Archiv Listopad, 2014

Výběr z webu 10

Posted: 30. 11. 2014 in co píší jiní, tipy

24 Co se děje s celebritami po jejich smrti.

24 Jak na genderovou nevyváženost vysokorozpočtových filmů.

24 Předposlední filmový díl Hunger Games inspiroval plejádu úvah, např. o rasismu, o dění ve Fergusonuo politickém odporu nebo o feminismu.

24 Reportáž o výuce tvorby experimentálních filmů.

24 Video analýza motivů ve filmech bratrů Coenů.

24 Young Adult fikce a koncept sebeobětování.

24 Z pohledu kameramana – jak se natáčel Donnie Darko.

25 Jak vznikal Exodus Ridleyho Scotta.

25 Miss VŠE a sexistický twerking. CZ

26 Ani tento týden vás neušetřím textu o sexismu herního průmyslu.

27 Britská televizní dramata v mezinárodním kontextu.

27 Film, násilí a dekolonizace.

27 K sexismu ještě jednou, tentokrát v českém prostředí. CZ

28 Ještě jsem tady neměl žádné módní okénko, tak alespoň nějaké kostýmy do lesa.

28 Na vyvážení veškeré chvály Chritophera Nolana trochu hejtu.

28 Pravidla fikčních světů Christophera Nolana.

29 Rozhovor s Malcolmem McDowellem, nepřekvapivě hlavně o Kubrickovi.

30 Má smysl řešit historickou věrohodnost Scottova nového filmu?

30 Vývoj tuzemského herního průmyslu od normalizace po rok 2012. CZ

Pokud byste neměli dost, tady naleznete zásobu filmovědných textů až do konce roku.

Advertisements

Blu-ray 2014

Posted: 29. 11. 2014 in Blu-ray, tipy

S koncem roku opět výběr nejlepších blu-ray disků roku (některé z nich teprve vyjdou), kterými bych si, disponovat neomezenými finančními prostředky, sám rád doplnil filmotéku. Ideálně jde o kombinaci filmu k opakovanému zhlédnutí, kvalitní audiovizuální prezentace a solidní bonusové výbavy. Zároveň se jedná o zcela subjektivní, částečně iracionální výběr, vedený osobním vkusem a preferencemi – např. mne nezajímá 3D a nekupuji/nesbírám steelbooky, zato mám slabost pro digibooky a digipacky.

V ČR vydané filmy jsou řazeny abecedně dle českých názvů, ostatní dle názvů, pod kterými vyšly v zahraničí (ne vždy jde o názvy anglické – viz Den začíná/Le Jour se lève nebo Žena na měsíci/Frau im Mond). (Výjimku představuje film Destry Rides Again, jehož německý název, uvedený na obalu, by vám zřejmě nic neřekl.) Odkazy by vás měly dostat na stránku, kde se o daném titulu teoreticky dozvíte nejvíce doplňujících informací. Je možné, že na některé z nich časem vyjdou podrobnější recenze. Pak budu aktualizovat.

Nejprve disky vydané v České republice

Bratrstvo neohrožených (6 BD)

Captain America: Návrat prvního Avengera

Elysium (sběratelská limitovaná edice s knihou)

Fargo

Godzilla

Gravitace

Hobit: Šmakova dračí poušť (prodloužená verze, 3 BD)

Hodný, zlý a ošklivý

LEGO příběh

Na hraně zítřka

Princezna Nevěsta

Requiem za sen

RoboCop (1987, režisérská necenzurovaná verze)

Steven Spielberg: režisérská kolekce (9 BD)

Temný případ (3 BD)

Tenkrát v Americe (prodloužená verze)

Věk nevinnosti

Walter Mitty a jeho tajný život

Filmy, které u nás vyšly také, ale v zahraničí jsou k dostání ve verzích, kterým bych dal přednost: 12 let v řetězech (německý digibook), Alexander Veliký (Ultimate Cut, 2 BD + kniha), Amadeus (např. americký digibook – také ostatní zahraniční verze mají oproti té české bonusovou výbavu), Dotek zla (Masters of Cinema, 2 BD), Gauneři (např. klasické anglické vydání nabízí podstatě více bonusů), Kapitán Phillips (francouzský digibook s DVD kopií), Nesmiřitelní (bonusy, v USA i digibook), Vlk z Wall Street (opulentní francouzský digipack s dvojicí DVD a soundtrackem), X-Men: Budoucí minulost (Amazon Exclusive digibook).

Dále britský výběr

Blue is the Warmest Colour

Breaking the Waves

Das Cabinet des Dr. Caligari (Masters of Cinema, BD + DVD)

Computer Chess (Masters of Cinema, BD + 2 DVD)

The Epic of Everest (BFI, BD + DVD)

Frau im Mond (Masters of Cinema, BD + DVD)

The Great Beauty

Chris Marker Collection (BD + 2 DVD)

If… (Masters of Cinema)

Intolerance (Masters of Cinema)

The Ipcress File

Jacques Tati Collection (7 BD)

Le Jour se Lève

The Killers (1946, Arrow)

The King of Comedy

The Naked City (Arrow, BD + DVD)

Nebraska

Pit Stop (Arrow, BD + DVD)

Pulp Fiction: 20th Anniversary Box Set

The Raid 2

That Sinking Feeling (BFI, BD + DVD)

Spione (Masters of Cinema, BD + DVD)

Stanley Kubrick: The Masterpiece Collection (10 BD)

The Umbrellas of Cherbourg

Wake in Fright (Masters of Cinema, BD + DVD)

White of the Eye (Arrow, BD + DVD)

Wings (Masters of Cinema, BD + 2 DVD)

Nakonec digibooky a digipacky z celého světa (ovšem pouze region B nebo region free disky)

Akira Kurosawa Samurai Collection (BFI, 5 BD)

Destry Rides Again (digibook)

Inside Llewyn Davis & Another Day, Another Time (digibook, 2 BD)

Kelly Reichardt Collection (3 BD)

Mr. Smith Goes to Washington (digibook)

Nekromantik (mediabook, BD + CD)

Top Gun (digibook)

The Werner Herzog Collection (BFI, 8 BD)

Výběr z webu 09

Posted: 23. 11. 2014 in co píší jiní, tipy

17 Filmová kritika a nadužívání slova „nadhodnocený“.

17 Jak Hollywood odvádí pozornost od přetrvávající genderové nerovnoprávnosti.

18 Zažívá western další ze svých revivalů?

19 Debata nad podobou současných amerických romancí.

19 Proč Hvězdné války zaznamenaly tak obrovský úspěch?

20 Jak probíhalo dvanáctileté natáčení Chlapectví.

20 Má konzervativní Americký sniper šanci zabodovat u liberálních členů Akademie?

20 Rozumný příspěvek do emotivní debaty o jednom nevhodném tričku. CZ

20 Z mnoha nekrologů Mikea Nicholse stojí za přečtení třeba tenhle.

21 Adaptace young adult dystopií schvalují to, co knižní předlohy kritizují.

21 Čím je motivován hollywoodský trend dělit blockbustery na více dílů?

21 Feministický rozhovor o mužích.

21 Historie vzniku Správné posádky, jednoho z výrazných inspiračních zdrojů filmu Interstellar.

21 Hodinová diskuze některých z nejmocnějších lidí Hollywoodu.

21 K masochistickým postavám v současném americkém filmu.

21 Portrét málo známé herečky Nového Hollywoodu Carole Eastmanové.

21 První ze série textů rekapitulujících seriálový rok 2014.

21 Rozhovor s Paulem Schraderem, především o sociálních sítích a budoucnosti filmu.

22 Které jiné filmy kromě Interstellar si něco vypůjčily z 2001: Vesmírné odysei.

23 Akční filmové hrdinky v dystopických sci-fi.

Mami!

Posted: 16. 11. 2014 in recenze

Spoilery!

Za horizont mateřského melodramatu

Smělé překračování společenských norem a vyprávěcích konvencí, silné (nebo sílu nacházející) ženské postavy, hrdinové zápasící s požadavky mainstreamu, přezdobenost, hry s barevností, extravagantní kostýmy, videoklipové sekvence, láska a svoboda (v lásce) ústředními tématy, neskromnost a posedlost sebou samým (což myslím platí nejen pro Dolana a jeho filmy, ale pro celou generaci dnešních dvacátníků). Máma zapadá do filmografie quebeckého trendspottera Xaviera Dolana vším uvedeným. Přesto mne z jeho pěti dosavadních filmů zaujala nejvíce a zároveň přiměla k přehodnocení převážně odmítavého hodnocení snímků předcházejících.

Dolan převrátil oidipovský narativ svého autobiografického debutu, zároveň ale drama přenesl z nitra na povrch a roztěkanou mladou duši ve větším rozsahu nahlíží perspektivou matky. Glorifikace matky nicméně neprobíhá na úkor potomka a Kyly. Jak prozrazuje užitím hlediskových záběrů s přeostřováním pozornosti, zvukové subjektivity, denního snění nebo návodné nondiegetické hudby, režisér se snaží přistupovat stejně empaticky ke všem postavám, s nimiž zjevně rád tráví čas. Někdy, vlastně docela často, přitom nejde o více než právě o dějově vyprázdněné trávení času v jejich společnosti.

Zjevnější je minimální vývoj vyprávění nebo postav ve druhé polovině filmu. Ta první ještě vytěžuje dynamiku vztahu Diane a Steve, kteří se odmítají přizpůsobit okolí jak oblékáním, tak expresivním slovníkem. Kromě toho, že mluví nesrozumitelně a vulgárně, mluví pořád. Libovolně velký prostor dokáží během chvíle vyplnit svými hlučnými dialogy, hrozícími kdykoli přerůst v hlasitý smích, stejně snadno jako v hádku na život a na smrt. Doslova. Některé scény poukazují na neodhadnutelný vývoj vztahu matky a syna zapojením konvencí hororového žánru (první rvačka, scéna v supermarketu). Ústřední pár působí jako z jiného, melodramatičtějšího světa, což jen podtrhuje postava Kyly, která má naopak problém vykoktat jedinou větu. Zatímco Diana marně hledá klid, ticho a práci, Kyla by ráda unikla z přílišného klidu své navenek bezchybné domácnosti.

Sledovat dvě hodiny tři postavy na pokraji nervového zhroucení vyžaduje jistou míru masochismu a velký hlad po melodramatickém excesu. Právě způsob, jakým Dolan využívá melodramatických konvencí, mne přiměl vzít napoprvé spíše přetrpěný film po druhém zhlédnutí na milost. Poslední akt, odehrávající se v jakémsi „nastaveném“ čase (v jiném filmu by závěrečným záběrem mohl být odjezd auta od domu), nejdříve alespoň iluzorně naplní schéma mateřského melodramatu (matka se obětuje pro syna), aby jej vzápětí převrátil (obětován je syn) a celý film namísto melodramatického znovunastolení harmonie zakončil provokativním nastolením nových otázek (jak Die zareaguje na Stevovu zprávu, je poslední scéna filmu, parafrázující Nikdo mne nemá rád, další matčinou představou, nebo skutečností?).

Stejně jako Sirk nebo Almodóvar, využívá také Dolan jednoduché, z reálného světa vyňaté premisy k subversivní oslavě odlišnosti. Zvláštní vztahový trojúhelník, nabízející takřka pedofilně-incestní alternativu k tradičnímu rodinnému modelu, rozhodně překračuje společenské normy. Normám stylistickým pro změnu neodpovídá Dolanovo postmoderní míšení výrazových prostředků, od dokumentaristické syrovosti (včetně záběru z bezpečnostních kamer) k extrémně stylizovaným videoklipovým sekvencím, v nichž zní devadesátkový pop a songy královny kýče Lany Del Rey. Nahlíženo optikou melodramatické senzibility, přepínání mezi stylistickými registry odpovídá snaze nabídnout divačkám a divákům co nejvíce perspektiv, s nimiž se mohou identifikovat (a současně by mohlo jít o vyjádření Stevovi neklidné nátury, neboť působí jako člověk, v němž spolu svádí boj několik různých osobností).

Čistě jako projev sklonu k vyprázdněné ornamentálnosti nevnímám ani obrazový formát 1:1 (inspirací, režisérem ovšem nepřiznanou, měl být kanadský thriller Columbarium, 2012). Přibližně čtvercový rám obrazu značně omezuje prostor, ve kterém mohou postavy existovat a násobí napjatou atmosféru. K té přispívá také kameramanova obliba „portrétů“ tváří, které jsou zároveň nekritickým komentářem narcistní kultury selfies.

Ano, Dolanův nový film je přepáleným melodramatem, které se režisérovi v řadě ohledů vymyká z kontroly, ale zároveň je mnohem více než jen tím.

Mommy, Kanada, Francie 2014, r.: Xavier Dolan

Interstellar

Posted: 13. 11. 2014 in recenze

pár úvah se spoilery

Intergalaktický western

Nolanův sci-fi epos bezezbytku naplňuje druhou část názvu Kubrickova opusu: vesmírná odysea. Stejně jako Odysseus, vydává se také Cooper na cestu, jejímž smyslem je pomoc komunitě. Na hrdinu doma ovšem nečeká krásná manželka, ale aktivně jednající a pro vyprávění nepostradatelná dcera (takže tady po mnoha oidipovských dramatech máme pro změnu Elektřin komplex) a rádkyní mu je namísto bohyně moudrosti bioložka s doktorátem.

McConaugheyho neposedný kovboj (modelovaný podle Chucka Yeagera ze Správné posádky), toužící po objevování neznámého a znuděný tím, že na Zemi již nic nového k objevování není, se přitom do kosmu vydává nejenom za poznáním (hlavně sebe sama), ale také za podobným cílem, jaký měli první američtí osadníci – kolonizovat odlehlé končiny. Cesta do neznáma je pro něj možná poslední možností, jak využít svůj dosud nenaplněný potenciál a zároveň dokázat skeptikům, že postupná sebedestrukce není jediným východiskem. Jde příkladem společnosti natolik apatické, že k její pacifikaci za užití vládní propagandy (přistání na Měsíci nikdy neproběhlo) již není třeba ani armády.

Film oprašuje mytologickou sebeprezentaci Američanů jako těch, kteří svou iniciativností a zdravým rozumem nastolí civilizační řád tam, kde jsou pro to přijatelné podmínky. Překračování hranic (a horizontů) je zde mnohem spektakulárnější než ve westernech, neboť namísto přírody se člověk musí utkat s technikou a vesmírem (předzvěstí je expozice, ve které postavy namísto divokých koní krotí zbloudilého drona).

Vítězství přitom nemá podobu porážky jedné strany druhou, ale nastolení harmonické jednoty. Jednoty mezi člověkem a vesmírem, potažmo člověkem a technologiemi – tvrdí-li doktor Mann, že stroje na rozdíl od člověka nemají pud sebezáchovy, nabízí se interpretovat Cooperovo sebevražedné vlétnutí do černé díry jako chvilkové popření instinktu přežití.

Jestliže je přesazení zakládající americké mytologie do mezihvězdného prostoru tematickým ozvláštněním otevírajícím širokou škálu interpretací současného stavu amerického národního sebevědomí, ozvláštnění vyprávěcí vzbuzují kromě obdivu také rozpaky. Složitá vyprávěcí konstrukce nese poměrně prostý příběh. Nadbytečná spletitost cest, jimiž jsou postavy vedeny k jejich cílům, stejně jako cest, kterými k nám putují informace, vytváří falešný dojem sofistikovanosti.

Složitost formy je poněkud kontraproduktivní vzhledem k paralelní snaze o maximální srozumitelnost a názornost. Film věnuje příliš mnoho prostoru tomu, aby nám vysvětlil sám sebe. Velká část dialogů spočívá v tom, že jeden člověk (nebo robot) něco vysvětluje jinému člověku, vinou čehož i zprvu úchvatná scéna v Borgesově Babylonské knihovně (co jiného než knihy by taky mělo být zdrojem vědění, sloužícího ke spáse lidstva) ztrácí veškeré kouzlo.

Bez vysvětlení na druhou stranu zůstaly samoúčelné dějové komplikace, sloužící navenek jen jako záminka k méně přímočarému vyprávění. Proč například vyspělí lidé budoucnosti umístili černou díru až kamsi k Saturnu a ne blíže k Zemi? Proč pro Coopera nevymysleli lepší způsob, jak komunikovat s Murph, než je předávání vzkazů vteřinovou ručičkou rozbitých hodinek?

Na zájem bratrů Nolanových prvořadě o samotnou konstrukci doplácejí těžkou rukou napsané a utilitárně využívané postavy. Objevují se a mizí tak, jako kdyby na nich tvůrcům vůbec nezáleželo (ač má Cooper očividně blíže k dceři, jeho vztah k synovi není tak bídný, aby si na něj po svém „znovuzrození“ vůbec nevzpomněl). Ty se v jeden moment zaštiťují vědeckostí, aby o chvíli později vypustily z úst strašlivou frázi o lásce překračující čas a prostor.

Umělost postav a necitlivost nakládání s nimi Interstellar odlišuje od sentimentálních filmů Stevena Spielberga (pro něj byl původně napsán scénář). K nim se Nolan hlásí, ale jejich témata (vztah mezi rodiči a dětmi, víra v lidský pokrok) se srovnatelnou emocionální působivostí zpracovat nedokáže. Postavy jsou pro něj pouhými dílky větší skládačky. Mimo místa, která jim v ní přísluší, neexistují.

Jako chladný konstruktér, suverénně využívající motivy z nepřeberného množství sci-fi filmů a knih (Armageddon, Kontakt, Propast, Blízká setkání třetího druhu), však Nolan nemá mnoho sobě rovných. Když začne zprvu nenápadně a postupně s větší a větší pompou budovat některou z velkých scén, je to jako poslouchat symfonii s dokonale sehranými nástroji.

Nepotřebuje se přitom ani uchylovat ke své oblíbené paralelní montáži – na vodní planetě mu k propojení dvou příběhových linií stačí tikot hodinek zakomponovaný do hudební stopy. Kromě toho, že slouží k rytmizaci scény a upozorňuje nás, že si posádka musí pospíšit, má-li Cooper ještě někdy spatřit svou rodinu, také předesílá, co bude nakonec nejvýznamnější rekvizitou filmu.

Uvedená scéna také rozvíjí ústřední motiv času, nejnápadněji zpřítomněný mateřskou lodí Endurance, jejíž kruhová struktura s dvanácti kapsulemi připomíná ručičkové hodinky. Samotný koncept času určuje směr a dynamiku vyprávění. Čas představuje zdroj většiny příběhových konfliktů. Supluje za „zlo“ v hmatatelnější podobě, k němuž by se uchýlilo tradičněji vystavěné vyprávění. Dobré postavy s ním bojují, zlé mu podléhají (zešílevší doktor Mann). Teprve jeho ovládnutí přináší v závěru vítězství.

Na hranici lidského porozumění situovaná scéna z nekonečné knihovny není jediným okamžikem, kdy si uvědomíte, že Vesmírná odysea byla pro Nolany jedním z hlavních referenčních bodů. Kubrickovo vizionářské sci-fi je patrné také v epizodické struktuře vyprávění. První, pozemská část, připomínající sociální dramata z období Velké hospodářské krize jako Hrozny hněvu, a část druhá, vesmírná, se zde ovšem nakonec fascinujícím způsobem prolnou.

Jakkoli dechberoucí je dlouho gradované a pomalu doznívající finále, staví nás před otázku, zda ospravedlňuje složitou vyprávěcí konstrukci s dilatací času, červími a černými dírami. Protože film nedokáže zakrýt, že právě kvůli téhle propojovací sekvenci Nolan zkonstruoval všechno okolo. Ne kvůli velkým myšlenkám a pečlivě prokresleným charakterům, ale pro samotnou radost z konstruování. Velké filmy světové kinematografie, které dnes nazýváme klasikou, ale nabízejí víc než dokonalou konstrukci.

Interstellar je pro mne díky své melodramatičností, audiovizuální spektakulárnosti a zaměření na celou rodinu nejlepším blockbusterem roku 2014. Jeho práci se střihem, rámováním a návazností záběrů budu opakovaně a rád obdivovat. Filozofickou hloubku vlastní filmům významově méně konkrétním a ponechávajícím větší prostor divákově imaginaci, bych mu ale nepodsouval.

Interstellar, USA 2014, r.: Christopher Nolan

Výběr z webu 08

Posted: 9. 11. 2014 in co píší jiní, tipy

Minulý týden jsem přehlédnul vyčerpávající portrét Christophera Nolana.

Svou pouť za pochopením a doceněním největší filmové události podzimu můžete započít třeba zde.

3 Na netu se hodně řešila revenge pornografie, potažmo celá „kultura znásilnění„. CZ

4 Co nám současná sci-fi prozrazují o USA.

4 Ženy, které dělaly nejlepší reklamu herecké Metodě.

4 Rozhovor o české seriálové produkci z ideologické perspektivy. CZ

4 Zásluhy Christophera Nolana na nakopnutí blockbusterové produkce.

5 Tvůrci představující budoucnost kvalitní televizní tvorby.

6 Důkladný rozbor kariéry Audrey Hepburn.

6 Kristin Thompson k posedlosti médií Oscary.

6 Na Dissolve se tento týden věnovali Úžasňákovým. Jestli je máte rádi, můžete si přečíst také tento a tento článek.

7 Filmy, které dobře zní, ale jsou špatně slyšet.

7 Průvodce fikčními světy Jacquese Tatiho.

Výběr z webu 07

Posted: 2. 11. 2014 in co píší jiní, tipy

27 Analytických textů o geniálních filmařích, k nimž podle mne Jacques Tati bezesporu patřil, není nikdy dost.

27 Dario Argento už delší čas dobré filmy netočí, sem tam však alespoň poskytne zajímavý rozhovor.

28 Henry Jenkins si na svůj blog pozval kolegu, aby něco napsal o malířích ve filmu.

28 Jakkoli lhostejná je vám aféra GamerGate, internetovým publicistům rozhodně lhostejná není.

28 Nejdiskutovanějšími filmy Jihlavy se bohužel, ovšem nepřekvapivě staly filmy o pedofilovy a o domnělém konfidentovi StB. CZ

29 Problémy hororových sequelů.

29 Televize jako hororový strašák.

30 K fenoménu found-footage hororu.

30 Nad úpadkem hollywoodských ranařů.

31 Díky čemu je Kabinet doktora Caligariho stále děsivý.

31 Připomenutí výborného hororu Neviňátka a kariéry jeho režiséra.

31 Televizní zpravodajství, jak jej vidí filmoví tvůrci.