Casino Royale 007×021

-Rolex?
-Omega
-Beautiful

Složitá byla cesta práv k první Flemingově knize o agentovi 007 do rukou producentů filmové série (na BR disku ji mapuje např. dokument The Road to Casino Royale). Ke zfilmování novely přitom dříve došlo již dvakrát. Poprvé šlo o lacinou televizní adaptaci, podruhé o chaotickou parodii, jejíž producent Charles K. Feldman by Bonda nejraději navždy sprovodil ze světa. Ani za asistence velehvězdného hereckého týmu (Sellers, Allen, Welles, O’Toole…) se mu to nezdařilo a Bond tak mohl o čtyřicet let později opět prokázat, že přežije v kterékoli době.

Restart série (nebo reboot, chcete-li působit sečtěle) vyžadoval přeobsazení Brosnana, který již nadále nebyl vyhovující pro svůj věk a směr, jimž by se série za jeho účasti musela po Dnes neumírej dále ubírat (více fantastična, méně realismu). Daniel Craig svým vzezřením perfektně odpovídá (staro)novému, tvrdšímu Bondovi. Jde přímo k věci, jak ukazuje úvodní akční scéna, postavená na protikladu mrštného parkouristy Sebastiena Foucana a svalnatého agenta, jenž preferuje styl á la buldozer (a když ten zrovna není po ruce, proráží zdi vlastním tělem). Elegance ho netrápí, volí prosté oblečení, pije nekomplikované drinky. Všemu, co z něj udělá elitního agenta Jejího Veličenstva, známého z předchozích filmů, se v průběhu Casina Royale teprve musí naučit (včetně nošení na míru šitého obleku s motýlkem).

Návrat ke kořenům ještě před retro titulky bez přehršle počítačových efektů slibuje pražský prolog, s bitkou, jejíž syrovost podtrhuje zrnitý černobílý obraz (aneb mainstreamové cinéma-vérité). Navzdory rychlému střihu je znát, že herci před kamerou pár ran utržili. Proklamace tvůrců bondovek o poctivých, bez digitálních triků natáčených akčních scénách konečně nevyznívají jako plané řeči. Zabíjení postrádá dřívější hladkost, kdy každá kulka našla svůj cíl, který se následně s decentním heknutím odporoučel k zemi. Odpravit člověka chvíli trvá, což na vlastní kůže pozná i Bond, poprvé mučený tak, aby měl důvod k naštvanosti (svou frustraci si ironicky nemůže vybít, neboť jeho mučitel je zastřelen někým jiným).

Sugestivní navozování dojmu subjektivního vnímání reality nám pomáhá dostat se Bondovi pod kůži, s čím souvisí celkově pečlivější propracování postavy. V mezích svého vnějškového drsňáctví hraje Craig slušně, věřil jsem mu zamilovanost i hlášku pronesenou po návratu do světa bez lásky („The bitch is dead“).

Kamera jde na tělo a stejně jako postavy je neustále v pohybu. Herci jsou zpocení, utržené rány po dobojování zázračně nemizí. Film od prvních minut nebezpečně laškuje s naší hladinou adrenalinu. Tělesná akce jak ji známe od Greengrasse.

Neboť se očekává, že víme, kdo je Bond, okázalý vstup na scénu netřeba. Jde se přímo k věci. Ve skutečnosti ale známe jiného Bonda, než jaký zde po většinu filmu vystupuje. Ten starý známý se nám svou kultovní hláškou představí až v samém závěru („The name‘s Bond. James Bond.“). Pojetí filmu je oproti mooreovkám a brosnanovkám výrazně temnější a pevněji provázané s naším aktuálním světem (třeba i tím, že je v závěru namísto ohromného padouchova sídla zničena „obyčejná“ budova).

Nezbývá prostor pro blbnutí. Ani, milostné, ani akční scény nejsou pouhými atrakcemi, během nichž lze na chvíli vypnout. Jejich implementování do vyprávění je pevnější, pomáhají charakterizovat protagonistu, který se tak mimo jiné musí poučit z chyb, jež v zápalu akce dělá (dát si například pozor na bezpečnostní kamery).

Problematická je druhá třetina filmu, kdy jsou již rozdány karty, víme, oč komu jde a děj se přesunuje ke karetnímu stolu. Skutečnost, že dochází k prudkému zbrzdění prudce rozjetého vyprávění stěží zastře umělé natahování scény neustálým odbíháním od stolu. Hlavním přínosem dlouhé pokerové vsuvky je utužení vztahu mezi Bondem a Vesper, jehož prohloubení a následnému potopení jsou vyhrazeny závěrečné minuty, kdy 007 dostává nejtvrdší z užitečných lekcí pro své budoucí působení: nikomu nevěř. Dochází k uzavření kruhu, k trvalému návratu k výchozímu stavu, neboť také na začátku filmu Bond jedná víceméně na vlastní pěst. Chybí brífink v MI6 i návštěva laboratoře Q (hi-tech vychytávky nechybí, ale zároveň k sobě nestrhávají pozornost potřebnou jinde).

Casino Royale je film o třech kapitolách, které postupně ukazují, jak se Bond staví (resp. bude stavět) k akci, společenskému životu a osobním vztahům. Pro diváka znalého Bondova univerza labužnická podívaná, vyžadující přepnutí do atypického sledovacího módu (nacházíme se v době před vznikem bondovského paradigmatu, víme, co bude, ale zároveň chceme být překvapováni), pro ostatní řemeslně bezchybná moderní akce, která se však v zásadě tolik neliší od jiných akcí tohoto typu a například v práci s psychologií hrdiny pokulhává za v mnohém podobnou bourneovskou sérií. Chtějí-li ji na druhou stranu bondovští producenti konkurovat, těžko mohli chodící přežitek studené války resuscitovat výrazně lépe.

Padouch: 7
Úvodní titulky: 8
Padouchova pravá ruka: 6
Hračičky: 6
Bondgirl: 8
Hlášky: 7

Film: 85%

Dnes neumírej 007×020

-Já jsem pan Mord
-To je jméno na zabití

„Snažím se přežít“, pronese v jednom momentu Bond a žádná jiná hláška by nemohla lépe vystihnout, oč agent s povolením zabíjet během své dvacáté filmové mise s nasazením života usiluje. Snaží se přežít v 21. století, do něhož s Dnes neumírej vstoupil.

Snaží se tak usilovně, až zapomíná, kým a pro koho chce být. Dynamickou akcí pro dřívějším Bondem netčené mladé diváky, kteří ocení honičky namixované podobně jako hudba (zpomalení následované rychlým přetočením vpřed), nebo vzpomínkovou zábavou, která pro fanoušky a pamětníky shrnuje proměny, jež série za uplynulých čtyřicet let prodělala?

Stejně jako jeho nové neviditelné auto se Bond snaží splynout s prostředím, zapadnout mezi ostatní dobové akční filmy, zároveň zatvrzele odmítá upustit od poněkud starosvětských potěšení. Dnes neumírej je hlavně o povrchu. Co se děje pod ním za prvé není důležité a za druhé to nedává valný smysl. Nabízí se označení „observační film“: jenom sleduj, milý diváku, hledej stopy předchozích bondovek a přemýšlením nenamáhej mozek.

Příběh byl prošpikován odkazy na starší filmy i za cenu značné těžkopádnosti. Kdo neviděl Agenta, který mne miloval, pravděpodobně neocení, že Union Jack tentokráte zdobí padák padoušského miliardáře, který je pro lid objektem zasluhujícím obdiv spíše než Bond s jeho černobílým viděním světa. Nežádoucnost Bonda je zjevná již z toho, jak ho po návratu ze zajetí „odmění“ M – odebere mu povolení zabíjet (jako kdysi ve stejnojmenné bondovce) a prakticky mu zakáže dál vykonávat jeho agentské povolání.

Z neohroženého hrdiny se stává persona non grata, odepsaný muž, který musí symbolicky začít od nuly, čím také začíná cesta do hlubin bondovského vesmíru. S několika popostrčeními dříve použitého do jiného světla.

Laser oproti Goldfingerovi neohrožuje protagonistu, nýbrž první černošskou bondgirl série (1) a nezvyklá role byla přiřknuta diamantům, jimiž Bond během prologu zkrášlí tvář jistého Zaa a tím si vlastně sám vytvoří nepřítele, s nimž bude moci měřit síly. Předtitulková akce přitom výjimečně nekončí triumfem a titulky namísto pózujících nahotinek ukazují, čím si 007 prošel v severokorejském vězení (2) a umožňují věnovat pozornost něčemu jinému než Madonnině ultrapopíkovému songu. Jako kdyby nebyl čas zaplácnout několik minut filmu děj neposunujícími obrázky. Paradoxně zrovna v bondovce, která má houby děj.

Vzpomínání na staré časy, včetně pocty Bondovu skutečnému otci Ianu Flemingovi (ornitologická vsuvka na Kubě) je prokládáno akčními scénami stále více připomínajícími videohru (dokonale zbytečná, rovnou dvojnásobná demonstrace počítačové simulace, otřesné surfování na digivlnách) a snahou vybočit z nastaveného směru, porušit daná pravidla (3). Což si Bond zpočátku může dovolit díky tomu, že jako psanec není závislý na žádné organizaci a nemusí následovat ničí pokyny. Proti pravidlům se odvíjí také šermířské klání mezi Bondem a Gravesem. Opustí vyhrazený prostor, přestanou se chovat jako džentlmeni a zdemolují spoustu rekvizit.

Vzhledem k bilanční povaze filmu nepřekvapí, že je v něm ještě více než ve Zlatém oku upozorňováno na tom, kým Bond je a proč má trochu problém prosadit se v moderním světě („Mám přečtený každý tvůj pohyb“; „Sex k večeři. Smrt k snídani. To na mě neplatí.“).

Dnes neumírej je prapodivnou bondovkou, rozhodně odvážnější než sám se sebou spokojený Jeden svět, ale vzpomínající na staré časy poněkud neupřímně, protože příliš dnešně. Brosnan si zasloužil vyrovnanější rozloučení s jeho nejslavnější rolí.

Padouch: 6
Úvodní titulky: 5
Padouchova pravá ruka: 6
Hračičky: 7
Bondgirl: 6
Hlášky: 6

Film: 65%
___________________________________________________
1) nepočítaje May Day, která byla po většinu Vyhlídky na vraždu drtila kosti ve jménu padoucha
2) co udělá z Bonda čtrnáct měsíců v severokorejském zajetí? Robinsona Crusoea
3) třeba i velmi překvapujícím užitím známého převzatého songu (London Calling)