Zavřená kina, odložené premiéry a zrušené festivaly nejsou důvodem, proč si přestat doplňovat filmové vzdělání. Naopak jej můžete rozšířit o filmy, které v kinech neuvidíte. Internet nabízí bezpočet míst, kde lze legálně sledovat kinematografickou produkci různých druhů, délek a žánrů. Někde zdarma, jinde za peníze. Dobrým rozcestníkem k dohledávání konkrétních titulů (a toho, zda jsou někde online) je web Filmtoro, případně aplikace JustWatch. Mé nepravidelně doplňované tipy z nabídky HBO Max najdete zde a výběr nej filmů na Netflixu zase tady.
Pokud chcete vyzkoušet na měsíc zdarma MUBI s kurátorovaným výběrem kvalitních a netuctových starších i novějších filmů z celého světa (každý den jeden nový) a bohatou filmotékou s mnoha kultovními tituly, které jinde nenajdete, klikejte zde. Můj „must see“ výběr filmů dostupných momentálně na Mubi je tady.
Z dalších placených platforem doporučuji Aerovod, kde najdete hromadu nezávislých filmů uvedených do kin společnostmi Aerofilms (např. Parazit nebo Bílý bílý den) nebo Artcam (např. Odložený případ Hammarskjöld), stejně jako spoustu novějších českých filmů (třeba Sněží!) či filmů, které u nás vůbec uvedeny nebyly (z poslední doby třeba strhující koncert Arethy Franklin Amazing Grace). Můj výběr z nabídky Aerovodu je tady.
Pokud vás zajímají české a dokumentární filmy, určitě nebudete litovat předplatného DAFilms. Dokumentární filmy z festivalů z celého světa, programové speciály (doporučuji retrospektivu Agnes Vardové), skoro kompletní Vachek, české novinky i klasika jako Lásky jedné plavovlásky nebo Černý Petr (ten i s unikátními bonusovými materiály). Opravdu hodně velmi pestrého obsahu, z něhož velkou část nelze vidět jinde. Můj čas od času rozšířený výběr zde.
Široký výběr východoevropských filmů (vč. mnoha československých) za peníze najdete na webu Eastern European Movies.
Následují platformy, které jsou částečně nebo zcela bezplatné:
Aniont: videotéka krátkých animovaných filmů, z velké části od českých a slovenských studentů animace
Le Cinéma Club: každý týden nový, pečlivě vybraný film, obvykle krátkometrážní a oceněný nebo uvedený na nějakém festivalu
Cinémathèque de Bretagne: několik tisíc převážně amatérských filmů ze sbírek bretaňské filmotéky
Česká filmová klasika: díky NFA už téměř stovka volně dostupných starších českých filmů od klasiky jako Kladivo na čarodějnice, Bílá paní nebo Kočár do Vídně po raritní dokumenty ze čtyřicátých a padesátých let – jejich přehled najdete zde
Česká televize: obsáhlý videoarchiv filmů, naučných i zábavných pořadů nebo seriálů, stovky hodin kvalitního obsahu pro všechny typy diváků
Festival Scope: oproti verzi pro profesionály je Festival Scope v této podobě zdarma a po registraci můžete sledovat festivalové filmy, které jsou zrovna dostupné, momentálně z těch oceňovaných např. Mimosas, Home nebo The Wakhan Front
Filmy česky a zadarmo: YouTube kanál společností Bioscop a Magic Box, kde najdete postupně rozšiřovaný výběr českých i zahraničních (dabovaných) filmů
Francouzská filmotéka (Cinémathèque française) momentálně nabízí online k přehrání třeba kolekci filmů Jeana Epsteina, filmy studia Albatrost nebo pár avantgardních skvostů.
Goethe Institut až do konce června zpřístupnil dvacítku starších i novějších německých filmů (mj. od Angely Schanelec nebo Rolanda Klicka), vše s anglickými titulky.
Chinese Film Classics: dvanáct klasických děl čínské kinematografie ze dvacátých, třicátých a čtyřicátých let s anglickými titulky
IDFA: stovky krátkých i celovečerních dokumentů ze všech koutů světa (vyfiltrované jsou ty, které lze sledovat zdarma, tisíce dalších si můžete přehrát za drobný poplatek)
KineDok: pestrá nabídka domácích i zahraničních dokumentů (např. King Skate, The Sound is Innocent, Normální autistický film), které můžete sledovat zdarma s voucherem „Kine2019_Dok2020“
Korean Classic Film: obrovská zásoba starších jihokorejských filmů s anglickými titulky, povinnost pro fanoušky asijské kinematografie
Internet Archive: nálož volně dostupného audiovizuálního obsahu, jehož procházením můžete strávit týdny, např. v sekci „Feature Films“ najdete stovky grotesek i kultovních noirových filmů
MALL.TV: filmy jako Pěkně blbě, Boj, Amy, Paterson, Komorná, Nevěrné hry nebo Návrat idiota jsou v poslední době v podstatě to jediné, na co se dá na MALL.TV bez pocitu studu dívat
My Darling Quarantine: jednoroční festival krátkometrážních filmů, který můžete na stránkách podpořit finančním příspěvkem
Netflix: část dokumentární nabídky od Netflixu je zdarma na YouTube, doporučuji zejména filmy 13th, Knock Down the House a Period. End of Sentence.
Snag Films: pozoruhodný mix dokumentů (např. čtyřhodinový Hotel Konečná stanice) a klasických filmů jako je Nejkrásnější od Viscontiho nebo špionážní komedie s Carym Grantem a Audrey Hepburn Šaráda
Studio Filmowe TOR: mnoho klasických filmů polské kinematografie (Amatér, Bez konce, Krátký film o zabíjení) v restaurované verzi a s anglickými titulky
Televize Seznam: pokud vám nevadí reklamy, můžete si vybrané filmy od Aerofilms (Mistr, Pestrobarvec petrklíčový, Jeden musí z kola ven) namísto Aerovodu pustit zde
Troma Movies: vybrané kultovní trashové filmy studia Troma – zásoba hnusu a nevkusu do každé rodiny
Neveselé počasí, introspektivní povaha a nejistá doba na jednu stranu posilují úzkosti a pochybnosti, na druhou podněcují k hledání důvodů, proč se na budoucí dny taky těšit. Filmy mi vždycky přišly jako dobrý důvod. Těch pozoruhodných nás letos ještě čeká dost (jakkoliv není jisté, kolik z níže uvedených se objeví v českých kinech).
Ad Astra (r. James Gray): James Gray (Two Lovers, The Immigrant, The Lost City of Z) je jeden z nejosobitějších amerických filmařů pohybujících se na pomezí Hollywoodu a autorské tvorby. Vždy točil filmy, které víc obdivovali cinefilní kritici (nejen z Cahiers du cinéma) než diváci. Proto se jeho projekty nerodí snadno a jejich cesta do distribuce bývá náročná. Také premiéra výpravného sci-fi Ad Astra byla ze začátku letošního roku posunuta nejprve na květen, poté na září. Úspěchu filmu o autistickém astronautovi, který se do vesmíru vydává najít svého otce, by ovšem mohlo pomoct jméno Brada Pitta. Ten Grayovu novinku nejen produkoval (skrze svou společnost Plan B), ale také si v ní zahrál hlavní roli. Jméno kameramana Hoyte Van Hoytemy, který natočil poslední dva filmy Christophera Nolana, pak slibuje dechberoucí kosmické scenérie.
Bergman Island (r. Mia Hansen-Løve, neplést s televizním dokumentem stejného jména): v novém filmu od režisérky civilního dramatu Začít znovu se pár amerických filmařů vydává na „Bergmanův“ ostrov Fårö, aby tam společně psali scénáře. Vedle pocty švédské filmařské legendě bychom se v příběhu stírajícím hranice mezi realitou a fikcí, hercem a jeho rolí (jak bylo u Bergmana časté) měli dočkat reflexe režisérčina vlastního, nejen autorského partnerství s Olivierem Assayasem. Z obsazení láká zejména jméno Vicky Krieps, pro kterou půjde o druhou větší roli po jejím fenomenálním výkonu v Niti z přízraků.
Booksmart (cz premiéra 30. 5.): zatím 43 pozitivních recenzí sklidil na Rotten Tomatoes režijní debut herečky Olivie Wilde. Ta při natáčení komedie o dívčím přátelství a dospívání, popisované jako „chytrá“, „svižná“ a „autentická“, zřejmě zužitkovala své zkušenosti ze spolupráce na jednom z nejoblíbenějších mumblecore filmů Drinking Buddies. Tomu, kdo vymyslel český distribuční název (Šprtky to chtěj taky) bych za trest celý den ve smyčce pouštěl druhý díl německé fekál komedie, jejíž titul byl zřejmě inspirací (Holky to chtěj taky).
The Dead Don’t Die (cz premiéra 4. 7.): lehčí zábavu dle traileru slibuje nový film Jima Jarmusche, který si po westernu, filmu o nájemném zabijákovi a upírské romanci bude moci odškrtnout další žánr ze seznamu – zombie komedii. Lze předpokládat, že také tentokrát nabídne svéráznou alternativu k hollywoodským žánrovkám, jejichž pravidla nebude přejímat, ale znevažovat a dekonstruovat. Pomůže mu s tím zástup slavných herců – Adam Driver, Bill Murray, Chloë Sevigny, Steve Buscemi nebo Tilda Swinton.
Domino (r. Brian De Palma): svůj poslední snímek, erotický thriller Passion, uvedl Brian De Palma před sedmi lety. Nové filmy se mu v poslední době moc nedaří dotahovat do zdárného konce. Také natáčení krimithrilleru Domino bylo údajně frustrující zkušeností. Během produkce se De Palma potýkal s nedostatkem financí a nespolehlivým producentem, kvůli němuž část spolupracovníků nedostala zaplaceno. Koprodukční film by se sice po dlouhých průtazích nakonec měl objevit v kinech, ale není jisté, kolik toho bude mít finální verze společného s režisérovou vizí. Původně se totiž spekulovalo o délce takřka dvě a půl hodiny. Stopáž sestřihu, který má být ve vybraných kinech a na VOD uveden poslední květnový den, je oproti tomu pouhých 89 minut. Film podle scénáře norského autora Pettera Skavlana (Kon-Tiki, 2012) sleduje kodaňského policistu snažícího se vypátrat člena ISIS, který zabil jeho parťáka. Z prvního zveřejněného traileru je zřejmé, že půjde o film výpravou spíše skromnější a hodně si pohrávající s barvami a hloubkou pole.
First Cow (r. Kelly Reichardt) americký nezávislá režisérka Kelly Reichardt točí komorní, smutné a pomalé filmy s ženskými protagonistkami (třeba i v žánru westernu). Bude-li se držet svého dosavadního stylu, také First Cow, odehrávající se mezi domorodými obyvateli Oregonu na počátku 19. století (tzn. podobně jako Meek’s Cutoff), by měla nabídnout vypravěčsky soustředěnou, v působivých dlouhých záběrech nasnímanou a skvěle zahranou podívanou, ve které budou mít velký význam i ticho a prázdnota. Literárním podkladem filmu je román Jonathana Raymonda The Half-Life.
Frankie (r. Ira Sachs): režisér nenápadných dramat Love Is Strange nebo Little Men natočil trojgenerační rodinné drama odehrávající se v portugalské Sintře. Postavu dominantní matky ztvárnila Isabelle Huppert, pro kterou půjde po nedávném psychothrilleru Greta o další anglicky mluvenou roli. Kromě ní se ve filmu, který bude mít premiéru v Cannes, objeví Brendan Gleeson nebo Marisa Tomei.
Genèse (r. Philippe Lesage, cz premiéra 13. 6.): tematicky i vypravěčsky komplexní drama o dospívání natočil québecký režisér Philippe Lesage, chválený již za svůj debut Les Démons. Upřímný a nesentimentální film s nelineární strukturou a mnoha odvážně dlouhými záběry nabízí emocionálně silný, dlouho doznívající zážitek.
The Goldfinch (r. John Crowley, cz premiéra 10. 10.): za téměř osmisetstránkový román Stehlík obdržela Donna Tartt mj. Pulitzerovu cenu. Před režisérem vynikající starosvětské romance Brooklyn tak stojí nelehký a velmi zodpovědný úkol. Hlavního hrdinu, teenagera Theodora, který na rozdíl od své matky přežil teroristický útok na muzeum umění (ale nikoliv bez psychických následků), ztvární Ansel Elgort. V dalších rolích uvidíme Sarah Paulson nebo Nicole Kidman.
Her Smell (r. Alex Ross Perry): zřejmě žádný režisér z okruhu mumblecore není v současnosti tak činný jako Alex Ross Perry, který opět spojil síly s Elisabeth Moss, pro kterou napsal další psychicky náročnou roli ženy, na kterou už je všeho trochu moc. Moss v tonálně proměnlivém psychodramatu, které dokáže být zároveň fascinující i frustrující, hraje znamenitě devadesátkovou punkovou rockerku, bojující s vypětím všech sil o své místo na výsluní.
Ich war zuhause, aber (r. Angela Schanelec): za jeden z vrcholů letošního Berlinale byl velkou částí českých kritiků označen nový film německé režisérky Angely Schanelec, natáčející introvertní minimalistická dramata o drhnoucí mezilidské komunikaci. Tematicky vrstevnaté drama s mnoha místy nedourčenosti by mělo završovat režisérčinu dosavadní tvorbu a současně se od ní odlišovat větší vřelostí a humorem.
I’m Thinking of Ending Things (r. Charlie Kaufman): Charlie Kaufman naposledy před čtyřmi roky s pomocí loutek přesně vyjádřil, čím si prochází člověk v depresi. V jeho novém filmu, připravovaném pod křídly Netflixu, by se na rozdíl od Anomalisy měli objevit živí herci, mj. Brie Larson. Půjde o adaptaci knižního thrilleru I’m Thinking of Ending Things (Iain Reid) o rozvádějícím se páru, který míří na zastrčenou farmu mužových rodičů. Za kameru se postaví Łukasz Żal, již dvakrát nominovaný na Oscara (za Idu a Studenou válku). Půjde pro něj o první americkou zakázku. Film je momentálně ve fázi postprodukce.
The Irishman (r. Martin Scorsese): sice nevím, jak pevně se Scorsese (resp. scenárista Steven Zaillian) bude držet non-fikční knižní předlohy Charlese Brandta, ale „papírově“ se Irčan jeví coby látka jako stvořená pro autora Casina, Mafiánů nebo Skryté identity. Příběh ranaře Freda Sheerana, který měl zřejmě prsty v nikdy neobjasněném zmizení odborového předáka Jimmyho Hoffy, se odehrává v prostředí italské mafie, je vyprávěn retrospektivě (trochu na způsob zpovědi) charismatickým, ale nespolehlivým vypravěčem, který nemusí říkat celou pravdu a nešetří se v něm násilím… Navíc se před kamerou sejdou tři herci, bez nichž si moderní gangsterky nelze představit – Robert De Niro, Al Pacino, Joe Pesci. Pokud bude chtít Netflix zvýšit oscarové šance svého údajně nejnákladnějšího filmu, zřejmě se jej před online premiérou pokusí protlačit na některý z významných festivalů (Benátky, Toronto…).
Jeanne (r. Bruno Dumont): bezelstnost a neohrabanost Dumontovy metalového muzikálu s ovcemi a špatnou choreografií Janička mi v konkurenci stále komplexnějších a vycizelovanějších filmů přišla ohromně osvobozující. Pokračování, mapující další etapu života Jany z Arku, vypadá na základě traileru výpravněji a seriózněji, ale klasické životopisné/historické drama nelze čekat už z toho důvodu, že hlavní hrdinku, která povede francouzské vojáky do bitvy proti Angličanům, ztvárnila teprve desetiletá herečka Lise Leplat Prudhomme.
John Wick: Chapter 3 – Parabellum (r. Chad Stahelski, cz premiéra 16. 5.): další pokračování neo-noirových akčních orgií, které nám s každým dílem odkrývají víc z rozsáhlého fikčního univerza s vlastní mytologií. Keanu Reeves v titulní roli legendárního nájemného zabijáka se tentokrát bude muset hodně ohánět, aby se nestal obětí jednoho ze svých kolegů. Na jeho hlavu totiž byla vypsána odměna 14 milionů dolarů. Jak okázalé, choreograficky precizní akční scény nás tentokrát čekají, naznačuje podtitul filmu, odkazující k latinskému přísloví Si vis pacem, para bellum (Kdo chce mír, chystá se na válku).
Jojo Rabbit (r. Taika Waititi): tvůrce dosud nejvtipnější marvelovky (Thor: Ragnarok) vloni v Praze natáčel podle vlastního scénáře adaptaci knihy své novozélandské krajanky Christine Leunens Caging Skies. Roman Griffin Davis bude ve filmu hrát německého chlapce jménem Jojo, který během druhé světové války žije se svou matkou (Scarlett Johansson). Společnost mu zároveň dělá jeho imaginární přítel. Adolf Hitler. Toho si osobně zahrál režisér snímku Taika Waititi (označující někdejšího nacistického vůdce Německa výhradně hashtagem #Shitler). Ve filmu by se měla objevit ještě Thomasin McKenzie (která měla dostat Oscara za Beze stop) jako kamarádka Jojo, díky které si mladý hrdina uvědomí naivitu svého světonázoru a začne vnímat, co se kolem něj skutečně děje.
Knives Out (r. Rian Johnson, cz premiéra 28. 11.): po režii nejlepšího dílu Star Wars a před návratem do předaleké galaxie (měl by napsat tři další epizody) si Rian Johnson dopřál menší, v utajení připravovaný projekt. Pod vlivem knih od Agathy Christie natočil hitchcockovský thriller, v němž Daniel Craig ztvární detektiva, který se při vyšetřování vraždy připlete do jedné excentrické rodiny. Jejího patriarchu si zahraje Christopher Plummer. Trailer představený na CinemaConu prý připomínal tvorbu Wese Andersona, takže zřejmě půjde o žánrově podobně proměnlivou podívanou, jakou byli Johnsonovi Bratři Bloomovi.
The Lighthouse (r. Robert Eggers): režisér syrového hororu Čarodějnice bude diváky strašit také svým druhým celovečerním filmem. V temném fantasy hororu o správci starého majáku si zahrají Willem Dafoe a Robert Pattinson. Film, který bude mít premiéru v paralelní sekci cannského festivalu Quinzaine des réalisateurs, byl natočen na 35mm černobílý filmový materiál, prý se stejnou výbavou, jakou měli k dispozici filmaři ve dvacátých a čtyřicátých letech minulého století.
Little Women (r. Greta Gerwig): díky úspěchu jejího režijního debutu Lady Bird byla Gretě Gerwig svěřena nová adaptace klasického dobového románu Louisy May Alcott o čtveřici sester dospívajících ve druhé polovině 19. století v Massachusetts. Pokud jde o věk postav, film by měl na Lady Bird logicky navazovat. Zřejmě bude také rozvíjet podobná témata rodinných vztahů a osobní integrity. Americká premiéra božsky obsazeného dramatu (Meryl Streep, Saoirse Ronan, Emma Watson, Timothée Chalamet, Florence Pugh, Laura Dern) s hudbou Alexandra Desplata by měla proběhnout na Vánoce. V Česku si na ni počkáme až do března příštího roku.
Lucy in the Sky (r. Noah Hawley): celovečerní režijní debut zkušeného spisovatele a autora seriálů Fargo a Legion slibuje skutečnými událostmi inspirovaný příběh astronautky (Natalie Portman), která se po návratu z kosmu snaží neúspěšně začlenit zpět do života, který opustila. Mnoha úspěšným showrunnerům se zatím nepodařilo prorazit také v Hollywoodu (nad všemi ční J.J. Abrams). Lucy in the Sky ovšem dle traileru vypadá dost ambiciózně na to, aby Hawleyho dokázala vynést do vyšší ligy. Zjevně taky nepůjde jen o ženskou odpověď na Prvního člověka, ale o originální autorský počin s osobitou poetikou.
Midsommar (r. Ari Aster): režisér Hereditary natočil další divný horor, tentokrát o pohanských rituálech, které se obrátí proti skupině turistů. Hraje v něm Florence Pugh, kterou obdivuji se stále menším kritickým odstupem, a Will Poulter, kterého v Millerových na tripu kousl do varlat pavouk. Skvostně gradujícího teaseru se pořád nemůžu nabažit.
Nabarvené ptáče (cz premiéra 12. 9.): syrová adaptace extrémně (a z mého pohledu taky dost úchylně, jednostranně a samoúčelně) drsné a ponuré knihy Jerzyho Kosińského se sice navzdory očekáváním neobjeví v Cannes, ale podle prvních ohlasů je o výjimečný počin, který by se před českou distribuční premiérou ještě mohl blýsknout v Benátkách. Jeho šanci na zahraniční úspěch zvyšuje také společnost Celluloid Dreams, která jej na mezinárodním trhu bude zastupovat. V drásavém černobílém dramatu o židovském sirotkovi putujícím východní Evropou okupovanou nacisty a sledujícím zvěrstva, jichž se lidé dopouštějí, si zahraje mj. Harvey Keitel nebo Stellan Skarsgard.
Národní třída (r. Štěpán Altrichter, cz premiéra 26. 9.): Rudišova knižní předloha je v zásadě bezpříběhovým proudem banálních myšlenek jednoho rváče bez budoucnosti, který je tak trochu nácek. Režisér Štěpán Altrichter ale již svým atmosférickým debutem Schmitke prokázal, že k natočení trefné výpovědi o české povaze velké drama nepotřebuje.
The Nest (r. Sean Durkin): na svůj pohlcující psychologický thriller Martha Marcy May Marlene měl americký nezávislák Sean Durkin původně navázat životopisem Janis Joplin. Ještě před ním nicméně dokončí temné drama z osmdesátých let, kdy se rodina podnikatele (Jude Law) přestěhuje ze Spojených států zpět do rodinného sídla v Anglii, kde dochází k postupnému rozkladu navenek funkčních vztahů. Velká očekávání vzbuzuje jméno kameramana Mátyáse Erdélyho (Saulův syn, Soumrak).
Once Upon a Time in Hollywood (r. Quentin Tarantino, cz premiéra 8. 8.): nová tarantinovka by měla sledovat několik postav pohybujících se na konci šedesátých let v prostředí amerického filmového průmyslu. Skvěle obsazený film (Leonardo DiCaprio, Brad Pitt, Al Pacino, Tim Roth) podle všeho po vzoru Hanebných panchartů přesadí reálné historické postavy jako Sharon Tate, Steve McQueen nebo Bruce Lee do smyšleného příběhu. Premiéra již brzy v Cannes.
Parasite (r. Joon-ho Bong): žánrově flexibilní jihokorejský režisér Joon-ho Bong natočil po netflixovském dobrodružství zázračného prasete Okja thrillerově působící drama Parasite. Nejen ten, kdo zná předchozí tvorbu tohoto originálního filmaře, jako je krimithriller Pečeť vraha, katastrofická hororová rodinná komedie Mutant nebo postapokalyptické podobenství Sněhová archa, zřejmě uvítá, že se film díky Aerofilm objeví v českých kinech.
The Personal History of David Copperfield (r. Armando Iannucci): autor extrémně jízlivých politicko-satirických seriálů The Thick of It a Veep a neméně ostrých filmů In the Loop a The Death Of Stalin se tentokrát vypraví dál do minulosti. Měl by nabídnout neotřelé zpracování známé knihy Charlese Dickense, sledující snahu mladého hrdiny se spisovatelskými ambicemi o nalezení svého místa ve světě. Davida Copperfielda bude hrát Dev Patel, v dalších rolích se můžeme těšit na Tildu Swinton, Hugha Laurieho nebo Ben Whishawa. Potěšující je již samotný fakt, že se někdo rozhodl zadaptovat jinou Dickensovu knihu než Vánoční koledu nebo Nadějné vyhlídky.
The Report (r. Scott Z. Burns): pozitivního ohlasu se v Sundance dočkal špionážní thriller od Scotta Z. Burnse, scenáristy čtyř filmů Stevena Soderbergha (vč. připravovaného The Laundromat). Adam Driver v něm hraje agenta CIA, který se začne k nelibosti svých nadřízených šťourat v mučících postupech využívaných po jedenáctém září při výsleších podezřelých. Do americké distribuce film v září uveden společnost Amazon Studios.
So Long, My Son (r. Xiaoshuai Wang): tříhodinové čínské rodinné drama, které mělo podle dojatých českých kritiků v Berlíně vyhrát Zlatého medvěda. Jde o nejslibnější z berlínských filmů, které zakoupila společnost Film Europe. Počkat si na něj ale tradičně budeme muset až do podzimní přehlídky Be2Can.
The Sound Is Innocent (r. Johana Ožvold, cz premiéra 3. 10.): formálně neotřelý dokument rekapituluje klíčové momenty ve vývoji elektronické a experimentální hudby a sám si se zvukem a různými možnostmi jeho přenosu nápaditě pohrává. Spíše než klasický výkladový dokument čekejte audiovizuální zamyšlení nad vztahem člověka k technologickým přístrojům v moderní, mediálně přehlcené éře.
The Souvenir (r. Joanna Hogg): výborně hodnocené americko-britské drama má být první částí režisérčina zamýšleného polo-autobiografického diptychu. Zachycuje vztah studentky filmu ke staršímu, nedůvěřivému muži. Výkonným producentem filmu popisovaného jako nenápadné mistrovské dílo a chváleného za herecký výkon Honor Swinton-Byrne v hlavní roli, je Martin Scorsese.
The Truth (r. Hirokazu Koreeda): držitel loňské Zlaté palmy natáčel svůj nový film v Paříži a v angličtině, s Juliette Binoche, Catherine Deneuve a Ethanem Hawkem. Novinka neúnavného japonského filmaře bude vyprávět o hvězdě francouzského filmu (Deneuve), která se po vydání svých memoárů znovu setkává s dcerou (Binoche), jež se raději odstěhovala do Spojených států. Do jejich konfrontace, při které vycházejí najevo dlouho zamlčované pravdy, budou zasahovat různí muži i paralelně probíhající natáčení sci-fi o ženě, která nestárne.
Uncut Gems (r. Ben a Josh Safdieovi): první větší produkcí bratrské dvojice, esteticky i tematicky navazující mj. na tvorbu Johna Cassavetese, bude po Dobrých časech další krimi z ulic New Yorku. Obsazení Adama Sandlera do hlavní role slibuje sice ještě větší příklon k (černé) komedii, ale jméno producenta Martina Scorseseho zároveň naznačuje, že Safdieovi nebudou špinavé ulice ukazovat s o nic menší syrovostí než dříve. Distribuční práva k filmu zakoupil Netflix.
Vlastníci (r. Jiří Havelka, cz premiéra 21. 11.): režijním a scenáristickým debutem Jiřího Havelky bude komorní, do jedné místnosti uzavřená komedie odehrávající se během schůze SVJ. V expertním posudku Státního fondu byl chválen kvalitní scénář a herecké obsazení. To bude tvořit Tereza Voříšková, Klára Melíšková, David Novotný, Kryštof Hádek nebo Stanislav Majer. Za slabší stránku předložené verze scénáře, vycházejícího z divadelní inscenace na podobný námět, označil Jan Bernard méně propracovanou dramatičnost a konfliktnost situací.
The Whistlers (r. Corneliu Porumboiu): pravidelný účastník prestižního francouzského festivalu Corneliu Porumboiu bude letos v Cannes soutěžit s komedií, jejíž zápletka připomíná film-noir (bukurešťský policejní komisař je krásnou ženou sveden ke zločinu). Lze předpokládat, že humor filmu bude podobně jako v případě 12:08 Na východ od Bukurešti nebo Pokladu velmi jízlivý a nesmlouvavý vůči poměrům v rumunské společnosti.
… a taky by měl mít premiéru nový díl Star Wars.
(Některé popisy vycházejí z mých aktualit pro FB Indie Filmu.)
Průběžně doplňovaný přehled nadějných filmů, především těch, které by se během letošního roku měly objevit v českých kinech (a nových seriálů). Hvězdičky značí, že jsem daný film/seriál již viděl a takto ohodnotil.
6 Všechno bude ***
13
Predátor: Evoluce
20 Tvář ***
King Skate ****
27
Beze stop ****
Domestik ****
Říjen
4
Jack staví dům ****
Zrodila se hvězda ***
11
Zloději ****
První člověk ***
Zlý časy v El Royale ***
18
Halloween ****
Až přijde válka ****
Hovory s TGM ****
25
Dogman ****
Listopad
1
Bohemian Rhapsody
8
Vratislav Effenberger aneb Lov na černého žraloka
Svědkové Putinovi
15
Touch Me Not ****
Soumrak *****
Oni a Silvio Dívka ****
29
Vdovy
3 dny v Quiberonu
Prosinec
6 Útěk ****
Záhada Silver Lake
20
Mary Poppins se vrací
„We’re going to win this war not by fighting what we hate, but saving what we love!“
Dobu a společnost, ve které žijeme, ze všech filmových žánrů zřejmě nejlépe odrážejí horory (vznikl o tom i vynikající dokument Nightmares in Red, White and Blue). Letos to potvrdila zejména síla, s jakou rezonoval režijní debut Jordana Peeleho Uteč. Téma rasismu a předsudků rovněž zpracovává a k hororu chvílemi taky nemá daleko Detroit od Kathryn Bigelow, jeden z nemnoha politicky vyhraněných amerických mainstreamových filmů (ještě pronikavější analýzu historických kořenů stávající situace nabídly dokumenty I Am Not Your Negro a O.J.: Made in America).
S hororem nápadně koketuje silně znepokojivé Zabití posvátného jelena (jež nenabízí monstrum, které by bylo možné zničit) a v horor se v závěru zvrhává i brutální vězeňský thriller Brawl in Cell Block 99, který společně s Nikdys nebyl, matkou! a Dobrými časy řadím mezi nejnaléhavější vyjádření frustrace nad tím, co se dnes děje (nejen) ve Spojených státech. Svět je v těchto filmech matoucí místo bez jakýchkoliv jistot (stejně jako je plné nečekaných odboček a zvratů vyprávění Nikdys nebyl a Dobrých časů), prostoupené bolestí a násilím, v němž za lásku k bližnímu často zaplatíte vlastním životem. Ve společnosti plné nenávisti není možné milovat bez důsledků. Namísto sebedevražedného útoku je proto možná lepší zvolit ústup, přeskupit síly a pořádně se připravit na rozhodující střetnutí v budoucnu (Dunkerk, Star Wars: Poslední z Jediů). Namísto definitivního konce takto může přijít nový začátek.
Vystoupit ze své komfortní zóny (Čtverec), navázat s někým kontakt (O těle a duši) a vést s ním vzájemně obohacující dialog (Vnitřní slunce) se zdá být stále obtížnější. Úlevný eskapismus nenabídnul ani muzikálový La La Land, ve skutečnosti deziluzivní příběh o lidech unikajících do smyšlených světů, kteří jsou pak zaskočeni realitou (jako byli lidé po zvolení Trumpa v USA a Babiše v ČR nebo po brexitu). Nádech sociálního dramatu kritického vůči kapitalismu v sobě měla i krimikomedie Loganovi parťáci, které oproti jiným filmům tohoto typu skutečně záleží na postavách, zastupujících příslušníky tzv. white-trash (podobně jako vloni American Honey).
Jiný návod, jak se vypořádat s krizí (než provést loupež), nabídlo Místo u moře, ukazující poměrně věrohodně život s depresí a připouštějící, že bolest může trvat věčně a pokud to nechcete zabalit, nezbývá vám, než ji přijmout (za dětskou variaci téhož lze považovat Volání netvora: Příběh života). Něco podobného v mnohem popovějším pojetí tvrdí T2 Trainspotting, tematizující nejen citovou prázdnotu jednotlivců, ale také vyprázdněnost kultury, založené na opakování a přepisování toho, co již známe (nejhorším příkladem tohoto trendu z letošní produkce je pro mne zbytečný Alien: Covenant), nic moc nového nenabízejících hraných verzích kvalitních animovaných filmů (Ghost in The Shell, Kráska a zvíře), případně natáčení na jednom na plakátě dobře vypadajícím nápadu založených filmů (Atomic Blonde, Zabiják & bodyguard).
Těžko říct, jaká je pravděpodobnost, že komerční úspěch dvou originálních žánrovek, netěžících z nostalgie po sedmdesátých či osmdesátých letech, Dunkerku a Baby Drivera, podnítí odvahu investovat do původních nápadů také v dalších letech. Se společnostmi jako Netflix nebo Amazon, které budou chtít svou značku stavět na spolupráci s výraznými autorskými osobnostmi (viz kontrakt Netflixu se Scorsesem), je šance na původní žánrovou tvorbu možná o něco vyšší než v minulosti. Rok 2017 byl ovšem zároveň bohatý na velmi dobrá pokračování (nejen filmová, ale také seriálová), ať už šlo o vycizelovanou dvojku Johna Wicka, solidní druhé Strážce Galaxie nebo třetího Thora, nejvtipnější ze všech marvelovek, naznačující, že angažování výrazných (a svérázných) autorských osobností může i v Hollywoodu nést ovoce.
Vedle stále vtipnějších a pestřejších (hrdiny před kamerou i režiséry za ní) marvelovek vznikl i jeden přesvědčivý argument proti tvrzení, že komiksové filmy nijak nevypovídají o současnosti. Logan: Wolverine dokládápo Nolanovu Batmanovi znovu v plné síle, že tento žánr může být myšlenkově stejně nosný a v pojmenovávání dobového zmaru srovnatelně přesný jako kdysi film-noir či westerny. Důležitou mimo-filmovou diskuzi dokázala svým mimořádným úspěchem iniciovat Wonder Woman, doklad toho, že ženy mohou (s jinými ženami před kamerou) natáčet divácky atraktivní, v práci s ženskými postavami ne zcela zkostnatělé blockbustery (oproti Mumii, Pobřežní hlídce, Lize spravedlnosti nebo (ne)záměrně sebeparodickým Transformers). Rovněž nejvýdělečnější film tohoto roku, Kráska a zvíře, nabídl poměrně výraznou a schopnou hlavní hrdinku.
Zájemci o subverzivnější uchopení feminity či maskulinity, nespočívající pouze v přesazení hrdinek do filmu s „klučičím“ námětem (Holky na tahu) se nicméně také letos museli spolehnout na evropskou a nezávislou produkci – Oklamaný, Raw, Thelma, Western. Příjemným pokusem o oživení žánru romantických komedií bylo civilní Pěkně blbě s lehkým přesahem k melodramatu, ale bohužel také s poměrně schematickou ženskou hrdinkou. Velmi důležitými a zároveň divácky relativně přístupnými příspěvky k LGBQT+ tematice byla chilská Fantastická žena a francouzských 120 BPM, upozorňující současně naléhavým i povznášejícím způsobem (podobně realistickou a poetickou polohu kombinuje oscarový Moonlight), že některé boje ještě zdaleka nebyly vyhrány, že možná naopak začínají nanovo, v čemž by mohlo spočívat také hlavní poučení z letošních filmů, kdybychom mermomocí chtěli nějaké hledat – úspěchy temné strany síly by neměly oslabit naši víru, že má smysl hájit to, co považujeme za správné. Bez ohledu na výsledek.
ad tuzemská tvorba
Z 45 celovečerních filmů, které soutěží o Ceny české filmové kritiky, jsem jich viděl 34. Krátké shrnutí: není to tak hrozné. Sice by to chtělo víc než jednoho Křižáčka, tedy víc než jeden obrazově uhrančivý film neobyčejné vypravěčské odvahy, jehož tón a kvalita jsou na domácí poměry nadstandardně konzistentní, ale vedle Václava Kadrnky máme i další tvůrce, kteří se nebojí riskovat. Jako absolvent filmové vědy jsem ocenil myšlenkově podnětnou filmovou esej Tomáš Svobody Jako z filmu, líbila se mi hravost v lecčem problematických 8 hlav šílenství, nesmírně si vážím snahy Terezy Nvotové a Barbory Námerové otevřít Špínou diskuzi o znásilnění.
Osvědčené režisérské osobnosti (Hřebejk, Sláma, Svěrák, Václav) letos neměly šťastný rok, ale věřím, že ve všech případech jde jen o krátkodobou krizi, nikoliv doklad celkové vyčerpanosti a absence lepších námětů a nových nápadů. Podobně jako v hrané tvorbě, také v té dokumentární mne více než osvědčená jména (Klusák, Sommerová, Třeštíková), točící stále podle stejných šablon, potěšily nové osobnosti, jmenovitě Hana Ludvíková s empatickou časosběrnou sondou do životů několika dospívajících Sbohem děcáku a Miro Remo s nekompromisním, nejen pravidla slovenského šoubyznysu obnažujícím portrétem vyhaslé hvězdy (Richard Müller: Nepoznaný).
Na druhou stranu jsou to byly opět domácí filmy, v nichž jsem zaznamenal nejvíc urážlivých genderových stereotypů a sexistického nakládání s ženskými postavami. Naprosto odpudivě chlípná je v tomto směru zejména romantická komedie Miluji tě modře, Michalinu Olszańskou jako krásný objekt zneužívající Muzzikanti a reálným světem netknutá lifestylová zhovadilost Všechno nebo nic, jejíž autorky zřejmě vycházely z přesvědčení, že divačky romantických komedií jsou stejné „pipiny“ jako hlavní hrdinky. Podobně by možná bylo lepší namísto animovaných filmů jako Lajka o nadržených zvířátkách ve vesmíru, která zpívají písničky se strašlivými texty, nebo Hurvínek, jenž je v podstatě jen nesouvislou sérií groteskních akčních scén, investovat vynaloženou energii do něčeho třeba kratšího, ale vkusnějšího a soudržnějšího (jako je např. nádherný desetiminutový animák Plody mraků).
Bratři Lumièrové (Lumière ! L’aventure commence, r. Thierry Frémaux, 2016)
„Anyone interested in the history of cinema and the power of the filmed image should watch Lumiere!, a fascinating montage of restored 50-second movies shot by the Lumiere brothers and their team of cameramen between 1895 — the year of their first public screening in Paris — and 1905.“ -The Hollywood Reporter-
Lekce (L’atelier, r. Laurent Cantet, 2017)
„Laurent Cantet makes an enthralling return to form with this topical fusion of political debate session and socially conscious thriller.“ -Variety-
Polibek od Beatrice (Sage femme, r. Martin Provost, 2017)
„The Midwife takes a rewardingly patient approach to potentially melodramatic material, emerging with a well-acted, emotionally resonant character study.“ -Rotten Tomatoes-
Putování francouzským filmem (Voyage à travers le cinéma français, r. Bertrand Tavernier, 2016)
„Its explanatory title doesn’t begin to convey just how exhilarating or inspiring a documentary this truly is, and how excellent a trip this well-respected French director takes you on.“ -New York Times-
Vnitřní slunce (Un beau soleil intérieur, r. Claire Denis, 2016)
„This is a cinema as rich as life itself, a distillation and decoding of the language of gesture of which our existences are comprised…” -Reverse Shot-
Pokud jste dosud neviděli, určitě zajděte také na:
Armáda stínů (L’Armée des Ombres, r. Jean-Pierre Melville, 1969)
Dva dny, jedna noc (Deux jours, une nuit, r. Jean-Pierre Dardenne, Luc Dardenne, 2014)
Nevěstinec (L’Apollonide – souvenirs de la maison close, r. Bertrand Bonello, 2011)
Osudový kruh (Le Cercle Rouge, r. Jean-Pierre Melville, 1970)
Život Adele (La Vie d’Adèle, r. Abdellatif Kechiche, 2013)
Na podzim začne nejen nový školní/akademický rok (jak nám supermarkety akčními letáky se školními potřebami připomínají cca od konce července), ale také několik seriálů. Níže uvádím osm (+1) nejslibnějších, jejichž sledování by nemuselo být promarněným časem.
The Alienist
Dobový krimithriller, odehrávající se podobně jako The Knick na přelomu 19./20. století v New Yorku, byl natočen podle ceněné předlohy Caleba Carra, vydané v češtině pod názvem Psychiatr (letos vyšlo druhé vydání). Po sériovém vrahovi budou pátrat Luke Evans jako novinář a Daniel Brühl coby psychiatr. Výkonným producentem je Cary Fukunaga, který měl původně i režírovat.
Alias Grace (25. září)
Krátce pod Příběhu služebnice další televizní adaptace románu Margaret Atwoodové (tento, pokud je mi známo, česky nevyšel), tentokrát od Netflixu. Scénář skutečného příběhu služebné, která byla v roce 1843 obviněna z vraždy svého zaměstnavatele (což si ale vůbec nevybavuje), podle předlohy od Atwoodové napsala herečka a režisérka Sarah Polleyová, režie všech šesti epizod se ujala Mary Harronová (Americké psycho, Ta známá Bettie Page).
Curb Your Enthusiasm IX (1. října)
Šest let po osmé sérii se Larry David vrátí k fiktivní verzi sebe samého v autobiografickém, americkými kritiky milovaném komediálním seriálu, který z velké části vzniká improvizací herců na place. Pokud vám chybí židovský humor z dřívějších (a vtipnějších) filmů Woodyho Allena, a máte rádi observační styl Louieho, dejte Larrymu šanci.
The Deuce: Špína Manhattanu (10. září)
S Vinylem to moc nevyšlo, tak HBO zkouší zajmout dalším scorseseovsky laděným (alespoň navenek) seriálem. Hlavním lákadlem pohledu do zákulisí amerického erotického průmyslu v 70. a 80. letech by pro seriálové fanoušky mělo být jméno Davida Simona, mj. autora ve své komplexnosti dosud nepřekonaného televizního románu The Wire – Špína Baltimoru (k němuž zde odkazuje nadbytečný český podtitul).
Mindhunter (13. října)
Potencionálně seriálová událost podzimu. David Fincher po Domku z karet znovu spojil síly s Netflixem a vznikl temný krimithriller, atmosférou podle traileru nejvíc připomínající Zodiaca. Fincher se na desetidílném seriálu podle knihy průkopníka behaviorálního vyšetřování zločinů a předního odborníka na to, jak funguje mysl vrahů Johna E. Douglase (česky Lovec duší) podílel jako výkonný producent a režíroval tři epizody. Zatímco kniha pokrývá celou kariéru bývalého agenta FBI, seriál by se měl soustředit na její počáteční fázi (konec 70. let).
SMILF (5. listopadu)
Frankie Shawovou budete nejspíš znát jako drogově závislou sousedku hlavního hrdiny seriálu Mr. Robot. Seriál SMILF, natočený na základě stejnojmenného kraťasu, který v roce 2015 vyhrál cenu v Sundance, ji představí nejen jako představitelku hlavní role, ale také jako scenáristku. Částečně autobiografická série stanice Showtime by měla rozšířit stále početnější řadu upřímných hořkosladkých nahlédnutí do životů dnešních dvacátníků.
Stranger Things II (27. října)
Seriálový hit roku 2016, který se díky vtahujícímu vyprávění, kombinujícímu v sobě to nejlepší z poetiky Stevena Spielberga a Stephena Kinga (krom jiných) záhy vyšvihl mezi nejlepší seriály všech dob (nejen v žánru sci-fi/horor), bude pokračovat dalšími devíti epizodami. Seriál chytře a nápaditě vytěžující nostalgii za osmdesátkovou popkulturou by měl přímo navazovat na příběh první řady, ve které se parta kluků snažila zjistit, kam se poděl jejich kamarád.
Transparent IV (22. září)
Výborně hodnocená dramedy Jill Solowayové (první tři řady posbíraly dohromady téměř stovku různých ocenění) sleduje životy členů rodiny, jejíž hlava už nechce déle skrývat, že se cítí být spíše ženou než mužem. Seriál výjimečný hereckými výkony i tím, že se z poměrně důležitého tématu (život transgender lidí) nesnaží dělat téma jediné a bez problémů jej můžete sledovat jako civilní vztahovku o problémech, které řeší všichni bez ohledu na pohlaví/gender/sexuální orientaci.
+ jeden ověřený tip
Top of the Lake: China Girl
Druhá řada feministické noiru od Jane Campionové je ještě temnější než ta první, svou nevyzpytatelností chvílemi připomíná Twin Peaks a v provokativnosti v přístupu k tématům jako mateřství nebo násilí na ženách se vyrovnává těm nejlepším filmům režisérky. Nicole Kidman pak kraluje každé scéně, ve které se objeví. Zatím krimithriller i mateřské melodrama roku.
Účast na nejprestižnější filmové události současnosti (jakkoli nejprestižnější neznamená, že tam promítají ty nejlepší filmy) je pro cinefily jistě jeden z příjemnějších způsobů, jak strávit několik květnových dní. Na bedrech seriózních filmových publicistů (tj. těch, kteří nepíší jenom o šatech na herečkách) v Cannes nicméně leží nelehký úkol oddělit množství zrn od ještě většího množství plev a bez náležitého odstupu (protože v internetové éře rozhoduje rychlost, nikoliv analytická hloubka) zkusit vyzdvihnout filmy, o nichž se bude mluvit ještě za několik týdnů, měsíců či let.
Povědomí o tom, které filmy stojí za pozornost, v první vlně utvářejí tweety nadatlované po odchodu z kina, jež bývají bohaté na zjednodušující příměry ke známým filmům či tvůrcům (v souvislosti s novým Lanthimosem byl např. opakovaně zmiňován Kubrick a Haneke). Následuje zpravidla tzv. first-look review, rozvádějící onen tweet do několika odstavců a doplňující synopsi hodnoceného snímku. Právě z těchto recenzí na základě prvního dojmu jsem vycházel při sestavování přehledu filmů, které by byla škoda minout, objeví-li se ve Varech, na Be2Can nebo někde jinde.
Samozřejmě ne o všech filmech, které by si to zasloužily, někdo něco napsal. Pozornost autorů, které jsem stíhal sledovat, byla soustředěna primárně na hlavní soutěž a sekci Un certain regard.
Podmínkou zařazení do TOP 11 byla převaha kladných ohlasů (za všechny vždy vybírám min. jeden), třebaže se rád podívám také na nové filmy od Bonga (Okja) a Haynese (Wonderstruck), které by přinejhorším měly být nepodařené pozoruhodným způsobem. Také některé z jedenácti vybraných titulů nicméně dokázaly vyvolat ostře nesouhlasné reakce. O Loveless od Zvjaginceva např. ve Filmmaker Magazine napsali: „“misogynistic, portentous and vapid film about a divorcing Russian couple’s missing 12-year old son“. Shoda v podstatě panuje pouze v tom, že úrovně letošní soutěže nebyla moc valná, slovy Nicka Jamese, „the competition has been the weakest of recent times“.
Kdo před slovy upřednostňuje čísla, může nahlédnout do tradiční tabulky časopisu Screen, případně si projít tento soupis, jemuž v souladu se stoupající úrovni televizní tvorby a v náznaku toho, kam se filmové festivaly mohou v budoucnu posunout, kralují dva seriály. K tomu (a zároveň k panice z Netflixu, resp. konceptu, který zpřítomňuje) si ještě dovolím ocitovat slova filmové kritičky Leslie Felperin z diskuze pro The Hollywood Reporter:
„That confidence that Cannes is the best film festival in the world because film itself is the best audiovisual medium in the world isn’t as strong as it used to be. TV shows are starting to chip away at the screening slots; two of the buzziest and best-received selections here were Jane Campion’s Top of the Lake season 2 and episodes of David Lynch’s new Twin Peaks.“
120 battements par minute (120 Beats Per Minute, r. Robin Campillo)
„120 Beats Per Minute offers not only compelling social-realist ideas on its surface, but finds visually evocative ways to express them.“ (Sam C. Mac)
„Though the film is way too long, the final, deeply moving sequences are created by performances of such subtlety and conviction that the occasional spurt of didactic overkill is quickly forgiven.“ (Nick James)
Happy End (r. Michael Haneke)
„Happy End‚s various dangling plot threads may be immediately puzzling, but they ultimately form an involving, deceptively empathetic portrait of personal grief as it’s experienced in a desensitized first-world society.“ (Simon Abrams)
„(…)as Happy End slowly unfurls its various subplots, taking its patient time to draw them together, one begins to wonder if Haneke will tell us anything he hasn’t told us before about the rotten values of the upper class.“ (A. A. Dowd)
The Florida Project (r. Sean Baker)
„Laughter and sadness co-mingle until a euphoric finale scene sends the story into the realms of pure candy-coated fantasy.“ (David Jenkins)
Jeune Femme (Montparnasse Bienvenue, r. Léonor Séraille)
„This is fresh, exciting filmmaking and the arrival of a new voice in French cinema.“ (John Bleasdale)
The Killing of a Sacred Deer (r. Yorgos Lanthimos)
„As gorgeously shot and semi-mechanically acted as The Lobster – with Kidman particularly fine – the film is otherwise, sadly, a tedious exercise in morbidity chic.“ (Nick James)
The Meyerowitz Stories: New and Selected (r. Noah Baumbach)
„(…)occasionally brilliant, bittersweet, Baumbachian exploration of familial torment.“ (Michael Leader)
„This isn’t just more of the same from Baumbach, a talented humorist, but a nuanced and highly accomplished collaboration that ranks among his finest to date.“ (Simon Abrams)
„Mistrovské dialogové výměny plné sebereflexe a kulturních referencí, efektivní rozvržení na kapitoly a zatmívačkami oddělenou sérii epilogů, záměrně prudké střihy, nápaditá kinetická kamera Robbieho Ryana (American Honey, Já, Daniel Blake) – to vše jen umocňuje komplexní dojem z díla, které nesmírně vtipně, a přece s trpkou přesností mapuje všednodenní existenciální úzkosti každého z nás.“ (Aleš Stuchlý)
Nelyubov (Loveless, r. Andrej Zvjagincev)
„(…) for the most part Zvyagintsev again gets the balance between credible characterisation of individuals and state-of-the-nation commentary just right.“ (Geoff Andrew)
„Na relativně jednoduchém půdorysu v tuto chvíli Zvjagincev rozehrává pomalý procedurální thriller, který se však zažírá do útrob diváků.“ (Tomáš Stejskal)
Oklamaný (The Beguiled, r. Sofia Coppola)
„It is an extraordinary work of cinematic craft that entertains through beauty, humour and mood, all the while building a moving evocation of what it costs to deny your sexual urges.“ (Sophie Monks-Kaufman)
„It is a tremendously watchable movie, a drama-thriller with subtle touches of noir and black comedy.“ (Peter Bradshaw)
Visages, villages (r. JR, Agnès Varda)
„In the hands of anyone else, this portrait of provincial people and an unlikely friendship might have resulted something thin and inconsequential. Instead, it’s a poetic window into the process of creation, an ode to the elevation of the ordinary, and a primer on the way to live.“ (Kelley Conway)
Western (r. Valeska Grisebach)
„Free of affectation and distinguished by a generosity and sincerity exceedingly rare in cinema, Western’s poignant celebration of human resilience is nothing short of spectacular.“ (Giovanni Marchini Camia)
„Autorka filmu Touha (jehož kvality mě na Western navzdory pozdní hodině přilákaly) předvedla další neobyčejně komplexní, skvěle zahrané civilní drama se spoustou drobných dějů (…)“ (Pavel Sladký)
You Were Really Never Here (r. Lynne Ramsay)
„Ramsay has made a terrific short story, economical as hell but also so moment-for-moment gripping that you want to pore over its every shot, its every dark cranny.“ (A. A. Dowd)
„In a Lynne Ramsay film, even the off-key elements are perfectly chosen; an exquisite, anxious study in damage, You Were Never Really Here knows exactly the value of its scars.“ (Guy Lodge)
Divoká karta
Jeannette l’enfance de Jeanne d’Arc (Jeannette, the Childhood of Joan of Arc, r. Bruno Dumont)
„So aberrant and ruthless is its pursuit of new forms of poetry, luminance and madness that it can be (and very much has been) confused for cretinism itself.“ (Filmmaker Magazine)
S rozmachem quality TV v posledních letech se počet mimořádně kvalitních seriálů dostal za hranici toho, co je pracovně/studijně vytížený člověk schopen stíhat. Byť jsem v případě seriálů podstatně vybíravější než u filmů, pondělí pro mne v současnosti například znamená nový díl Pozůstalých a Silicon Valley (od zítřka navíc Twin Peaks), úterý Better Call Saul, čtvrtek Příběh služebnice a Fargo, přičemž naráz vypouštěné novinky např. od Netflixu svádějí k víkendovému binge watchingu (naposledy 13 Reasons Why). A jinak se čas od času taky snažím žít v aktuálním světě.
Vzhledem k tomu, že skoro každý den má premiéru nová epizoda nějakého pozornost zasluhujícího seriálu, vracet se ke starším záležitostem je časově dosti komplikované. Domnívám se nicméně, že nám znalost dřívějších kvalitních seriálů, třeba i z doby, kdy sebereflexivita, žánrová hybridita a intertextualita ještě nebyly normou, pomáhá při posouzení toho, co ze současné produkce se skutečně vymyká a zaslouží si několik hodin naší pozornosti (což zřejmě platí i při hodnocení knih, filmů a všeho ostatního).
Málokterý britcom byl stejně vtipný jako druhá a třetí (kterou mám o chlup radši) série Černé zmije, montypythonovský humor se stal kategorií sám pro sebe, lépe než Ricky Gervais v Kanclu dokázal s trapností pracovat snad jedině Miloš Forman ve svých raných filmech, The Wire je svou komplexností stěží překonatelný policejní procedurál, Breaking Bad vypovídá o současné Americe a zachycuje proměnu jednoho hrdiny naprosto fascinujícím způsobem, většina politické satiry je pro mne jen slabým odvarem The Thick of It, Hra o trůny sice vypadá výpravně a nabízí „filmovou“ podívanou, ale co teprve Bratrstvo neohrožených, Girls zřejmě nikdo nepředčí v jejich upřímném popisu života mileniálů a byť se autoři sérií jako American Horror Story, Legion nebo Mr. Robot snaží hodně, nepodařilo se jim vytvořit nic zdaleka tak nezaměnitelně divného jako Městečko Twin Peaks.
Následující seznam 11 nejlepších seriálů, které jsem viděl (mimo hru byla např. Akta X, Doctor Who nebo Království), nechce stanovovat žádný kánon a určovat tituly, které změnily tvář moderní televizní produkce nebo něco podobného. Cílem také není upozorňovat na méně známé seriály (existují při dnešní dostupnosti téměř veškerého audiovizuálního obsahu ještě vůbec nějaké?), v takovém případě bych vypíchnul třeba Catastrophe, London Spy, Řekni, že mě miluješ nebo Summer Heights High. Naopak jsou to vesměs dost provařené tituly.
Jde zkrátka o hrané seriály, které považuji za výjimečné, ať už jejich vyprávěním, stylem, obsahem, vtipností či kombinací uvedeného. Všech jedenáct seriálů spojuje, že mne bavilo je sledovat a přemýšlet o nich a dokážu si představit, že bych se na ně někdy podíval podruhé (v případě Městečka Twin Peaks i potřetí).
(Pokud neuvádím konkrétní sérii, doporučuji všechny řady.)
Black Books (2000-2004)
Zásluhou hlavního hrdiny nádherně nihilistický britcom, díky němuž jsem (zřejmě stejně jako zbytek světa) objevil Dylana Morana. Čím jsem starší (nebo je to deprese?), tím více se ztotožňuji s Bernardem Blackem, nejvýstižnějším fikčním zosobněním věty „I don’t give a shit“.
Bratrstvo neohrožených (Band of Brothers, 2001)
Ve své době rekordně nákladná desetidílná minisérie z produkce Stevena Spielberga není jen výborný způsob, jak si prodloužit divácký zážitek ze Zachraňte vojína Ryana, ale také jeden z nejrealističtějších pohledů na druhou světovou válku. Navazující, ještě epičtější The Pacific bych nicméně doporučil jen skalním příznivcům military tematiky.
Breaking Bad (2008-2013)
Nejlepší. Hraný. Seriál. Všech. Dob. Svou vymazleností (omlouvám se, ale lepší slovo mne nenapadá) se mu přiblížily pouze některé epizody Mr. Robota a druhá řada Farga.
Černá zmije III (Blackadder the Third, 1987)
V Mr. Beanovi Rowana Atkinsona obdivuji za práci s tělem. V Černé zmiji, nabízející alternativní výklad britských dějin od středověku po první světovou válku, za práci s anglickým jazykem. Nic vtipnějšího už Richard Curtis nenapsal. Ne tak vyladěnou první sérii můžete přeskočit, další tři (a všechny speciály) si ale určitě pusťte, už jen pro tu rozmanitost nadávek, kterými hlavní hrdina komentuje počínání svého imbecilního poskoka Baldricka.
Girls (2012-2017)
Nejsem extrémně sebestředná holka z New Yorku, přesto pro mne coby pro dvacátníka bylo sledování Girls nejlepší školou života (hned po životě samotném). Zejména pokud jde o návod, jak se nechovat jako naprostý kretén. Klučičí variací autentického seriálu pro mileniály je Hledání.
Je to soda (The Thick of It, 2005-2012)
Nemilosrdný a přes navázání na britský kontext univerzálně platný pohled do zákulisí vysoké politiky. Spin doctor Malcolm Tucker je podobně jako Edmund „Černá zmije“ nevyčerpatelnou studnicí neotřelých invektiv: „We are in a prison drama. This is the fucking Shawshank Redemption right, but with more tunneling through shit and no fucking redemption.“ Doporučuji také filmový spin-off Politické kruhy (2009).
Kancl (The Office, 2001-2003)
Seriálů natočených pseudo-dokumentárním stylem od té doby vzniklo mnoho, ale žádný nevykreslil práci v kanclu stejně trefně a nepředstavil srovnatelně hovadskou postavu, jakou hraje Ricky Gervais. Nad očekávání zdařilý je v tomto případě i (trochu jemnější) americký remake se Stevem Carellem.
Švihlá chůze, nudge nudge (wink wink), spam, španělská inkvizice, „A teď něco úplně jiného“, celý odstavec alternativních anglických výrazů pro něco mrtvého (třeba papouška ze zverimexu)… Létající cirkus už dnes možná není nejvtipnější, ale rozhodně je nesmrtelný.
Městečko Twin Peaks I (1990)
Chvíli melodrama, chvíli detektivka, chvíli sitkom, občas tancující trpaslík, náhrdelník v kokosovém ořechu nebo mluvící poleno, hodně černé kávy a donutů. Sovy a televizní seriály po Twin Peaksu už nikdy nebyly tím, čím se dříve zdály být.
Rick and Morty (2013-)
Animovaný seriál, který se nezastaví absolutně před ničím, aniž by si vypomáhal vulgaritou à la South Park. Co chvíli nápad, který nečekáte (ať už se týká, toho jak jsou vystavěné jednotlivé díly a jejich fikční svět, popkulturních narážek nebo práce s postavami), a přesto mají jednotlivé epizody hlavu a patu a dovedou nejen královsky pobavit, ale také hluboce dojmout a přimět vás k existenciálnímu rozjímání. Vtipnější než Futurama nebo Simpsonovi (kteří doplatili na to, že neskončili v nejlepším).
The Wire (2002-2008)
Od Davida Simona se vyplatí vidět všechny seriály, které napsal (dále Generation Kill, Treme, Najděte mi hrdinu). Málokde najdete tak dobře napsané postavy a tak pozorné zohlednění kulturního a sociopolitického kontextu, v němž se tyto postavy pohybují.
Do mého užšího výběru se dostala ještě tahle sedmička: Broad City, The Fall, Fargo II, Flight of the Conchords, Panika v městečku, Police Squad!, Spaced.
Na čem jsem vyrůstal aneb Seriály mého dětství: Arabela, Bylo nás pět, Hercules, Kobra 11, Komisař Rex, MacGyver, Můj přítel Monk, Mr. Bean, My z kačerova, Pohotovost, Přátelé, Rychlá rota, Tom a Jerry
Tipy na další seriály, které by měl každý vidět nebo které máte jednoduše rádi, jsou vítány v komentářích.
Tipy z letošního programu na základě kladných zahraničních ohlasů (festivalových a kritických, takže nemusí jít vždy o divácky nejvstřícnější filmy), renomé režiséra/režisérky a vlastní divácké zkušenosti.
Cesta snů – nové minimalistické drama německé režisérky Angely Schanelec.
Domov – belgické drama, oceněné na festivalech v Gentu, Les Arcs a Benátkách.
Elle – černohumorný rape revenge thriller, postavený na porušování pravidel toho, jak by měli lidé jednat a filmy vypadat. Zlatý globus a přes padesát dalších cen.
Harmonium – japonské drama o rodinných vztazích, Cannes: Un Certain Regard cena poroty, na RT zatím šest pozitivních recenzí.
Hořkých sedmnáct – indie teenagerská komedie, která se úspěšně vyhýbá většině klišé.
Christine – záměrně odtažité psychologické drama o prohlubující se depresi televizní reportérky, která se zastřelila v přímém přenosu. Rebecca Hall obdržela za svůj herecký výkon několik ocenění.
Jako ryby v síti – nový Kim Ki-duk, pokud vás jeho tvorba ještě zajímá.
Kamenné srdce – islandské drama o dospívání oceněné na řadě festivalů.
Křížová palba – Ben Wheatley, akčně komediální pocta béčkovým sedmdesátkovým filmům pro fanoušky Tarantina i Scorseseho. Cena diváků v Torontu.
Láska a přátelství – Jane Austen jako screwball komedie, skvělí herci, skvělý scénář, kritiky jeden z nejlépe hodnocených filmů loňského roku.
Lidská vlna – formálně neotřelý umělecký dokument, dvě ceny z Locarna.
Loving – nenápadné, ale chytře vystavěné drama o rasové segregaci na americkém jihu, mnoho ocenění, vesměs pozitivní kritiky.
Magnus – norský dokumentární portrét geniálního šachisty, kritici jsou střízlivější, diváci nadšeni.
Milující se Evropa – současná Evropa skrze vztahy čtyř párů, konceptuální dokument, který na festivalech zřejmě nebyl oceňován jen za explicitní erotiku.
Mládí vůdce – tak trochu hororový portrét jednoho malého psychopata, velmi dobře přijatý debut mladého amerického režiséra.
Nenarozená pomsta – britská feministická hororová komedie o matce, která pod vlivem svého nenarozeného dítěte začne vraždit.
Personal Shopper – duchařské drama Oliviera Assayase, oceněné v Cannes cenou za režii.
Poslední rodina – nekompromisní obraz života v pozdně socialistickém Polsku, pro mne jeden z nejlepších filmů loňského roku.
Přijímačky – dokumentární nahlédnutí za zdi slavné francouzské filmové školy Fémis, cena z Benátek a festivalu True/False.
Ráj – příběhy tří lidí, do jejichž životů zasáhla druhá světová válka. Andrej Končalovskij obdržel v Benátkách za režii Stříbrného lva.
Rara – na řadě festivalů uvedené (a oceněné) chilské LGBT drama o dvou sestrách vychovávaných lesbickým párem.
Sama v noci na břehu moře – intimní drama oceňovaného jihokorejského režiséra, Stříbrný medvěd z letošního Berlinale.
Sao Jorge – v Benátkách oceněné pochmurné drama o dopadech finanční krize na život v Portugalsku.
Ty a tvoje – jihokorejská variace na Buñuelův Ten tajemný předmět touhy. San Sebastián International Film Festival: nejlepší režie, Stříbrná mušle.
Ulička slávy – rozporuplně hodnocený, ale rozhodně pozoruhodný vypravěčský a stylistický experiment Anga Leeho.
Zjizvená srdce – mnohovrstevnaté rumunské drama, kterým se Radu Jude pokusil navázat na úspěch filmu Aferim!, zvláštní cena poroty v Locarnu, cena za režii v Mar del Plata
Ženy dvacátého století – netradiční portrét zlomového období amerických dějin, jak jej prožíval jeden dospívající kluk a trojice žen.
Pokud si filmy uváděné na Jednom světě (6. – 15. 3.) nevybíráte jenom podle tématu, případně se nechcete nechat (mile, či nemile) překvapit, mohly by vám pomoct následující tipy, založené na zahraničních recenzích a oceněních, které dané snímky získaly.
Tichý hněv Inuitů – divácká cena na Hot Docs Canadian International Documentary Festival.
Weiner – recenze na Metacritic, velká cena poroty na Sundance Film Festival.
Za kamerou – recenze na Metacritic, nejlepší dokument DOXA Documentary Film Festival, San Francisco International Film Festival, velká cena poroty Sheffield International Documentary Festival ad.
O filmu 