Archiv Listopad, 2016

Novinky

53 filmů, které by se příští rok mohly objevit na festivalu v Sundance.

Největší letošní propadáky podle Forbesu – Ben-Hur, Grimsby nebo Snowden.

 

Recenze

Nastala doba, kdy se do amerických kin valí film s oscarovými ambicemi za druhým. Nadšení jsou kritici z nového filmu Kennetha Lonergana (nedoceněné mistrovské dílo Margaret) Manchester by the Sea, který by měl v únoru do českých kin uvést Falcon. O herecké Oscary zřejmě zabojuje drama s Denzelem Washingtonem (který zároveň režíroval) a Violou Davis Fences. Pověst jednoho z nejlepších filmů roku provází portrét bývalé (a dodnes nejslavnější) první dámy Spojených států Jackie. Zklamáním bylo pro mnohé kritiky naopak hvězdně obsazené válečné (melo)drama Roberta Zemeckise Allied. V omezené české distribuci se na konci listopadu objeví dvouapůlhodinový dokument I Am Bolt.

 

Delší texty

David Bordwell podrobně o práci s časem v Příchozích.

Rozhovor s Adamem Driverem, hercem rozkročeným mezi indie scénou a Hollywoodem.

Strhující příběh zapomenuté Čechovovy adaptace od Paula Newmana.

Rozhovor s Jimem Jarmuschem nejen o Patersonovi.

Jak Amy Adams herecky vyzrála.

Chemie mezi filmovými postavami od Ginger a Freda po Emmu a Ryana.

Rozhovor s Paulem Verhoevenem o práci s herečkami nebo násilí na ženách.

Uplynulo 40 let od vzniku nestárnoucí mediální satiry Network.

K Bergmanovu nerealizovanému scénáři, který by měl být brzy převeden do filmové podoby.

Společný rozhovor s některými z nejlepších hereček současnosti (Emma Stone, Amy Adams, Isabelle Huppert…).

Dlouhý text o vzniku Scorseseho nejnovějšího filmu Silence (viz také trailer níže) i režisérově vztahu ke křesťanství obecně.

 

Trailery a teasery

Cars 3

Fences

Girls VI

Silence

T2: Trainspotting 2

Advertisements

Novinky

Řecký režisér Yorgos Lanthimos připravuje dva nové divné filmy.

Ještě jedním filmem své fanoušky možná potěší Hajao Mijazaki.

V plánu je sequel nejlepšího letošního (mainstreamového) hororu.

 

Recenze

Objevily se první převážně negativní recenze na černou komedii Bad Santa 2 (v českých kinech od 1. prosince jako Santa je pořád úchyl), spíše pozitivní jsou reflexe dramatu ze světa vysoké politiky s Jessicou Chastain v roli bezohledné lobbistky Miss Sloane (do české distribuce zatím nikdo nezakoupil), špatně není hodnocen ani thriller osvědčené dvojice Mark Wahlberg – Peter Berg (letos už jsme od nich mohli vidět Deepwater HorizonPatriots Day o teroristickém útoku během bostonského maratonu (zakoupení filmu do české distribuce je zřejmě jen otázkou času). Objevilo se již také pár ohlasů na třetí řadu románově rozvětveného vztahového seriálu The Affair, který se naplno rozeběhne koncem listopadu (jeho druhou sérii si můžete připomenout zde).

 

Delší texty

Scenárista Eric Heisserer píše o tom, jak psal Příchozí.

Podrobná chronologie vzniku a uvádění Ganceho monumentálního Napoleona.

Nové vydání časopisu Bright Wall/Dark Room je celé věnováno filmu Margaret.

Pokud jste viděli Příchozí a nečetli předlohu (nebo opačně), případně předlohu četli, ale už dávno, mohlo by vás zajímat srovnání obojího.

Paul Verhoeven radí začínajícím režisérům, jak zůstat úspěšným mimo Hollywood.

Ginette Vincendeau píše o kořenech francouzského filmového noiru.

Šest výrazných dokumentaristů (vč. Herzoga) si povídalo u jednoho stolu.

„These actors are working in a style that was last in vogue back in the 1970s, and has since been sidelined for more universal depictions of masculinity. They’re exploring grief and naked emotionalism, a baring of the soul that vividly depicts not only a masculine struggle, but a human one.“

O letošních maskulinních melodramatech s plačícími muži. 

„While many Bond villains have dealt in unseemly plots to rule the world, they’ve never been abstract; they’ve relegated themselves to joyful contrivances. But to bring James Bond into the 21st century means that James Bond, and the audience, too, must confront the abstractions of terrorism.“

Uplynulo 10 let od rebootu Jamese Bonda v Casinu Royale.

„People talk about the ‘Golden Age’ of Hollywood in the late ’60s and early ’70s. It wasn’t that the films were better or the filmmakers were better, it was the audiences that were better.“

Paul Schrader o filmových divácích, kriticích i úmyslu natočit Mlčení dříve než Scorsese.

„But in the 1950s, her European films were rediscovered by critics and she was revered, finally, as an actress. At the end of that decade, when she was beginning her new career as a writer and cinematic celebrity, Brooks tackled the studio system in an astringent essay for Sight & Sound magazine.“

Dne 14. listopadu by oslavila narozeniny herečka Louise Brooks. Pokud by vás zajímaly texty, které napsala, jejich soupis naleznete např. zde.

„In “Basic Instinct,” bisexuality is a weapon, a plot device and an arena for titillating spectacle — but sexual fluidity doesn’t quite add up to fulfillment on its own terms.“

Jak se bisexualita Paula Verhoevena odráží v jeho filmech.

 

Trailery

Beauty and the Beast

Jackie

Kong: Skull Island

Lemony Snicket’s A Series of Unfortunate Events

The Zookeeper’s Wife

Text je vzhledem ke své analyticko-spoileroidní povaze určen primárně těm, kdo film již viděli.

Jednostrannou oslavu národního hrdiny bude Jack Strong pouze pro ty diváky, kteří si názor vytvořili na základě něčeho jiného než zhlédnutého filmu. Špionážní thriller inspirovaný životem Ryszarda Kuklińského (pozor na záměnu s Richardem Kuklinským, což byl pětinásobný americký nájemný vrah) je ve skutečnosti vyprávěn poměrně věcně, s větším zájem o procedurální, nikoli sentimentální rovinu událostí.

Plukovník polské armády Ryszard Kukliński pomáhal s přípravou vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa a počátkem 70. let patřil k důvěrníkům generála Jaruzelského. Patřil mezi osoby, které měly přístup k nejtajnějším bezpečnostním materiálům, jako byl plán útoku na západní Evropu a USA. Ideový zlom v něm zřejmě nastal po masakru zaměstnanců Gdaňských loděnic v roce 1970, po němž se rozhodl pomoct své zemi tím, že bude dodávat informace Američanům.

V srpnu 1972 napsal Kukliński dopis na americkou ambasádu v západoněmeckém Bonnu, který se dostal až k vedení CIA. Začal tak jeho dvojí život důstojníka polské armády a amerického špióna, který přátelům na západě údajně zprostředkoval přes 40 tisíc stran dokumentů. Za své služby nežádal peníze, pouze speciální vybavení (přístroj na posílání textových zpráv, jakýsi proto-mobil, byl vynalezen speciálně pro jeho potřeby). V září 1981 ještě pomáhal s plánováním zavedení stanného práva, aby krátce před jeho prosincovým vyhlášením prchl do zámoří.

Za své nepřítomnosti byl Kukliński v Polsku odsouzen k trestu smrti (později došlo ke zmírnění trestu na 25 let vězení). Přestože byl v roce 1997 amnestován (možná i kvůli tomu, aby Polsko mohlo vstoupit do NATO), postoj mnohých Poláků vůči němu zůstává ambivalentní. Podle výzkumu pořádaného rok před udělením amnestie jej přes třicet procent dotázaných považovalo za zrádce, na milost jej nikdy nevzdal ani zakladatel Solidarity Lech Wałęsa. V roce 1994 Kukliński v rozmezí šesti měsíců přišel za nevyjasněných okolností o oba syny. Tělo jednoho z nich bylo nalezeno u floridského pobřeží, druhý zahynul v autě poté, co jej z vozovky vytlačil jiný automobil.

Film se poměrně věrně drží výše uvedených skutečností, přesto vás ale mazaným předkládáním informací dokáže držet v napětí i při znalosti toho, k čemu došlo. Vyprávění je koncipováno s ohledem na strach (z odhalení a následků) jako základní emoci, se kterou musel Kukliński téměř deset let žít. Závažnost hrozícího nebezpečí je předestřena v prologu, který nás zejména seznamuje s brutálními výslechovými metodami Saši, Kuklińského parťáka z Vietnamu. Později je naznačeno, že mohlo jít jenom o legendu, kterou si mezi sebou vojáci šuškají, a k ničemu podobnému ve skutečnosti nedošlo a celá scéna byla „sehrána“ jenom kvůli navýšení našich obav o život protagonisty. Divákův dobře kontrolovaný neklid bude pro Jacka Stronga prioritou i po následující dvě hodiny.

Prolog je zároveň jedinou scénou, která není předkládána jako výpověď Kuklińského, vyslýchaného v setmělé místnosti, osvětlené pouze stolní lampou se silnou žárovkou dvojicí vážně se tvářících a nepříjemné otázky pokládajících mužů. Jejich identita a úmysly jsou nám odhaleny až v závěru filmu, takže jsme po celou dobu drženi v nejistotě, zda nejde o anglicky hovořící sovětské agenty, kteří špióna konečně dopadli.

Kuklińského podíl na udržování socialistického statu quo není vyprávěním zatajen, jenom je využit spíše ku prospěchu protagonisty než k jeho očernění. Když protagonista vidí, jak krvavě bylo potlačeno gdaňské povstání, cítí spoluvinu a tíží jej svědomí. Navázáni spolupráce s CIA je pro něj jen další fází cesty k vykoupení, začínající psem, kterého přiveze svým synům (a který – jako většina zdánlivě výlučně rodinných motivů – později ještě sehraje svou roli ve špionážní linii).

V očích vojenského velitelství je hrdina v zájmu větší napínavosti podezřelou osobou od začátku filmu, kdy nevědomky sám vymyslí již existující přísně tajný strategický plán. To, z čeho se vzápětí vyklube povýšení, se proto zprvu jeví jako hrozba propuštění (nebo horšího trestu). Podezíravost polských a sovětských nadřízených se postupně stává stále více odůvodněnou. Kontaktování americké ambasády na znamení nového začátku (příznačně přicházející po oslavě nového roku), je tak možná hrdinským aktem, možná jen hledáním záchranné sítě v reakcí na ohrožení dosavadní pozice.

Po expozici (zhruba prvních 25 minut filmu) už není pochyb, že hlavnímu hrdinovi hrozí vážné nebezpečí. Tvůrci s ním ovšem nakládají mnohem invenčněji než by vzhledem k tomu, jak jsou rozdány karty, museli. Opakovaně vytvářejí situace, které vypadají závažně, aby nám vzápětí odhalili, že nebyl žádný důvod k obavám, anebo naopak změní vyznění navenek nevinného setkání jeho přesazením do kontextu špionážního thrilleru. Žena usmívající se na Kuklińského z auta je ve skutečnosti americká agentka, procházka se psem slouží k informování Američanů o nové zprávě atp.

Podle potřeby víme buď stejně málo jako protagonista – a následně jsme stejně jako on překvapeni –, nebo více než on (rozhovory Američanů o jeho důležitosti), a tím více se o něj strachujeme. Vědět více znamená zejména být ve větším ohrožení (Kukliński) nebo ve větší nejistotě (divák). Způsob distribuce informací v zásadě vystihuje jedna z vět ve filmu vyřčených: „My to víme, ale oni ne.“ Přičemž „my“ a „oni“ jsou co chvíli jiní „účastníci“ komunikačního procesu.

Na základě filmem poskytnutých vodítek, zásluhou vytváření příčinných vazeb dle pravidel kauzálního uvažování a díky znalosti žánrových konvencí nemáme dobrý pocit z toho, když se přede dveřmi Kuklińského domu objeví Saša a zvlášť poté, co jsme na vlastní oči viděli jeho výslechové metody, nás jako první věc zřejmě nenapadne, že přišel jen na přátelský pokec. Stejně jako Kuklińského nás v jiné scéně pro změnu rozhodí dvojice policajtů, kteří ale ve skutečnosti nemají problém s ním, nýbrž s jeho synem.

Synův despekt a žárlivost manželky jednak upozorňují na Kuklińského nezáviděníhodnou pozici, která ho nutí držet detaily o svém druhém, hrdinštějším životě pod pokličkou, jednak navyšuje hodnotu toho, oč se hraje. Nejde už jen o zdraví jednoho člověka, ale celé rodiny. Rozložení rizika mezi více postav je dokonáno poté, co Kukliński poprvé zaúkoluje svého syna. V momentě, kdy víme, o co všechno může Kukliński přijít (cca šedesátá minuta filmu), přichází telefonát amerického prezidenta Brežněvovi, kterým je prozrazen špeh v polských řadách.

Navíc dostáváme informaci o plánu na vyhlášení výjimečného stavu, čím je stanoven deadline na 8. prosince 1980. Do té doby bude muset Jack dostat ze země jak sebe, tak svou rodinu, což se stává jeho novým cílem, nahrazujícím dosavadní snahu předat Američanům co nejvíce tajných informací. Také těžiště napětí je přeneseno ze samotného sběru dat na komunikaci se západem, resp. její nemožnost. Neboť z dřívějška již víme, jak funguje Kuklińského posílání zpráv CIA, rychleji nám dojde, že systém v kritickém okamžiku selhal.

Přes nepolevující (naopak až do posledních minut stupňovaný) tlak na protagonistu není filmu cizí nádech tragikomična, který bere vítr z plachet těm, kdo Jacka Stronga označují za heroizující portrét polského národního hrdiny. Kukliński se až do konce nechová jako protřelý špión. Když situaci nezvládá, těžko skrývá svou nervozitu, občas mu ujedou nervy a při vynášení klíčových seznamů disidentů ve své horlivosti promění smrtelně vážný čin v tuze nehrdinskou frašku, topovanou nárazem do zdi a zlomeným nosem (zdánlivě nevinná nehoda nás ale vede k ještě větší obezřenosti, kdy jeden z podezřívavých kolegů pronese „Všechny jsem je posbíral“, z čehož není zřejmé, zda zaznamenal, o jaké dokumenty šlo). Tak trochu mamlasové jsou naštěstí také lidé pracující na Kuklińského dopadení.

Učebnicovou ukázku toho, jak diváka promyšlenou distribucí informací a průběžně přiživovanou atmosférou ohrožení držet se zatajeným dechem na kraji sedačky, nabízí režisér Władysław Pasikowski v posledních třiceti minutách filmu, kdy už většinu potřebného víme a můžeme si tak plně vychutnat, jak film vytváří napětí. Na falešnou stopu jsme svedeni nejprve během strhující automobilové honičky, jejímiž aktéry jsou jiné postavy, než se domníváme, posléze při prohlídce jiného domu, než si myslíme. Po podobném dvojitém podrazu pak některé diváky může překvapit, když nám film na samém konci pro jednou skutečně ukazuje to, co by logicky a chronologicky mělo následovat, tedy smrt staršího, nikoli mladšího syna (tzn. nejedná se o flashback).

Jack Strong je až do úplného konce filmem, který nás na fakta zacíleným vyprávěním s precizně načasovanými zvraty a hitchcockovsky mistrným vedením (a odváděním) pozornosti drží ve slastném napětí. Jestli máte rádi špionážní thrillery nebo obecně filmy, které si s vámi chytře hrají, zkuste pro jednou namísto žánrovky americké žánrovku polskou. Zřejmě budete překvapeni, v kolika ohledech své nákladnější hollywoodské příbuzné předčí.

Jack Strong, Polsko, 2014, 128 min, režie a scénář: Władysław Pasikowski

Novinky

Quentin Tarantino zopakoval svůj úmysl skončit s režií po deseti filmech.

Připravovaný film o Miladě Horákové už má představitelku hlavní role.

Matt Dillon bude hrát sériového vraha v novém filmu Larse von Triera.

Chystá se reboot akčního sci-fi/protiválečné satiry Paula Verhoevena Hvězdná pěchota.

Adam Driver a Rooney Mara si zahrají v novém filmu Leose Caraxe.

Rami Malek ztvární v životopisném filmu Bohemian Rhapsody Freddieho Mercuryho.

 

Recenze

„Moonlight is at once singular and universal: Chiron’s struggle as a gay man in an environment that treats such yearnings with scorn and violence becomes one of the more high-stakes dramas of the year, utterly specific to its lower-class Miami setting. But at its core, Moonlight takes the concept of the bildungsroman to its natural end point in ways that many coming-of-age stories don’t.“

Moonlight – americkými kritiky zatím nejlépe hodnocený film tohoto roku.

„The climax is the best sustained sequence to ever appear in a Marvel film, a fight played out against an apocalypse in reverse that literally undoes the glib chaos that tends to end these movies.“

Na Slant nečekaně nadšená recenze Doctora Strange.

„Here it’s high time to marvel at the candidness allowed by the use of high-definition by Lee and cinematographer John Toll: observing these actors’ faces, even at rest, is like watching the surface of a lake, noticing it ripple with a breeze. Put another way: you see, physiologically, when a character has been crying in this film, for a few seconds after.“

Nový film Anga Leeho Billy Lynn’s Long Halftime Walk, natočený rychlostí 120 snímků za vteřinu.

 

Delší čtení

Nová extrémní francouzská kinematografie 12 let poté, co dostala své označení.

David Bordwell o zapomenutém noiru The Chase (1946). Podnětné čtení i v případě, že jste film neviděli.

Jak vznikal nadšeně přijatý retro muzikál La La Land, který půjde do českých kin v lednu příštího roku. (Viz nový trailer níže.)

Lidé od filmu a televize odpovídají na anketní otázku „Který seriál z dob, kdy se ještě nemluvilo o quality TV, považujete za zásadní?“

Rozhovor s chilským filmařem Pablem Larraínem o jeho nových filmech Jackie a Neruda.

„I never feel like my femininity is threatened by being powerful, or anything someone might say is a male attribute. So I find it so odd when men feel their masculinity is being threatened, I’m like, ‘Really? It shouldn’t be that delicate“

Amy Adams o své kariéře i osobním životě.

„Today, women continue to be a major part of, and often the majority in, horror movie audiences. In 2013, the hit The Conjuring had an audience composed of 53% women; The Purge had an audience of 56% women. Mama was 61% women. Even the Texas Chainsaw Massacre remake showed to an audience that was less than half men.“

O ženách a hororech.

„While The Innocents is Clayton’s masterpiece, or at least his most perfect film, The Pumpkin Eater is his riskiest and perhaps his most characteristic work.“

O filmech britského režiséra Jacka Claytona.

„Westworld is about how we watch and decode shows like Westworld and the holes we fall down seeking the enlightenment we aren’t meant to know.“

V čem se Westworld podobá Ztraceným.

„As is true for real-life cases and crime-solving methods, a murderer’s psychology and motives cannot be sussed in a matter of one day. The completion of a complex puzzle requires patience and, unfortunately, many have lost the quiet endurance necessary to filter through the many pieces.“

The Fall a umění pomalého vyprávění.

„The common knock against rom-coms—besides their being too often glibly hetero-normative and horrendously lacking in diversity and ironically ambivalent about the women who generally watch them—is that they are fantasies, in the worst way as well as the best.“

Jak romantické komedie vytvářejí zkreslující představu o tom, co obnáší láska.

 

Trailery

20th Century Women

La La Land

Life

Trainspotting 2

Wonder Woman

xXx: Return of Xander Cage