Počasí se horší, večery prodlužují. Čas pustit se zase do čtení. Jestli rádi porovnáváte knižní předlohy s jejich filmovými adaptacemi, zde jsou tipy na beletrii, s jejíž znalostí budete během příštích tří měsíců často lépe než ostatní vědět, na co jdete do kina (pakliže se tam na základě knihy rozhodnete vyrazit).
Řazeno abecedně, v závorce originální název, jméno autora a rok vydání originálu. Boldem jsou psané názvy těch knih, které vyšly česky.
Co by kdyby (This Is Where I Leave You, Jonathan Tropper, 2009)
Tragikomedie o muži, který se současně vypořádává se smrtí svého otce i s odchodem své manželky, zní jako hodně obehraná písnička. Jenomže do hry se krátce po pohřbu zapojí mužova matka, podle níž bylo otcovým posledním přáním, aby spolu rozpadávající se rodina společně strávila jeden týden. Symptomy ponorky na sebe zřejmě nenechají dlouho čekat. Kniha je prý plytká, patetická a plná předvídatelných zvratů, ale zároveň svižně ubíhající a napsaná svěžím jazykem. S Rkovým ratingem a hrstkou zkušených komiků (Tina Fey, Jason Bateman, Adam Driver) by tak mohlo jít o slušnou jednorázovou zábavu… kdyby se většina humoru v traileru pubertálně netočila okolo sekundárních pohlavních znaků a kdyby na režisérské židli neseděl vždy a v každém ohledu nezajímavě režírující Shawn Levy.
Dárce (The Giver, Lois Lowry, 1993)
Dětská kniha z utopického světa bez zločinů, strachu, bolesti i jakýchkoli procítěnějších emocí nebo možnosti volby je podle kritiků tezovitá (krása a přátelství nadevše) a nepřesvědčivá vinou snahy podřídit vývoj událostí Velké Pointě. Vypadá to na midcultový teen mix Mechanického pomeranče, 1984 a 451 stupňů Fahrenheita. Početná fanouškovská základna, jedenáctiletý hrdina, sci-fi a fantasy prvky, pár známých herců ve vedlejších rolích a spolehlivý řemeslník Phillip Noyce jsou ale slušnou zárukou komerčního zdaru. Tipuji, že dost lacině vypadající filmu budou čtenáři odpovídajícího věku vynášet do nebes a kritici (a lidé kritičtí) nenávidět (podobně jako Stmívání, první díl Hunger Games nebo Divergenci).
Dřív než půjdu spát (Before I Go To Sleep, S. J. Watson, 2011)
První a dosud jediná kniha anglického autora stojí na high-concept nápadu připomínajícím filmy jako Na Hromnice o den více, Memento nebo 50x a stále poprvé – hrdinka trpí po autohavárii amnézií, která jí umožňuje uchovávat vzpomínky pouze po 24 hodin. Každé ráno se tudíž probouzí jako tabula rasa a musí se znovu seznámit se svým životem a lidmi, kteří jej vyplňují. Zatímco kniha psána jako deník, který si protagonistka na doporučení lékaře vede, recenzenty zaujala formou vyprávění, film bude mít pravděpodobně tradičnější vyprávěcí strukturu. Zásluhou obsazení (snad bude chemie mezi Kidmanovou a Firthem fungovat lépe než v Kolejích osudu) by ale mohlo jít o thrillerovou jednohubku, která – když už nic jiného – párkrát vyvolá zimomriavky. Od nevýrazného režiséra (a scenáristy) Rowana Joffeho nelze čekat o moc víc.
Jestli zůstanu (If I Stay, Gayle Forman, 2009)
Po úspěšném dojáku Hvězdy nám nepřály další adaptace románu pro cílovou skupinu young adult (vypadá to, že komiksové adaptace nejsou zdaleka jediným příznakem stále nápadnější infantilizace Hollywoodu). Jde o sentimentální příběh sedmnáctileté dívky, která leží v kómatu, zatímco její duše pozoruje, jak se její přátelé a rodina vypořádávají s nedávnou autonehodou, jejíž byla obětí. Flashbacky i vyhlídky do budoucna by jí měli pomoct s rozhodnutím, zda dál bojovat, i za cenu neutěšivého života, nebo boj vzdát a ušetřit sobě i svým blízkým další starosti. Kniha i film jsou anglickými čtenáři a recenzenty, kteří se nenechali dojmout, popisovány nepřeložitelným adjektivem „cheesy“, které zahrnuje nepřesvědčivé postavy a situace, vypravěčská klišé, předstírání hloubky a přesládlé rozmělňování seriózního tématu.
Láska na kari (The Hundred-Foot Journey, Richard C Morais, 2010)
Vypravěčem knihy je mladý muslim, který se z bombajského slumu dostal nejprve do Londýna a posléze do světa francouzské gastronomie. Jeho snaha založit a vést malou rodinnou vývařovnu narazí na odpor britské lady, majitelky michelinské restaurace stojící naproti místu, které si vyhlédnul protagonista. Neboť jde v jádru o postkoloniální pohádku, kterou se Britové omlouvají za příkoří způsobená Indům, střet kultur se brzy změní ve vzájemné obohacování nabitými poznatky. Kniha, popisovaná jako kombinace Milionáře z chatrče a Ratatouille, překypuje lahodnými popisy připravovaných pokrmů, s nimiž si autor dal údajně více práce než s prokreslením stereotypních postav a popisem vztahů mezi nimi. Film v režii Lasse Hallströma, který mlsné diváky provokoval již v Čokoládě, milovníky food porna zřejmě nezklame, velkou hloubku a myšlenky od něj ale čekat nelze.
Nejhledanější muž (A Most Wanted Man, John Le Carré, 2008)
Le Carrého pozdní špionážní román byl inspirován americkou válkou proti teroru a je zasazen do současného Hamburku, v němž se několik různě tajných organizací přetahuje o jednoho podezřelého muslima. Kniha ukazuje nepřehlednost boje proti terorismu, v němž je zaangažováno příliš mnoho konatelů (přičemž někteří nevědí o tom, že konateli jsou a jiní se zase pouze nesprávně domnívají, že jimi jsou). Nejde o dravý thriller plný nečekaných zvratů, ale pozvolnější a hodně deziluzivní záležitost na pomezí existenciálního dramatu a chladnokrevného procedurálního krimi. S výjimkou bankéře zajišťujícího svým klientům nadstandardní služby jsou charaktery jen lehce načrtnuté (pečlivější je Le Carré – jako obvykle – v popisu vnitřní organizace tajných služeb), čeho bychom si ale díky luxusnímu obsazení filmu ani nemuseli všimnout. Anton Corbijn s jeho fotografickým okem je zároveň zárukou, že budou stejně jako v knize plně zužitkovány nevlídné hamburské lokace a po zhlédnutí na nás padne stejně skličující pocit jako po dočtení.
Labyrint: Útěk (The Maze Runner, James Dashner, 2009)
Další pokus vytvořit na základě existujících knižních příběhů úspěšnou filmovou sérii pro mladé diváky. Postapokalyptické sci-fi o partě teenagerů bojujících o přežití v podivném labyrintu, kde se octli kdovíjak, by mělo vycházet z prvního dílu knihy, na nějž navazují dva sequely a jemuž předchází jeden prequel. Ze slibné výchozí situace se spisovateli údajně nepodařilo vytěžit dost neotřelých situací na jednu, natož na čtyři knihy. V první osobě vyprávěný příběh je podle těch, kdo jsou s ním obeznámeni s každou další kapitolou absurdnější (a podobně enigmatický a pseudo-hluboký jako pozdější série Ztracených), jednání natvrdlých postav nesmyslnější a vyprávěcí zkratky lacinější. Pro čtenáře mezi dvanácti a sedmnácti roky by ale mělo jít o vítaný útěk od doporučené školní četby. Film napsaný neznámými scenáristy, natočený neznámým režisérem a obsazený neznámými herci se ale hitem letošního podzimu s velkou pravděpodobností nestane. Obzvlášť v konkurenci první části posledního dílu Hunger Games s podtitulem Síla vzdoru.
Procházka mezi náhrobními kameny (A Walk Among the Tombstones, Lawrence Block, 1992) (1)
Pro Liama Neesona se role nekompromisních drsňáků s „killer skills“ staly druhou přirozeností. Kvalita akčních thrillerů, v nichž podobné borce hraje, je sice po 96 hodinách sestupná, ale diváci jsou nových „neesonovek“ zjevně stále lační. Letos nás tak po tuctovém NON-STOP čeká ještě adaptace desátého případu soukromého detektiva Matthewa Scuddera, který se dosud objevil v osmnácti knižních příbězích. V tomhle by mělo jít o únos a následnou vraždu manželky drogového bosse. Vyléčený alkoholik a bývalý polda (což platí na většinu Neesonových postav z posledních let) bude pověřen dopadením a potrestáním pachatelů. Kniha stavějící na výrazných charakterech, suchých hláškách a atmosféře stejně ponuré jako v klasických hard boiled detektivkách (dějištěm je New York) sklidila slova chvály coby zručně napsaná, rychle ubíhající žánrovka. Lze předpokládat, že film by v případě úspěchu mohl zahájit novou sérii. Náměty je z čeho vybírat a Neeson očividně stále má sílu a charisma na to, aby pár filmů utáhnul na vlastní pěst (resp. na vlastní tvář). (2)
When the Game Stands Tall (Neil Hayes, 2005)
Zahraničními filmovými recenzenty hodně vlažně přijatý film vychází z knihy popisující skutečný, přesto každým coulem vzorově americký příběh americko-fotbalového trenéra Boba Ladouceura, který partu středoškolských otloukánků vycepoval ve hvězdný tým. Nedivil bych se, kdyby špatně hodnocené sportovní drama o sportu, jehož pravidlům u nás – opovažuji se tvrdit – většina návštěvníků kin ani po tuctu zhlédnutých snímků o této fyzické aktivitě nerozumí, nakonec do českých kin vůbec uveden nebyl. Podobně jako vyšel rovnou na DVD výrazně lépe hodnocený film Friday Night Lights, rovněž vycházející z knižní předlohy. Kniha zabíhající do technicistních detailů Ladouceurových tréninkových metod by ale sportovní fanoušky, kteří si ji koupí v zahraničí (neboť český překlad je v nedohlednu), potěšit mohla.
Zmizelá (Gone Girl, Gillian Flynn, 2012)
Pro mne nejočekávanější knižní adaptace letošního podzimu vznikla podle kritiky nejvřeleji přijaté ze všech uvedených knih. Americký knižní bestseller roku 2012 umně balancuje na pomezí introspektivní vztahové studie a temného thrilleru. Zatímco události předcházející zmizení manželky pohledného třicátníka shrnuje ve svých deníkových zápiscích žena samotná, s následujícím vyšetřováním nás seznamuje nyní opuštěný muž, kterému věřit můžeme, ale nemusíme. Rytmizující střídání vypravěčů, uvěřitelné postavy, trefné psychologické postřehy a neustálá nejistota, kdo s kým hraje hru, dovedou vtáhnout a udržet pozornost. Navíc se – což platí zejména pro muže – dozvíte mnoho užitečného o ženské mentalitě a šlechtění mezilidských vztahů. Napínavá žánrovka s tematickými přesahy a genderovým podtextem se pak jeví jako optimální látka pro Davida Finchera, jehož Muži, kteří nenávidí ženy, stále patří k nejlepším současným americkým thrillerům pro dospělé diváky.
Pokud by vám tento výběr nestačil, můžete si přečíst ještě celosvětový bestseller číslo jedna jménem Bible (EXODUS: Bohové a králové), starého dobrého Hobita nebo se seznámit s Medvídkem Paddingtonem, co do popularity u dětí anglickým kolegou českého Krtečka.
_______________________________________________________
1) Příběh je zahrnut do výběru Třikrát Matthew Scudder, detektiv abstinent, který u nás vyšel v roce 1999.
2) Extra důvodem, proč adaptaci této knihy věnovat zvýšenou pozornost, je fakt, že na finálním sestřihu se podílel Steven Soderbergh, který režisérovi Scottu Frankovi pomáhal přiblížit styl filmu noirovým thrillerům ze 70. let, jaké točil například Alan J. Pakula nebo Sidney Lumet.
O filmu 