Na odstřel *****

Ne každý publicista je novinář

/* Style Definitions */
table.MsoNormalTable
{mso-style-name:“Normální tabulka“;
mso-tstyle-rowband-size:0;
mso-tstyle-colband-size:0;
mso-style-noshow:yes;
mso-style-parent:““;
mso-padding-alt:0cm 5.4pt 0cm 5.4pt;
mso-para-margin:0cm;
mso-para-margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:10.0pt;
font-family:“Times New Roman“;
mso-ansi-language:#0400;
mso-fareast-language:#0400;
mso-bidi-language:#0400;}

S tištěnými novinami je to nahnuté. Internet salámovou taktikou přebírá vedoucí úlohu, ale krom zoufání, že v nedlouhém časovém horizontu přijdeme o vysoce mobilní médium (či minimálně o ty kvalitnější zástupce na trhu), mnoho nezmůžeme. Nanejvýš zoufat, že přijdeme také o excelentní thrillery jako Na odstřel.

Přirovnání ke Všem prezidentovým mužům (Alan J. Pakula, 1976) má svou logiku. Kevin Macdonald stejně jako Alan J. Pakula – a na rozdíl od naprosté většiny současných kolegů – nenadužívá akčních scén (ačkoliv právě „vtahující“ akční scénou Na odstřel začíná). Třicetiletý časový posun je na tempu filmu vidět, průměrná délka záběrů ovšem převyšuje dnešní hollywoodský standard a herci mají tím pádem větší prostor prokázat, co v nich vězí. Nezapomenutelná je v souhrnu několikaminutová kreace Jasona Batemana, jenž coby chodící mocnina slova „egoismus“ zrcadlí všechny neduhy kapitalismu.

Když už jsem takto zkraje nakousl herecké výkony, jedním dechem musím dodat, že Macdonald měl až na jedinou výjimku šťastnou ruku při výběru herců. Ostříleného novináře (nikoliv publicistu!) obdařil svou medvědí elegancí Russel Crowe, suverénně dokazující svou způsobilost hrát autenticky role „starých“ harcovníků s rukávy plnými rad a trefných postřehů. Minimálně novináři budou jeho postavu zbožňovat. Calova dlouholetá praxe by tolik nevynikla, nebýt nezkušenosti Delly Fryeové, zastupující horlivou internetovou generaci. Půvabně křehká Rachel McAdams svým pragmatickým – a šéfredaktorce v podání britsky odměřené Helen Mirren plně vyhovujícím – přístupem (vyšší náklady především) i díky otevřenému konci (za čím ti dva odchází?) nebudí znepokojení, ale sympatie.

Předchozí Macdonaldův film, Poslední skotský král (2006), ztrácel body kvůli prapodivnému chování hlavního hrdiny. V Na odstřel spadla role blbečka do klína Bena Afflecka v roli bohudík vedlejší, přesto nesmírně důležité. Jeho kongresman se po většinu času jeví jako velmi dobře čitelný, aby za pět minut dvanáct bez předchozích náznaků předvedl, jak špatně čitelný vlastně byl. Špatné herectví, nebo záměr ke zmatení diváka?

Nehezkých vplutí do vod nerealistického filmu skýtá Na odstřel více. Abych nespoileroval, vyjádřím jenom své zklamání ze zbytečné a krajně nepravděpodobné romantické podzápletky, která měla nejspíše učinit vztahy mezi postavami komplikovanějšími, ale místo toho upozorňuje na vykonstruovanost některých segmentů vyprávění. Postava kongresmanovy manželky (výborná Robin Wright Penn) do jinak důkladně promyšlené struktury nepasuje, nadbývá a mne odrazuje od záměru pochválit redukci nepochybně velkého množství postav z původního seriálu na nezbytné minimum.

Zamilované klábosení a pár patetických zaškobrtnutí vesměs chytrého a vtipného scénáře (mj. autor Michaela Claytona Tony Gilroy) ubírají filmu na nádherné přímočarosti, kdy se děj s vervou buldoka, klasicky lineárně (tzn. bez zbytečných flashbacků) valí vpřed. Atmosféra mnohých scén tento neduh staví do pozadí. Macdonald si výtečně osvojil křížový střih, takže párkrát musíme držet palce několika postavám zároveň, v závěru napětí navíc graduje užitím časové limitace (deadline).

Jako poučený produkt mediálního světa dokáže Macdonaldův film postupy médií využívat, stejně tak je ironizovat – krom slovního humoru třeba „převrácená“ cesta informace přes všechny možné televizní kanály až k osobě, které se bezprostředně týká. Případnou souvislost mezi politickou linií, kdy ten, kdo je oslavován jako hrdina hrdina, může být ve skutečnosti akorát mocným zbabělcem, prokáže teprve čas. Originální název State of Play již teď zasáhl cíl. Od filmařů asi nikdo nečekal něco objektivnějšího, nestranícího všemocným médiím, vedle nichž je každý politik jenom bezmocný žabař. Následkem je pak samozřejmě i nadhodnocování těchto filmů novináři či lidmi majícími k novinařině vřelý vztah. 🙂

Na odstřel bude na delší dobu, dokud někdo nevymyslí, jak natočit poutavé drama o webových „novinářích“, posledním filmem novinářského sub-sub-žánru, v podstatě odnože politických thrillerů. Bez obav bych zde užil výrazu „pomník“, vždyť posuďte sami: Posunování uzávěrky připomíná komediální Noviny (R. Howard, 1994), když si k tomu přidáte nezanedbatelný význam komplexu Watergate a obsazení Jeffa Danielse, naposledy zářícího v Dobrou noc a hodně štěstí (G. Clooney, 2005), dramatu o moci médií v pozitivním slova smyslu, je prakticky nemožné se ubránit nostalgii. Ti citlivější ctitelé původního významu slova „žurnalistika“ pak budou během titulkové cesty napsaného textu od odeslání až k vytištění na starý dobrý papír horko těžko skrývat slzy dojetí. Navíc ten font titulků jako ze 70. let… Nádhera! Něco končí, jen aby něco stejně nosného začalo.

90%

jak hodnotí jinde: ČSFD (78%), IMDb (7.6), RT (85%)

tržby

Budoucnost blogu

V srpnu tomu budou tři roky, tři roky existence nepravidelně přikrmovaného blogu o všem možném a o filmech především. Budou? Únava, možná lenost, záleží na úhlu pohledu, mne od pokračování odrazuje. Rovněž nejistota ohledně nosných témat, jimž se věnovat, neboť patvaroidní recenze neshledávám pro druhou stranu (tzn. vás, čtenáře) příliš přínosnými. Soustředit se na výpisy filmů určitého druhu (Sportovní filmy, Dokumenty o filmech), jež jsou pohrdáním obsáhlejším textem? Přinášet tipy na zajímavé stánkové DVD, když stačí výhodnost koupě zhodnotit dle hodnocení ČSFD? Psát jednoduše o tom, co mne na poli filmové tvorby v poslední době vytrhlo z letargie? Zaměření podobným směrem by si ovšem žádalo psaní krátké, výstižné a poutavé, čili mnou neovládané. Octl jsem se ve slepé uličce a vpřed hledím skepticky. Definitivně končit nechci – možná nostalgie, nejspíš grafomanie –, ale cestu z kruhu ven zatím nenacházím. Asi k celé věci přistupuji moc přízemně a stačilo by trošku povyletět. Pomůže Stopařův průvodce?

Něco jako štěstí

Nevěřím v nějaké vyšší nadpřirozené síly, ale po dnešním dni mám daleko k tomu, abych jejich existenci dočista zavrhnul. Na prstech obou rukou bych nespočítal, kolikrát můj zrak v posledních měsících (už to bude asi rok) ulpěl na hodinkách, jež zrovna ukazovaly čas 17:17 (občas 17 vteřin k tomu). Nevíte náhodou, při jaké četnosti náhoda přestává být náhodou? Čekáte-li pointu, ještě chvíli vydržte.

Vycházet z poznatků druhých, starších a zkušenějších, ústní část maturitní zkoušky je jednou velkou fraškou, jejíž důležitost bývá notně nadsazovaná (zeptal se vás někdo, jaké známky jste dostali měsíc po maturitě?). Ani vědomí těchto faktů mi nedovolilo hodit veškerou přípravu za hlavu, k takovému frajerovi/lemplovi mám daleko. Stejně tak bych otálel řadit se do skupiny druhé, zahrnující poctivce sjíždějící maturitní okruhy od dušiček, maje tu svou strachem sevřenou.

S volnějším učením jsem začal pár měsíců před – tehdy jenom přibližným – „termínem“. Dva týdny před svaťákem byly intenzivnějším oživováním zapomenutého a svaťák samotný především opakovacím martyriem 24/7. Od prvního naučení jde vlastně pouze o opakování, fixování toho stěžejního, případně přidávání informací pro zpestření (občas jsem měl dojem, že si pamatuji pouze tyto „pikošky“). Zjištění, že měsíc po naučení otázky číslo jedna o otázce číslo jedna víte houby, pravděpodobně nejedlé, odrazuje, ale patří k věci. Proto doporučuji, nikoliv jenom kvůli maturitě, která bude od příštího roku pravděpodobně komplet jiná, opakovat, opakovat, opakovat… Tahle banalita je nejspíš nejlepší radou, kterou mohu zájemcům po dosavadních zkušenostech udělit. Že zelený čaj „nahodí“ mozek rychleji a na delší dobu než kafe a piksle energy drinku nevalné chuti, předpokládám netřeba zmiňovat.

Po nepodceněné, leč s mírou pojaté přípravě přišel den M, v mém případě hned pondělí, navíc ráno. Velké štěstí, neboť co už s hlavou natřískanou těkavými fakty chtít víc, než mít celou záležitost za sebou mezi prvními. Ano, štěstí vážně sedne na každého vola, což jsem si během dne ještě párkrát připomněl. Neboť nejsem přílišným příznivcem pocitového sebenimrání, pojmu průběh stručně:

Tažení první, společenskovědní otázky v 8:15 – číslo 11, obchodní právo. Přesně uprostřed mezi otázkou těžkou a lehkou, největší obavy, že v mysli obsaženého materiálu nebude dost na 15 minut.

Druhý předmět, dějepis, zde jsem tiše snil o vytažení otázky číslo 17, boj amerických osad za nezávislost, občanská válka v USA… vytáhnul jsem otázku číslo 17.

Čeština jako třetí, celkem fajn otázkou by byla sedmička, osvícenství, klasicismus… byla.

Na závěr cizí jazyk, angličtina, zde jsem tahu přikládal největší význam – není taková švanda vydolovat z hlavy takřka čtvrthodinu slov na téma jako „clothes and fashion“, zvlášť když váš rozhled o tom druhém začíná i končí u vědomí, že ponožky v sandálech tedy rozhodně ne! Ale takové English Speaking Countries, to by panečku byla otázečka, široká jak Kanada, se zajímavou vazbou na dějepis (Irsko) i na kinematografii (Austrálie, Nový Zéland). Znamenalo by to ovšem znovu vyhmátnout sedmnáctku. Pochopitelně, sedmnáctka, proč bych se o ní jinak tolik rozepisoval.

Výsledné skóre? Čisté.

Nestydatá haluzárna, anebo zásah shůry? Jestli to druhé, táži se, proč zrovna já? Budu nad tím přemýšlet, prozatím děkuji. Byť s jistotou nevím komu.

Filmy o spisovatelích

Před tím, než se na týden definitivně odmlčím (bo svaťák), přináším druhou filmovou studijní pomůcku (tou třetí by časem měl být chronologický přehled filmů podle skutečných historických událostí) – výběr filmů, jež pojednávají, s volností větší i menší, o životech a díle slavných spisovatelů. (Ti neslavní a netalentovaní filmaře nezajímají, mám smůlu.) Neboť takové snímky nelze počítat na deka, pod čarou uvádím rovněž pár titulů o literárních autorech a spisovatelství jako takovém. Snad to někomu k něčemu poslouží.

v Arbes, Jakub: Romaneto (J. Soukup, 1980)

v Austen, Jane: Vášeň a cit (J. Jarrold, 2007)

v Barrie, James Matthew: Hledání Země Nezemě (M. Forster, 2004)

v Byron, George Gordon: Byron (J. Farino, 2003)

v Capote, Truman: Capote (B. Miller, 2005)

v Capote, Truman: Pochybná sláva (D. McGrath, 2006)

v Coleridge, Samuel: Pandaemonium (J. Temple, 2000)

v Eliot, Thomas Stearns: Tom & Viv (B. Gilbert, 1994)

v Joyce, James: Nora (P. Murphy, 2000)

v Kafka, Franz: Kafka (S. Soderbergh, 1991)

v Kisch, Egon Ervín: Lovec senzací (M. Hollý, 1988)

v Lewis, Clive Staples: Krajina stínů (R. Attenborough, 1993)

v Mácha, Karel Hynek: Mág (F. Vláčil, 1987)

v Miller, Henry: Henry & June (P. Kaufman, 1990)

v Neruda, Jan: Příběh lásky a cti (O. Vávra, 1977)

v Neruda, Pablo: Pošťák (M. Radford, 1994)

v Puškin, Alexandr Sergejevič: Divoká srdce (J. Soukup, 1989)

v Rimbaud, Arthur: Úplné zatmění (A. Holland, 1995)

v Sartre, Jean-Paul: Sartre, věk vášní (C. Goretta, 2006)

v Shakespeare, William: Zamilovaný Shakespeare (J. Madden, 1998)

v Shelley, Percy Bysshe: Strašidelné léto (I. Passer, 1988)

v Světlá, Karolína: Příběh lásky a cti (O. Vávra, 1977)

v Verlaine, Paul: Úplné zatmění (A. Holland, 1995)

v Wilde, Oscar: Soudní procesy s Oscarem Wildem (K. Hughes, 1960)

v Wilde, Oscar: Wilde (B. Gilbert, 1997)

v Woolf, Virginie: Hodiny (S. Daldry, 2002)

v Wordsworth, William: Pandaemonium (J. Temple, 2000)

v Zola, Emile: The Life of Emile Zola (W. Dieterle, 1937)

______________________________________________________________________

v Adaptace (S. Jonze, 2002)

v Barton Fink (J. Coen, E. Coen, 1991)

v Bestseller (J. Flynn, 1987)

v Faktótum (B. Hamer, 2005)

v Farma snů (G. Roy Hill, 1988)

v Horší už to nebude (M. Forster, 2006)

v Hrad bude můj (T. Fywell, 2003)

v Mezi řádky (R. LaGravenese, 2007)

v Misery nechce zemřít (R. Reiner, 1990)

v Můj svět (R. Pulcini, S.S. Berman, 2003)

v Nahý oběd (D. Cronenberg, 1991)

v Osudové setkání (G. Van Sant, 2000)

v Pozor na Harryho (W. Allen, 1997)

v Skvělí chlapi (C. Hanson, 2000)

v Smrtící past (S. Lumet, 1972)

v Společnost mrtvých básníků (P. Weir, 1989)

v Synecdoche, New York (Ch. Kaufman, 2008)

v Tajemné okno (D. Koepp, 2004)

v Ve spárech šílenství (J. Carpenter, 1995)

v Výstřely na Broadwayi (W. Allen, 1994)

v Zpívající detektiv (K. Gordon, 2003)

v Ztracený víkend (B. Wilder, 1945)

Návrhy, co doplnit, jsou samozřejmě vítány.

Doporučená četba v audiovizuální podobě

Knihy jsou o něčem docela jiném nežli filmy, povyšování jednoho nad druhé proto pozbývá smyslu, zhlédnutí filmu každopádně oslabuje knižní zážitek (jde vyloženě o pohrdání vlastní fantazií) a osobně preferuji nejdříve čtení a až poté sledování. Ani absolvování pěti kursů rychločtení vám však nezaručí, že v určitém časovém horizontu stihnete všechny zajímavé knihy. Čas může vymezovat smrt, maturita nebo něco ještě horšího. Když pomineme pár obskurních výjimek (jako sedm a půl hodinové Satanské tango), zhlédnutí filmu povětšinou zabere výrazně méně času než louskání tlustých bichlí. Když tedy není zbytí, a právě maturita se mi pro tuhle „nouzovku“ jeví jako velmi pádný argument, stačí si vybrat z prozatím torzovitého a právě k podobným akutním účelům sestavenému seznamu filmových adaptací.

Na vysvětlenou: vybíral jsem předně tituly známějších autorů, vycházeje mj. z Kanónu MŠ; jako první je vždy uváděn český titul knihy, v závorce jméno spisovatele, název filmu (pokud se liší), jméno režiséra a rok vzniku filmu; z více filmových verzí jedné knihy jsem se snažil vybrat tu lépe hodnocenou.

/* Style Definitions */
table.MsoNormalTable
{mso-style-name:“Normální tabulka“;
mso-tstyle-rowband-size:0;
mso-tstyle-colband-size:0;
mso-style-noshow:yes;
mso-style-parent:““;
mso-padding-alt:0cm 5.4pt 0cm 5.4pt;
mso-para-margin:0cm;
mso-para-margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:10.0pt;
font-family:“Times New Roman“;
mso-ansi-language:#0400;
mso-fareast-language:#0400;
mso-bidi-language:#0400;}

v 451° Fahrenheita (R. Bradbury; F. Truffaut, 1966)

v 1984 (G. Orwell; M. Radford, 1984)

v 2001: Vesmírná odysea (A. C. Clark; S. Kubrick, 1968)

v Adelheid (V. Körner; F. Vláčil, 1969)

v Anna Kareninová (L.N. Tolstoj; Z. Archy, 1967)

v Bídníci (V. Hugo; R. Hossein, 1982)

v Bílá velryba (H. Melville; J. Huston, 1956)

v Bratři Karamazovi (F. M. Dostojevskij; Karamazovi – P. Zelenka, 2008)

v Cesta do Indie (E.M. Forster; D. Lean, 1984)

v Cizinec (A. Camus; L. Visconti, 1967)

v Červený a černý (Stendhal; C. Autant-Lara, 1954)

v Doktor Živago (B. Pasternak; D. Lean, 1965)

v Evžen Oněgin (A.S. Puškin; Oněgin – M. Fiennes, 1999)

v Farma zvířat (G. Orwell; J. Batchelor, J. Halas, 1954)

v Frankenstein (M. Shelley; J. Whale, 1931)

v Hlava XXII (J. Heller; M. Nichols, 1970)

v Horalka (A. Moravia; V. De Sica, 1960)

v Hrozny hněvu (J. Steinbeck; J. Ford, 1940)

v Chladnokrevně (T. Capote; R. Brooks, 1967)

v Chrám Matky boží v Paříži (V. Hugo; Zvoník od Matky boží – W. Dieterle, 1939)

v Ivanhoe (W. Scott; R. Thorpe, 1952)

v Jak je důležité míti Filipa (O. Wilde; O. Parker, 2002)

v Jak jsem vyhrál válku (P. Ryan; R. Lester, 1967)

v Jana Eyrová (Ch. Brontë; F. Zeffirelli, 1996)

v Jeptiška (D. Diderot; J. Rivette, 1966)

v Jméno růže (U. Eco; J.-J. Annaud, 1986)

v Komu zvoní hrana (E. Hemingway; S. Wood, 1943)

v Konformista (A. Moravia; B. Betrolucci, 1970)

v Kuře melancholik (J.K. Šlejhar; J. Brabec, 1999)

v Kůže (C. Malaparte; L. Cavani, 1981)

v Kytice (K. J. Erben; F.A. Brabec, 2000)

v Lolita (V. Nabokov; S. Kubrick, 1962)

v Máj (K. H. Mácha; F.A. Brabec, 2008)

v Marketa Lazarová (V. Vančura; F. Vláčil, 1967)

v Mechanický pomeranč (A. Burgess; S. Kubrick, 1971)

v Mistr a Markétka (M. Bulgakov; A. Petrovič, 1972)

v Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou (A. Lustig; A. Moskalyk, 1965)

v Moll Flandersová (D. Defoe; D. Atwood, 1996)

v Na větrné hůrce (E. Brontë; W. Wyler, 1939)

v Na východ od ráje (J. Steinbeck; E. Kazan, 1955)

v Na západní frontě klid (E. M. Remarque; L. Milestone, 1930)

v Nadějné vyhlídky (Ch. Dickens; D. Lean, 1946)

v Nebezpečné známosti (P.-A. Ch. de Laclos; S. Frears, 1988)

v Neviditelný (J. Havlíček; Prokletí domu Hajnů – J. Svoboda, 1988)

v O rodičích a dětech (E. Hakl; V. Michálek, 2008)

v Obraz Doriana Graye (O. Wilde; P. Haspra, 1969)

v Obsluhoval jsem anglického krále (B. Hrabal; J. Menzel, 2006)

v Odysseus (J. Joyce; J. Strick, 1967)

v Ohlédni se v hněvu (J. Osborne; T. Richardson, 1958)

v Oliver Twist (Ch. Dickens; D. Lean, 1948)

v Osamělost přespolního běžce (A. Sillitoe; T. Richardson, 1962)

v Ostře sledované vlaky (B. Hrabal; J. Menzel, 1966)

v Osud člověka (M. Šolochov; S. Bondarčuk, 1959)

v Pán much (W. Golding; P. Brook, 1963)

v Pán prstenů: Společenstvo prstenu (J.R.R. Tolkien; P. Jackson, 2001)

v Pan Tadeáš (A. Mickiewicz; A. Wajda, 1999)

v Paní Bovaryová (G. Flaubert; C. Chabrol, 1991)

v Plechový bubínek (G. Grass; V. Schlöndorff, 1979)

v Proces (F. Kafka; O. Welles, 1962)

v Prosté srdce (G. Flaubert; M. Laine, 2008)

v Pýcha a předsudek (J. Austen; J. Wright, 2005)

v Radúz a Mahulena (J. Zeyer; P. Weigl, 1970)

v Robinson Crusoe (D. Defoe; L. Buñuel, 1954)

v Rozmarné léto (V. Vančura; J. Menzel, 1967)

v Ragtime (E.L. Doctorow; M. Forman, 1981)

v Romeo, Julie a tma (J. Otčenášek; J. Weiss, 1959)

v Rozum a cit (J. Austen; A. Lee, 1995)

v Římanka (A. Moravia; L. Zampa, 1954)

v Skřivánci na niti (B. Hrabal; J. Menzel, 1969)

v Smrt krásných srnců (O. Pavel; K. Kachyňa, 1986)

v Smrt si říká Engelchen (L. Mňačko; J. Kadár, E. Klos, 1963)

v Smrt v Benátkách (T. Mann; L. Visconti, 1971)

v Snídaně u Tiffanyho (T. Capote; B. Edwards, 1961)

v Solaris (S. Lem; A. Tarkovskij, 1972)

v Sophiina volba (W. Styron; A.J. Pakula, 1982)

v Spalovač mrtvol (L. Fuks; J. Herz, 1968)

v Tom Jones (H. Fielding; T. Richarson, 1963)

v Velký Gatsby (F.S. Fitzgerald; J. Clayton, 1974)

v Vojna a mír (L.N. Tolstoj; K. Vidor, 1956)

v Vyhoďme ho z kola ven (K. Kesey; Přelet nad kukaččím hnízdem – M. Forman, 1975)

v Vyprahlé touhy (J. Havlíček; Petrolejové lampy – J. Herz, 1971)

v Želary (K. Legátová; O. Trojan, 2003)

v Žert (M. Kundera; J. Jireš, 1968)

Závěrem jenom dodatek, že některé z filmů nezpracovávají knihu celou, nýbrž pouze její část (Na východ od ráje) a jiné by se ani v rukou geniálního režiséra k literární předloze nepřiblížily na méně než několik metrů (Odysseus). Kam mířím? Máte-li čas, raději čtěte!

Smetí – květen

Dietní verze tipů tentokrát zde (vč. TV tipů obnovovaných každý týden)