(plakáty roku 2019 – never forget)
Přestože se nadále snažím orientovat v současné zahraniční filmové tvorbě, stále více pozornosti věnuji té domácí, u které je přece jen snazší poznat ji skutečně do hloubky a udělat si o ní poměrně ucelený obrázek. Občas to v zájmu zachování duševní příčetnosti vyžaduje čtení proti srsti (melodrama Cena za štěstí je pro mě díky němu jednou z komedií roku) nebo potlačení požadavku na elementární příběhovou logiku a alespoň nějakou vkusnost (což platilo i pro mnohé z nejnavštěvovanější letošních českých filmů).
Vzdor snaze o důslednost jsem z kinopremiér neviděl nejhůře a druhý nejhůře hodnocený film na ČSFD (Román pro pokročilé, Špindl 2) a nového Pata a Mata. Poctivě jsem se nicméně snažil nakoukávat filmy mimo běžnou distribuci (studentské filmy, filmy uvedené jen na festivalech a v alternativní distribuci) a také díky nim považuji úroveň letošní české filmové produkce za velmi dobrou a povzbuzující, pokud jde o roky příští.
Nejlepší ze zhlédnutých filmů (viz seznam na konci textu) jsem vybral do ankety pro IndieFilm. Zde na blogu jsem se v jednom textu věnoval Ženám v běhu, Ceně za štěstí a Narušiteli, samostatně pak filmům Na střeše, Úhoři mají nabito, Léto s gentlemanem, Teroristka, Sněží!, Uzly a pomeranče, TvMiniUni: Zloděj otázek, Letní hokej, Přes prsty, Nabarvené ptáče (o něm jsem se rozplýval i pro a2larm a hájil jsem jej v pořadu Pro a proti) a Tiché doteky. Zveřejnil jsem taky rozšířenou verzi své glosy o paktu karlovarského festivalu a České zbrojovky a studie o mužích v českých komediích.
V A2 vyšla moje recenze třetí řady seriálové Terapie a vítězného filmu České radosti Sólo. Pro a2larm jsem reflektoval minisérii Bez vědomí a ženami režírované dokumenty z letošní České radosti v Jihlavě. O ní jsem napsal také pro Literární noviny 12/2019 a pro Filmový přehled. Tam dále vycházely má ohlédnutí za distribuční nabídkou jednotlivých měsíců prvního půlroku (leden, únor, březen, duben, květen). Na závěr roku jsem zrekapituloval kinodistribuci během uplynulých dvanácti měsíců. Ve Filmovém přehledu jsem se věnoval i pěti výrazným krátkometrážním filmům a zahraničním ohlasům na Nabarvené ptáče. Zde pro zájemce o filmovou výchovu ještě můj rozhovor s ředitelkou Young Film Festu Máriou Môťovskou.
V Cinepuru jsem letos recenzoval loňské Chvilky, Teroristku a Pražké orgie. O filmu Dcera, oceněném studentským Oscarem, jsem napsal pro Literární noviny 10/2019. Pohádku Hodinářův učeň recenzuji na Aktuálně. Ve Filmu a době jste si mohli přečíst mé recenze Dálavy a vztahové tragikomedie Karel, já a ty (4/19). Pro DOKweb jsem udělal rozhovor s producentkou filmu Kiruna Veronikou Kührovou. Na stejném webu se věnuji studentským filmům z jihlavského festivalu. Delší článek o filmových adaptacích české literatury jsem napsal pro Czechlit. Letos taky konečně vyšla klauzurní kniha FAMU, kam jsem napsal o filmech studentů Katedry režie.
zde ještě průřez českou kinematografií roku 2019 stručnou formou tweetů:
Leden
Vloni navštívilo česká kina nejvíc diváků od roku 1993, přes 16 milionů. Na české filmy jich vyrazilo 3,8 milionu. Podívejte se na tabulku nejnavštěvovanějších titulů a posuďte sami, zda jde o důvod k radosti. #top10 pic.twitter.com/JVxmtLjO22
— Martin Šrajer (@Tae_suk) January 24, 2019
Z ČSFD diskuze k Narušiteli. Cca deset účtů, které filmu daly pět hvězdiček, bylo smazáno. Někdo založil jedenáct nových. Sice obdivuji to nasazení, ale ať už je za tím kdokoliv, lépe by udělal, kdyby tu energii využil k výrobě lepšího filmu. pic.twitter.com/zFtVerDSfr
— Martin Šrajer (@Tae_suk) January 28, 2019
Z dosavadních tří nových českých filmů tohoto roku jsou Ženy v běhu nejméně vtipné. Předchozí filmy byly melodrama a historické drama. Možná ale jen nedokážu ocenit ohromnou vtipnost Ondřeje Vetchého snažícího se neúspěšně nasadit kondom na okurku. 🤔
— Martin Šrajer (@Tae_suk) January 25, 2019
„K obyčejnýmu životu patří taky to, že člověk je ve sračkách.“
Být sám je skličující, být s někým znamená, že se zadlužíte, začnete kouřit a propadnete depresi. Pokud jste mileniál(ka), Manželské etudy: Nová generace vás zasáhnou na citlivém místě. Hodně silný a smutný příběh.
— Martin Šrajer (@Tae_suk) January 29, 2019
Březen
Jsem zvyklý na různě úchylné, temné a extrémní filmy, ale dlouho mě nic nerozhodilo tolik jako #Teroristka, znepokojivá tím, čemu bychom se podle tvůrců měli smát, ale co přes veškerou snahu herců vtipné fakt není.
— Martin Šrajer (@Tae_suk) March 28, 2019
Duben
The Sound Is Innocent je v první řadě formálně fascinující audio(!)vizuální esej o různých formách mediace (ukazující mj., jak kreativně uchopit mluvící hlavy), až ve druhé dokument o elektronické a experimentální hudbě. První skutečně pozoruhodný český film tohoto roku.
— Martin Šrajer (@Tae_suk) April 18, 2019
Komorní psychologické drama Sněží! od Kristiny Nedvědové nenásilně, vyrovnaně a bez doslovnosti vypovídá o potřebě domova a něčí blízkosti. Těší mě, že se v českém filmu, kterému nápadně dominuje mužské hledisko, nedlouho po Beatě Parkanové objevil další nadějný ženský hlas.
— Martin Šrajer (@Tae_suk) April 25, 2019
#Domestik od Adama Sedláka popisují různí lidé různými slovy, ale s charakterizací „nenápadné rodinné drama“, jak jej popisuje Deník N, jsem se setkal poprvé. 🧐 pic.twitter.com/zLtynrc0RM
— Martin Šrajer (@Tae_suk) April 17, 2019
Květen
Dokument Moje století (r. Theodora Remundová) nabízí cenný orálně-historický průlet dějinami Československa. Akorát formálně patří do televize, ne do kin, a bohužel se ani nesnaží jakkoli uchopit normalizaci (úplně ji ignoruje).
— Martin Šrajer (@Tae_suk) May 2, 2019
Můj nový život je především reklama na záslužný dobročinný projekt, z nějakého důvodu vstupující do distribuce až rok a půl od své premiéry. Z filmového hlediska na něm žel není moc co hodnotit.
— Martin Šrajer (@Tae_suk) May 15, 2019
„Nejsem na Facebooku, ale z několika stran se mi doneslo, že už jen samotný plakát podněcuje emotivní diskuze. Pokud tomu tak je, pak je to jen a jen správně“
Václav Marhoul k „Levné knihy approved“ plakátu Nabarveného ptáčete. Takže přece jen jde o taktiku Bubeníka a princezny.
— Martin Šrajer (@Tae_suk) May 20, 2019
Poté, co zdejší média vytěžila clickbaitový potenciál Hry o trůny a dokumentu V síti, vrhla se se stejnou vervou na minisérii Černobyl. Nemine dne, kdy by zájmu o ni někdo nezkusil využít ke zvýšení čtenosti, poslechovosti či sledovanosti (dnes DVTV). #clickbaitjournalism
— Martin Šrajer (@Tae_suk) May 28, 2019
Viktor Tauš pro Deník N.
K prvnímu odstavci: má pravdu, ovšem Aktuálně není zdaleka ten nejhorší případ.
Ke druhému odstavci: ❤️ pic.twitter.com/3OU12ZsGzW— Martin Šrajer (@Tae_suk) May 30, 2019
Červen
Kvůli zaměření pozornosti jen na hrané celovečeráky se zdá, že u nás nevznikají kvalitní filmy. Není tomu tak. Dcera (r. Daria Kashcheeva), Pod mrakem (r. Filip Diviak, Zuzana Čupová) a Pouštět draka (r. Martin Smatana) patří k tomu nejlepšímu, co jsem v posledních týdnech viděl.
— Martin Šrajer (@Tae_suk) June 18, 2019
V novém Respektu odpovídají čtyři osobnosti na otázku, který polistopadový český film je podle nich nejdůležitější: Pelíšky (Oldřich Tristan Florian), Kolja (Štěpán Hulík), Dědictví aneb Kurvahošigutntág + Nový Hyperion (Apolena Rychlíková), Knoflíkáři (Jiří Raiterman).
— Martin Šrajer (@Tae_suk) June 24, 2019
Červenec
Kdyby ještě někdo pochyboval, že MOST! za své kvality vděčí hlavně Janu Prušinovskému, ne Petru Kolečkovi. (Z odpovědi Michala Böhma pro anketu v posledním Cinepuru.) pic.twitter.com/FwJSRhvH67
— Martin Šrajer (@Tae_suk) July 7, 2019
Trocha ageismu v podání @enkocz aneb Když report z filmového festivalu píše sportovní novinář (který v rozporu s postesknutím, že „některá média z festivalu uměle vytváří snobskou záležitost“, většinu svého nezacíleného textu věnuje hvězdám, ne filmům). pic.twitter.com/HW9v0cSOK0
— Martin Šrajer (@Tae_suk) July 12, 2019
Své časosběrné dokumenty označuje Helena Třeštíková za sázky na nejistotu. Forman vs. Forman je oproti tomu sázkou na jistotu. Známe příběhy a k nim trochu méně známé obrázky. Konec uspěchaný, snaha o revizionistický pohled nebo větší formální invenci nulová.
— Martin Šrajer (@Tae_suk) July 16, 2019
Srpen
Hlavním tématem dnešních @Hospodarky je Martin Pomothy z #ČSFD, který v textu mj. vysvětluje, proč na webu toleruje verbala. Větší a stále častější problém ale představují antisemitské, rasistické a sexistické komentáře psané bez nadsázky a občas doplněné třeba odkazem na aeronet pic.twitter.com/OFYWen0Vsa
— Martin Šrajer (@Tae_suk) August 2, 2019
V novém @RESPEKT_CZ najdete kromě šesti stránek o současných televizních seriálech také odpověď scenáristy Mira Šifry na otázku, jaký seriál by chtěl v ideálních podmínkách realizovat. pic.twitter.com/ECT3AFjtwd
— Martin Šrajer (@Tae_suk) August 5, 2019
Propagace režijního debutu Petra Kolečka je s blížící se premiérou čím dál vkusnější. pic.twitter.com/PYwlsqCGnZ
— Martin Šrajer (@Tae_suk) August 19, 2019
Oceňuji, když je nějaký film konzistentní. Třeba Přes prsty je konzistentní svým sexismem, nevtipností, vražedně pomalým tempem a tím, že všechny postavy nosí sportovní oblečení téže značky. Stejně fyzicky špatně mi jinak bývá jen z filmů Gaspara Noého, takže tvůrcům gratuluji.
— Martin Šrajer (@Tae_suk) August 20, 2019
Září
Když svůj film prezentujete jako psychothriller, ale nejčastější reakcí diváků na premiéře je smích, někde se stala chyba. Poslouchej (2019) je především (a zřejmě nedopatřením) mumblecore vztahovka se záblesky strašidelně nepřesvědčivého béčkového duchařského hororu.
— Martin Šrajer (@Tae_suk) September 10, 2019
První akční hrdina vtipně rozebírá akční žánr na součástky. Jeho uvádění v dvojprogramu s Prvním akčním dokumentem je ale spíš kontraproduktivní, protože takhle vidíme, že Lipský nebo Svěrák to udělali dřív a líp.
— Martin Šrajer (@Tae_suk) September 17, 2019
Konečně jsem podruhé viděl Tiché doteky. Český Haneke to sice opravdu není, ale stále jde o jeden z formálně nejpozoruhodnějších tuzemských debutů posledních let. Akorát vyžaduje mnohonásobně více pozornosti (k detailům) než většina ostatních českých filmů.
— Martin Šrajer (@Tae_suk) September 30, 2019
Říjen
Staříci jsou pomalý, hořký, k postavám nesmlouvavý film o marnosti snahy vypořádat se s minulostí. Obdivuji zejména důslednost, s jakou se Dušek s Provazníkem vyhýbají pokušení udělat z příběhu dvou mstitelů s ochabujícími těly a pamětí akční komedii.
— Martin Šrajer (@Tae_suk) October 3, 2019
Česko-chilská Hra je vesměs zapomenutelný film, ale ve dvou ohledech zvedá laťku:
a) délka scény se souloužícím Jiřím Mádlem (cca 5 minut)
b) množství prostředků k zakrytí banality a nanicovatosti zápletky (dělení do kapitol, černobílá kamera, akademický formát, klasická hudba)— Martin Šrajer (@Tae_suk) October 7, 2019
Na Poslední aristokratce je smutné, že půjde zřejmě o nejlepší zimní komedii následujících (tý)dnů (lepší než Ženská na vrcholu, Špindl 2 a Šťastný nový rok). Ještě smutnější je, že jde téměř výlučně o zásluhu kameramana Vladimíra Smutného.
— Martin Šrajer (@Tae_suk) October 23, 2019
Na žádný film z České radosti publikum nereagovalo tak živě jako na zdravě nekorektní komedii Postiženi muzikou – spontánní potlesk během filmu, několik minut standing ovation, smích při každé druhé větě. Velký #crowdpleaser a pravděpodobný vítěz Divácké ceny. #MFDFJihlava
— Martin Šrajer (@Tae_suk) October 26, 2019
Best of @MFDFJihlava Česká radost:
1. Proč se cítím jako kluk? (r. Kateřina Turečková)
2. Sólo (r. Artemio Benki)
3. Viva video, video viva (r. Adéla Komrzý)
4. FREM (r. Viera Čákanyová)
5. The Sound is Innocent (r. Johana Ožvold)
6. Apparatgeist (r. Marie-Magdalena Kochová)— Martin Šrajer (@Tae_suk) October 29, 2019
Komorní psychologické drama Abstinent pozitivně překvapilo. Věcně a nenuceně, bez zbytečných formálních efektů (které trochu ubíraly z přesvědčivosti Úsměvům smutných mužů) zachycuje proces protialkoholní léčby devatenáctiletého kluka. Ve své odměřenosti něčím až terapeutické.
— Martin Šrajer (@Tae_suk) October 30, 2019
Listopad
V dokumentu Jiří Suchý: Lehce s životem se prát je scéna, kdy ústřední aktér režíruje svou hudební komedii MeToo (s texty jako „K čemu je mi metoo, když nemám koho udat“) a herečce radí, jak správně vyzpívat slovo „znásilněná“.
A pak že v Česku neumíme točit horory.
— Martin Šrajer (@Tae_suk) November 3, 2019
Snažím se dát dohromady desítku nejlepších českých filmů posledních třiceti let. Tohle je první, nejširší výběr: pic.twitter.com/eSJB57iG5m
— Martin Šrajer (@Tae_suk) November 8, 2019
Přestože se postupně promění v hodně temnou výpověď o neudržitelnosti různých typů společenství, jsou Vlastníci jednou z těch líp napsaných a zahraných českých komedií letošního roku.
— Martin Šrajer (@Tae_suk) November 14, 2019
Ještě jsme ve fázi, kdy je třeba chválit každou českou sérii, která se řemeslně přiblíží zahraniční quality TV? Nebo už lze napsat, že Bez vědomí je banální a utahané potácení se normalizačním skanzenem, jehož kameraman s nezdravým zaujetím objevuje půvab transfokace? #beznapětí
— Martin Šrajer (@Tae_suk) November 17, 2019
Vloni jsem před Cenami české filmové kritiky horko těžko hledal alespoň tři dobré ženské herecké výkony. Letos mám stejný problém s muži. Buď nominuji Plesla za to, jak do sebe v Ceně za štěstí tlačí pomeranč, nebo tři veterány (Švehlík, Schmitzer, Mrkvička).
— Martin Šrajer (@Tae_suk) November 22, 2019
Opus magnum Karla Vachka mě sice vtáhnul až někdy kolem páté hodiny (záběry z let 1968 a 1969), ale nabízí takové množství vtipně a podvratně poskládaného materiálu k přemýšlení, že toho času v nejmenším nelituji. #Komunismus
— Martin Šrajer (@Tae_suk) November 23, 2019
Prosinec
Nejlépe hodnoceným českým filmem letošního roku na ČSFD nicméně zůstává (díky většímu počtu hodnotících) Párty Hárd.🤷♂️ pic.twitter.com/SZ6Wi1gNV5
— Martin Šrajer (@Tae_suk) December 4, 2019
přehled nových českých filmů, které jsem letos viděl (s odkazy ke zhlédnutí tam, kde je to možné)
#SandravUgande
Abstinent
Apparatgeist
Bluesman
Bratři Okamurovi
Cena za štěstí
Černobílá
Červená, zelená, modrá
Česká reklama: Úsvit kapitalismu
Dálava
Dcera
Dezertér
Dobré zprávy
Dunaj vědomí
Drobné šity-detaily
Figurant
FREM
Forman vs. Forman
Hnůj vezdejší
Hodinářův učeň
Hovory o nevěře
Hra
Chci tě, jestli to dokážeš
Infiltrace: Obchod s důvěrou
Infiltrace: Obchod se svědomím
Jaroslav Kučera Deník
Jaroslav Kučera Zblízka
Jiří Bělohlávek: „Když já tak rád diriguju…“
Jiří pes uprchlík
Jiří Suchý – Lehce s životem se prát
Jiří Trnka: Nalezený přítel
Karel, já a ty
Kdo tady blbne
Kiruna – překrásný nový svět
Komunismus a síť aneb Konec zastupitelské demokracie
Konspirace 89
Králové Šumavy
LOVEní
Letní hokej
Léto s gentlemanem
Manželské etudy: Nová generace
Město rekordů a kuriozit
Mezi odpady
Moje století
Moje svoboda
Morava, krásná zem III
Můj nový život
Na střeše
Nabarvené ptáče
Naděje zlátne
Narušitel
Nekyia: Vnitřní portrét básníka Hradeckého
Národní třída
OK2PAY
O napětí a lidech
Obrazy pražské periferie
Otevřená pevnost
Párty hárd
Plus jeden
Pláč svatého Šebestiána
Poslední aristokratka
Poslouchej
Postiženi muzikou
Pouštět draka
Pražské orgie
Pripyat Piano
Problémy prvního světa
Proč se cítím jako kluk?
První akční dokument
První akční hrdina
Přes prsty
Psí láska
Sarkofág pro královnu
Schovka
Skleněný pokoj
Sněží!
Soud nad českou cestou
Staříci
Sólo
Teroristka
The Sound is Innocent
Tiché doteky
Tinnitus
Trabantem tam a zase zpátky
TvMiniUni: Zloděj otázek
Úhoři mají nabito
Univerzity a svoboda
Uzly a pomeranče
Velké dobrodružství Čtyřlístku
Viva video, video viva
Vlastníci
Vykuř!
V zajetí sítě
Z lásky nenávist 3 – Domácí násilí na seniorech
Ztracený břeh
Ženská na vrcholu
Ženy v běhu
O filmu 