Archiv Říjen, 2011

Povolení zabíjet 007×016

Posted: 27. 10. 2011 in recenze

James se konečně zcela bez legrace naštval. Tentokrát poteče krev.

Dodnes nejnásilnější bondovka začíná pěkně zostra. Jsme vhozeni rovnou do akce, která navíc probíhá paralelně se svatbou Bondova kámoše z CIA Felixe Leitera. Oprávněně si můžeme klást otázku „co se to kruci děje?“. Na vysvětlování není čas ani po úvodních titulcích, kdy namísto obvyklého brífinku pokračuje v prologu rozběhnutý děj.

Stávající mise nejenže má pro 007 silně osobní charakter, více než jindy také vychází z reálných dobových zločinů. Obchod s drogami i policejní korupce jsou prezentovány bez megalomanské nadsázky, se strohostí ne nepodobnou De Palmově Zjizvená tváři. Tvůrci snahu dohnat ujíždějící vlak tentokrát malinko přehnali a popoběhli dále, než bylo nezbytné.

Zločinec je na standardy bondovského univerza až moc reálný, svým odporným sadismem ubližuje nejen vlastním poskokům, ale i únikovému faktoru série. Hrdina z říše fantazie vstoupil do reálného světa a z bondovky se stala hard-boiled detektivka naočkovaná thrillerem o pomstě, dávající svou příslušnost k řadě předchozích filmů nejvíce najevo četnými aluzemi (Bondova dřívější svatba, „šokantní“ smrt).

Prudký úhybný manévr, nerespektování zaběhnuté trasy, Glenovi paradoxně umožnil natočit film napínavější a lépe zacílený. Povolení zabíjet ubíhá stále vpřed, není rozkouskován do obvyklé sady scén, pročež například dialog s M a výpomoc ze strany Q probíhá za běhu a nedochází ke zpomalení dravého tempa.

Mimo CIA i mimo MI6, pomáhá si Bond jak umí. Padouchovi nejde po krku přímo, ale mazanou oklikou, kdy sabotuje činnost drogových kartelů a jednotlivé záporáky štve proti sobě, aby v explozivním, mistrně vygradovaném finále „jen“ vykonal osobní mstu. Úplné sám na své intrikaření není, pomáhá mu netuctově (použil bych „prakticky“, nevnímat podivnost této slovní kombinace) sexy Carey Lowell, pro mne prozatím, svým vzhledem i svými schopnostmi, bondgirl číslo jedna. Spíše než rozkošnou kratochvílí je Bondovi parťačkou jako z buddy movie (inspirace komerčně úspěšnou Smrtonosnou zbraní nepřekvapuje).

Bond musí v plné kráse projevit schopnost improvizace, stejně tak slovní diplomacie. Neboť dialogů je ve filmu ještě více než násilí a jsou dlouhé (a někdy bohužel i poněkud vyprázdněné), jeví se Povolení zabíjet utahanější, než doopravdy je. Na bondovku film skutečně neobsahuje moc akce, natož humor, který v zásadě chybí, ale když akceptujete jeho výlučnost a připravíte se na jiný, na atrakcích méně založený typ zábavy, dá velmi pomalý rozjezd vyniknout velkolepému, ve více ohledech velmi uspokojivému závěru. Za něj a za Carey Lowellovou scénáři odpouštím jeho vodnatost i přílišné spoléhání na náhody a Povolení zabíjet řadím mezi napůl úspěšné pokusy zkusit neměnného hrdinu radikálně změnit.

DVD
Dokument Inside Licence to Kill zaujme povídáním o „prokletém“ natáčení závěrečné akční scény, jinak celkem šeď.

Padouch: 6
Úvodní song: 5
Padouchova pravá ruka: 6
Hračičky: 6
Bondgirl: 8
Hlášky: 2

Film: 75%

Reklamy

Premiéry – podzim, zima

Posted: 21. 10. 2011 in výhled

Uzrál čas pro další výhled filmových premiér. Konec roku tradičně nabízí větší zastoupení ambicióznějších snímků, kterými chtějí studia zaujmout dámy a pány, jež rozhodují o udělení Oscara. K nám se mnohé z nich dostanou až v prvních měsících roku následujícího, kam rovněž nahlédnu. Věnovat se budu pouze vybraným titulům s oznámenou českou kino-premiérou (od listopadu do února) a již zveřejněným trailerem. Řazeny jsou filmy tradičně dle míry natěšenosti, vyjádřené procentuálně.

Stud
Zážitek z Hladu, režijního debutu „videartisty“ Steva McQueena, nedokážu zcela vytěsnit z mysli ani více než dva roky po jeho zhlédnutí. Velmi banálně napsáno, byla to síla. Stud o muži s poněkud nevybalancovaným sexuálním životem by mohl být stejný, podle prvních ohlasů možná ještě lepší.  Už jen trailer v sobě má ohromný emocionální náboj. Rozhodně žádná selanka, naopak těžká soda. Dlouhé záběry, mlčení, temnota a za ní další temnota. Fassbender sebevědomě stoupá do herecké extraligy a tohle by mohla být jeho průlomová role. Opravdu jediné, čeho se v souvislosti se Studem obávám, je, že mne hned napoprvé převálcuje a nebudu schopen podívat se na něj znovu, analytičtějším okem.
Nakolik se těším: 95%
(kino, možná ne jednou)

Moneyball
Papírově nejsilnější film letošního podzimu: režíruje Miller (znamenitý Capote), spolu-napsal Sorkin (mj. Social Network), hrají Pitt a Hoffman, za kamerou Wally Pfister (filmy Christophera Nolana). Z atraktivity by mu v tuzemsku mohlo ubrat baseballové prostředí, českému divákovi asi stejně blízké jako prostředí amerického fotbalu. Recenze jsou převážně pozitivní, třebaže ne nadšené. Kritici chválí zejména Pittův výkon, emocionální funkčnost a inteligentní dialogy (jak by ne, když je spolu-napsal široko daleko nejspolehlivější hollywoodský scenárista dneška). Malý velký film, který ještě překvapí. Nejen během oscarové noci.
Nakolik se těším: 90%
(rozhodně kino)

Nebezpečná metoda
Freud, Jung, Cronenberg. Trojice pánů, kteří se nám rádi pohrabou v myslích. Tohle bude psychoanalyticky výživná krmě.
Nakolik se těším: 90%
(kino)

Muži, kteří nenávidí ženy
Dle druhého, delšího traileru, se Fincher bude věrněji držet Larssonovy formy vyprávění, kdy dochází k neustálým změnám hlediska (což ale v prvním dílu trilogie ještě není dotažené tak jako ve dvou následujících). Chvíli sledujeme vývoj situace, jak jej zaznamenává Lisbeth, pak jak jej zaznamenává Mikael. Více postav by asi film, u něhož chybí možnost „ověřovacího“ listování zpět, neustál. Zároveň to vypadá na posun od novinářského seskupování dat k více psychologickému thrilleru. Zpřehlednění vícevrstvého vyprávění zjevně bude pomáhat odlišný vizuální styl scén ze současnosti (které působí tak pochmurné, jak to jen Fincher umí) a scén z minulosti. Spojovat by je měla hudba, při jejímž komponování se vzhledem k pochmurné povaze látky mohl zas vyřádit Trent Reznor. Jde jen o domněnky, ale bude-li Fincher pronásledovat vraha se stejným nasazením jako v Se7en a Zodiacovi, měli bychom se začít třást. Strachem i nedočkavostí.
Nakolik se těším: 90%
(určitě kino)

Tinker, Tailor, Soldier, Spy
Černý kůň letošní oscarové sezóny. Koprodukční thriller švédského režiséra bude v krajním případě tím posledním dobrým, co Evropská unie nabídne (hudbu složil Španěl Alberto Iglesias, za kamerou stál Nizozemec). Poutavost špiónských her tady spíše než v akci spočívá v atmosféře, postavách a chytré spletitosti zápletky. Jak již Alfredson předvedl upírským hororem Ať vejde ten pravý, se vším uvedeným umí pracovat na výbornou. Nakonec není na škodu, že česká premiéra bude oproti té britské téměř o půl roku opožděná. Do té doby bych měl stihnout přelouskat předlohu v originále (jestli uprostřed četby vyjde kniha česky, nepotěší mne to).
Nakolik se těším: 90%
(kino)

Hugo a jeho velký objev
Ve znamení souboje velikánů, dvou „hollywoodských spratků“, kteří výrazně poznamenali tvář moderní americké kinematografie, se v českých kinech ponese únor příštího roku. Na Scorseseho vstup do třetí dimenze se těším o chlup víc, neboť věřím, že nebude tak (mile) klasický jako Válečný kůň a že třeba i posune předvídaný brzký pád stereoskopických filmů do zapomnění na neurčito, v obou případech by mne ale velmi, velmi překvapilo, kdyby šlo o totální nezdary. Na to pánové své řemeslo zvládají příliš dobře a moc dobře také vědí, oč jim jde.
Nakolik se těším: 90%
(kino, zřejmě i ve 3D)

Válečný kůň
Jenom čtyři dny po Tintinovi, na Christmas Day, bude mít ve Státech premiéru další letošní film Stevena Spielberga, epické válečné drama, s nimž jako by se spolehlivý režisér vracel ke svým počátkům, kdy ho zajímali předně mladí hrdinové. Nečekám nic hlubokého, ale pokud dnes někomu věřím, že dokáže natočit správně fungující (tzn. ne nezáměrně směšný) doják ve velkém stylu, pak Stevenovi. Za zmínku stojí, že na scénáři má podíl Richard Curtis. Hádám, že to tentokrát nebyly vtipy, čím přispěl, ale spíše péče o postavy a vztahy mezi nimi.
Nakolik se těším: 85%
(kino)

Neuvěřitelně hlasitě & nesmírně daleko
Stephen Daldry dosud nenatočil špatný film, jen jeho Předčítač, kterého jsem zatím neviděl, má údajně velmi blízko k tomu, co Eco nazývá midcultem. Podle scenáře Erica Rotha (spojeného s takovými lahůdkami jako Forrest Gump, Podivuhodný případ Benjamina Buttona nebo Mnichov) natočil film, jehož trailer opět slibuje emotivní podívanou, která doufejme nebude tak patetická, jak naznačuje podzápletka (nebo zápletka?) s 11. zářím. Jde o adaptaci románu, který česky vyšel pod názvem Příšerně nahlas a k nevíře blízko.
Nakolik se těším: 85%
(dle recenzí, rád bych kino)

Rumový deník
Depp, Thompson, Karibik a režisér kultovního chlastacího filmu Withnail a já. Velice slibný mix. Jenom mne překvapuje, že mezi žánry není komedie, protože právě na ni jsem po zhlédnutí traileru natěšený.
Nakolik se těším: 80%
(pokud to bude držet pohromadě, pak kino)

The Ides of March
Tři z mých nejoblíbenějších herců (Clooney, Gosling, Hoffman) a jedna z mých nejoblíbenějších hereček (Tomei) v politickém dramatu od lidí, kteří natočili poučnou a strhující rekonstrukci Dobrou noc a hodně štěstí. Tuším film, který bude mít charisma.
Nakolik se těším: 80%
(kino, ne nutně s extra velkým plátnem a tím nejostřejším zvukem)

The Descendants
Payne a Clooney. Chytrý a hezký film. Netuctový, snad povzbudivý. Na konec zimy přijde vhod.
Nakolik se těším: 80%
(menší kino)

Velká vánoční jízda
Feel-good trailery prvního stereoskopického filmu od Aardmanu baví pseudo-dokumentárním stylem, na němž byly založené třeba Divoké vlny. Není zřejmé, zda bude stejně pojatý celý film, každopádně bych se neobával tuctové zábavy pro nanejvýš jedno televizní zhlédnutí. Barry Cook (spolurežírující film se Sarah Smithovou) již natočil Mulan, jednu z nejpropracovanějších pozdních disneyovek, na scénáři se podílel člověk, který stál za Boratem i Brunem a hlasy postavám propůjčí mj. Hugh Laurie a Bill Nighy. Kéž jde do našich kin alespoň jedna titulkovaná kopie, vhodnější titul pro navození vánoční pohody ve výhledu premiér není.
Nakolik se těším: 75%
(s titulky v kině, jinak si budu muset počkat na DVD)

Mission: Impossible: Ghost Protocol
Filmovou sérii Mission Impossible jsem chtěl po druhém dílu zavrhnout, Abramsova viscerální hra s žánrovou formulí mne ale přiměla dát Cruisovi novou šanci. Dva televizní scenáristé by sérii mohli navrátit k jejím kořenům a jestli Brad Bird zvládne hrané akční scény zrežírovat se stejnou samozřejmostí jako akční scény animované, mohli bychom se na závěr roku dočkat velmi milého akčního překvapení. Mé obavy se týkají pouze jevu pro který neznám český ekvivalent: over-cutting. (Prostě se bojím, že akce bude pro přemíru střihů nepřehledná.) Rychle sestříhaný trailer ještě každopádně neznamená rychle sestříhaný film.
Nakolik se těším: 75%
(nebude-li to průser na všech frontách, určitě velké plátno)

Vyměřený čas
Andrew Niccol netočí filmy podle vlastních scénářů často, ale když už, tak dokáže zaujmout nápadem (což platí i pro jeho scénář k výborné mediální satiře Truman Show). Více než akční/scifistické atrakce jej zajímá, co nastavená situace udělá s postavami. Vyměřený čas pracuje s velmi originální myšlenkou, kdy nejlukrativnější komoditou budoucnosti je čas. Má jej jenom ten, kdo na něj má. Ostatní, chtějí-li žít, jej musejí získat. Jedno jak. Spíše než béčkovou akci (které ani v traileru není tolik jako dialogů) čekám sci-fi k zamyšlení, jaké již letos nabídnul Duncan Jones (Zdrojový kód) a George Nolfi (Správci osudu). Z herectví Justina Timberlakea jsem si po jeho sympatické kreaci v romantické komedii Kamarád taky rád oficiálně přestal dělat legraci a přinejmenším oko potěší také herečky ve vedlejších rolích (Olivia Wilde, Amanda Seyfried). Byla by škoda něco takhle slibného zazdít snahou studia udělat z filmu chytrého film pro všechny srozumitelný (a tedy blbý).
Nakolik se těším: 70%
(může být v kině)

Žena v černém
Zřídka mne horor dokáže vyděsit už svým zárodkem, tzn. trailerem. Britské Ženě v černém, od režiséra nedobrý pocit velmi dobře navozujícího Jezera smrti, se to podařilo. Však se podívejte sami a kdo sebou necuknete, hoďte šutrem. Posledním dobrým gotickým hororem z ostrovů pro mne byla Neviňátka (mezitím akorát koprodukční Ti druzí), proto se nedivte, že jsem na strašení ve starém stylu, bez bezduché řezničiny, tak natěšený.
Nakolik se těším: 70%
(komorní kino)

Sherlock Holmes: Hra stínů
Jako fajn, Downey Jr. je v pohodě, na Moriartyho se těším, na Mycrofta dvakrát tolik (hraje ho Stephen Fry), těším se i na Rachel McAdams (která se ale v traileru jaksi nevyskytuje, kdovíproč), akční scény vypadají jako za všechny prachy, ale kde je nějaká přidaná hodnota? Kromě toho, že to bude větší, dražší a ozkoušené fígle víc recyklující? Jak chce Ritchie přesvědčit fanoušky poměrně nedávné, poměrně hodně vypiplané televizní série, že je pro moderznizaci Sherlocka tou nejpovolanější osobou? Nebo chce jako všichni jenom vydělat pár milionů? Stylovou over the top akci pocukrovanou humorem si dám tuze rád, samozřejmě, ale věřím, že Ritchie by se svým divokým vizuálním stylem mohl objevovat nová zákoutí, ne jen prolézat těmi již prolezlými.
Nakolik se těším: 70%
(jestli to nebude až moc over the něco, tak kino)

The Vow
„Valentýnský film“, to není vizitka, se kterou byste machrovali v lepší společnosti, jenže na Rachel jsem se stále nevynadíval, v traileru hraje moc příjemná hudba a vůbec, celé je to budí takový dobrý dojem… taju. A trošku se stydím, tentokrát jo.
Nakolik se těším: 65%
(mno, sám na to nepůjdu, ale jestli budu sám, tak na to půjdu)

Ve stínu
Jiný pohled na 50. léta, než jaký nabízí traktorové muzikály. Drama sice režírované člověkem, který má na kontě čtyři nevyrovnané komedie, ale jestli bude trpět křečovitostí, z traileru to není poznat. Bojím se, že Ondříček půjde hodně po povrchu, po scénách na jedno použití, že odbyde charakterizaci postav a gradaci příběhu. Zároveň jde o film, o němž se s nemalým očekáváním již poměrně dlouho mluví (původně pod názvem Ve stínu koně) a pociťovaný tlak by režiséra mohl přimět k výkonu, který přesáhne jeho dosavadní výsledky.
Nakolik se těším: 65%
(jestli to nebude bomba, počkám na ČT)

We Bought a Zoo
Melodramaticky nasládlé, příběhem bizarní, ale výborně obsazené. Takové bude dle dostupných informací komediální drama Camerona Crowea, který je na pocitovky machr (Na pokraji slávy), jen to s těmi pocity občas přepískne (Vanilkové nebe), každopádně ho řadím k režisérům, jimž se vyplatí věnovat pozornost. Přinejmenším k dojetí by to mohl být dobrý matroš.
Nakolik se těším: 65%
(záleží na recenzích, spíše až DVD)

Vendeta
Hardcore obsazení, hardcore trailer. Jen aby to bylo také něco víc než jen hardcore. Na povrchní drsňáctví už dojel nejeden film, který byl svou nasupeností nakonec hlavně směšný. Jestli ale měl debutující režisér odvahu přitlačit na pilu trochu víc, než je u zdejší žánrové kinematografie zvykem, mohli bychom se třeba dočkat prvního fungujícího českého high-concept thrilleru.
Nakolik se těším: 60%
(nejspíš si počkám na ČT, nebo, v tomto případě, spíše na Novu)

Machine Gun Preacher
Název by seděl na exploatační brak a této domněnce by odpovídalo i současné hodnocení na RT (24%) a IMDb (5.6), jenže Marc Forster je dostatečně chytrý režisér, aby přistoupil na natočení zhovadilé slátatiny o mocném bílém muži, který nastolí pořádek v neklidné africké zemi a navrch objeví vlastní duševní rovnováhu. Nebo ne? Po pravdě, z traileru jsem měl pocit jako kdyby se mi někdo snažil něžně sdělit, že se blíží konec světa, herectví Gerarda Butlera považuji za mnohem méně výrazné než jeho svaly a scenáristovi s prakticky nulovými předchozími zkušenostmi zkrátka nevěřím. Takže zbývá opravdu jenom Forster. A Michelle Monaghan (v ryze okrasné roli, obávám se). Malá naděje, přesto, jak praví ducha (nebo čeho) plný slogan filmu: Hope is the greatest weapon of all.
Nakolik se těším: 55%
(bude záležet na reakcích hloubavějších filmových publicistů)

Žraloci na s(o)uši
Se sofistikovaným (vzhledem k cílovce snad až příliš) českým názvem bude do kin uvedena malajská (!) animovaná eko-pohádka, jejíž trailer slibuje standardní rodinnou zábavu s nějakým tím poselstvím, zřejmě ve smyslu „nejezte ryby, protože brzy žádné nebudou“, navrch. Dostupných informací je pomálu (v podstatě žádné nejsou), takže takže je stále šance, že půjde o něco podobně bizarního jako suši z kapra (čili á la Babica).
Nakolik se těším: 45%
(zvědavost)

Mistrovský plán
Nový film nádeníka Bretta Ratnera, který viděl hodně videoklipů a má přízeň studií (protože jim dobře vydělává), ale zatím nenatočil nic ani lehce nadprůměrného. Také Mistrovský plán bude podle traileru řadovou kriminální komedií (aktuální, protože se týkající propouštění) bez špetky osobitosti, bez něčeho, co by usnadňovalo její identifikaci v hromadách stejných masově vyráběných produktů. Téu Leoni i Bena Stillera přitom mám rád. Ne tak filmy, v nichž hrají.
Nakolik se těším: 40%
(počkám si na HBO)

Černá hodina
Minimálně od dob tatarských nájezdů víme, že vše zlé přichází z východu. Logicky odtamtud musí přijít i konec světa (stylově s koncem roku), nebo oč v Černé hodině poběží. Trailer působí neskutečně lacině a jestli nejde o záměrnou poctu béčkovým sci-fi Eda Wooda, divím se, že film neputuje rovnou na video.
Nakolik se těším: 30%
(někdy pozdě v noci v televizi)

Šťastný nový rok
Romantická komedie Na sv. Valentýna byla špatná, ale celosvětově vydělala přes dvě stě milionů dolarů. Romantická komedie Šťastný nový rok, sprostě obkreslující tutéž šablonu (stejný režisér, stejná scenáristka), bude podle traileru taky špatná (sled podbízivých epizodek útočících na přecitlivělé předvánoční publikum) a podle obsazení taky vydělá hodně peněz. Life sucks!
Nakolik se těším: 25%
(nezájem)

Hranaři
A to jako fakt?
Nakolik se těším: 5%
(ale chtěl bych zažít nějakou půlnoční projekci)

________________________________________________________________

Dřívější letošní (2011) filmy, ke kterým by se diváci mohli vracet i po letech (z různých důvodů): Rango (originalita, vtipnost, pastiš), Sucker Punch (nová média, narace, kinematografie atrakcí), Vřískot 4 (jednoduše pro to, že jde o součást série), Thor (protože Branagha někteří mohou vnímat jako autorského režiséra a bude je zajímat jeho vývoj), Fast Five (zábava), Melancholia (vizuál, symboly, Trier), X-Men: První třída (úspěšný reboot série, Vaughnovi fanoušci), Ženy sobě (zábava, větší zohlednění ženských postav v rámci romcom žánru), Strom života (genialita), Jana Eyrová (Fukunagy zřejmě ještě něco bude), Zrození planety opic (další zdárný reboot, vyjádření ke společensko-politické realitě doby, triky), Drive (vizuál, hudba, autorský film), Půlnoc v Paříži (Allenovi fanoušci), Turínský kůň (Tarr), Rodina je základ státu (protože lepší český film letos nevzniknul), Nákaza (Soderbergh jako autor), Tintinova dobrodružství (zábava, technologie, Spielberg)

Dech života 007×015

Posted: 6. 10. 2011 in recenze

„Našel svoje Waterloo“

Jen co se producenti zbavili brzdy v podobě rychle stárnoucího Rogera Moorea, rozjeli sérii nanovo a naplno. Zde počalo směřování k docela jinému Bondovi, než jaký diváky okouzloval během uplynulých pětadvaceti let. K Bondovi lidštějšímu, k Bondovi z tohoto světa. Nepřipravenost publika na tento směr ukázalo hned následující Povolení zabíjet, aby větší drsnost a menší dokonalost do série opět vnesl až Daniel Craig, čelící tvrdé konkurenci Jasona Bournea. Bourneovo ultimátum přitom Dech života předjímá minimálně honičkou po střechách domků v marockém Tangieru.

Natočit velkolepé akční scény bylo pro sehraný tým zřejmě menším zádrhelem než vybrání vhodného představitele Jamese Bonda. Poté, co Brosnanovi životní role (prozatím) utekla kvůli vytíženosti seriálem Remington Steele, padla volba na jednačtyřicetiletého Timothyho Daltona. Ten se sice dokáže zakousnout jako pes a nasadit věrohodně zarputilý výraz, ale v jeho tváří pro všechnu pohlednost nezbývá prostor na šarm a klukovské pomrkávání, kterým by dával najevo, že je nad věcí (což v Povolení zabíjet, pravda, není).

Noblesou se neobtěžuje a celkově se hlavně snaží bez většího trapasu ustát všechny akční scény. V těch neakčních bohužel budí rozpaky. Neví si rady. Pro druhořadý akční thriller je Dalton vhodný, ale aby zapadl do obleku dříve nošeného Connerym, Lazenbym a Moorem, potřeboval byl nepopsatelné „cosi“ navíc. Kouzlo, díky němuž byste se těšili na každou scénu, v níž dostane prostor. Nebo alespoň scénář bohatý na suché hlášky, těch ovšem výrazně ubylo a pár pokusů o prvoplánový humor vzhledem k Daltonově strohosti selhává.

Prototyp bezchybného muže byl nahrazen obyčejným chlápkem, který možná trochu lépe střílí a umí si vybrat krejčího. Pro mě za mě, nechť je mužská dominance zpochybňována, ale jakou pak budou mít bondovky šanci zůstat bondovkami? Prospěšnější by byla progresivnost v chování dam, u nichž jsou změny z hlediska fungování série vítanější než u Bonda. Jenže československá cellistka před nebezpečím dokáže nanejvýš uskočit do náruče svého partnera, který s ní navíc, což ji pochopitelně ani nenapadne, hraje dosti nečestnou hru.

Nechtěně komicky vyznívá také přání bezejmenné krásky z prologu „Kdyby se tak objevil pořádný chlap“, vyplněné následně Bondovým přistáním na její lodi. Společně s blonďatou hudebnicí (o kterou dlouho projevuje pouze zájem čistě pracovní) jde o agentův jediný úlovek. Byl to snad strach z AIDS, který Bonda na dva filmy učinil méně promiskuitním?

James Bond už zkrátka není postavou bez chyb a bez emocí. Projevuje zášť, vztek, netrpělivost. V jednu chvíli dokonce pochybuje o smyslu náplně svého života. Namísto skutečné anarchie jde ale zatím jen o neškodné zlobení.

Modernizace série se nezastavila u omlazení a oslabení protagonisty. Film je dravější. Po úvodních titulcích například nenásleduje povinný brífink u M, ale akční rozvíjení zápletky. Akce nepůsobí jako z jiného vesmíru, výrazně ubylo už notně ošuntělých zadních projekcí a nyní to nejsou jen osamocené momenty, nýbrž celé akční sekvence, během nichž vnímáte kus poctivé, životu nebezpečné kaskadérské práce. A práci si tihle borci vyostřováním situací až do krajnosti (ale nikoliv za mez uvěřitelnosti) rozhodně neulehčují. Nejenže film svou dynamičností budí dojem permanentního ohrožení, Bond se v něm vinou svého ultra-krutého sovětského protějšku skutečně nachází.

Snaze o větší realističnost podkopávají nohy nepřehlédnutelné chyby v logice: nablýskaný Aston Martin není pro nenápadnou jízdu komunistickou Bratislavou nejvhodnějším vehiklem a skutečně neplatí zákaz střelit padoucha kryjícího si tvář neprůstřelným sklem třeba do břicha.

Příběh protentokrát neslouží jenom jako věšák na akční scény a ostatní nezbytné atributy bondovek. Abyste neztratili přehled, kdo ve spletité špionážní hře kuje pikle proti komu, budete muset zapojit více pozornosti než dříve. Film je sevřený, Glen neskáče z místa na místo, nerozehrává více akcí naráz. Přímočarého Bonda vede přímo k cíli. Scénář navíc hezky, bez křeče a zlehčování odráží období tání v Sovětském svazu. Důslednější, ve výsledku ale ještě méně úspěšný pokus o restart série přišel o dva roky později.

DVD
Dva delší dokumenty, k Bondovu 25. výročí a o autorovi knih Ianu Flemingovi představují z hlediska obsažených informací zklamání, zbývá tak tradiční třicetiminutovka Inside The Living Daylights, nejzábavnější během prvních minut, věnovaných hledání nového Bonda (Sam Neill??!).

Titulní song: 5
Padouch: 5
Padouchova pravá ruka: 7
Hračičky: 7
Bondgirl: 5
Hlášky: 3

Film: 65%