Konečně prázdniny!

Dnes, shodou okolností přesně měsíc po maturitě, můžu konečně napsat, že mi začínají prázdniny. Všechna kola všech příjimaček na vysoké absolvovány, a co je taky fajn, momentálně to vypadá, že největší problém budu mít s rozhodováním, kam jít. Ale abych plácal taky o něčem filmovém: až do neděle trvá v multikinech Palace Cinemas a Cinema City akce „filmový víkend za 89,-„, pročež jsem se po krátkém váhání (ve hře byl i výtečně hodnocený horor Sama Raimiho Stáhni mě do pekla) rozhodl na prázdniny „dobít“ (jako baterky, ne jako domlátit) komedií Pařba ve Vegas (momentálně 130. místo v žebříčku TOP 250 na IMDb). Neoriginální zápletka připomene kupříkladu ujeťárnu Hele vole, kde mám káru?, akorát jde, dle vyjádření neabstinujících diváků, o film bližší realitě. Nemohu soudit, opice je pro mne zatím jenom označení pro živočicha. Vtipy jsou distribuovány promyšleně po celou dobu trvání filmu (včetně valné části závěrečných titulků) a až na pomalejší rozjezd, sebevykradačský dojezd, nesympatičnost hrdinů a připitomělost některých vtipů bych neměl vážnějších námitek. Jenom doporučuji přijít do kina v dobré náladě a bez přehnaných očekávání.

Co dál? Zítra dočasně migruji do (ještě) teplejších krajin, shodou podobně obskurních skutečností jako jsou naznačeny v první větě, se budu celý týden nacházet poblíž tohoto filmového festivalu. Jestli tam zachytím něco zajímavého, nejpravděpodobněji tuto informaci zveřejním na twitteru, jemuž začátkem července hodlám upsat svou duši. Blog mi bude nadále sloužit k prezentaci delších textů, momentálně mám v hlavě článek o československé nové vlně. A spoustu dalších troufalých plánů k tomu. Věřím, že prázdninové plány máte taky a přeji vám, aby došly naplnění. Nejlépe všechny, přinejhorším ty nejodvážnější.

Budoucnost blogu

V srpnu tomu budou tři roky, tři roky existence nepravidelně přikrmovaného blogu o všem možném a o filmech především. Budou? Únava, možná lenost, záleží na úhlu pohledu, mne od pokračování odrazuje. Rovněž nejistota ohledně nosných témat, jimž se věnovat, neboť patvaroidní recenze neshledávám pro druhou stranu (tzn. vás, čtenáře) příliš přínosnými. Soustředit se na výpisy filmů určitého druhu (Sportovní filmy, Dokumenty o filmech), jež jsou pohrdáním obsáhlejším textem? Přinášet tipy na zajímavé stánkové DVD, když stačí výhodnost koupě zhodnotit dle hodnocení ČSFD? Psát jednoduše o tom, co mne na poli filmové tvorby v poslední době vytrhlo z letargie? Zaměření podobným směrem by si ovšem žádalo psaní krátké, výstižné a poutavé, čili mnou neovládané. Octl jsem se ve slepé uličce a vpřed hledím skepticky. Definitivně končit nechci – možná nostalgie, nejspíš grafomanie –, ale cestu z kruhu ven zatím nenacházím. Asi k celé věci přistupuji moc přízemně a stačilo by trošku povyletět. Pomůže Stopařův průvodce?

Pro blok přehlednější

Jak jste již možná zaregistrovali, v postranní liště se objevilo několik nových rubrik (TV, událost, výhled). K jejich přidání mne přimělo stále narůstající množství příspěvků nicneříkajícího označení „různé“. Průběžně takto plánuji roztříďovat starší texty a případně přidat ještě další kategorie. Zvažuji mj. „ocenění“ (Oscaři, Lev, Glóby, Sádrová krychle) a „nefilmové“ (netýkající se filmů ani seriálů), ale zase nechci přejít od nepřehlednosti k opačnému extrému – překombinovanosti. Nějaké návrhy? 🙂

Poslední letošní příspěvek

Než se po zbytek tohoto měsíce definitivně odmlčím, rád bych vám popřál poklidné prožití vánočních svátků a úspěšný vstup do nového roku, který pro mne slibuje být mnohým výjimečný. Věřím, že pro vás také.

Mít tak čas vymyslet lepší titul

Zjišťuji, že nemám čas. V ryzím slova smyslu jsem čas neměl (ve smyslu vlastnil) nikdy, nyní jej ovšem nemám v míře, kdy mi přijde příhodné napsat, že jej vážně nemám. Daný fakt úzce souvisí s náhlým hnutím mysli a rozhodnutím, přestat brát ve vzduchu visící maturitní memento na lehkou váhu. Oblíbená výmluva „musím se učit“ nabyla na významu. Skutečně musím. Jistý nepoměr volného a nevolného času mne nutí k odlišné koncepcí blogových příspěvků, které budou nyní až na výjimky „blogovitější“. Tj. kratší, nepravidelné, věnované aktuálním postřehům. Rozplizlým náběhům na recenze (krom těch již napsaných) nejspíš odzvonilo. Minimálně do posledního zvonění nebo tak nějak. O příspěvky kulturní půjde minimálně z hlediska obsahové, když už ne stylistického/jazykového. Toliko k úvodu, pojďme konečně vypustit motýla.

Nejtrvanlivějším filmovým zážitkem minulého týdne bylo konečně zhlédnuté francouzsko-americké drama Skafandr a motýl. Šéfredaktora Elle Jeana-Dominique Baubyho stihla ve věku 43-ti let cerebro-vaskulární příhoda (mrtvice). Celé jeho tělo vyjma levého oka zůstalo paralyzované. Za pomoci levého oka, boží trpělivosti a ortofonistky „vymrkal“ knihu, dosvědčující, že duševně byl naprosto fit. Značnou část dění vidíme skrze jeho oko, slyšíc jeho mnohdy sarkastický komentář. Pocitu spoutanosti nejspíš nemohlo být navozeno lépe. Být ovšem takto pojat celičký film, pro svou intenzitu nebude divácky stravitelný (už takhle jsem kupříkladu během zašívání oka nasucho polykal). Plně pochopit, co JD cítil, není možné, ale blíž k pocitům takto uvězněného člověka se (doufám) nikdy nedostanu. Režisér Julian Schnabel je znám předně jako výtvarník, čemuž pocitové, výsostně subjektivní vizuální pojetí plně odpovídá. Nekýčovité obrázkové koláže (včetně mnoha dokumentárních záběrů) dokáže vždy povýšit nějaký chytrým spojovacím prvkem (mimo Baubyho mysli). Prostý, krásný a strhující je dokonale nepatetický závěr. Lehčí než zatřepání motýlích křídel, přitom silnější než padající ledovec.

Minulý týden, abych zůstal věrný jednomu časovému údobí, jsem dočetl Merde! Rok v Paříži (Ch. S. Clarke). Na pár hlubších nádechů sfouknutý (protože velmi čtivý a protože z knihovny na kratší čas půjčený) záznam toho, co autor údajně zažil během svého pobytu v Paříži, byl mimořádně vtipný, byť dějově trochu dutý. Clarkův britský humor, stejně tak jeho souhrnný názor na Pařížany, je mi převelice sympatický a tudíž mám již teď rozečtený druhý z dosavadních tří dílů (třetí zatím tuším nebyl počeštěn). Pokud se chcete frantíkům taky zasmát, vřele doporučuji.

Jelikož mne zas tlačí čas, nestihnu se už více rozepsat o skvělém rozdívaném sitcomu The Big Bang Theory a řadě dalších záležitostí. Takže příště.

Co nového na blogu

Nové jsou dvě doplňující kategorie, do nichž občas zařadím nějaký článek. Do klasiky budou patřit všechny filmy, které jsou imho nezbytnou součástí základního filmového vzdělání, čili filmy, které by měl každý jedinec, jež filmy nebere pouze jako relax, vidět a znát. Osobnost je pak kategorie článků zaměřených na určitého tvůrce/herce a jeho filmy. Pokud nenastanou nějaké komplikace, od středy příštího týdne by se zde měla začít pravidelně objevovat ještě jedna kategorie příspěvků, trochu atypických oproti ostatním – nechte se překvapit. 🙂

Konec jednoho léta

Dva měsíce, dva měsíce maximální pohody, života bez vážnějších starostí, bez nutnosti a povinnosti řešit nějaké podstatné problémy. Dva měsíce nicnedělání a sledování filmů… právě skončily. Je mi smutno, ale zároveň se těším na nové věci a zážitky, které mě čekají. Určitě k nim budou patřit i filmy, jenom ne v takovém množství. Abych si sám udělal trochu jasno, co všechno viděli mé oči během uplynulých dvou měsíců, sestavil jsem pár „zpřehledňujících“ žebříčků. Chápu, že vás to nejspíš nezajímá, ale než přestanete číst úplně, rád bych vám všem poděkoval za navštěvování tohoto blogu a opožděně tak reagoval na jeho první narozeniny, které proběhly někdy v půli srpna. Díky!

Celkem viděných filmů: 145

Summer Highlights (filmy, které zaslouží pět hvězdiček z pěti – abecední seznam):

• Americké graffiti (1973)
• Divoké vlny (2007)
• Dopisy z Iwo Jimy (2006)
• Intimní osvětlení (1965)
• Moment to Remember, A (2004)
• Strašáci (1971)
• Střílejte na pianistu (1960)
• Sympathy for Lady Vengeance (2005)
• Transformers (2007)
• Všichni prezidentovi muži (1976)
• Zabíjení (1956)
• Zahraj to znovu, Same (1972)

Minipřehlídka filmů Billyho Wildera, výsledné pořadí:

1. Odpolední láska (1957)
2. Raz, dva, tři (1961)
3. Slaměný vdovec (1955)
4. Byt (1960)
5. Štístko (1966)
6. Soukromý život Sherlocka Holmese (1970)
7. Líbej men, hlupáčku (1964)
8. Sladká Irma (1963)

Raději zapomenout:

• Čtyři pokoje (1995)
• Rozdvojená duše (1954)
• zastávka v Kansasu (1956)
• Saw 3 (2006)
• Velké závody (1965)
• Jed (1991)
• Perfektní skóre (2004)
• Warholka (2006)
• Superpoldové (2001)
• Firewall (2006)
• Dech života (1987)
• 7-10 split (2007)

Jedno léto skončilo, za deset měsíců tady bude další. Deset měsíců netrpělivě čekat a na nic jiného nemyslet? Blbost. Je tolik jiných důvodů k radosti. Většina z nich se týká reálného života, ale část také nových filmových zážitků. Už chápu, že film není důležitější než život, ale proč si jej filmy alespoň nezpříjemnit jak nejvíc to jde?

Léto a blog

Dnešním dnem, tedy prvním červencovým, oficiálně začínají letní prázdniny. Jejich vliv na chod blogu nebude nikterak markantní. Akorát se mi někdy nebude chtít psát nic a jindy zas zveřejním několik článků v průběhu několika dní. Dalo by se říct, že budu mít času více a méně zároveň. Také bych chtěl upozornit na novou anketu, jejímž cílem je vybrat z – uživateli ČSFD nominovaných – jmen toho nejlepšího filmového padoucha. Tož, užívejte si léta a krom poléhávání u vody či poznávání cizích končin nezapomeňte občas zavítat do přítmí nějakého příjemně klimatizovaného kinosálu.

Ankety

Jedna krátká informace o skutečnosti, kterou jste již bezesporu zaregistrovali: Počínaje dnešním dnem budete na tomto blogu moci hlasovat v různých anketách (viz. lišta vpravo), jejichž aktualizace bude spíše nepravidelná a téma spíše filmové než jiné. Rád uvítám jakýkoliv návrh na případnou anketu a stejně rád se dovím (a myslím, že nejenom já), jaké jsou vaše odpovědi na anketu stávající.

Omluva

Od jisté doby víceméně pravidelně jste zde mohli v sobotu najít nový příspěvek (nepočítaje minulý, v jistém ohledu výjimečný ,víkend, kdy jsem nemohl nevyužít datum 1.4.), tentokrát však nebylo – z časových důvodů – v mých silách připravit příspěvek ke zveřejnění. Malou satisfakcí by Vám mohla být nová podoba mého profilu na ČSFD, kde snad najdete něco hodného Vaší pozornosti. A co si budeme nalhávat, právě „regenerace“ onoho profilu mi zabrala tolik času. Děkuji za pochopení.