Archiv Květen, 2012

Filmy pro zbytek roku

Posted: 8. 5. 2012 in výhled

Osobní výběr z filmů, které čeští distributoři slibují do konce letošního roku uvést v kinech. S povrchními důvody, proč jim (budu) věnovat pozornost. Řazeno chronologicky, počet hvězdiček vyjadřuje stupeň natěšenosti (5 je maximum).

Diktátor (17.5.) ***
Protože Cohen je hovado, ale nikoli hloupé.

Moje letní prázdniny (24.5.) ***
Protože jestli Gibsonovu kariéru nenakopne tohle, pak už nic.

Prometheus (7.6.) ****
Protože intenzivní reklamní masáži se nelze ubránit.

Piraňa 3DD (21.6.) **
Protože to vypadá na epický (a přiznaný) brak, v němž nebudou chybět déčka, litry krve ani Hasselhoff.

Divoši (12.7.) **
Protože Stone druhým Wall Streetem dokázal, že stále stíhá jít s dobou.

Bez kalhot (12.7.) **
Protože Soderbergh umí i s tak bezvýraznými herci jako je Tatum pracovat výrazně.

Abraham Lincoln: Lovec upírů (19.7.) **
Protože to vypadá trochu živěji než Fordův Young Mr. Lincoln (1939).

Temný rytíř povstal (26.7.) *****
Protože věřím, že to bude ještě větší a komplexnější než Nolanovy předchozí filmy.

Bourneův odkaz (2.8.) ***
Protože Tony Gilroy zná pravidla hry příliš dobře na to, aby se jich striktně držel.

Rock of Ages (9.8.) ****
Protože pro muzikály, a ty rockové obzvlášť, mám slabost.

G.I. Joe: Odveta (9.8.) **
Protože The Rock už jednu sérii (Rychle a zběsile) úspěšně „rebootoval“ resuscitoval. (1)

Cosmopolis (9.8.) ****
Protože trailer dává zřetelně najevo, že z Cronenberga je zase ten starý dobrý úchyl.

Meteora (16.8.) **
Protože spirituálních podivností nejde do naší distribuce mnoho.

The Campaign (23.8.) *
Protože Will Ferrell byl kdysi vtipný.

Ruby Sparks (6.9.) *
Protože komedie o spisovatelských blocích jsou občas originální (Adaptace, Horší už to nebude).

Expendables: Postradatelní 2 (6.9.) ***
Protože nechci domýšlet, co by mi provedl Chuck Norris, kdybych sem film nezařadil.

Resident Evil: Odveta (13.9.) *
Protože trailer začíná vtipně.

To Rome with Love (20.9.) ****
Protože Woodyho milostná vyznání velkoměstům zaručují potěchu pro oko i ucho.

Méďa (20.9.) ***
Protože chci vidět, jak sprostý plyšový medvídek přehraje Marka Wahlberga.

Lawless (20.9.) ****
Protože takhle drsné gangsterky vznikaly naposledy za prohibice.

Great Hope Springs (27.9.) *
Protože Meryl.

Premium Rush (4.10.) **
Protože cyklistických akčňáků není nikdy dost.

Killing Them Softly (11.10.) ***
Protože Dominik a Pitt zřejmě ani napodruhé nepoplavou s hlavním proudem.

Anna Karenina (18.10.) ***
Protože Keiře šaty manželky ruského státního úředníka moc sluší.

Skyfall (25.10.) *****
Proč asi.

Silent Hill: Revelation (1.11.) **
Protože jednička se mi líbila.

Looper (8.11.) ***
Protože by to mohla být lehko stravitelná odmocnina Počátku.

Gravitace (29.11.) *****
Protože dlouhým a složitě realizovaným záběrům nakonec vždycky podlehnu.

Hobit: Neočekávaná cesta (13.12.) **
Protože tady opět začne něco velkého, i když dnes už možná poněkud staromódního.

This Is 40 (20.12.) **
Protože si, traileru navzdory, myslím, že Judd Apatow je s každým filmem dospělejší.

______________________________________________

1) dočetl jsem se, že podmínkou rebootu mimo jiné je, aby film navazoval na již existující sérii (čili ne jeden film) a byl nezávislý na událostech z předchozích snímků, což pro Rychle a zběsile 5 ani G.I. Joe 2 neplatí/platit nebude

Reklamy

Quantum of Solace 007×022

Posted: 4. 5. 2012 in recenze

„Jmenuji se Bond, James Bond a nevím, co tady ksakru dělám.“ Takto bez obalu by se Daniel Craig mohl představovat v nejnovější bondovce, kdyby byl Marc Forster přízemní režisér. Jenže to on není a ztrátu jistot, pochyby o tom, co víme a co děláme, vyjadřuje oklikou. Prostředím, střihem, dlouhými scénami beze slov, neprůhledností zápletky. Intimněji se o umělecký film Bond doposud neotřel.

Není těžké poznat, že Forster míří výš. Schválně si po skončení Quantum of Solace položte otázku „Chci se stát Bondem?“. Dříve, kdy byl Bond synonymem pro spásu světa, by zřejmě bez delšího váhání následovala kladná odpověď, ale teď? Kdo touží být mužem chybujícím, kterého ostatní berou jen za otravný hmyz a který v důsledku nemá na chod světa větší vliv než třeba právě moucha?

Ve světě bez jasně vymezených opozic dobro-zlo (padouch například využívá špinavých peněz k očistě Země) Bond tápe svou Čínskou čtvrtí. Přemítá, co sám zmůže. Nanejvýš zabít jednoho z mnoha. Vlastně stejně jako v předchozích filmech, ale ty dokázaly navodit pocit, že smrt padoucha zajistí na dalších pár let světový mír. Tentokrát ne, koncem nic nekončí a ani začátkem nic nezačíná, pouze něco pokračuje.

Bond se od úvodních minut řítí vpřed, nabyt energií z touhy po pomstě, což jeden z hořkých závěrů filmu – pokud pro nás záležitost postrádá osobní motivaci, nebudeme se jí zabývat. Spravedlnost jde i s vyššími mravními principy stranou, zlo zůstává neohrožené. Bond zde vystupuje jako poslední a jediný statečný. Bojuje sám za sebe („I don’t have any friends“), ne pro nějakou přiblblou organizaci, která stejně přestává hrát čestně tam, kde by mohlo dojít k vážnějšímu střetu zájmu. Stejně jako on výjimečně nepoznáme tajuplnou zločineckou organizaci v její celistvosti. Jsou nám odtajňovány jenom dílčí informace a až do konce přetrvává nedobrý pocit, že jich je hodně a že hrají hru příliš vysokou, aby do ní Bond, netušící, komu čelí, mohl účinně zasáhnout. Nakonec nad každým, i zdánlivým solitérem v titulní roli, někdo stojí, každého někdo kontroluje.

Bond nepochybuje jenom o tom, proti komu (a jak) bojuje a komu lze věřit, svádí také boj vnitřní. Nemá čisté svědomí, není mu lhostejné, že za sebou nechává mrtvoly. Z cynických hlášek (jichž oproti Casinu Royale přibylo) vytváří bariéru mezi sebou a okolním světem. Jedná, aby zapomněl. Aby zapomněl, že má také minulost, která ho činí zranitelným. Neustále potlačuje svou pravou identitu. Jako herec na divadle, či lépe v opeře, na niž je v nejartovější akční scéně prostříháváno.

Než propadnete panice – Quantum of Solace není psychologické drama, kým je/chce být Bond řeší jen v mezičase. Stále jde o komerční produkt, další díl dlouhého řetězu, kutého z divoké akce, exotických lokací a pohledných dámských těl. Akční scény, nápaditě pracující s hloubkou záběrů, vyprávění zhušťujícími zvukovými přechody (s čím souvisí velmi rozumná stopáž) a paralelní montáží, by byly strhující, kdyby nedošlo k jejich brutálnímu znásilnění střihačem. Střihů je v nich prostě moc (jsou over-cutted, jak píše Bordwell), abychom si je mohli vychutnat a ocenit znamenitou práci kaskadérů, čímž se film z formálního hlediska nejvíce vzdaluje starším bondovkám, na něž v jiných ohledech naopak odkazuje. Povrchně a přímo (slavný záběr z Goldfingera s ropou namísto zlata), povrchně a méně přímo (font úvodní titulků, účes Gemmy Arterton) i svou vnitřní strukturou.

Forster nahlíží do zákulisí, zkoumá, na čem série stojí, co ji drží v pohybu a hlavně si klade otázku: Co dnes s Bondem? Rozhodně bych uvítal, kdyby nad ní příští režisér jenom nemávnul rukou s tím, že podobné otázky do mainstreamu nepatří. Do chytrého a ambiciózního mainstreamu ano.¨

Padouch: 6
Úvodní titulky: 7
Padouchova pravá ruka: 6
Hračičky: 6
Bondgirl: 6
Hlášky: 7

Film: 85%
____________________________________________
Sérii bondofilních textů bych ještě před premiérou Skyfall rád rozšířil o postřehy k britské televizní sérii The Prisoner a analýzou bondovských elementů ve filmu X-Men: První třída. Nejdříve ovšem po zkouškovém období, tzn. v červenci.