Archiv Červen, 2009

Nabídka, která se neodmítá

Posted: 30. 6. 2009 in DVD

DVD: hodně a levně

Chcete za výhodnou cenu rozšířit svou filmotéku o tituly jako Velký útěk, Millions, Perný den, Texaský masakr motorovou pilou či Úsvit mrtvých? Prodám 40 originálních filmových DVD v klasických plastových nebo slim obalech (v ideálním případě celou kolekci, po domluvě jenom vybrané tituly). Většinou pouze jednou hrané, některé dokonce nerozbalené. Cena a způsob doručení dohodou, bonus v podobě dalších DVD pro prvního zájemce zaručen. Kontakt: e-mail.

Reklamy

Konečně prázdniny!

Posted: 18. 6. 2009 in aktualitka, k blogu

Dnes, shodou okolností přesně měsíc po maturitě, můžu konečně napsat, že mi začínají prázdniny. Všechna kola všech příjimaček na vysoké absolvovány, a co je taky fajn, momentálně to vypadá, že největší problém budu mít s rozhodováním, kam jít. Ale abych plácal taky o něčem filmovém: až do neděle trvá v multikinech Palace Cinemas a Cinema City akce „filmový víkend za 89,-„, pročež jsem se po krátkém váhání (ve hře byl i výtečně hodnocený horor Sama Raimiho Stáhni mě do pekla) rozhodl na prázdniny „dobít“ (jako baterky, ne jako domlátit) komedií Pařba ve Vegas (momentálně 130. místo v žebříčku TOP 250 na IMDb). Neoriginální zápletka připomene kupříkladu ujeťárnu Hele vole, kde mám káru?, akorát jde, dle vyjádření neabstinujících diváků, o film bližší realitě. Nemohu soudit, opice je pro mne zatím jenom označení pro živočicha. Vtipy jsou distribuovány promyšleně po celou dobu trvání filmu (včetně valné části závěrečných titulků) a až na pomalejší rozjezd, sebevykradačský dojezd, nesympatičnost hrdinů a připitomělost některých vtipů bych neměl vážnějších námitek. Jenom doporučuji přijít do kina v dobré náladě a bez přehnaných očekávání.

Co dál? Zítra dočasně migruji do (ještě) teplejších krajin, shodou podobně obskurních skutečností jako jsou naznačeny v první větě, se budu celý týden nacházet poblíž tohoto filmového festivalu. Jestli tam zachytím něco zajímavého, nejpravděpodobněji tuto informaci zveřejním na twitteru, jemuž začátkem července hodlám upsat svou duši. Blog mi bude nadále sloužit k prezentaci delších textů, momentálně mám v hlavě článek o československé nové vlně. A spoustu dalších troufalých plánů k tomu. Věřím, že prázdninové plány máte taky a přeji vám, aby došly naplnění. Nejlépe všechny, přinejhorším ty nejodvážnější.

Wrestler

Posted: 15. 6. 2009 in film týdne

Iluze vítězství

Film, ze kterého na vás dýchne Nový Hollywood. Aronofsky se nevrací jenom před svou syntetickou Fontánu, ale mnohem dál, do sedmdesátých let minulého století, kdy „mainstreamový“ nutně neznačil „bez uměleckých ambicí“.

Wrestler má díky mimofilmovým skutečnostem (velký Rourkeův comeback) šanci oslovit širokou vrstvu diváků a současně nezůstává nic dlužen těm, kteří nechtějí jenom konzumovat, ale také si vychutnávat. Namísto vesměs preferovaných kuřecích nudliček pořádná flákota masa.

Smutný pád a pád (vzestup chybí) celoživotního bojovníka je zaznamenán s téměř dokumentaristickou autenticitou. Aronofsky nechává scény pěkně „doznít“. Často se mlčí. Slova byla vyplýtvána a prostor je vyhrazen naši empatii.

Kameramanka Maryse Alberti má na svém kontě mnoho dokumentů, což nejviditelněji prozrazuje „pronásledování“ postav, jež na kameru na rozdíl od běžných hraných filmů nečekají. Tento styl snímání asociuje také vstup wrestlerů do „bojiště“. Ironie obsažena v neustále připomínané různorodosti životních bojů (nelze rozlišit ty méně a více významné) doprovází Randyho nástup k novému džobu. Před zaujmutím pozice v supermarketovém oddělení lahůdek slyšíme povyk nepřítomných fanoušků. Začíná nové kolo.

Filmu s přehledem dominuje fenomenální Mickey Rourke. Odhaluje své tělo i nitro, nic neskrývá, vše dává všanc. Randy působí jako tank, kamkoli se hne, napáchá škodu. Pohyb zpět vyloučen, učiněné odčinit nelze. Stejně mu přejete úspěch, úspěch méně vylhaný než vítězství ve wrestlingu.

Ač by se něco takového nabízelo, do onoho všudypřítomného sportu film netepe a k jeho aktérům přistupuje smířlivě. Výměna tradičního boxu (Zuřící býk, Rocky, Nadmuté město) za moderní wrestling ale není beze smyslu. Falešné rány a jistota vítězství ze všeho nejvíc odráží vyměknutí hollywoodské kinematografie, tristní stav bývalých hvězd (dojemná autogramiáda) zase vypovídá o macešském chování filmových producentů vůči těm, kdo je vytáhli z krize.

O Randyho duševním rozpoložení hodně vypovídá již první záběr, kdy zmoženě sedí v rohu prázdné místnosti a následně dostává jedinou odměnu za zápas, jenž právě absolvoval – pár mizerných dolarů, kterých, jak se později dovíme, nemá dostatek ani na zaplacení nájemného. Prázdnota duchovní i materiální.

Ve slepé uličce se octl Randyho vztah k barové tanečnici Cassidy (Marisa Tomei s každou další rolí dokazuje, že Oscar za Mého bratrance Vinnieho v žádném případě nebyl nedorozuměním), která si po jistých zkušenostech drží muže (natožpak zákazníky) od těla a společnou řeč nedokáže najít ani s dcerou (rising star Evan Rachel Wood). Jakoby se najednou probudil do světa, kterému vůbec nerozumí a i když mu rozumět chce, druzí mu v tom nijak nepomáhají.

Svou jedinou zničující jistotu nakonec nachází uvnitř ringu, jehož účel zůstává po léta neměnný: nabízí divákům „reálné“ násilí. Ať v Karlových Varech, nebo od 9.7. (snad) v běžné distribuci, Aronofského emotivní exkurz do zákulisí často a bez rozmyslu odsuzovaného sportu byste si neměli nechat ujít. Po plně dokumentárním Bigger Stronger Faster* tu máme další zdůraznění trpké skutečnosti, že sebedestruktivní cesta je pro mnohé tou jedinou možnou. S pátráním po příčinách pak sice můžeme začít u jednotlivců, ale rozhodně bychom u nich neměli skončit.

90%

jak hodnotí jinde: ČSFD (85%), IMDb (8.4), RT (98%)

tržby

Nový díl Terminátora, natočený (nejspíše) shodou okolností rovných 25 let po revoluční jedničce, je dočista jiným typem filmu, než by si většina fanoušků série přála. Ač k fanouškům nepatřím, velké nadšení vyjádřit také nemohu. Všeříkajícím shrnutím kvalit budiž suché konstatování „zvuk byl výborný“. Nejvíce mne mrzí, že pojetím ve stylu současných megalomanských sci-fi akcí (jako Transformers) nové Téčko zpřetrhává naprostou většinu vazeb s prvními filmy (narážky na ně, ani „jakože“ účast Arnolda filmu moc neprospívají). Když už, nechť se další díl zamýšlené trilogie nejmenuje Terminator cosi, ale třeba Mechanic Heart 2.

Dva sběratelské kousky

Posted: 2. 6. 2009 in aktualitka, tipy

Málokdy je nové číslo filmového časopisu natolik výjimečné, aby si zasloužilo doporučení, v tomto měsíci se sešla rovnou dvě taková. Červnová čísla britského filmového magazínu Empire a české Premiere spojuje nepřehlédnutelná obálka.

Velká stříbrná dvacítka v prvním případě odpovídá úctyhodnému počtu let časopisu. Časopisu, který si jako speciálního editora pro jubilejní číslo troufl oslovit Stevena Spielberga. Spielberg kývnul a je z toho nejobjemnější číslo vůbec – masivních 258 stránek! Valnou část obsahu nepřekvapivě zajistili Stevenovi kámoši, znovu se například sešel štáb v Anglii kultovního rodinného filmu The Goonies, na natáčení Avatara pozval redaktory James Cameron, o svém nejnovějším filmu Tetro se rozvyprávěl Francis Ford Coppola a dvojité interview o chystaném Hobitovi poskytli Guillermo Del Toro a Peter Jackson. Jádro časopisu tvoří třicet stránek exklusivních fotografií, na nichž ty největší celebrity (Jodie Foster, Clint Eastwood, Keira Knightley, Jack Nicholson, Tom Cruise…) „přehrávají“ slavné scény ze svých slavných filmů. Kdo by neměl té exkluzivity dost, může si přečíst, jaké otázky položili editorovi čísla jeho obdivovatelé z řad celebrit, vychutnat si rukopis známých režisérů, jež vyplňovali dotazník o filmech, které na ně měly vliv, a nakonec se dorazit šestistránkovým rozhovorem s Tomem Hanksem. Který český časopis si tohle může dovolit?

Premiere už sotva, neboť červnové číslo s Brünem na obálce je jejím posledním, prý kvůli nedostatku inzerentů. Současná tvář časopisu má sice daleko ke zlatým časům za šéfredaktorského působení Tomáše Baldýnského (to byl opravdu magazín na evropské úrovni), ale jako lehké čtení na kratší cestování posloužila Premiere vždycky výborně, proto mne její konec mrzí. Četbu posledního čísla s devítistránkovým „nekrologem“ si proto šetřím na (ještě) horší časy. V elektronické podobě už to prostě není ono.  That’s All Folks!