z Filadelfie (2 DVD)
Katharine Hepburn: All About Me (1993) – Katharine Hepburn byla neobyčejnou ženou a tohle je její neobyčejný (auto)portrét. Asi nejlepší (a dozajista nejotevřenější) počin svého druhu.

Ratatouille
Vaši kamarádi hlodavci (2007) – všechny krátkometrážní filmy od Pixaru jsou excelentní. Jenom některé víc. A tenhle snad úplně nejvíc. Kouzelné a poučné.

Smrtelné zlo 2
The Making of ‚Evil Dead II‘ or The Gore the Merrier (2000) – zatímco film stojí někde na pomezí hororu a komedie, dokument zachycující náladu během natáčení je jednoznačnou komedií. Když lidi jejich práce baví, vypadá to asi nějak takhle.

Terminátor 2 (2 DVD)
Než se pustíte do natáčení svého prvního velkorozpočtového sci-fi, zhlédněte a přečtěte všechny materiály na bonusovém disku. Ke konci vám sice bude pukat přecpaná hlava, ale zároveň budete mít pocit, že víte vše potřebné.

THX 1138 (2 DVD)
A Legacy of Filmmakers: The Early Years of American Zoetrope (2004) – zajímá vás, jak začínali Francis Ford Coppola, George Lucas a další současné režisérské hvězdy? Začátky společnosti American Zoetrope jsou pro americkou kinematografii důležité a pro vážnějšího zájemce o film poutavé.

Ukradené Vánoce
Vincent (1982) + Frankenweenie (1984) – každý ví, že Nightmare Before Christmas nenatočil Tim Burton, měla by nám kvůli tomu snad vadit přítomnost dvou Burtonových raných kraťasů? Zvlášť když jsou stejně roztomile morbidní jako jeho pozdější celovečerní filmy? Škoda, že chybí české titulky.

Vall-I (2 DVD)
Příběh Pixaru (2007) – vizuálně pěkně zpracovaná historie nejlepšího mainstreamového animátorského studia dneška. Uvědomil jsem si během ní, že pixarovské filmy jsou stále lepší a lepší a proto můj mozek jaksi neodkáže pochopit, kam dál ještě chtějí v kvalitě zajít. Nechám se překvapit, Vzhůru do oblak se každopádně budeme moci vydat až 20.8.

další kandidáti, s nimiž jsem zatím nenavázal oční kontakt: The Curious Birth of Benjamin Button (2009), The Beast Within: The Making of ‚Alien‘ (2003), Empire of Dreams: The Story of the ‚Star Wars‘ Trilogy (2004)