Blížící se konec prázdnin (resp. jejich letní části, studujete-li VŠ) mne každoročně nakopne k tomu, abych si udělal jasno, které z filmů oznámených na letošní rok bych ještě rád (někdy) viděl. Letos jsem se rozhodl do popředí vytáhnout opravdu pouze ty tituly, jejichž zhlédnut vnímám jako povinnost bez ohledu na to, jaké nakonec budou mít kritiky. Ostatní potenciálně podnětné (v dobrém i zlém) filmy uvádím v závěru příspěvku.
About Time: nový film Richarda Curtise, duchovního otce moderní britské komedie, již sklízí první, spíše odměřené recenze, podle kterých je tento film o cestování časem (námětem prý až podezřele podobný nepřekonatelnému Na Hromnice o den více) místy sentimentální, příběhově anemický (bez skutečného dramatu), vybavený banálním poselstvím a neadekvátně dlouhý. A příliš snadno si jej oblíbíte. Curtis je nicméně jedním z nemnoha tvůrců, jimž jsem přesládlost, podbízivost a ničím nepodrývanou příjemnost ochoten odpustit. Soundtrack natřískaný líbivými songy, konejšivá naivita v zobrazení mezilidských vztahů a navrch neodolatelně roztomilá Rachel McAdams. Nejen romance, ale také akce zkrátka může skýtat guilty pleasures.
Counselor, The: o spisovatelském talentu Cormaca McCarthyho zřejmě pochybuje málokdo, zatímco k režisérskému umu Ridleyho Scotta by po prométheovském fiasku (a podobně rozpačitě přijatém Robinu Hoodovi) mohli mít výhrady mnozí. Dohromady, podporováni jedním z nejexkluzivnějších hereckých obsazení letošního podzimu, by však dle skvěle šlapajícího traileru mohli dát vzniknout srovnatelně strhující „mccarthyovce“, jakou byla Tahle země není pro starý. Lze předpokládat, že scénář, který McCarthy nenapsal podle žádné dřívější knihy, ale přímo pro velké plátno, bude bohatý na černý humor a prohnilé charaktery (jak jinak, když jde o Ameriku a právníky) a předloží veskrze pochmurný obraz života horních deseti tisíc.
Grande bellezza, La: poslední dva Tornatoreho filmy si mě získaly okamžitě, aby mne během druhého zhlédnutí nadchly také svou formální precizností a vypravěčskou originalitou (Následky lásky jsem zatím viděl pouze jednou). V dějově vyprázdněné Velké nádheře by jeden z nejelegantnějších stylistů současného italského filmu mohl plně rozvést to, v čem exceluje: nápadité záběrování, prudké změny nálad, humor tak jemný, až se pro někoho stává nepostřehnutelným. A všemu by přitom měl vévodit božský Toni Servillo. Vůbec mne netrápí, jestli půjde „pouze“ o dokonalé stylistické cvičení, neboť formálním onanistou byl již Fellini. Přičemž Tornatoreho probádávání prázdnoty je mnohem více cool. Pravda hořká pro všechny, kteří Velkou krásu neviděli ve Varech nebo při jiné speciální příležitosti – film bude mít oficiální českou premiéru týden poté, co v Anglii vyjde na DVD/BD. Za cenu dvou nezlevněných lístků do kina si jej tak budete moc přehrát, kolikrát se vám zlíbí.
Gravity: přes čtyři roky příprav. Dva herci a vesmír. Minimum dialogů. Sedmnáctiminutový úvodní záběr, celkem údajně 156 záběrů s odhadovanou průměrnou délkou 45 vteřin. Že by konečně film, který se svou „poetizací“ kosmu přiblíží Vesmírné odyseji? (1) Mělo by se přitom jednat o něco na způsob poezie všedního dne. Reálné prostředí a reálný čas, problém, který by skutečně mohl nastat, pozornost věnovaná nejmenšímu detailu, snímání ve stylu IMAX dokumentů. Právě IMAX zřejmě nabídne nejintenzivnější filmový zážitek (nesmírnou intenzitu filmového prožitku zmiňovali také ti, kteří mohli na Comic-Conu zhlédnout krátkou ukázku z filmu), ačkoli film nebyl kvůli dlouhým záběrům natáčen 3D kamerami, ale do 3D teprve dodatečně konvertován. Konverze zřejmě dopadla dobře, pochvalně se k technologickému provedení snímku vyjádřili dva režírující technofilové, James Cameron a Guillermo del Toro. I kdyby byl výsledek jen z desetiny tak úchvatný, jak naznačují zasvěcení, stále bychom měli v říjnu v kinech vidět dosud neviděné.
Inside Llewyn Davis: baladický portrét folkového hudebníka bude podle traileru i recenzí z Cannes brnkat na tu melancholičtější z coenovských strun. Divákům neznalým newyorské hudební scény 60. let zřejmě uniknou některé narážky (stejně jako nebyl pro góje plně srozumitelný Seriózní muž). Kritici na filmu oceňují prostotu podání, meditativní tempo, herecké výkony, autentickou výpravu a náladotvornou kameru Rogera Deakinse. Ochuzeni bychom přitom neměli být ani o suchý humor a absurdní okamžiky, dvě komponenty, které u mne zatím pokaždé způsobily, že jsem si nový coenovský film dříve či později oblíbil.
Monuments Men, The: George Clooney mne jako režisér zatím nezklamal, a čím dál více mne baví také jako herec. Když bude navíc hrát po boku Cate Blanchett nebo Billa Murraye, v adaptaci skutečného příběhu o spojeneckých vojácích zachraňujících během druhé světové války umělecká díla před nacisty, mohlo by jít o další záslužnou dějepisnou lekci plnou šarmu. Clooney slibuje věrnost faktům a starý dobrý, cynismem neznečištěný heroický patos v duchu Mostu přes řeku Kwai nebo Velkého útěku (takže žádné drzé přepisování historie jako v Hanebných panchartech). Troufalý plán hrdinů prý připomíná námět Arga. Doufejme, že Clooney se spolu-scénáristou Grantem Heslovem budou mít dost soudnosti, aby z poutavého námětu neudělali – jako Affleck – jednorozměrnou thrillerovou pohádku. Naopak se trochu bojím, aby Clooney nezapomněl, že natáčí v prvé řadě hollywoodský film, a pod tíhou tématu nevystavěl zapomenutým hrdinům nablýskaný, ale neživý pomník.
Vie d’Adele, La: od Abdela Kechiche jsem viděl pouze Kuskus, který byl v závěru emocionálně tak intenzivní, jak jen stopadesátiminutové drama o francouzských Arabech může být. Život Adele bude ještě o třicet minut delší (2), ovšem slibuje mnoho explicitní lesbické erotiky, což – věřím – není jediný důvod, proč byla tato komiksová adaptace oceněna Zlatou palmou (3). Erotické drama by díky své délce mělo bez problému pokrýt problematiku sociální i genderovou, ačkoli v jádru zřejmě půjde o mimořádně intimní a v každém ohledu realistický příběh jednoho vztahu. Čekám dospělý, emocionálně vysilující film pro vnímavé diváky.
Wolf of the Wall Street, The: trailer nového Scorseseho filmu je jedním slovem „boží“. Našlapaný jako ty nejdynamičtější pecky, které filmový král newyorského podsvětí režíroval. Skvělé obsazení, černý humor, schopnost rozkrýt prostředí, do kterého se smrtelník běžně nedostane. Abych nebyl zklamaný, od žádného filmu z podstaty neočekávám, že nabídne vše, co „papírově“ slibuje. V tomto případě, s ohledem na reputaci režiséra, který zatím jedinkrát nenatočil opravdu špatný film (i Bertha z dobytčáku byla v rámci exploatačního braku nadprůměrným kouskem), ovšem věřím, že půjde přesně o takovou cinefilní slast, jakou na prostoru dvou minut skýtá již trailer.
World’s End, The: údajně nejzábavnější film letošního roku. Jako fanoušek Edgara Wrighta a jeho party tomu nemám problém uvěřit. V čem přesně ale tkví kouzlo této chlastací sci-fi komedie? Nečekané vyprávěcí zvraty (vč. několikeré obměny žánru), klukovské hrátky s formou, schopnost prokládat geekovské narážky na oblíbené filmy nahořklejšími životními pravdami. Slibuji si, že by mohlo jít o skoro stejně královskou a nerdovsky výživnou zábavu, jakou nabízel první knižní díl Stopařova průvodce galaxií, který taky začíná jako nahlédnutí do života jednoho obyčejného anglického loosera. Osobně o mimořádných kvalitách tohoto mixu hororu, sci-fi, buddy movie a kdoví čeho ještě, nepochybuji, český distributor (CinemArt) bohužel pochybnosti měl a do našich kin nejnovějších Wrightův film vůbec neuvede. Kdo jej nestihne/nebude moci zhlédnout na Fresh Film Festu, bude si holt muset počkat na nějaký kvalitní rip. Inu, taky způsob, jak jedné z nejcennějších diváckých skupin umožnit, aby namísto lístků do kina investovala třeba do rychlejšího internetu.
… … … … … … … … … … … … … … … … …
American Hustle: stará parta z Terapie láskou (+ opravdu sexy Amy Adams) ve filmu o šarmantních podvodnících, kterých není nikdy dost (těch filmů, podvodníků je až až).
August: Osage County: Meryl Streep a Julia Roberts, Benedict Cumberbatch a Chris Cooper, autor Pohotovosti a scenáristka stojící za brutální satirou Killer Joe = velice slibná konverzačka, která se zřejmě neponese v tak docela melodramatickém duchu.
Birth Of The Living Dead: dokument o natáčení Noci oživlých mrtvol, kontextu vzniku i dopadu filmu, čili víc než jen klasický adorační film o filmu.
Captain Phillips: téma shledávám jen o málo atraktivnějším než je háčkování, na druhou stranu není důvod nevěřit v Greengrassovu schopnost zrežírovat tuto případovou studii na téma „únos lodi“ způsobem, že budete na konci víc vynervovaní než před vlastní maturitou
Carrie: škoda, že scénář nenapsala Diablo Cody, i tak by mohlo jít o feministický horor, který u mužské části publika nebude vzbuzovat ty nejpříjemnější pocity, jakkoli za užití výrazně menšího množství umělé krve než poslední Evil Dead
Don Jon: Stud v odlehčeném provedení? Výborné obsazení, vtipný trailer.
Fifth Estate, The: režijně zřejmě půjde o film průměrný a scénářem o film opatrný, ale ďábelskému charismatu bělovlasého Cumberbatche zřejmě nepůjde odolat… a na Lauru Linney se taky těším.
Grace of Monaco: kdo jiný by měl hrát Grace Kelly, když ne Nicole? Bojím se, že film bude vykazovat veškeré symptomy příliš uctivých (mýtotvorných) biografií, jako sentimentální Edith Piaf téhož režiséra, ale kvůli Nicole v drahých šatech se na to jednou rád podívám.
Her: už jenom pro ověření, jestli být Phoenixův výkon v Mistrovi výsledkem dokonalého ovládnutí metody, nebo naopak zřeknutí se jakékoli metodiky
Mandela: Long Walk to Freedom: s vysokou pravděpodobností to bude nezáživná životopisná šeď, hraná na jistotu, ovšem hraná super-charismatickým Idrisem „Lutherem“ Elbou
Machete Kills: podívejte se na trailer. Varování: budete jej chtít vidět znovu a znovu a znovu…
Oldboy: skoro dokonalý jihokorejský revenge movie nemůže být v americkém přepracování stejným emocionálním masakrem, otázkou tedy je, jak výrazně měkčí verze Spikea Leeho bude
Out of the Furnace: herecká drama, které si dost okatě říká o Oscary a jiné ceny, tvář americké kinematografie asi nezmění, ale pravidelnou dávku emocí by jakž takž důstojně dodat mohlo.
Pervert’s Guide to Ideology, The: pro pobavení, protože nikdo dnes nevyužívá Freuda tak vtipně jako Žižek.
Secret Life of Walter Mitty, The: Baron Prášil meets Forrest Gump?
Twelve Years a Slave: trailer budí v porovnání s předchozími McQueenovými filmy dojem dost mainstreamového díla, přesto zde je malá šance na jedno z nejsyrovějších dramat o otrokářství.
Tak špatné, až tím budou zábavné, by mohly být filmy Obchodníci, Colette, Kameňák 4, Příběh kmotra. Urážlivě špatní pro změnu mohou být Donšajni. (4) Jinak mám české filmy v podstatě rád.
_____________________________________________________________
- Za témata filmu Cuarón označil vztah člověka k technologiím a možnost znovuzrození – nad něčím podobným dumali již Kubrick s Clarkem.
- Pakliže udělení nejpřísnějšího ratingu NC-17 skutečně znamená, že do kin půjde stejná verze, jaká se promítala v Cannes.
- Jakkoli je to element, o němž se zaručeně bude psát nejvíc a možná si díky němu filmu všimnou i některé z „předních“ českých filmových kritiček
- Kdyby se udělovalo Sexistické prasátečko také trailerům, tady je žhavý kandidát na hlavní cenu.
O filmu 