Do konce prázdnin zbývá pár hodin. Slunce zaleze, teploty klesnou, dny budou kratší a přesvědčování sebe samého „vstaň z postele a jdi makat“ delší. Nejistotu související s opětovným přepnutím do pracovního/studijního modu by mohla zmírnit nálož filmů, které během následujících čtyř měsíců slibují navštívit česká kina. Od vybrané desítky, kam jsem se snažil nezařaďovat nejprofláklejší tituly (Avatar, District 9, Ať vejde ten pravý), si slibuji nejvíc, tím spíše může jít o největší zklamání. Aby ovšem vůbec o něco mohlo jít, nesmí čeští distributoři začít ohlášené premiéry rušit, jak s oblibou činívají. Jistota neexistuje, nechme se překvapit.
Únos vlaku 1 2 3 (od 3.9.)
Tonyho Scotta považuji (stále) za nejpovolanější osobu co se týče vydatných, přitom lehce stravitelných žánrových chuťovek. Soudě z dostupných ohlasů, remake výborného thrilleru ze 70. let nebude dalším přelomovým dílem (jako Domino), ale pochybuji, že by z kombinace charismatu Denzela Washingtona a padoušství Johna Travolty vzešel naprostý průser.
Bratři Bloomovi (od 15.10.)
Rian Johnson, režisér nedoceněného neo-noiru Zmizení (2005) přichází s autorským projektem z opačného konce žánrového spektra. Sympaticky obsazení Bratři Bloomovi (Adrien Brody, Mark Ruffalo, Rachel Weisz) mají být dobrodružnou komedií s přimíchanou špetkou krimi a romantiky. Tvář kinematografie asi nezmění, ale téměř jistě zpříjemní jeden z dlouhých podzimních večerů.
Antichrist (od 22.10.)
Existuje mnoho důvodů, proč chci vidět nový film Larse von Triera a ne všechny se sluší publikovat. Jeho (ne)dobré pověsti nelze odolat a určitě se o něm bude ještě hodně diskutovat. A umět vyvolat diskuzi taky není jen tak.
Jennifer’s Body (od 29.10.)
Druhý zveřejněný plakát s Megan Fox před školní tabulí ve mne probudil základní instinkty. Jako antidota (či studená sprcha) zafungoval trailer. Ou! I kdyby byl film dočista pitomý, rating R je dostatečným lákadlem. Tolik (z) Megan v Transformerech nikdy neuvidíme. Budiž omluvou pro tento pubertální argument, že jsem hranici teenagerského věku překročil teprve před pár týdny.
Orphan (od 19.11.)
Jak dosvědčují minimálně dva horory z doby nedávné (Sirotčinec, REC), Španělé vědí, jak z tohoto žánru vymáčknout dalších pár krvavých kapek a z diváků pár výkřiků do tmy. Sirotek vypadá spíše na thriller, ale stejně… má děsivě jednoduchou zápletku, tajuplné obsazení (Karel Roden jako Dr. Värava) a nervydrásající trailer. Že by lepší, dívčí verze Dobrého synka ?
Zakletý v čase (od 19.11.)
Adaptace románu Audrey Niffeneggerové (vyšel také u nás, pod názvem Žena cestovatele časem, který distributor filmu nepochopitelně nepřejal) by svou originalitou, ale také srdcervoucí romantickou náplní mohla připomenout Podivuhodný případ Benjamina Buttona. Má ovšem menší rozpočet a méně hvězdné obsazení, v němž ale – což je pro mne zásadní fakt – nechybí film od filmu milejší Rachel McAdams.
Užívej si, co to jde (od 3.12.)
Rok by nebyl úplný bez nového filmu Woodyho Allena, na ten nejnovější si oproti Spojeným státům musíme počkat jenom šest měsíců, což je jistě dáno také jeho kladným diváckým a kritickým přijetím (momentálně má na IMDb lepší hodnocení než některé z nejlepších mistrových filmů). Po Kasandřině snu a Vicky Cristina Barcelona je to třetí film, v němž Allen nehraje, kterýžto fakt mne i jako jeho velkého fanouška velmi těší. V Sólokaprovi byla jeho roztěkanost k nesnesení. Snad svými tiky nenakazil Larryho Davida, jinak hvězdu nekonvenčního komediálního seriálu Larry, kroť se.
Bitch Slap (od 3.12.)
Nechci raději moc domýšlet, jakými názvy je český distributor schopen opatřit tuhle od pohledu primitivní akci nezajímavého režiséra (beztak nakonec jako tradičně vyměkne a překládat nebude). Jestli se nevyplní mé neblahé tušení – odstartované vpravdě béčkovým trailerem – a film nepůjde na DVD, nýbrž si skutečně proklestí cestu do kin, mohli bychom se dočkat něčeho jako Grindhouse (pánů Tarantina a Rodrigueze) bez zbytečných keců okolo.
Max a maxipříšerky (od 10.12.)
Český název oblíbené dětské knihy Maurice Sendaka funguje jako výstraha pro všechny diváky starší pěti let, ale předčasného skepticismu odrazují dvě věci. Jméno režiséra Spikea Jonze, který s mimořádnou vizuální nápaditostí pojal krom spousty videoklipů také dva scénáře Charlieho Kaufmana a trailer, podle nějž se můžeme těšit na magické vyprávění pro všechny věkové kategorie. Samotného mne nejvíce láká určitá podobnost se „srdcovkou“ Most do země Terabithia.
Whip It! (od 17.12.)
Debutující Drew Barrymore režíruje sebe samotnou a Ellen Pageovou v komedii o soutěži krásy a in-line bruslení. Tohle bude buď příšernost každým políčkem, nebo rozkošná blbinka pro dospívající slečny, pro mne každopádně asi na dlouho poslední příležitost vidět dvě své oblíbené herečky v jednom filmu.
O filmu 