Tradiční české střílení

Posted: 7. 10. 2019 in různé

(Rozšířená verze glosy, kterou jsem napsal pro Film a dobu 3/2019.)

Autorem koláže je Prasman Dunka.

Krátce před začátkem 54. ročníku karlovarského festivalu se na oficiálním facebookovém profilu akce objevila reklama vyzdvihující partnerství KVIFF a České zbrojovky, trvající již třetím rokem. Nataženou ruku držící starší model ruční kamery na ní doprovází dvojsmyslný, nejen s ohledem na dnešní sociopolitický kontext krajně nevkusný slogan „We love shooting“ (Milujeme natáčení/střílení). Reklama z Facebooku po pár dnech bez dalšího komentáře zmizela a zdálo se, že festivalové vedení hodlá zaujmout taktiku mrtvého brouka. Odezva, kterou tato forma propagace na sociálních sítích vyvolala, však již byla příliš velká, aby ji bylo možné ignorovat. O reklamě napsaly zpravodajské i bulvární weby, spustila se lavina souhlasných i odmítavých reakcí.

Z jedné strany zaznívaly názory, že na partnerství filmového festivalu s tradiční českou firmou, která vyrábí zbraně pro české sportovce, vojáky a policisty, není nic závadného. Navíc mělo být dokladem ignorantství a pokrytectví některých lidí, že jim Zbrojovka začala vadit teprve letos a navíc se stejně ostře nevymezili vůči jiným partnerům, společnostem jako Philip Morris, Pilsner Urquell nebo Czechoslovak Group. Jistě, nešlo o utajenou informaci, ale pokud si něčeho, s čím nesouhlasíme, všimneme se zpožděním, měli bychom se nadále tvářit, že jsme si toho nevšimli vůbec? Stejně jako zaměření zrovna na Zbrojovku neznamená, že ostatní sponzoři jsou bez poskvrny.

Existuje oprávněné podezření, podložené mj. informacemi Amnesty International, že zbraně České zbrojovky v minulosti pomáhaly udržovat pořádek v zemích s nedemokratickými režimy (i díky porušování kodexu EU o obchodu se zbraněmi) a redukovat populaci ohrožených nosorožců v Krugerově národním parku. Právě to byl vedle nepřijatelné formy propagace jeden z klíčových argumentů kritiků zmíněného partnerství. Mezi ně se zařadilo také množství filmařů. Téměř čtyřicet z nich pak na podnět Terezy Nvotové podepsalo otevřený dopis karlovarskému festivalu, žádající akci třeba skromnější, která se obejde bez zahraničních celebrit jako Julianne Moore (dlouhodobě vášnivě vystupující proti násilí páchanému střelnými zbraněmi), ale placená z peněz získaných méně pochybným způsobem.

Reakce festivalu byla bohužel pravým opakem zvládnutého krizového managementu. Mluvčí nejprve delegovala zodpovědnost za zmíněnou reklamu na Zbrojovku (která ovšem nejspíš nerozhodla o tom, že se objeví na Facebooku KVIFF, a zcela jistě ne o tom, že z něj zmizí). Následně vydaná tisková zpráva oceňovala dlouhou tradici Zbrojovky, jako kdyby ta sama o sobě zaručovala respektování určitých etických standardů. Umělecký ředitel Kryštof Mucha posléze ve Dvaceti minutách Radiožurnálu vyjádřil zklamání z reakce signatářů otevřeného dopisu a své stanovisko rozvedl v debatě pořádané na festivalu časopisem Forbes. Partnerství festivalu a Zbrojovky tam označil za nesmyslné téma, zbytečně zviditelněné na sociálních sítích. Za viníky kauzy tak de facto označil ty, kdo si na podporu a nevhodnou reklamu dovolili upozornit. Poslední slovo ze strany festivalu patřilo Jiřímu Bartoškovi, který událost, jež by v zemích vnímavějších vůči problematice střelných zbraní zřejmě vyvolala skandál, označil za „drobnou aférku, která od kamarádů zamrzí“.

Otázka zda je etické, aby zbrojovka sponzorovala kulturní akci, která by ideálně měla prosazovat humanistické hodnoty, potažmo zda lze jakoukoliv zbrojařskou firmu zcela vyvinit ze zodpovědnosti za to, kam se jejich produkty dostanou, byla odsunuta bokem. Problémem se z pohledu osob zastupujících KVIFF stali ti, kdo na problém upozornili. Potencionálně přínosná debata o sponzorské etice, potažmo o tom, zda je podpora kultury v Česku na tak mizerné úrovni, že áčkový festival nelze zaplatit bez společností reprezentujících zcela odlišné hodnoty než podstatná část umělců účastnících se podobné akce, byla utnuta v zárodku.

Reakce nemalé části veřejnosti na kritiky uvedeného sponzorství se zakládala převážně na argumentech ad hominem a ad ignorantiam. Zakládala se přitom mnohdy na zavádějící, konzervativními/bulvárními médii utvářené představě karlovarského festivalu jako akce, kam se celebrity za cizí peníze přijíždějí opít. Stejní lidé si na festival prý najednou začali pokrytecky stěžovat. Karlovarský festival tak našel nečekané spojence v těch, pro něž je tato filmová přehlídka zejména o divokých večírcích, opileckých eskapádách a velkých výstřizích, nikoliv o filmech.

Jedním z deníků prezentujících také letošní ročník KVIFF takřka výlučně skrze známé osobnosti a pikantní historky ze zákulisí, byla MF Dnes. Konkrétně Mirka Spáčilová ve svých pravidelných video reportech z Varů informovala o ceně vařených vajec v baru pro novináře nebo o tom, kterak si Jiří Strach poranil ruku při jízdě na koloběžce. Jen ojediněle se obsáhleji vyjádřila i k nějakému filmu. Právě Spáčilová se postarala o trpce úsměvnou, pro úroveň tuzemské debaty o problematice střelných zbraní v něčem příznačnou tečku kauzy. Kulturní redaktorka MF Dnes na obhajobu problematického sponzorství ve svém ohlédnutí za festivalem uvedla, že třeba Berlinale sponzoruje zbrojovka Colt. Nenamáhala se ovšem s dohledáním informace, že Colt sponzorující berlínský festival není zbrojovka, nýbrž společnost specializující se na přenos a ukládání digitálních dat a zajišťující vysokorychlostní internet. Závažný podnět k diskuzi se tím definitivně stal součástí jedné z tragikomických frašek, které máme v Česku tak rádi.

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.