Blu-ray zpravodaj 5 (disky, kterým něco chybí)

Zjištění, že české BD s výtečným procedurálním thrillerem 30 minut po půlnoci oproti zahraničním edicím neobsahuje jediný bonus, mne vyprovokovalo k vytvoření seznamu českých i zahraničních disků, kterým něco chybí (a které mne přiměly k tomu, abych si před každou koupí o disku zjistil maximum informací, k čemu jsou kromě recenzí na bluray.com velmi užitečné uživatelské komentáře na Amazonu). Zatím zde uvádím pouze ty tituly, o jejichž neúplnosti jsem se mohl přesvědčit na vlastní oči, za vlastní peníze. Postupně bych tento soupis varovného charakteru rád rozšířil také dle věrohodných informací od druhých.

Fantastický pan Lišák (Bontonfilm): čeští distributoři jsou v klamání zákazníků důslednější než ti britští. Lživé jsou v tomto případě dokonce i údaje na obalu. Zřejmě kvůli ušetření za práva neobsahuje disk zdaleka všechny bonusy, které zadní strana slibuje. Z třičtvrtěhodinového filmu o filmu na český disk pronikly jenom první dvě části, trvající dohromady cca 15 minut. Co na tom, že mají české titulky a jsou v HD. Obyčejný podfuk.

Ladykillers, The (Studio Canal): jestliže jsem před časem vybízel k opatrnosti při nakupování disků z kolekce Studio Canal, toto je jeden z důvodů. Dojem z jinak výpravného digibooku se slavnou ealingovskou komedií (audiokomentář odborníka, hodinový dokument o Ealingu) sráží absence anglických titulků, pro docenění upovídaného filmu neocenitelné. S titulky v jazyce originálního znění se ve Studiu Canal neobtěžovali ani u digibooků Mulholland Drive nebo Pianisty (Třetí muž, Sluha a Sloní muž, jiné anglicky mluvené snímky, naštěstí anglické titulky mají, takže nejde o pravidlo).

Long Good Friday, The (Anchor Bay): pokud je mi známo, jde o bonusově nejbohatší edici (ta americká má jenom trailer, ta druhá britská, od Studia Canal, nemá nic). Filmu, v němž se mluví angličtinou, kterou vás v sebelepší škole nenaučí, však scházejí jakékoli titulky (je ironické, že mezi bonusy naleznete slovníček slangu, kterým mezi sebou postavy komunikují).

Near Dark (Optimum Home Entertainment): americký disk s tímto netradičním mixem westernu a upírského hororu nabízel například audiokomentář režisérky nebo skoro padesátiminutový film o filmu, na britském disku není kromě filmu (v pochybné obrazové a zvukové kvalitě) nic. Vážně nic, dokonce ani anglické titulky, což mne naštvalo nejvíc.

Withnail and I (Anchor Bay): jiný kultovní britské dílo, stejná situace jako s The Long Good Friday (a stejný je nepřekvapivě také distributor). Bonusově nejuspokojivější edice, ovšem prostá jakýchkoli titulků. Kdo tuhle chlastací komedii viděl, jistě mi dá za pravdu, že nejde o film, u něhož by porozumění dialogům bylo druhořadé.

Elementární funkce většiny DVD, možnost výběru scény, chybí na v Česku vydaných BD s film Samotář v Seattlu, Philadelphia a Tootsie.

Iron Man (2 BD)

Není jisté, zda se v Česku někdy dočkáme prvního dílu Iron Mana na BD. V případě, že by v září společně s trojkou vyšla celá (zatím) trilogie, pravděpodobně půjde o tři jednodiskové verze. Dvoudiskovka s jedničkou přitom patří k nejlépe hodnoceným diskům na bluray.com. Pravdou je, že na dvou DVD, která se u nás dala (a někde ještě dají) koupit ve steelbooku nebo s maskou Iron Mana, jsou stejné bonusy, jaké se nacházejí na dvou modrých discích. Jestli již vlastníte 2DVD a nebudete mít štěstí na kombinaci více slevových akcí, díky kterým se mi 2BD s Iron Manem před třemi roky podařilo z Anglie pořídit za úsměvných pět liber včetně poštovného, vyplatí se vám blu-ray objednat leda kvůli ostřejšímu obrazu a prokreslenějšímu zvuku.

Bonusy sice nejsou tak informativní, jak naznačuje nejvyšší hodnocení na bluray.com (nebo jejich několikeré doporučení Bordwellem a Thompsonovou v Umění filmu), ale o duchaprázdnou sebechválu v nich také nejde. Nejpoučnější byl pro mne dokument The Invincible Iron Man z prvního disku. Mapuje komiksovou historii Tonyho Starka, hrdiny vytvořeného Stanem Lee v reakci na negativní vnímání studenoválečného military industrial complex. Tato informace pomáhá pochopit, proč také filmový Iron Man místy připomíná reklamu na zbraňový průmysl. Druhý disk otevírá nejdelší (100 minut) a zároveň nejslabší dokument edice, sedmidílný I Am Iron Man. „Nejslabší“ ovšem v kontextu ostatních přítomných bonusů stále znamená „velmi dobrý“. Díky rozptylu od přípravné fáze přes produkci k fázi utahování šroubů (kdy stres a obavy, že tenhle debut na poli velkoprodukcí nedopadne slavně, dosahovali vrcholu) se dozvíte, co natáčení podobného blockbusteru obnáší a jak se s tím vypořádával v podstatě indie režisér Jon Favreau. Trikový velkofilm samozřejmě nebylo možné natáčet stejným stylem jako nezávislé produkce, přesto je opakovaně zmiňována atypičnost Favreauova pokorného přístupu k látce (která začal vyprchávat s druhým Iron Manem a definitivně se vytratila v Kovbojích a vetřelcích). Herci měli dost času k nacvičení důležitých scén a prostor k improvizaci, srozumitelnost příběhu byla až do posledních dnů před uvedením finálního sestřihu důležitější než velkolepost akčních scén . Favreau vypráví například o své snaze sladit architekturu Starkova sídla s charakterem hlavního hrdiny, o inspiraci postavou Howarda Hughese (kterého coby model použil již Stan Lee) nebo o spolupráci s trikovým oddělením Stana Winstona. Velmi poučný segment se věnuje jinak opomíjené části postprodukčních prací – tvorbě efektních závěrečných titulků.

Samostatný půlhodinový dokument na druhém disku potěší každého, kdo chce proniknout hlouběji do tajů speciálních efektů. Ajťáci vám například prozradí, jaké byly hlavní požadavky na podobu HUD Starkova obleku (Z osa, význam pro vyprávění, zohlednění hercových reakcí) nebo vás upozornění, jak se v průběhu filmu zdokonalují protagonistovy podomácku vyrobené hračky. Neobvyklý byl Favreaův důraz na všemožné konotace VFX, které nechtěl používat k čistě atrakčním účelům. Vtipným doplňkem obsáhlé bonusové výbavy bylo tohle krátké video, vyjadřující obavy, které při sledování současných trailerů mívám pravidelně.

Jakkoli to na našem trhu bude s jedničkou, dvoudiskovou dvojku některé e-shopy stále nabízejí (ač bych se vzhledem k limitovanému počtu kusů raději dvakrát ujistil, že jde skutečně o dvoudiskovou, nikoli jednodiskovou edici). Na září ohlášena trojka by měla vyjít ve 2D i 3D, v plechu i plastu, hlavně ale se slibným audiokomentářem Shanea Blacka a scenáristy Drewa Pearce.

Blu-ray zpravodaj 4

Největší fanoušci Quentina Tarantina si mohou předobjednat úsměvnou dárkovou edici Nespoutaného Djanga, což je ve skutečnosti jenom kompilát bonusů, které jste mohli získat koupí dříve vydaných edic, a které budou nově pouze ukryté v lacině vypadající papírové krabici. I když jde o jeden z bezpočtu způsobů, jak vy….t se zákazníkem, logiku distributora vzhledem k oddanosti Tarantinových fanoušků chápu. Důvodem k radosti mohlo být vydání BD inteligentní romantické komedie Samotář v Seattlu… jít o plnohodnotný disk s výběrem scén a více než sedmnácti minutami bonusů. Tentokrát nicméně nešlo o českou specialitu, stejně odbytý disk vyšel také v Itálii, Německu nebo Španělsku.

Náladu si za pár týdnů budete moci zlepšit některou z britských BD novinek, jejichž recenze již vyšly na bluray.com. Vysoké hodnocení ve všech kategorií si vysloužil nový disk od Arrow s úchylným De Palmovým thrillerem Dressed to Kill i neméně vychýlený film Andrzeje Zulawského Possession. Největší radost mi samozřejmě udělalo nejvyšší možné hodnocení bonusové výbavy obou disků. Nejen za bonusy, ale také za obraz, zvuk a celý film (jinými slovy za všechno) dostala na týchž stránkách pět bodů Marketa Lazarová od Criterionu. Společně s obdobně vysoko hodnoceným diskem s geniální groteskou Safety Last! jde o jeden z mála důvodů mé lítosti nad tím, že nežiji v USA a nemám tak criterionské BD rovnou pod nosem.