Archiv Srpen, 2016

Do konce roku

Posted: 29. 8. 2016 in tipy, TV, výhled

Průběžně aktualizovaný přehled nových filmů a seriálu pro letošní rok naleznete zde. Níže se o těch nejslibnějších rozepisuji podrobněji. Přednostně jde o tituly, které budou v nejbližších měsících promítány/vysílány v ČR.

Kino

American Honey (27. 10. 2016)
Skoro tři hodiny trvá road-movie anglické režisérky a scenáristky Andrey Arnold, z jejíchž předchozích celovečerních filmů v našich kinech neběžely (mimo Febiofest) pouze Bouřlivé výšiny. Film o skupině mladých hrdinů, kteří cestují po Spojených státech a pod charitativní zástěrkou prodávají předplatné časopisu, aby měli peníze na drogy, alkohol a přespání v motelu, vznikal bez pevného scénáře, pouze na základě autorčiny přibližné představy, o čem chce vyprávět. Jak dokládá i Cena poroty z Cannes (pro režisérku čtyř filmů již třetí), natáčení, které bylo pro Arnoldovou možností lépe poznat USA, nedalo vzniknout neukoukatelnému experimentálnímu blábolu, ale filmu s dostatečně silným diváckým potenciálem, aby jej do své distribuční nabídky zařadil CinemArt, zaměřující se jinak na komerčnější tituly.

American Pastoral
Příběh znamenitého atleta, jehož život se zhroutí poté, co se jeho dcera v 60. letech přidá ke skupině radikálů, popsal v knize Americká idyla Philip Roth. Kniha oslovila Ewana McGregora, který pro její adaptaci hledal vhodného režiséra tak dlouho, až se režie nakonec ujal sám. Jestli si jako debutant pro začátek neukrojil příliš velké sousto, zjistí jako první v září návštěvníci filmového festivalu v Torontu. Česká premiéra zatím nebyla stanovena, ale vzhledem k Rothově tuzemské známosti s ní lze počítat. Pakliže tedy film nebude propadákem.

Assassin’s Creed (29. 12. 2016)
Málokdo by asi rok dva zpátky čekal, že se adaptace herního bestselleru, v němž hrdina cestuje do minulosti, aby se stal nájemným vrahem, chopí australský režisér realistického dramatu Snowtown a nejnovějšího zpracování Shakespearova Macbetha. Z druhého zmíněného filmu Justin Kurzel přejal nejen motiv traumatizovaného hrdiny, který řeší problémy násilím, ale také dva herce v hlavních rolích – Michaela Fassbendera a Marion Cottilard. Ambiciózní film, který nám podle své kvality buď zpříjemní, nebo zkazí konec letošního roku (a dost možná bude směrodatný pro to, kolik peněz poteče do dalších herních adaptací), se natáčel v anglických studiích Pinewood a na Maltě, takže by protagonistovo hopsání po střechách mělo oplývat srovnatelnou vizuální krásou jako ve hře.

Bleed for This
Miles Teller chce opravdu hodně vyhrát Oscara. Po bubenickém hororu Whiplash přijal další fyzicky mimořádně náročnou roli v boxerském dramatu Bena Youngera (romantická komedie Prime). Kvůli roli šampióna ve střední váze Vinnyho Pazienzy, který pokračoval v zápasení i po zranění páteře, prodělal podobně výraznou fyzickou proměnu jako Robert De Niro před natáčení Zuřícího býka. Zda se film přiblíží legendárnímu Scorseseho filmu také svou syrovou naléhavostí zjistíme zřejmě až začátkem příštího roku, kdy naše kina pravidelně zaplaví snímky s oscarovým potenciálem. Americká premiéra by měla proběhnout koncem listopadu.

Doctor Strange (3. 11. 2016)
„Divným doktorem“ z názvu nejnovějšího přírůstku do stále bobtnajícího Marvel Cinematic Universe (MCU) je newyorský neurochirurg, kterému autonehoda znemožní dál vykonávat jeho profesi. Během cestování po světě v naději, že najde lék, potká bytost, která jej zasvětí do umění, jež mu umožní navštěvovat alternativní dimenze a ohýbat realitu (doslova, jak vidno v traileru). Režisérem filmu, který svou vizuální inspiraci čerpá hlavně ze stylu 60. let, kdy komiks Stevea Ditka vycházel, je autor několika solidních hororů Scott Derrickson (mj. Sinister). Můžeme se tak údajně těšit na temnější a divnější film než jsou třeba Avengers nebo Strážci Galaxie, ačkoli strukturou vyprávění půjde o tradiční origin story, prezentující novou postavu pro její další využití v MCU. Ještě větším lákadlem než známý superhrdina a psychedelická výtvarná stránka bude pro mnohé Benedict Cumberbatch s kozí bradkou a americkým přízvukem, který si tak po Sherlockovi zahraje dalšího nevyzpytatelného, arogantního, ale přesto neodolatelného sociopata.

Fuocoammare (3. 11. 2016)
Dokument o životě na středozemním ostrově Lampedusa natočený jako hrané drama. Po benátském Zlatém lvu za Sacro GRA obdržel italský režisér Gianfranco Rosi za Oheň na moři také berlínského Zlatého medvěda. Zda šlo o cenu za téma nebo za skutečné filmové kvality, bychom ještě před listopadovou kinopremiérou měli zjistit na přehlídce Be2Can.

Hedi (13. 10. 2016)
Intimní drama získalo v Berlíně cenu pro nejlepší debut a nejlepší mužský herecký výkon. Ukazuje život v Tunisku po „arabském jaru“ na příběhu ostýchavého Hediho, kterého čeká svatba s předem vybranou nevěstou. Příběh o lásce, odvaze a rodinných vztazích patřil údajně k tomu nejlepšímu z letošní berlínské soutěže.

Jack Reacher: Nevracej se (20. 10. 2016)
Druhý film podle populární knižní řady od Leeho Childa (poprvé šlo o adaptaci 9. knihy, tentokrát půjde o knihu osmnáctou) vrací do hry bývalého vojáka, který se živí lovem zločinců. Muže mimořádného intelektu i fyzické síly, který si i v nejkritičtějších okamžicích zachovává chladnou hlavu, si opět zahraje Tom Cruise. Po Christopheru McQuarriem, který s Cruisem mezitím natočil doposud nejlepší díl Mission Impossible, převzal režisérské otěže Edward Zwick, jenž s věčně vysmátým americkým hercem spolupracoval pro změnu na Posledním samurajovi.

La La Land (19. 1. 2017)
Až díky úspěchu strhujícího dramatu/hororu Whiplash mohl Damien Chazelle zrealizovat svůj sen o natočení muzikálu ve stylu francouzské nové vlny (viz Paraplíčka ze Cherbourgu nebo o něco příjemnější Slečinky z Rochefortu). Jeho referenčním bodem tak navzdory prvnímu traileru, který ze všeho nejvíc připomínal oscarového Umělce, nebyl klasický Hollywood. Jak třetí (po Bláznivé, zatracené lásce a Gangster Squad) spárování Emmy Stone a Ryana Goslinga, zřejmě nejatraktivnějších herců současnosti, dopadlo, budeme vědět poté, co film 31. srpna zahájí benátský filmový festival. V českých kinech jej ovšem uvidíme až v lednu příštího roku.

(Ne)dokonalá partička (13. 10. 2016)
Pokud distributor nezmění své rozhodnutí, půjde o první komedii Jareda Hesse uvedenou v českých kinech. Film, jehož dokončení a uvedení zdržel mj. bankrot společnosti Relativity Studios je založen na skutečném případu loupeže v Severní Karolíně, ve které figuroval noční hlídač v obrněném voze. Vedle Zacka Galifianakise v další roli nekompetentního blba se ve filmu, který podle traileru sází na jednodušší (byť docela dobře fungující) gagy než Hessovy předchozí, spíše divné než k popukání vtipné komedie (např. kultovní Napoleon Dynamit), sešly tři ze čtyř krotitelek duchů – Kristen Wiig, Leslie Jones a Kate McKinnon.

Noční zvířata (24. 11. 2016)
Adaptace románu Austina Wrighta z roku 1993 (česky vyšel pod názvem Noční zrůdy) je po sedmi letech druhým filmem módního návrháře Toma Forda (prvním byl nablýskaný midcult s Colinem Firthem a Julianne Moore Single Man). Hvězdami temného thrilleru o navracející se minulosti budou Amy Adams a roli od role pozoruhodnější Jake Gyllenhaal.

Normální autistický film (10. 11. 2016)
Dokumentární film Miroslava Janka se na příkladech pěti mladých lidí snaží ukázat a pochopit, co obnáší život s různými formami autismu. Na Slovensku vznikl v roce 2014 o tomtéž tématu film Tak daleko, tak blízko.

Příchozí (10. 11. 2016)
Rok po Sicariu se Denis Villeneuve vrací s dalším ambiciózním filmem. Amy Adams se v něm jako lingvistka bude snažit porozumět mimozemšťanům přistávajícím na Zemi. Povídku, která posloužila jako předloha filmu, si můžete přečíst ve výboru Příběhy vašeho života (Ted Chiang).

Sieranevada (17. 11. 2016)
Tříhodinové rumunské drama se z velké části odehrává v jednom bukurešťském bytě 10. ledna 2015 (tzn. tři dny po útoku na Charlie Hebdo) a je tvořeno převážně dialogy několika členů jedné rodiny. Mimořádná divácká trpělivost by měla být odměněna srovnatelně mimořádným filmovým zážitkem. Režíroval Cristi Puiu (Smrt pana Lazaresca).

Snowden (10. 11. 2016)
Jakkoli slibně vypadá trailer i obsazení (Shailene Woodley, Joseph Gordon-Levitt), není moc pravděpodobné, že by Oliver Stone natočil o nejslavnějším whistleblowerovi současnosti napínavější thriller než dokumentaristka Laura Poitras (Citizenfour). Vzhledem k politickému přesvědčení Stonea a jeho postoji ke sledování občanů bezpečnostními službami lze ale předpokládat, že Snowdena vykreslí spíše jako hrdinu než jako zrádce. Scénář k filmu napsal Stone společně s Kieranem Fitzgeraldem na základě dvojice knih (The Snowden Files a Time of the Octopus).

Spojenci (1. 12. 2016)
Pouhý rok po Muži na laně, jeho nejlepším filmu od Forresta Gumpa, přichází Robert Zemeckis s atraktivně obsazenou (Marion Cottilard, Brad Pitt) válečnou romancí, ke které napsal scénář Steven Knight (Locke). Listopadové datum americké premiéry svědčí o ambicích sklízet příští rok filmová ocenění. Příběh nicméně podle dosud známých informací nebude tím hlavním tahákem. Pitt by měl hrát britského zpravodajského důstojníka, který během své mise v Casablance potká členku francouzského odboje. Pravdou je, že Casablanca taky nebyla příkladem oslnivé scenáristické invence a přesto se z ní stal kult.

Sully: Zázrak na řece Hudson (8. 9. 2016)
Pro filmy podle skutečných událostí již dávno neplatí, že musíte být pamětníky, abyste při jejich sledování byli v obraze. K hojně medializovanému nouzovému přistání na řece Hudson došlo v lednu roku 2009, takže si jej mohou pamatovat i diváci, kteří nepovažují youtubering za největší zlo internetového věku. V kokpitu letadla seděl Chesley B. Sullenberger, kterého si ve filmu Clinta Eastwooda zahraje Tom Hanks. Drama se podobně jako Let s Denzelem Washingtonem bude z větší části točit okolo soudní dohry napínavé události a podobně jako některé dřívější Eastwoodovy filmy by mělo nabídnout zamyšlení nad konceptem hrdinství. Lze ale zároveň předpokládat, že na obří IMAX kamery nebyl Sully natáčen jenom kvůli velkým detailům tváře Toma Hankse sedícího před vyšetřovací komisí. Představu o míře kritičnosti filmu vůči protagonistovi si můžeme vytvořit na základě skutečnosti, že jako předloha posloužila Sullenbergerova autobiografie Highest Duty.

Toni Erdmann (20. 10. 2016)
Kdybych měl do konce roku vidět jediný film, ohlasy z Cannes nebo Karlových Varů mě přesvědčily, že by mělo jít o téměř tříhodinové drama německé režisérky Maren Ade, které prý výtečně funguje jako komedie.

Televize

Better Things (září)
Kapku drsnější komediální seriál, hraničící jako většina ambicióznějších žánrových spřízněnců současnosti s dramatem, by mohl zajistit více zasloužené pozornosti komičce Pamele Adlon (Californication). Spoluautorem a výkonným producentem zatím desetidílné série je jeden z nejvtipnějších a dobově nejrelevantnějších komiků dneška Louis C. K. Čekejme tedy velmi upřímné nahlédnutí do mrzkého života frustrované ženy ve středních letech.

Crisis in Six Scenes (září)
Poslední filmy Woodyho Allena jen nenápaditě recyklují, co jsme již dříve viděli a slyšeli. Oživení možná přinese první televizní počin legendárního newyorského intelektuála. Slovo televizní bychom správně měli psát v uvozovkách, neboť minisérie zasazená do Spojených států během turbulentních 60. let vznikla v produkci internetového Amazonu. Číslice šest v názvu seriálu prozrazuje počet epizod, které by měly vyprávět uzavřený příběh o středostavovské rodině, jejíž domácnost převrátí naruby nečekaný host. Podle traileru se před kamerou kromě ohlášené Miley Cyrus nebo Elaine May po delší době objeví i samotný Allen.

Designated Survivor (září)
Kiefer Sutherland se po 24 hodinách a Dotecích osudu vrací na televizní obrazovky jako člen kabinetu, který se nečekaně musí zhostit role prezidenta Spojených států a čelit sérii (nejspíš) teroristických útoků. Tvůrci slibují mix Západního křídla, Ve jménu vlasti a House of Cards, což rozhodně nezní špatně. Stejně jako skutečnost, že pilotní díl režíroval Paul McGuigan (zřejmě nejlepší epizody Sherlocka).

The Exorcist (září)
Seriálové adaptace filmů dopadají neslavně (kromě Farga, kde ale šlo o velmi volnou inspiraci), přesto vznikají stále další (viz například také Lethal Weapon nebo Training Day). Trailer seriálového Vymítače ďábla, sázející na obehrané hororové lekačky (včetně postavy zjevivší se v rozostřeném plánu za jinou postavou nebo bledé dívky blížící se rychle ke kameře), nenaznačuje, že by mělo jít o výjimku potvrzující pravidlo. Scénář navíc napsal Jeremy Slater, který má prsty i ve zprasení Fantastické čtyřky. Skvělá a ve filmu a televizi stále vzácněji přítomná Geena Davis a schopný Rupert Wyatt (Zrození Planety opic) přesto dávají jistou naději, že nám alespoň párkrát naskočí zimomriavky.

Chance (říjen)
Hugh Laurie tentokrát již sice ne jako doktor House, ale přesto stále jako doktor. V adaptaci románu Kema Nunna bude hrát sanfranciského neuropsychiatra, který se zaplete do problémů jednoho z pacientů. Temný příběh postavený na noirovém půdorysu vznikl v režii Lennyho Abrahamsona (Room) a v produkci třetího z velkých streamovacích hráčů vedle Netflixu a Amazonu, společnosti Hulu.

Kosmo (zřejmě říjen)
Politicko-satirický seriál Tomáše Baldýnského by se divákům zřejmě dal prodat jako mix Červeného trpaslíka a britcomu Je to soda. Pokud bude seriál o prvním letu české posádky na Měsíc stejně nekompromisní jako druhý uvedený počin, mohla by vzniknout veřejnoprávní odpověď na zpočátku velmi vtipnou a trefnou Kancelář Blaník.

Mascots (říjen)
Mockument v Česku zatím stále nedoceněného Christophera Guesta by měl podobně jako Nominace na Oscara (2006) nabídnout vtipný a střízlivý pohled na šílení kolem předávání prestižních ocenění. Tentokrát půjde o cenu pro nejlepšího maskota jménem Gold Fluffy a do boje se zapojí tváře známé i z předchozích Guestových filmů – Parkey Posey, Jennifer Coolidge, Bob Balaban nebo John Michael Higgins. Jde o původní tvorbu Netflixu.

Pustina (říjen)
Osmidílná minisérie scenáristy Štěpána Hulíka a režisérů Ivana Zachariáše a Alice Nellis bude po vzoru severských krimiseriálů jako Případ (nedávno uvedený na Cinemaxu) sledovat, jak tragická událost poznamená vztahy uvnitř určité komunity. Podle prvních ohlasů by mohlo jít o srovnatelný (mezinárodní) úspěch, jakým byl Hořící keř.

Quarry (září)
Divákům, kteří neznají seriál Rectify, nenabízí nové televizní drama od týchž tvůrců mnoho záchytných bodů. Hlavní roli vojáka, který po návratu z války ve Vietnamu rozhodně není přivítán jako národní hrdina, ztvárnil málo známý Logan Marshall-Green a největší hvězdou je skotský herec Peter Mullan v roli záhadného cizince, který hledá někoho, kdo by pro něj zabíjel za peníze. Osmidílná série podle románového cyklu Maxe Allana Collinse (zatím vyšlo dvanáct knih, takže autoři seriálu mají z čeho čerpat) by podle prvních ohlasů měla stát spíše na dobře prokreslených postavách než na nečekaných dějových zvratech. První epizodu odvysílá Cinemax již 10. září.

Westworld (říjen)
Dlouho očekávaný a na HBO již několik měsíců velmi intenzivně propagovaný seriál je založený na stejnojmenném westernovém sci-fi thrilleru Michaela Crichtona (autor Jurského parku nebo seriálu Pohotovost) z roku 1973. S nápadem převést příběh o zábavním parku plném robotů, kteří se vymknout kontrole, do filmové podoby, přišel již v 90. letech J. J. Abrams. K výraznému posunu došlo poté, co se projektu ujal scenárista Jonathan Nolan, jemuž alespoň zčásti vděčí za své originální náměty čtveřice filmů Christophera Nolana (Dokonalý trik, Temný rytíř, Temný rytíř povstal, Interstellar). Zůstal věrný westernové stylizaci (inspirací mu byly westerny Sergia Leoneho a Johna Forda), přidal pojetí morálky à la Grand Theft Auto (možnost páchat zločiny bez reálných důsledků) a perspektivu návštěvníků parku se rozhodl doplnit o pohled samotných robotů. V původním filmu byl nejobávanější postavou robotický pistolník s tělem Yula Brynnera, v seriálu bude hrozbu zosobňovat muž v černém v podání Eda Harrise. Tajuplného autora parku si zahrál Harrisův neméně slavný kolega Anthony Hopkins. Česká premiéra desetidílného seriálu s komplikovanou produkční historií (výroba byla v loňském roce na čas zcela zastavena) a ambicemi zaskočit za Hru o trůny, která se vrátí až v létě příštího roku, by měla proběhnout stejně jako ve zbytku světa na začátku října.

Provinilá rozkoš – Komorná

Posted: 14. 8. 2016 in recenze

agasshi

Tento příspěvek můžete brát jako rozšíření některých mých tezí z recenze pro Lidové noviny.

Komorná se k myšlence o soběstačnosti žen (tentokrát dokonce i během svatební noci), přítomné v řadě jiných filmů z posledních let (Carol, Divočina, Pestrobarvec petrklíčový), ubírá nečekanými cestami, na nichž číhá spousta překvapení. Třeba obří chobotnice, sex stejně živočišný jako v Životě Adele nebo citace slavného záběru z Tenkrát na Západě s příjezdem Jill do města.

S postupným přechodem od zatajování k opačnému extrému, kdy vidíme víc, než bychom chtěli, získává film stále výrazněji pulpový charakter, ale explicitní sex a násilí ani kýčovitě přebarvené scény jako z technicolorových filmů (viz závěr na lodi) nejsou samoúčelné. Podloží pro některé výjevy si Park připravuje dlouho dopředu, jiné vyplývají z jeho zveličení žánrových konvencí nebo ze záliby ve vizualizaci abstraktních konceptů.

Hrůzostrašný sklep lze brát jako zhmotnění strýcovy zvrhlé mysli, záběr z ženského klína dovádí do krajnosti motiv ženské subjektivity a lesbický sex představuje akt ženské liberalizace, při němž se hrdinky nenechávají svazovat rolemi, které jim nařizují muži a dávají naplno průchod tomu, po čem samy touží.

Divácká potěcha z pohledu na extatickou rozkoš dvou splývajících těl (podobně jsou do sebe zaklesnuté první a druhá část filmu) má však příchuť provinilosti. Film zpochybňuje právo mužů zmocňovat se ženského těla pohledem, potažmo tím, že jej promění v umění, ať už v podobě knihy, kresby nebo – jako Park a mnozí jiní režiséři – filmu. Diváci mužského pohlaví jsou tak podvratně situováni do stejné pozice jako muži účastnící se dekadentních večerních předčítání a zakrývající si rozkroky svými klobouky.

Dějištěm podstatné části filmu je dům postavený částečně v japonském a částečně v anglickém stylu. Podobně i Park mísí japonský minimalismus, při němž záleží na sebemenším gestu a symbolice všech užitých objektů (třešeň zpřítomňující nešťastný úděl žen, had jako symbol moudrosti a vědění, které jsou Sukhui zapovězené), s expresivitou gotických melodramat.

Záběry z ptačí perspektivy, nevázané na ničí hledisko, se střídají s prudkými nájezdy kamery v souladu s pohledy, které si mezi sebou postavy vyměňují. Park se proti námitkám vůči neodůvodněným stylistickým excesům pojistil motivem divadla, které většina postav hraje (záměrně přehrávající Kim Tae-ri, zkoušení reakcí na různé situace) a které zároveň znemožňuje brát vážně melodramatickou linii. Láska se rodí z tělesné potěchy a svatebním dárkem je ampule se silně koncentrovaným opiem.

Podobně excesivní jako „scorseseovská“ kamera je i „tarantinovská“ narace s dělením do kapitol, různými vypravěči, korekcí dříve viděného a skoky v čase. Sukhuino vyprávění, určeno vzhledem k tykání a typu poskytovaných informací zřejmě přímo divákovi, nám ozřejmuje to, co protagonistka kvůli přetvářce a rolím, jež je nucena hrát, nemůže vyjádřit jinak.

Hlediskem chudé venkovské dívky je zároveň odůvodněno množství fetišistických detailů šatů nebo šperků (ve druhé části, vyprávěné z pohledu Hideko, jich je mnohem méně). Některé z nich jsou motivovány kompozičně (například brož, kterou Sukhui daruje její adoptivní matka a která dívce později symbolicky pomůže získat zpět ztracenou svobodu), jiné vyjadřují Sukhuinu fascinaci světem, o němž si dosud mohla nechat jenom zdát. Toto okouzlení lze zároveň vnímat jako konfrontaci zaostalejší Koreje s moderním Japonskem, tematizovanou i různou barvou titulků.

Komorná je pro mne precizně semknutým hitchcockovským thrillerem s feministickým sdělením a atmosférou Magického hračkářství Angely Carter. Čím bude pro vás, záleží na tom, které z jejích mnoha rovin budete věnovat více pozornosti.

Agasshi, Jižní Korea, 2016; r.: Chan-wook Park, s.: Chan-wook Park a Seo-Kyung Chung podle knihy Sarah Waters Zlodějka