Dělat za letošním rokem tečku mi přijde ještě zvláštnější než dělat tečku za kterýmkoliv jiným rokem. S korona-krizí a jejími důsledky se budeme potýkat ještě řadu měsíců, ne-li rok. Zřetelněji než jindy si taky uvědomuji nepatřičnost obsaženou v nahlížení na uplynulých dvanáct měsíců skrze uměleckou produkci. Lidé umírají, různá odvětví kolabují, situace samoživitelek a samoživitelů, seniorů nebo lidí bez domova je horší než dřív, projevy rasismu, mizogynie nebo homofobie jsou čím dál agresivnější… Filmy, seriály a knihy na druhou stranu do veškerého chaosu vnášely alespoň iluzi řádu a zánik civilizace, který můžeme sledovat v přímém přenosu (ale k němuž nakonec stejně nedojde, protože happy endy jsou jen ve fikci), činily trochu snesitelnějším, případně na něj umožňovaly na pár hodin úplně zapomenout. Docházelo-li kvůli nim k válkám, tak jen ke kulturním, z nichž šlo vždy vyváznout nanejvýš se zraněným egem. Takže mi současně přijde fér vyzdvihnout to nejlepší, co jsem letos viděl a díky čemu jsem nepřestal doufat ve šťastný konec.
25 nejlepších novinek (abecedně podle anglických názvů)
Bloody Nose, Empty Pockets (Bill Ross IV, Turner Ross)
David Byrne’s American Utopia (Spike Lee)
Dick Johnson is Dead (Kirsten Johnson)
Hannah Gadsby: Douglas (Madeleine Parry)
I’m thinking of Ending Things (Charlie Kaufman): recenze
Just don’t think I’ll scream (Frank Beauvais)
Lillian (Andreas Horvath)
Little Women (Greta Gerwig): recenze
Malmkrog (Cristi Puiu)
Martin Eden (Pietro Marcello)
The Metamorphosis of Birds (Catarina Vasconelos)
Midnight Family (Luke Lorentzen)
Never Rarely Sometimes Always (Eliza Hittman)
An Officer and A Spy (Roman Polanski)
Proxima (Alice Winocour): recenze ve Filmu a době 3/2020
Rewind (Sasha Neulinger)
Small Axe: Lovers Rock (Steve McQueen): více tady
State Funeral (Sergej Loznica)
Stray (Elizabeth Lo)
Swallow (Carlo Mirabella-Davis)
Tenet (Christopher Nolan): recenze
Vitalina Varela (Pedro Costa)
Welcome to Chechnya (David France): recenze
White on White (Viera Čákanyová)
You don’t Nomi (Jeffrey McHale)
.
.
25 nejlepších starších filmů, které jsem letos viděl poprvé (chronologicky, anglické názvy):
Spies (Fritz Lang, 1928)
The Traumaturgic Eye (Jiří Lehovec, 1939)
For Me and My Gal (Busby Berkeley, 1942)
Phantom Lady (Robert Siodmak, 1944)
Glass (Bert Haanstra, 1958)
Advise & Consent (Otto Preminger, 1962)
The Girl from Parma (Antonio Pietrangeli, 1963)
9 Variations on a Dance Theme (Hilary Harris, 1967)
Fando and Lis (Alejandro Jodorowsky, 1968)
Army of Shadows (Jean-Pierre Melville, 1969)
Funeral Parade of Roses (Tošio Macumoto, 1969)
Gay USA (Arthur J. Bressan Jr., 1977)
Poto and Cabengo (Jean-Pierre Gorin, 1980)
The Terrorizers (Edward Yang, 1986)
The Emperor’s Naked Army Marches On (Kazuo Hara, 1987)
Candyman (Bernard Rose, 1992)
A Moment of Innocence (Mohsen Makhmalbaf, 1996)
Sicilia! (Danièle Huillet, Jean-Marie Straub, 1999)
Divine Intervention (Elia Suleiman, 2002)
Goodbye, Dragon Inn (Tsai Ming-Liang, 2003)
White Material (Claire Denis, 2009)
Nainsukh (Amit Dutta, 2010)
Three Quarters (Ilian Metev, 2017)
Watching the Detectives (Chris Kennedy, 2017)
La Flor (Mariano Llinás, 2018)
.
.
Nejlepší filmy prvního pololetí.
Shrnutí filmového roku 2020 v anketě a2larmu.
Z českých filmů mě nejvíc bavily dokumenty (Alchymická pec, Vlci na hranicích) a studentské filmy (Zůstane to mezi náme, řekl, Vymezení, Zazpívej).
Nejlepšími letošními seriály pro mě byla pátá řada Better Call Saul, How To with John Wilson, Lenox Hill, Mrs. America, Outcry, Zrádci. Čestnou zmínku si zaslouží sKORO NA mizině.
Přehled vybraných textů, které jsem letos napsal.
O filmu 
ily queen