Archiv Prosinec, 2007

Příspěvek ryze vánoční

Posted: 21. 12. 2007 in různé

Již pár týdnů před Vánocemi jsem začal přemýšlet o nějakém originálním příspěvku na blog. Pár z oněch pár týdnů uplynulo a já pořád nevěděl, o čem budu psát. Poučen Stopařovým průvdem Galaxií, nepropadal jsem panice. Pak přišel den D, čili dnešek, a myšlenka stále žádná. No nic, snad bych mohl alespoň sesmolit „vatový“ předvánoční text, říkal jsem si. Vypsat filmy vhodné coby prevence proti vánočnímu (z)magoření (Shrek, Hvězdný prach, Princezna nevěsta, Santa je úchyl, Láska nebeská, Smrtonosná past, Život je krásný z roku 1946), přidat televizní tipy (My Fair Lady, Africká královna, Zápisník jedné lásky, Noční můra před Vánoci, Karlík a továrna na čokoládu, Ed Wood) a nějaké obecné zamyšlení nad smyslem Vánoc v jejich stávající podobě (prachy, prachy, prachy)… ale protože jsem příliš líný (na vánoční nicnedělání naladěný), zmohu se pouze na přání příjemně strávených svátků, hromady dárků, všeho nejlepšího do dalšího roku, na přihození jednoho vánočního videa a odkazu na bezednou studnici kecání o filmech.

vanoce

Archiv televizního pořadu, v němž slavný americký kritik Roger Ebert a jeho kolegové hodnotí filmové premiéry.

Takže veselé Vánoce, šťastný nový rok a nezdravé množsví dobrých filmů!

Reklamy

NFS – 15. (Cesta na Měsíc)

Posted: 19. 12. 2007 in videa

Nezapomenutelné filmové scény

Je těžké vybrat z jednoho z nejkouzelnějších filmů jedinou scénu, zvlášť, když je nemožné, aby fungoval jinak naž jako celek. A celek nyní také můžete zhlédnout, berte to třeba jako takový předvánoční bonus.

cesta-na-mesic

Superbad

Posted: 17. 12. 2007 in film týdne

Film týdne (56)

Superbad

Peace Off!

S každý dalším filmem „z dílny“ Judda Apatowa si připadám jako větší exot (ačkoliv Apatow Superbad jenom produkoval, jeho vliv je dobře patrný). Čím to, že komedie, při kterých nevím, čemu se smát dřív, sklízejí od jiných českých a slovenských diváků vesměs průměrná hodnocení (viz ČSFD)? Mám natolik odlišný smysl pro humor? Jsem, aniž bych byl ochoten si to připustit, nevyzrálý pubescent se zálibou v debatách na téma „Už je to tak dva roky, co jsem poprvý viděl naživo ženskou bradavku“ ? Superbad ode mne rovněž vyfasoval pět hvězdiček, aniž bych mu (jí?) cíleně nadržoval a v duchu si říkal třeba „líbily se mi předchozí dva filmy, takže nad slabšími vtípky v tomhle přimhouřím oči“. Safryš, neprozradil jsem se teď? Nevím, budu se muset zeptat svého psychoanalytika.

Z trojice 40 let panic, Zbouchnutá, Superbad by sice posledně jmenovaný získal bronzovou medaili, stále ovšem jde o perlu nebývale vzácnou. Ze všech „high school“ komedií, jež jsem kdy viděl, patří tato k nejvulgárnějším a k nejvtipnějším zároveň. Ve sprosťárnách se nikterak nevyžívám (tak přeci jen), ale pokud mají ve filmu své místo, plní svůj účel (rozesmát), jakékoliv puritánské předsudky jdou stranou. Vtípky v Superbad opravdu nevyvolávají smích jenom tím, jak neskutečně jsou sprosté. Ony vlastně spíš mnohé odradí tím, jak jsou sprosté, takže to záleží od člověka.

Tuze obyčejný příběh o jedné party, spoustě chlastu a různých podobách heterosexuálního přátelství, je z podstatné části naakumulován do jediného dne, potažmo noci a vpřed uhání tempem podrážděného býka. Nejvýraznější krok správným směrem oproti Zbouchnuté, které místy přeci jen docházel dech. Dialogovou kanonádu občas zpestří sice průměrně zrežírované, ale skvostně gradované akční vsuvky. Nikdy (max. po velké ráně do hlavy, případně nezdravé dávce alkoholu) nezapomenu na pronásledování podezřelých mladistvých delikventů dvěma „policisty“ (bez uvozovek těm abnormálním hovadům podobný statut přičíst nelze).

Hlavní hrdinové, což jsou v užším slova smyslu dva, v širším tři nezletilci, po většinu ze dvou hodin filmu řeší, kterak nakoupit hektolitry alkoholu, nepřijít k úhoně a mít sex (sami tuto činnost častují mnohem méně vybíravými výrazy) s fešnými spolužačkami (kéž by byla realita obdobně oslňující jako ony). O ničem jiném tento film není, pakliže naň kouknete přesvědčeni o opaku, hrozí vám dlouho doznívající posttraumatický šok. Jestli od každého snímku čekáte nějakou tu myšlenku, nereprezentovanou jenom dilematem, vzít-li si na první rande spermicidní gel a kondom, Superbad v žádném případě není pro vás.

Hereckému obsazení dominuje (aniž bych chtěl poukazovat na jeho „dobrou stavěnost“) Jonah Hill, původce 84 ze 186 fucků. Jeho nejlepšího kámoše hraje podstatně méně nápadný Michael Cera. Společné dialogy těchto týpků nejsou tak „silné“, jak nejspíš tvůrci zamýšleli a těsně před koncem bazírují až na hraně nechtěné parodie (scénáristé psali v podstatě sami o sobě). Pokud ne oni, některá z vedlejších postav si vaše sympatie zajisté získá. Nejžhavějším kandidátem na „vošousta roku“ se zdá být Christopher Mintz-Plasse s vizáží, jež doslova křičí „jsem ustrkovaný šprt“. Jeho Fogell/McLovin prochází nejzajímavější proměnou a z počátečního loosera se za vydatné pomoci výše zmíněných policajtů (Seth Rogen a Bill Hader ze Zbouchnuté) mění v synonymum titulního „superbad“.

Ani Greg Mottola (režisér), ani Seth Rogen či Evan Goldberg (autoři scénáře) si jistě nenárokovali podat pravdivý obrázek ze života amerických středoškoláků. Absurdní situace přerůstají v situace ještě absurdnější, každé semínko vtipu je vyšlechtěno do podoby té nejroztodivnější květiny, nemožné se proměňuje v realitu. Přesto jejich společné dílko kus pravdy nese. Akorát ji musíte najít pod nánosy cynismu, nadsázky a slov, jež ve slušné společnosti neuslyšíte. Odpovídá tomu i přislazený závěr, který mohl být zdařilejší, no, alespoň ukazuje, že i ten nejnadrženější puberťák jednoho dne dospěje.

Superbad neobsahuje tolik odkazů pro zasvěcené jako Panic, nemá srovnatelně sympatickou ústřední dvojici jako Zbouchnutá a jeho dějová přímočarost může budit podezření z podceňování diváka. Nu, za McLovina, dva svinsky husté cajty, „supergood“ soundtrack a „penisovou“ variaci na muže, který se postavil tankům, stejně musím hodnotit plným počtem. Komu se to nelíbí, nechť si… .

Superbad (USA 2007) *****

režie: Greg Motolla; scénář: Seth Rogen a Evan Goldberg; kamera: Russ T. Alsobrook; hudba: Lyle Workman; hrají: Jonah Hill (Seth), Michale Cera (Evan), Christopher Mintz-Plasse (Fogell/McLovin), Seth Rogen (policista Michaels)

Režie: 70%
Scénář: 90%
Herecké výkony: 85%
Kompatibilita s tím, co považuji za vtipné: 100%
Celkové hodnocení: 90%

Jak hodnotí jinde:

ČSFD: 73%
IMDb: 8.0
RT: 87%

300: Bitva u Thermopyl

Posted: 15. 12. 2007 in recenze

There Will Be Blood

Jdi, poutníče, a zvěstuj Lakedaimonským
že my tu mrtví ležíme, jak zákony kázaly nám.

Roku 480 př. n. l. zahájil perský král Xerxés odvetný útok, jehož cílem bylo pokořit řecká a athénská vojska, potrestat je za jejich zpupnost. Ačkoliv Sparťané hodlali ustoupit až na poloostrov Peloponés rozkládající se v nejjižnější části řecké pevniny a zbytek země ponechat napospas útočníkům, nakonec to byli právě oni, kdo statečně čelili mnohonásobné přesile v Thermopylské soutěsce. O střetu sedmi tisíc vojáků pod vedením spartského krále Leonida a až dvaceti-násobně početnější armády Xerxésově vypráví (jakkoliv to v tomto případě není nejvhodnější slovo) americký velkofilm 300.

300 byl původně komiks Franka Millera. 300 byl také údajně počet spartských vojáků. Těch nejodvážnějších, kteří po boku svého krále bojovali až do posledního muže, do poslední kapky krve. Perspektivou Millera, potažmo režiséra Zacka Snydera, neměli spartští vojáci daleko k polobohům. Od mládí museli čelit krutým nástrahám světa, bojovat o přežití, zabíjet a sami nebýt zabiti. Jsou krutí, nemají slitování, neberou zajatce. Nebojí se smrti, mají strach pouze z lidí slabých a nemocných, kterými opovrhují (že by paralela k nacismu?). Jejich hrdost, jejich arogance, jejich šovinistické a rasistické chování, v té době možná něco běžného, jsou těžko zdolatelnou barikádou pro diváka.

Nedokázal jsem k nim najít cestu, k té mase svalů, k té skupince starověkých kulturistů s rudými pelerínami, obrovskými štíty a nabroušenými kopími. Veškerá snaha zlidštit hrdiny, například přidáním milostné linie s Leonidovou manželkou, film akorát zbytečně natahuje a prodlužuje již tak nadbytečné přestávky mezi jednotlivými střety. Toto se tvůrcům vymstí před finální bitvou, kdy titulní hrstka posledních statečných stane tváří tvář jisté smrti. Neustále ji oddalují politikařením, pletichařením, (ne)dojemnými rozmluvami a pak, pak to přijde, vy se ani nestačíte rozkoukat a je konec. Na TOHLE jsem tak dlouho čekal?

Finální výměně bolesti, poslednímu škubnutí v agónii se zmítajícího těla, naštěstí předchází několik zdařilejších, od pohledu dražších akčních scén, které do jisté míry (jenom do jisté míry) ospravedlňují adaptaci podobně vratkého námětu. 99% scén vznikalo ve studiu a následně bylo digitálně upravováno. Každičký záběr tudíž mohl téměř přesně odpovídat danému výjevu z komiksu, aby byl následně rozhýbán mnohem „filmověji“ než v Rodriguezově Sin City (rovněž podle Millerova námětu). Snyder malinko plýtvá zpomalenými záběry, ale jinak lze vizuálnímu ztvárnění vytknout máloco.

Vojáci obdařeni takřka nadpozemskou aurou po tuctech kosí nepřátelé nabíhající na jejich kopí. Ruce, nohy, hlavy létají vzduchem a prorážejí gejzíry krve z jiných odťatých končetin. Kamera, jindy pohříchu statická, dravě krouží po bojišti a za využití těch nejnečekanějších pozic rozehrává strhující hru světel a stínů. Paráda! A ještě jednou: Paráda! Tyto scény dělají třístovku Třístovkou, tyto scény si budete chtít přehrávat stále znovu a znovu a znovu a znovu nad nimi zůstávat nehybně sedět v němém úžasu. Bohužel, celý film by nikdy nemohl sestávat pouze z těchto scén, respektive mohl, akorát by nebyl filmem v typickém smyslu, nýbrž cca třicetiminutovou promo ukázkou technologických (a částečně i režisérských) možností.

Na Bitvu u Thermopyl jsem se dlouho a hodně těšil. Kolem a kolem vzato to, kvůli čemu jsem se na ni těšil především, mi nabídla v míře vrchovaté, ale co ten zbytek? Přimhouřit nad ním oči? Kéž by to bylo tak snadné… mám-li hodnotit film jako celek, pak nejlépe pěkně po cimrmanovsku: Naplnil má očekávání, nemohu říci.

režie: Zack Snyder; podle komiksu: 300 (Frank Miller); kamera: Larry Fong; hudba: Tyler Bates; hrají: Gerard Butler (Leonidas), Lena Headey (královna Gorgo), Dominic West (Theron), Rodrigo Santoro (Xerxés)

300: Bitva u Thermopyl ***
(300, USA 2007)

Herecké výkony: 70%
Scénář: 55%
Režie: 80%
Celkové hodnocení: 65%

Jak hodnotí jinde:

ČSFD: 80%
IMDb: 8.0
RT: 60%

NFS – 14. (Casablanca)

Posted: 12. 12. 2007 in videa

Nezapomenutelné filmové scény

!Spoiler Werning!

„Louis, I think this is the beginning of a beautiful friendship“

casablanca

Krvavý diamant

Posted: 10. 12. 2007 in film týdne

Film týdne (55)

Krvavý diamant

Cena za krásu

Prohlížíte si někdy ve výkladních skříních klenotnictví drahé šperky? Diamantové náhrdelníky za přemrštěné částky? Po zhlédnutí tohoto snímku vám tak přemrštěné připadat nebudou.

Sierra Leone roku 1999 je zmítaná občanskou válkou. Vláda je bezmocná proti rebelům, kteří si postupně zotročují krajinu bohatou na diamanty. Špinavý obchod s nimi tvoří jednu z dějových linií, ta druhá je věnována dětským vojákům. Ti s neskutečnou brutalitou (a vymytými mozky) vyhlazují jednu „nepohodlnou“ vesnici za druhou. Starým a slabým vesničanům budou useknuty ruce, aby nemohli volit, ty práceschopné čeká obvykle nepříliš dlouhé strádání v jednom z pracovních táborů. Podobnému osudu se souhrou náhod dokáže vzepřít rybář Solomon Vandy (Djimon Hounsou), jehož rodinu rebelové násilím odvlekli bůhví (pokud nad tímto peklem ještě nezlomil hůl) kam.

Zcela jiný zájem než Solomon (najít rodinu a přežít), sleduje Danny Archer (Leonardo DiCaprio), bývalý žoldák z Rhodesie, nynější překupník se zbraněmi a diamanty. Jak tomu ve smyšlených příbězích bývá, tito dva muži diametrálně odlišné nátury spojí své síly. Důvod? Solomon ví, kde najít nemalý diamant (vztaženo na průměrnou velikost nacházených diamantů). Archer ví, resp. má kontakty, které ví, kde najít Solomonovu rodinu, přesněji její větší část. A náhodně se přichomejtnuvší reportérka Maddy Bowenová (Jennifer Connelly) neví nic, i když by ráda věděla všechno a sdělila to lhostejné západní civilizaci. Čeká na konci této dobrodružné výpravy jiný, k lepšímu změněný svět? Jistěže, vždyť jsme v americkém filmu.

Ironie však není na místě, ne v tomto případě. Edward Zwick dokázal umně skloubit napínavou podívanou s tím typem „angažovaného“ dramatu, jaký dnes frčí (Hotel Rwanda, Nepohodlný). Jenom pár dialogů Charlese Leavitta nedokázalo odhadnout hranici mezi – ve své pravdivosti prostým, leč působivým – sdělením a patetickými výkřiky o lidech zlých a zlejších. V tomto ohledu nefunguje zvlášť posledních cca pět minut, pro něž je charakteristická právě ona snaha nabídnout za každou cenu nadějný konec a poselství budoucím generacím.

Množství akčních scén může někoho s přihlédnutím k závažnosti tématu překvapit, úspěšně se jim ovšem daří nebudit dojem samoúčelnosti. Po pár desítkách minut mi nedělalo problém uvěřit, že situace v Africe vypadá srovnatelně. Tedy, že na vás kdykoliv odkudkoliv může vyběhnout banda krvelačných prepubescentů s kalašnikovy. S trochou štěstí podobnému řádění budete odolávat stejně dlouho jako hrdinové Zwickova filmu (tzn. zhruba několik dní), pravděpodobnější varianta: schytáte hned první kulku a vaše tělo vystaví coby varování pro jiné odvážlivce. Zkreslený obrázek? Jenže podle čeho si utvořit přesnější? Snad podle „konzumních“ televizních reportáží, které (když už se podobnému problému věnují) rovněž vynikají snahou vyprávět příběh? Nelze přeci nevěřit ničemu. Nelze ani věřit všemu. Tak čemu tedy? Tomu lepšímu nebo tomu horšímu? Být optimistou nebo pesimistou?

Scenérie skutečného černého kontinentu, soundtrack s převahou tradičních hudebních motivů a v neposlední řadě obsazení místních herců napomáhá v přenesení Afriky do kinosálů, potažmo vašich domácností. Špína, chudoba, krutost… snad jako daň za překrásnou přírodu. Krajina, jež doslova prosí o pomoc, které se jí nedostává. Nejspíš máte dojem, že neustále odbíhám od samotného filmu a nevěnuji prostor tomu podstatnému, pravda, ale nemohu jinak, dění na africkém kontinentně mě díky podobným filmům nepřestává děsit a fascinovat zároveň. Jedním si buďte jisti – Krvavý diamant vás přiměje přemýšlet.

Edward Zwick by mohl patřit k současné režisérské elitě, kdyby neměl tendenci dehonestovat většinu svých snímků záplavou klišé a podřizováním se hollywoodským šablonám. Platilo to u Posledního samuraje, platí to i zde. Krvavý diamant nicméně málokoho zklame na celé čáře. Na své si přijdou vyznavači dravější podívané i dramat s dobře napsanými a po většinu času věrohodnými postavami. Bezcharakterní lovec pokladů v podání čím dál „mnohovrstevnatějšího“ Leonarda DiCapria (kdeže časy Titanicu jsou) budí úšklebky teprve po přepnutí do „rambo módu“. Lehká naivita číší ze světem protřelé novinářky v prvé řadě pohledné Jennifer Connelly. Nejlépe se svého (nejlépe napsaného) partu zhostil Djimon Hounsou – odloučen od své rodiny trpí jako zvíře a trpí věrohodně.

Krvavý diamant – lehký mainstream o těžkých časech v krajině, která turistickým rájem jen tak nebude. Kvalitní film s pár hluchými momenty, jejichž přítomnost dostatečně kompenzuje přítomnost mnoha momentů silných až šokujících. Film prosazující do popředí pravdu, přesto pravdou jenom nepatrně ovlivněný. I to je však v dnešním Hollywoodu víc než dost. Nesmyslných válek nikdy nebude dost. Surovin, pro něž jsou někteří lidé ochotní zabíjet, je stále dostatek.

Vzpomněl jsem si na: Rambo, Hotel Rwanda, Nepohodlný, Střelba na psy, Pod palbou, Apokalypsa

režie: Edward Zwick; scénář: Charles Leavitt; hudba: James Newton Howard; kamera:Eduardo Serra; hrají: Leonardo DiCaprio (Danny Archer), Jennifer Connelly (Maddy Bowen); Djimon Hounsou (Solomon Vandy)

Krvavý diamant ****
(Blood Diamond, USA 2006)

Režie: 85%
Scénář: 75%
Herecké výkony: 80%
Celkové hodnocení: 80%

Jak hodnotí jinde:

ČSFD: 83%
IMDb: 8.0
RT: 63%

Filmy roku 2008

Posted: 8. 12. 2007 in různé, tipy

Nový rok se neúprosně blíží a s nim také čerstvá nálož kvalitních filmů. Právě během prvních dvou měsíců každého roku se v našich kinech objevují snímky, které nemalou měrou ovlivní výsledky Oscarů, pojďme si představit ty nejzajímavější:

Leden 2008

od 3.1.

  • Americký gangster (2007): Ridley Scott natočil poctivý gangsterský film dle nejlepších tradic žánru. Podle mnohých hrdý nástupce Kmotra a žhavý oscarový kandidát. V hlavních rolích Denzel Washington a Russel Crowe.

od 10.1.

  • Já, legenda (2007): První z řady ambiciózních sci-fi příštího roku slibuje Willa Smithe, liduprázdné ulice a cosi nepěkného, i trailerem utajovaného navrch.
  • Projekt 100 2008: Kabinet doktora Caligariho, Nenápadný půvab buržoazie, Zabriskie Point – to jsou některé z filmů dobře zavedené putovní přehlídky významných děl světové kinematgorafie.
  • Východní přísliby (2007): S napětím očekávaný nový film Davida Cronenberga nabídne krev, sex, ruskou mafii v Londýně a Naomi Watts v roli porodní asistentky. Že by další divný, leč proklatě chytrý film?

od 17.1.

  • Michael Clayton (2007): V Americe překvapivě dobře přijaté konverzační drama s prvky psychologického thrilleru. George Clooney v hlavní roli právníka – „uklízeče“.
  • Touha, opatrnost (2007): Nejnovější počin Anga Leeho, vítěz Zlatého lva v Benátkách, má podobný příběh jako Verhoevenova Černá kniha a slibuje ještě více ještě odvážnější erotiky.

od 24.1.

  • Darjeeling s ručením omezeným (2007): Filmy Wese Andersona nejsou pro každého a nejspíš to bude platit také o tomto, zpopularizovaném krátkometrážním (před)filmem s nahou Natalií Portman Hotel Chevalier.
  • Na vlastní nebezpečí (2007): Akční český film? Akční český film režírovaný Filipem Renčem? Nechci malovat čerta na zeď, ale tuším pěkný průser. 🙂

od 31.1.

  • Pokání (2007): Oslavné kritiky provázejí druhé setkání režiséra Pýchy a předsudku s Keirou Knightley. Tíživé drama podle romána Iana McEwana zatím málokoho nechalo chladným.

Únor 2008

od 7.2.

  • Gone, Baby, Gone (2007): Má první reakce po zjištění, že půjde o režijní debut Bena Afflecka byla nezveřejnitelná, ale jak vidno, tohle patetické americké drama ve stylu Tajemné řeky bude mít něco do sebe.
  • Sweeney Todd: The Demon Barber of Fleet Street (2007): Temný muzikál Tima Burtona nebude pro děti, zato pro fanoušky Johnnyho Deppa či Sachy Barona Cohena jistě ano.
  • We Own the Night (2007): Bravurní žánrovou perlou by mohl být tento hvězdně obsazený krimithriller (Joaquin Phoenix, Robert Duvall, Eva Mendes…)

od 14.2.

  • Charlie Wilson’s War (2007): Na motivy skutečných událostí natočené drama Mikea Nicholse dá dohromady Toma Hankse coby obchodníka se zbraněmi a Julii Robertsovou.

od 19.2.

  • Bathory (2007): Nejdražší film vzniklý v české koprodukci (300 milionů korun) bude buď událostí roku, nebo nepříjemným propadákem. Trailer svědčí spíše o tom druhém, nicméně – uvidíme…

od 21.2.

  • Rambo (2008): Staronový Rambo se fanouškům navnaděným ultrabrutálním trailerem poprvé představí již za pár týdnů. Bude mít sílu navrátivšího se Rockyho?

od 28.2.

  • No Country for Old Men (2007): Krátce po americké premiéře 19. (slovy devatenáctý!) nejlépe hodnocený film na IMDb. Bratři Coenové nejspíš stvořili své životní dílo. Doufejme.

Nezapomenutelné filmové scény

Úžasná hudba (Raindrops Keep Fallin‘ on My Head od B. J. Thomase), krásná kamera (Conrad L. Hall), sympatičtí herci (Paul Newman a Katharine Ross) – dokonalý zážitek!

butch-cassidy-a-sundance-kid

40 let panic

Posted: 3. 12. 2007 in film týdne

Film týdne (54)

40 let panic

Bavme se o sexu

Andy Stitzer (Steve Carell) bydlí sám. Má rozsáhlou sbírku vzácných akčních figurek a více videoher než kdejaký japonský teenager. Do práce jezdí na kole – nemá řidičák. Ve volném čase mimo jiné barví cínové vojáčky. Je mu 40 let a je panic. Když ho spolupracovníci (Paul Rudd, Seth Rogen, Romany Malco) po překonání vlastního strachu („vypadá jak sériovej vrah“) pozvou na partičku pokeru a tato skutečnost vyjde na povrch, začnou se dít věci. Cíl mise je jasný: odpanit Andyho. Říkáte si: další tupá „zasunovací“ komedie? Od Judda Apatowa nikdy. Ten, ač má renomé nejsprostšího scénáristy v Hollywoodu, píše uvěřitelné příběhy s neuvěřitelnou koncentrací vtipů. A rozhodně nejsou hloupé, svým rafinovaným obcházením zažitých scénáristických postupů naopak až nečekaně chytré.

Hele, nauč mě to

Komedie o podobném námětu kupříkladu vybízí k zařazení celé série „zkrášlovacích“ procesů, aby hlavní hrdina snadněji sbalil nějakou tu roštěnku. Zde je zastupuje pouze brutální a sadisticky vtipná depilace hrudi (pro zajímavost si do YouTube zadejte Chest Waxing). Co tvoří zbytek? Těžko to popsat jinak než odrazujícím „dvě hodiny keců“, ale on to fakticky není nikterak akční film. Andy sbírá rady svých zkušenějších kolegů, na nic netušících obětech zdokonaluje svou balící techniku… pak potkává sympatickou vrstevnici, koncentrace romantických prvků se malinko zvyšuje (koncentrace vulgarismů snižuje) a vše směřuje k „uspokojivému“ finále.

Škoda, že mám penis na odpočinku.

Největším problémem Panice je, stejně jako u následující Zbouchnuté, délka. Dvě hodiny, dvě a čtvrt hodiny v necenzurované verzi, jsou na komedii tohoto typu moc, dochází tudíž k nemilému ředění. Všechny vedlejší postavy, kterým Apatow věnuje stejnou péči jako Andymu, jsou naštěstí zábavné a sympatické i když vedou klasicky vatové dialogy „o ničem“:

-Takže ty seš teď buzna?
+Ne, jen budu žít v celibátu.
-To zní buznovsky.
(konverzace pokračuje ve stejném duchu cca minutu)

Chápu, že tvůrcům bylo líto vystřihnout byť jen kousíček materiálu, při jehož realizaci musela na place panovat bezvadná nálada, ale mít Panic 90 minut, těžko se přistihnu, kterak v duchu povzbuzuji Andyho k onomu finálnímu zasunutí. Mám z toho zvláštně schizofrenní pocity. Na jednu stranu bych rád viděl kratší verzi, vybízející k opakovanému přehrávání, na druhou stranu mám strach, že by střihačovy nůžky seznaly za nepotřebné některé z těch nejzdařilejších momentů.

Chodím se sexy babičkou

Šťávou filmu jsou všichni herci, jeho hnacím motorem pak Steve Carell. Jenom on, a možná ještě pár členů frat packu (Will Ferrell, Ben Stiller), dokáže suverénně uhrát scénu „močení do vlastního obličeje“, aniž by byla nechutná. Tím nechci nijak shazovat jeho talent, on dokáže s výrazem „boží utrpení“ uhrát takřka cokoliv. Milostivý pohled po frontálním zásahu zvratky přiopilé dívky, extrémně vulgární klení během nelidského odstraňování chlupů, něžně dvojsmyslné flirtování v knihkupectví. Herecky chameleón, komik s dokonalým timingem a tváří dobráka, kterému všechno odpustíte. Jeho protipól může představovat pokérovaný „narážeč“ Seth Rogen či věčně tápající Paul Rudd (oba znáte ze Zbouchnuté). Roli Andyho lásky číslo jedna proti očekávání přijala Katherina Keenerová (Nelle Harper Lee z Capoteho). Její kouzelný úsměv a nenucené vystupování z ní činí zdatnou konkurentku mladších konkurentek.

Gándhí s trávou je dobrej

Stabilitu případného kultovního statutu Panice jistí spousta popkulturních odkazů a odkazů pro lidi jako Andy vůbec. V televizi běží Úsvit mrtvých, Bourneův mýtus či seriál Raymonda má každý rád (očividně i pan režisér), o jiných filmech a seriálech se mluví („Viděl jsem film Lhář, lhář. Byl o tom, že lhát se nemá.“). Samostatnou kapitolou je Andyho byt, doslova přetékající typickými artefakty starého mládence (alespoň myslím) s již zmíněnou sbírkou akčních figurek v čele.

Let the Sunshine In!

Není sranda zůstat do čtyřicítky panicem, je sranda počínání takového panice sledovat. Tato komedie nesedne každému. Někomu pro přemíru sprosťáren (zdůrazňuji: ne samoúčelných!), někomu pro liberální dramaturgii a víceméně jenom spontánní vršení vtipů. Já bez uzardění přiznávám, že ji miluji! I kdyby jenom za tu závěrečnou parodii Vlasů.

režie: Judd Apatow; scénář: Judd Apatow a Steve Carell; hudba: Lyle Workman, kamera: Jack N. Green; hrají: Steve Carell (Andy Sitzer), Catherine Keener (Trish), Paul Rudd (David), Seth Rogen (Cal) ad.

40 let panic *****
(40 Year Old Virgin, USA 2005)

Herecké výkony: 90%
Scénář: 90%
Režie: 85%
Celkové hodnocení: 90%

Jak hodnotí jinde:

ČSFD: 66%
IMDb: 7.5
RT: 83%