Archiv Září, 2016

Novinky

Nová Bridget Jonesová i nový Blair Witch v amerických kinech pohořeli.

Jared Leto bude hrát Andyho Warhola ve filmu podle scénáře Terence Wintera.

Zemřel režisér a scenárista Curtis Hanson (mj. L. A. – Přísně tajné).

V Praze proběhne Master Class francouzská režisérky Claire Denis.

 

Recenze

Skončil festival v Torontu, zde najdete pohromadě ohlasy na uvedené filmy.

„The night’s most pointed moment came early, during Jill Soloway’s acceptance speech after she won for directing Transparent’s “Man on the Land” episode. Soloway called for more casting of trans people, and thanked Amazon for promoting marginalized voices. Her speech ended with “Topple the patriarchy!”“

Rozmanitost jako hlavní téma letošních Emmy.

„It was up to Mr. Kimmel to tweak the high-mindedness of the night. “The only thing we value more than diversity,” he said, “is congratulating ourselves on how much we value diversity.”

Další z mnoha rekapitulací předávání cen Emmy. Jinou najdete třeba zde.

Smrt ve tmě je hororem bez dobra a zla. Zloději i oběť mají velmi lidské motivace, jen žijí v prostředí, které je vede k velmi pochybnému naplňování svých potřeb. Film tak chytře distribuuje emoce a zabraňuje šablonovitému zaujímání stanovisek. Nemožnost cítit jednoznačné sympatie a nenávist dobře koresponduje s motivem rozloženého prostředí, z nějž jako by se vytratily veškeré hodnoty a sociální struktury.“

Zřejmě nejlépe hodnocený horor letošního roku Smrt ve tmě.

„Z jakého důvodu by měl seriál někdo vůbec sledovat? Protagonista je nesympatický a zlý. Jeho bezpáteřnost a ziskuchtivost ovšem nepůsobí jako kritika kapitalismu. Naopak se seriál už z povahy žánru opájí vyobrazováním bohatství, krásných kostýmů a zdobených interiérů.“

Seriál České televize Já, Mattoni.

„It’s rare these days to see a network show so committed to pulp violence and big stunts. It’ll be interesting to see if Miller and his co-producers can afford to sustain that level of boom.“

První dvě epizody seriálové verze Smrtonosné zbraně.

„And in a society where eating is somehow criminalised, cannibalism is an appropriate fantasy.“

Kanibalský příběh o dospívání Raw/Grave.

„It has the right elements; what it hasn’t yet quite figured out yet, though, is how to combine them into something that will be truly explosive.“

Nový MacGyver.

 

Delší texty

„Still, maybe it’s time to admit that we don’t own Hollywood. Maybe we never did, but it seems clear that with globalization “our” popular cinema is becoming something else–not exactly “theirs,” but not wholly ours either.“

David Bordwell o údajném úpadku americké kinematografie v historické perspektivě.

„Jakoby se HBO tak trochu zabarikádovala ve svých výjimečně solidních základech jištěných silou značky: volila jistotu a nechala dravce kolem, aby experimentovali a hledali další cesty.“

Co vypovídají letošní výherci cen Emmy o světě televizní zábavy?

„Even as he keeps growing the Tom Ford brand—it now has more than 120 stores and turns over $1 billion a year—he’s working to make his mark as a filmmaker, an ambition he takes so seriously that he pointedly never includes his own clothes in his movies.“

Rozhovor s Tomem Fordem u příležitosti uvedení jeho druhého filmu.

„Fassbinder portrayed most relationships — familial, marital, workplace — as mutually exploitative. Love is a commodity, emotion a type of exchange in which, as Fassbinder put it, “feelings are for sale.” Victims are rarely innocent in this transaction; they collude with their oppressors in a kind of sadomasochistic symbiosis.“

Filmy Rainera Wernera Fassbindera.

„This patient build-up is a De Palma staple, from the first shootout of Carlito’s Way to the pre-bloodbath prom scenes of Carrie. Similarly, in Baumbach’s Mistress America, a house tour sets up the elaborate second act’s double-crossing, eavesdropping and squabbling over a chess set.“

Co mají společného filmy Noaha Baumbacha a Briana De Palmy?

„The first thing we talked about on The Magnificent Seven was sideburns. We were at the Mayweather-Pacquiao fight in Vegas a couple of years ago, and we discussed the fact he wanted to grow sideburns and how long they were going to be.“

Antoine Fuqua o spolupráci s Denzelem Washingtonem.

„We must assume that Irena has turned into a panther, but we never see it happen; we scarcely see the panther at all, save for a fleeting and too literal studio-imposed insert in one sequence. It is a brilliant instance of making the best of budgetary constraints, trusting to effectively managed suggestion over inadequate special effects.“

Esej o hororu Kočičí lidé z roku 1942, který na DVD/BD vydává Criterion.

„Memorable though Hanks’ performance is, there’s something patronizing in the way the film coos over his childlike innocence, especially since he’s often depicted staring off into space, oblivious and indifferent to his surroundings.“

Jak se Forrest Gump liší od jeho knižní předlohy.

„Jsou jistě případy, kdy dokumentarista – stejně jako novinář – ve snaze o senzaci překročí naznačené etické, a v důsledku toho i právní hranice; pak musí nést důsledky tohoto osobního i profesního selhání. A bude nyní na soudu, aby z předložených důkazů určil, zda tomu tak bylo i v případě dokumentu Rada nad zlato, nebo nikoli.“

Dokument Rada nad zlato z právního hlediska.

„A small number is intimate; a large number is often vague. This is why the story of the murder of a single human being can be more dramatic than the reporting of a massacre; it’s why a controversy over emails can damage a presidential candidate, while their opponent remains unscathed by a head-spinning onslaught of hourly atrocities that serve to cancel themselves out.“

Filmy Smrt ve tmě a Hell or High Water potvrzují, že méně je někdy více.

„In our show, reality becomes our subtext. So if you have a scene with two characters, one of them loves the other, it’s more interesting for that person to hate that person on the surface but subtextually you feel, oh, well that person actually loves them. And you sense that maybe or maybe you don’t, and then you’re surprised when that comes out.“

Dlouhý rozhovor se Samem Esmailem o druhé řadě Mr. Robota a jejím přijetí.

„But that severed ear and all it represents leaves a lasting impression on anyone who has seen Lynch’s masterpiece, for whom it is impossible to hear the songs ‘Blue Velvet’, ‘Love Letters’ or ‘In Dreams’ the same way ever again.“

Funkce hudby v Modrém sametu.

„Flashbacks, block construction, replays, to-camera address, network narratives, and bursts of subjectivity are so ingrained in contemporary filmmaking that we might want to think of Hollywood storytelling as a constantly expanding menu that discovers new flavors in traditional ingredients.“

Konvence klasického hollywoodského vyprávění a jejich aplikace ve filmech Clinta Eastwooda.

 

Trailery

Good Girls Revolt

Passengers

Taboo

Trespass Against Us

Advertisements

Pod maskou staromódně nekomplikovaného profesního drama, jehož oslavování lidového hrdinství a statečnosti Newyorčanů může být pro mnohé neamerické diváky těžko stravitelné, se skrývá důmyslně vystavěný portrét disciplinovaného profesionála, stíhaného pochybami, zda odvedl nejlepší práci, jakou mohl (v zásadě jde o obdobu PTSD, se kterou se potýkal Chris Kyle v Americkém sniperovi).

Obraz ústředního „zázraku“ i portrét hlavního hrdiny Eastwood skládá z několika retrospektiv, z nichž každá akcentuje jinou rovinu události a všechny se pak „zrcadlí“ v Sullyho závěrečném proslovu, vyzdvihujícím zásluhy kolektivu. Opakování téže traumatizující zkušenosti v různých podobách (sen, skutečnost, simulace, skutečnost rekonstruována na základě zvukové nahrávky) zároveň napodobuje metodu regresivní terapie, kdy znovu prožíváte a zpracováváte zdroj vašeho neklidu. Redundance, která by v jiném filmu působila jako podceňování pozornosti diváka, je tudíž pro zvolený způsob vyprávění určující.

Eastwood si dává záležet, aby byl každý flashback motivován přítomným děním, což sice vede k bizarnostem jako je cca desetiminutová, počtem hledisek značně rozvětvená odbočka od telefonátu s manželkou, ale rovněž to odpovídá psychickému rozpoložení člověka, který nedokáže z hlavy dostat určitou nezpracovanou myšlenku/emoci. Do Sullyho utvrzování se, že jednal v souladu se svými zásadami, zapadají i návraty do vzdálenější minulosti, kdy se jako mladý kluk učil létat a jako kadet vojenské letecké akademie zvládat krizové situace. Největší drama se tak v zásadě odehrává v Hanksově hlavě.

Obsazení Toma Hankse do další role slušného a obyčejného Američana jako z filmu Franka Capry vybízí ke srovnání Sullyho s Mostem špionů. James Donovan se chtěl hlavně vrátit k manželce a dětem a s pravidly špionážních her si hlavu příliš nelámal. Sullenberger potřebuje v prvé řadě obhájit své profesní renomé a přesvědčit vyšetřovací komisi o tom, že přistání na řece bylo správným řešením. Pasažéři letadla a Newyorčanů stojí na jeho straně od začátku filmu, manželka jeho hrdinství plně docení zhruba ve dvou třetinách a stěžejním konfliktem vyprávění je tak právě spor s byrokraty, ohánějícími se na úkor lidského faktoru fakty, která jim poskytly chytré přístroje.

Za největší úlet filmu považuji jeho hlavní lákadlo – skutečnost, že byl skoro celý natočen na IMAX kamery, ačkoli na IMAX plátně nevynikne Sully zdaleka tolik jako loňský film k výročí 9/11, Zemeckisův Muž na laně. Byť Eastwood vždy vyplňuje celý předkamerový prostor, zpravidla tak činí bez větší nápaditosti pouze vhodně rozmístěnými stojícími/sedícími herci. Pár záběrů, kdy se na vás řítí ocelové monstrum o hmotnosti několika desítek tun, by stejně dobře vyniklo i na menším plátně.

Nenechte se proto nalákat na spektákl, protože síla tohoto (ne)obyčejného dramatu tkví v jeho zájmu o každého jednoho člověka, jak nejnázorněji dokládá scéna s počítačovou simulací incidentu, kterou lze v přeneseném významu číst i jako Eastwoodovo vymezení se vůči emocionálně vyprázdněným blockbusterům s hromadou počítačově generovaných obrázků, které oslavují efekty, nikoli efektivitu.

Sully, USA 2016, 96 min, r. Clint Eastwood, s. Todd Komarnicki

Po více než roční pauze jsem se rozhodl obnovit výběr odkazů na články a videa z webu, které mne během uplynulého týdne zaujaly. Nově nepůjde pouze o delší texty k nedělní kávě, ale také o recenze filmů, seriálů nebo knih, krátké zprávy a trailery. Jestli se vám nebude chtít čekat až do neděle, kdy všechno shrnu do jednoho příspěvku, můžete sledovat můj twitterový účet, na němž formou „retweetu“ nebo „likeu“ během týdne zřejmě upozorním na mnohé z toho, co sem nakonec vyberu.

Delší texty

Vyšlo 80. číslo webového magazínu Senses of Cinema s hlavním tématem „American Extreme“ (tzn. filmy pro hodně otrlé diváky), filmovou analýzou Trierovy Nymfomanky, rozhovorem s Whitem Stillmanem, festivalovými reporty (Bologna, Sarajevo, Locarno…) a recenzemi nových knih o filmu.

„(…) kritik by měl zároveň přemýšlet o tom, co sám může udělat, aby se úroveň tvorby zvýšila.“

Tomáš Baldýnský nejenom o své televizní tvorbě a úrovni domácí filmové publicistiky.

„The government officials in Sully are all depicted as brow-furrowed, scowling, mistrusting attackers, who want to tear down a man who is clearly a hero. They seem to have an agenda with Sullenberger, and that agenda involves tearing down the old guard, and assembling a namby-pamby world of over-sensitivity. They are depicted very much the same as as the politicians in Atlas Shrugged: as conceptual villains. Sully is an infinitely more capable and well-thought-out movie, of course, but the notions are similar.“

Nad problematickým vyzněním nového filmu Clinta Eastwooda.

„It wasn’t until Sundance that we started to realise what we had. The first screening was on the Friday night, and there was this huge line outside the theatre with people waiting to see if someone didn’t show up. Everyone wanted to get in, it was unbelievable. Later that night, after some pretty lengthy negotiations, we sold the movie to Artisan Entertainment. We had sold our first movie on the first night of the festival.“

Tvůrci Záhady Blair Witch u příležitosti premiéry pokračování vzpomínají, jak jejich zásadní film (minimálně z hlediska virálního marketingu) vznikal a jak se z něj přes noc stal kult.

„It is up to people like me, in my very fortunate position, to fight for equal pay, because that means that people who have less of a voice may receive the same.“

Emily Blunt o natáčení adaptace Dívky ve vlaku a nerovných příležitostech v Hollywoodu.

„Chadwick Boseman made his well-received debut as T’Challa/Black Panther in Civil War. While the actor was very much in-the-flesh on set, his costume was painted over, frame-by-frame, with computer trickery.“

10 zajímavostí z audiokomentáře nejnovějšího Kapitána Ameriky.

„Z Loni v Marienbadu se stal pojem, módní film, který je třeba vidět a mít na něj názor, i kdyby jen kvůli tomu, abyste rozpoznali jeho citace v jiných filmech.“

Můj text o výstavě děl inspirovaných filmem Loni v Marienbadu v pražské Galerii Rudolfinum. Přečíst si o ní můžete dále např. zde.

„In movies, women who masquerade their true selves often get punished, as ends up being the case with Marie (if you ignore the social, political and financial ramifications of her death). However, Coppola’s choice to focus solely on Marie’s life suggests a rejection of this stereotype altogether.“

Film Marie Antoinette v kontextu post-feminismu.

„The critics are not a voice for the people, yet they can affect the reputation and success of the movie. By writing early and with vehemence against The Light Between Oceans, it probably lost a couple million dollars in its first weekend.“

Derek Cianfrance mj. o nepříznivém kritickém přijetí jeho filmu The Light Between Oceans.

„Damon brings more intense naturalism to the part than Tom Cruise, Russell Crowe or Sylvester Stallone could have when they were initially considered for the role, but it’s not as though the scripts require much in the way of dynamic acting.“

Proč Jason Bourne nefunguje jako franšízový hrdina.

„We are aware that there are people who vote for the sole purpose of trying to lower the rating for a film (this happens both ways—there are just as many people who try to inflate a vote).“

O dopadu nízkého hodnocení neviděných (nezávislých) filmů na IMDb.

 

Krátké zprávy

Rozhovor o zrušené premiéře dokumentu FC Roma na stadionu Bohemians.

Přehled chystaných filmových projektů.

Margot Robbie coby Harley Quinn dostane dle očekávání vlastní film a bude se podílet na jeho produkci.

Šestý díl Mission Impossible potvrzen.

Vysoce nákladný netflixovský seriál The Get Down zřejmě nezaujal mnoho diváků.

Kanibalské scény ve francouzském dramatu Grave někteří diváci neustáli.

 

Recenze

„It takes the fear that a mother doesn’t know her own children, and magnifies it in visually arresting and thematically ambiguous ways, while suggesting that even in families that mean well, connections can be more tenuous than anyone ever guessed.“

Pilotní díl seriálové verze Vymítače ďábla.

„It’s annoying how good Designated Survivor is. Annoying, because the topic is so ridiculously cheesy, and the emotions so deliberately over-the-top.“

První díl nového seriálu Designated Survivor.

„I’m aware that nothing I say here will put off the loyal rump of Malick’s continuing supporters – they include friends of mine – but this near impactless ‘documentary’, supposedly many years in the making, for me, really is the creative vacuum his career has been headed for lately“

Spektakulární imaxovský dokument Terrence Malicka Voyage of Time.

„Melodies are being sung, but the impassioned souls from which they’re supposed to spring are absent.“

O Oscary si zpívající retro muzikál La La Land.

„It’s one giant, unapologetic dose of bloody absurdity, and the talented cast is clearly having a blast with the mayhem.“

Akční pecka Bena Wheathleyho Free Fire.

„The mysterious case of 1927’s Hats Off with Laurel and Hardy leaves a gap in the career of these two accidental partners; Alfred Hitchcock’s ill-fated and ill-conceived 1926 picture The Mountain Eagle could, if pried from the wrinkles of time, demonstrate the director’s early genius.“

Kniha o ztracených a nalezených filmech In Search of Lost Films.

„V dějinách české literatury Matouš jednou zaujme podobné místo jako třeba Chaunovy Zápisky režiséra, jež svého času budily srovnatelný „kontroverzní“ rozruch; než se tak stane, domácí recenzentská a kulturní obec bude ještě nějakou chvíli sdílet obvyklá pravidla hry na prvořadou literární událost.“

Deník Jiřího Cieslara Matouš.

„Bohužel námitka týkající se faktu, že pořad ukazoval jen to negativní, je sice pochopitelná, ale současně nepřípadná. To nebyla reportáž o problému taxislužby, ale docureality o nepoctivých taxikářích. Nikde v ní není řečeno, že takoví jsou všichni, ale sama forma už předem vylučuje nějaký „všeobjímající“ přístup.“

Internetová docureality série Praha vs. Taxi.

 

Trailery

Crisis In Six Scenes

Fifty Shades Darker

Christine

Moana

Miss Sloane

Nocturnal Animals

Zatím nejlepší letošní seriál z produkce HBO je neo-noirově laděným mixem krimi, dramatu vězeňského a dramatu soudního, v němž mají výroky typu „Tohle je svobodná země“ hořce ironický nádech.

Doporučuji číst až po zhlédnutí všech epizod.

Orientovat se ve kvantech informací, kterými jsme dennodenně zaplavováni, je stále obtížnější. Neboť nemáme čas a trpělivost jít do hloubky, kloužeme po povrchu a mnohdy činíme ukvapené závěry. Nedávno uvedené seriály Making a Murderer, The People v. O. J. Simpson a Jedna noc na tento trend reagují informační ofenzívou. Krok za krokem, z různých perspektiv a do nejmenších detailů rozkrývají na ploše mnoha hodin kriminální případy, který by jinak vydaly na dvouhodinové drama. Realitu oproti dnešním médiím nezjednodušují. Naopak ukazují, že je někdy natolik spletitá, že přes sebevětší snahu o její převedení do srozumitelného narativu nelze nabídnout uspokojivé odpovědi. Silně ambivalentní pocity vyvolávající závěr Jedné noci toto odmítnutí zpřehledňujících schémat vyjadřuje zdrcujícím způsobem.

Osmidílná minisérie spisovatele Richarda Price (mj. The Wire) a scenáristy Stevena Zailliana (Mission: Impossible, Muži, kteří nenávidí ženy, Moneyball) je založen na první řadě britského seriálu Criminal Justice (2008). Zatímco v ní ztvárnil naivního mladíka obviněného z vraždy Ben Whishaw, v americké verzi připadla hlavní role anglickému herci pákistánského původu Rizu Ahmedovi (Slídil, Jason Bourne), což tvůrcům umožnilo doplnit široké spektrum témat o otázku rasy a náboženství. Nasir Khan, jak se (zprvu) vyjukaný vysokoškolák jmenuje, je znevýhodněn již barvou své pleti, která jej v očích svědků i policistů předurčuje k páchání zločinů. Pochopení nachází Nasir, většinou postav familiérně nazývaný „Naz“, u vyhaslého právníka Jacka Stonea, který je podobným outsiderem jako on.

Zatímco v jiných dramatech o kdysi respektovaných odbornících, kteří ztratili motivaci a důvěru okolí, se hrdina vypořádává s alkoholismem (viz např. Rozsudek, s nímž bývá Jedna noc srovnávána), Stoneovým prokletím je ošklivý ekzém na nohách (dokonce namísto skupiny anonymních alkoholiků navštěvuje terapeutickou skupinu lidí s různými vyrážkami). Právníkova zoufalá snaha najít účinný lék funguje nejen jako funkční running gag, ale zároveň Stonea pomáhá zlidštit a neustále nám připomíná neoddělitelnost osobních a veřejných životů postav, potažmo psychosomatickou neoddělitelnost těla od mysli, neboť Stoneovy kožní problémy zjevně souvisejí s jeho úzkostí a stresem. Pro komplexnost série je pak klíčové, že propojenost jednotlivých úrovní se netýká jenom jednotlivců, ale celého odlidštěného systému spravedlnosti.

Od znamenité pilotní epizody, sledující hodinu po hodině, k čemu během titulní noci došlo (aniž bychom se ovšem dozvěděli, kdo vraždil), je zřejmé, že Zaillian a Price americké pojetí práva a spravedlnosti nebudou přibarvovat. Doslova, neboť vyšisovaný obraz s převahou nevlídných chladných barev nemá daleko k černobílé. Černobílé oproti tomu není vykreslení postav, zejména Naze, který prodělává podobně fascinující charakterovou proměnu jako Walter White v první řadě Breaking Bad. Z mladíka nezkaženého světem, který neví, jak se chovat k dívce, natož, jak se chovat v base, se mění v prvotřídního mukla, jehož postava i pohledy budí respekt spoluvězňů a u diváků i obhájců vyvolávají pochyby o jeho nevině, průběžně sílící a trvající i po doběhnutí titulků poslední epizody. Deziluzivní pointa seriálu by mohla spočívat v poznání, že pokud s vámi druzí budou apriorně zacházet jako se zločincem, nakonec se jedním stanete.

Nelze přijmout pravidla divočiny, jak vězeňský mikrosvět vnímá Nazův vězeňský patron a čtenář Jacka Londona Freddy (Michael Kenneth Williams, kterého všichni diváci The Wire okamžitě identifikují jako Omara), aniž byste se proměnili z kořisti v šelmu. Paralelně s bojem za očištění Nazova jména sledujeme srovnatelně bezradný boj o lidskou důstojnost, potažmo o svou identitu a individualitu. Rozhodovat sám za sebe a být sám sebou, nikoliv tím, za koho vás mají druzí, je ovšem v některých situacích nemožné. Z postav seriálu svou pozici dokáže s jistými výhradami uhájit pouze Stone, kterého ovšem také nelze označit za zosobnění lidskosti v její nejskvělejší podobě (jeho pomoc není nezištná a některé jeho metody jsou za hranou zákona). V Jedné noci obecně platí, že byť postavy navenek zastupují známé typy (obávaný kriminálník, vyděšený zelenáč, vyhaslý právník), nejsou schematické. Stejně jako se hrdina může stát antihrdinou, chová-li se někdo nepříjemně a má předsudky, nemusí tomu tak být až do konce.

Naz a Stone coby dvě ohniska vyprávění tvůrcům umožňují sledovat paralelně vyšetřovací i vězeňskou linii, které se posléze spojí v linii soudní. Vyprávění ovšem dál ubíhá dvěma protichůdnými směry – Stone se snaží přesvědčit porotu o Nazově nevině, zatímco mi sledujeme Nazovu proměnu ve zločince. Kromě jejich počínání jsme v omezené míře informováni také o aktivitách protřelého, jen už poněkud unaveného seržanta Baxe (Bill Camp) nebo o snaze Nazova otce (Peyman Moaadi) získat zpět jeho taxík, který mu byl zabaven v rámci vyšetřování a který nezbytně potřebuje k živobytí. Hlediska ovšem nejsou střídány stejně často jako v The Wire a seriál je sice méně komplexní, ale také vypravěčsky sevřenější. V provázanosti jednotlivých linií napomáhá také užívání grafické návaznosti záběrů. Hladké přechody mezi různými prostředími na stylistické rovině přispívají k výše zmíněnému dojmu propojenosti jednotlivých složek celého soukolí.

Postava Turturrova právníka seriálu sice obohacuje o humor (byť jde mnohdy o trpký smích z bezradnosti), ale pořád jde společně s Mr. Robotem o nejtemnější televizní drama posledních měsíců (nejen vizuálně). Fikční svět je zalidněn osamělými postavami (jejich odtrženost od vnějšího světa znásobují kompozice záběrů, jež mi připomněly Hopperovy malby osamělých lidí), které nezapadají do okolního světa a jsou posedlé prací, která jediná dává jejich životům smysl a směr (proto Baxe nijak netěší, že musí odejít do důchodu). Dělají chyby, pijí nadměrné množství alkoholu, jedí nezdravá jídla a jejich drobná vítězství buď netrvají dlouho, nebo ve skutečnosti vítězstvími v pravém slova smyslu nejsou (viz závěr poslední epizody, naznačující, že podobnou zkušenost si v sobě chtě nechtě ponesete po zbytek života).

Spáchání zločinu není věcí jednoho člověka, ale přinejmenším celé jeho rodiny. Výsledek soudního líčení určují emoce a váš zevnějšek, ne fakta. Relevantní důkazy, které nezapadají do vzorce, mohou být opomenuty. Abyste odhalili pravdu, občas musíte lhát. Abyste dosáhli spravedlnosti, občas musíte obejít zákon. O svou poctivost dříve či později přijdete. Nejsou to věci, které byste chtěli slýchávat každý den, ale je užitečné nepodléhat demagogickému zjednodušování a připomínat si je. Jedna noc v tomto ohledu plní podobnou úlohu jako postupně mizející poctivá žurnalistika. Zanedlouho nás možná bude do jednoznačně neuchopitelné reality, ve které záleží na souvislostech více než na výsledku, navracet namísto denního tisku kvalitní seriálová produkce.

The Night Of, USA 2016, Richard Price, Steve Zaillian, HBO.