Archiv Listopad, 2011

Zlaté oko 007×017

Posted: 18. 11. 2011 in recenze

„Až po tobě, 006“

Proměnu, kterou série pod vedením svých producentů (1) prodělala, vystihuje dnes velmi oblíbené slovo „reboot“ (2). Nový Bond je dravější, smyslnější a svolnější k sebereflexi. Třebaže nám film podsouvá, že to není Bond, kdo se mění, nýbrž svět okolo něj. A skutečně – železná opona padla (3), skončila studená válka a s ní také zlaté časy špionáže.

Bondovým primárním úkolem v polovině 90. let nebylo zabránit další světové válce, nýbrž dokázat sobě samému i divákům, že není přežitkem, chcete-li sexistickým dinosaurem, jak ho trefně vystihne M, nově s přísnou tváří Judi Dench.

Se sympatickou drzostí, v případě Brosnana je nabíledni slovo „rošťáctví“, provádí Bond sčítání vlastních hříchů na půdorysu studenoválečného špionážního thrilleru (agent na cizím území), jehož jedna dějová linie (s Natalií) nápadně připomíná klasické Tři dny kondora.

Vyjasnění si postoje k ženám tvoří jednu část agentovy mise. První ho za léta nikam nevedoucího laškování setře Moneypenny („Nikdy jsi mě neměl“), aby se krátce poté octnul v pevném sevření ruské dračice (4) s vše-říkajícím příjmením („On a top?“). Ženy si s Bondem pohrávají, snaží se mu vyrovnat, v čem však dosáhne viditelnějšího úspěchu až Michelle Yeoh v následujícím Zítřku, který nikdy neumírá.

Modernizace Bonda skrze emancipaci ženských postav je ironicky vyvažována zpátečnickým navýšením míry lascivnosti. Někoho jistě potěší, že lze v bondovce konečně spatřit větší část obnaženého ženského těla, dokonce jednu divokou sexuální scénu (ač stále v neurážejících mezích ratingu PG-13), sám bych v případě Bonda více ocenil jenom letmé náznaky. Pokud ale tvůrci nechtěli být převálcováni trhem, jinými, neupejpavými devadesátkovými akcemi, zřejmě neměli na výběr.

Další podmínkou přežití v nové době je pro 007 osvojení moderních technologií, akcentovaných zde více než dříve (internet), ale ještě ne tak svědomitě jako v následujícím filmu. Větší zájem než o techniku projevuje Zlaté oko, využívající vzhledem k době vzniku i během akčních scén potěšivě hodně staré dobré kaskadérštiny, o postavy. Ty mají poněkud netypicky minulost, motivaci a pravděpodobně rovněž budoucnost.

Milostné tokání na Portoriku je sice kýčovitě nasládlé, ale záleží nám díky němu více na postavách a rozhodně neruší tolik jako povinná návštěva laboratoře Q, připomínající kvantem vtípků rozesetých v mizanscéně parodický seriál Police Squad! (případně jeho filmovou odvozeninu Bláznivá střela). Díky menšímu zastoupení tohoto typu humoru šlo spíše jen o zkoušku, co všechno série snese. V akční guláš se film jeho vinou zatím nezměnil. Bondovy hlášky (tzv. one-liners) oproti tomu málokdy minou cíl a je znát, že si s nimi dvojice scenáristů pěkně vyhrála.

Jako hledače momentů prozření, kdy si filmy uvědomují svou filmovost, mne potěšilo, že také Bond přiznává vlastní smyšlenost. Padouch tak například zná Bondovy triky a předem na ně upozorňuje – projevuje se stejně jako poučený divák.

Zlaté oko zdárně oživilo sérii (pokolikáté již?). Akční scény zestárly jenom trochu, Brosnanův šarm, vázající na sebe schopnost přejít ladně od laškování k ostřejšímu škádlení, vůbec. Nebylo ovšem pochyb, že bez dalších změn by tržní kapitalismus agenta Jejího Veličenstva rychle semlel. Tým producentů tak mohl dále přemýšlet, jak Bonda změnit a zároveň z něj zachovat to podstatné.

Padouch: 7
Úvodní song: 7
Padouchova pravá ruka: 7
Hračičky: 7
Bondgirl: 8
Hlášky: 8

Film: 85%
________________________________________________________-
1) tentokrát již bez Cubby Brocoliho, jemuž je film dedikován (zemřel rok po premiéře)
2) v nedávné době byla takto restartována Planeta opic nebo x-menovská série
3) jednu zeď, byť ne přímo tu berlínskou, Bond ve filmu zbourá po svém – tankem
4) či spíše kudlanky, vzhledem k následkům, jaké má pro muže soulož s ní

Reklamy