Archiv Prosinec, 2012

V uplynulém týdnu vévodily filmovým sekcím zpravodajských serverů shrnující články typu X nejlepších/nejhorších/nejvýdělečnějších/nejstahovanějších filmů roku. Na své si přišli zejména milovníci všelijakých žebříčků a statistik, které baví vyvozovat dalekosáhlejší závěry například ze skutečnosti, že nejsledovanějším filmem v televizi byla na Štědrý den (překvapivě) pohádka. Textově chudobné příspěvky s mnoha obrázky a čísly lze ve vánočním čase, kdy se už z principu (tedy ne nutně zaslouženě) chceme odměňovat, ne trápit prací, pochopit. Stejně je ale škoda, že se (zatím) nikdo za to placený nepustil do zevrubnější analýzy stavu české či zahraniční kinematografie a kinodistribuce, jakou na Aktuálně v minulých letech vícekrát nabídnul Kamil Fila. Proklikávat se soupisy nejlepších a nejhorších filmů v sobě sice má kus provinilé (totiž filmově nevědecké) potěchy, ale v zásadě připomíná konzumaci vánočního cukroví – rychle se jím přejíte a stejně záhy nejspíš usoudíte, že jednotlivé kousky chutnají víceméně stejně (něco sladkého s něčím ještě sladším navrchu, občas s něčím středně sladkým uprostřed).

Z příspěvků na blozích, nesoucích se rovněž ve vánočně odlehčeném duchu, mne zaujala Douglasova standardně bordwellovsky precizní analýza Písně o velké lásce, příklad toho, že také o hodně starých (a navíc českých) filmech lze psát za užití moderních filmovědných metod a se strhujícím badatelským zaujetím.

Příště toho snad bude víc. Do té doby a do nového roku – hodně štěstí. Ať s filmy (což doufám), nebo bez nich (což doufám ne).

Reklamy

Osobní výběr filmových kritik, recenzí a novinek z českého internetu za uplynulý týden.

Filmově zabarveným textům, jež zveřejnila česká média, jasně vévodí Hobit. Dokud opavský Cinestar neobdrží titulkovanou kopii, film zřejmě neuvidím. Momentálně tedy nemohu posoudit, jak výstižná je ta která recenze. Dvě z nich nicméně přispěly k tomu, že jsem se Jacksonův návrat do Středozemě nakonec rozhodl, oproti původnímu záměru, neignorovat. Jedna je (tradičně) k nalezení na Aktuálně, druhá (nepřekvapivě) na blogu Aleny Prokopové. Nejvíc mne ale (samozřejmě) pobavila recenze Františka Fuky, zvlášť její poslední věta. Na Aktuálně se dříve v týdnu objevila rovněž trochu opožděná, pohled nicméně rozšiřující recenze Sedmi psychopatů.

Většina zpravodajských serverů zaznamenala, že proběhlo oznámení nominací na Zlaté glóby. Stručný soupis bez zbytečných řečí okolo najdete například v novinkové sekci na ČSFD. Přehled zásadních nových trailerů pro ty, kteří se nechtějí prokoukávat množstvím nových videí na ČSFD, nabízí z českých webů např. filmová sekce ihned.cz.

Pravda, poměrně chudá úroda. Anebo jsem přínosné příspěvky možná nehledal dost důkladně… Za jakékoli typy, kterým směrem bych měl své pátrání rozšířit, budu jedině rád.

Na závěr jedna hořkosladká lahůdka k tématu „stav české filmové publicistiky“, na kterou jsem narazil v páteční příloze MF DNES (noviny jsem dostal zdarma ve vlaku, jinak bych se nálezem v nich nechlubil):

Mirka Spáčilová 

Patrně nejrespektovanější filmová kritička v zemi, její ostré recenze jsou vyhlášené a čtenáři vyhledávané. Pravidelně přispívá také svými komentáři a sloupky na názorové stránky tohoto listu. Je vedoucí kulturní rubriky MF DNES.

Třeba něco dodávat?